Pivní Partyzán si opět dal menší přestávku, způsobenou, jak jinak, objevováním novinek ze světa piva a pivovarnictví. Na konci srpna jsem si našel několik dní čas vypravit se do severozápadního pohraničí naší země, a tak brzy přinesu nějaké postřehy o tamních pivovarech. První zářijový týden jsem pro změnu trávil v Berlíně v rámci studia, o kterém jsem se zmiňoval již na začátku července v příspěvku o Drážďanech. V Berlíně jsem měl samozřejmě čas poznávat pivo nejen v Staatsbibliothek a vzhledem k jeho opravdu bohaté nabídce se můžete těšit i na příspěvky o hlavním městě Německa.
Vzpomínky na červnové Lotyšsko tak zatím nechávám na dlouhé podzimní večery, ale nepřijdete o ně. ;) Stejně jako nepřijdete o poslední příspěvek z naší svatební cesty, který jsem sliboval napsat už na začátku srpna.
Co by to bylo za dovolenou v Beskydech bez výšlapu na Lysou horu, navíc, když se v údolí pod ní nachází toho času již tři malé pivovary. Jeden staronový, který na jaře obnovil výrobu a dva letošní přírůstky. Moravskoslezský kraj se skutečně stává jedním z pivního hlediska nejhustěji vybavenou částí země a měli jsme se tak na co těšit. Bohužel jsem až v autobuse zjistil, že jsem si zapomněl foťák, takže tento příspěvek bude bez mých původních fotografií - škoda, k vidění toho bylo skutečně hodně.
Ze vzpomínek na jednu Beskydskou dovolenou v časech mého hlubokého dětství jsem měl výšlap na Lysou horu zakořeněný jako šíleně náročný čin. Bylo to dané asi vnímáním mé dětské duše (sám jsem se
výšlapu tenkrát nezúčastnil), která si zapamatovala unavené obličeje a líčení o
náročnosti výstupu od navrátivších se. Proto jsem byl na cestu na vrchol
zvědavý, zejména když předpověď počasí slibovala opět letní vedro.
Vrchol Lysé hory. Zdroj: akfrydlant.cz |
Nakonec ale byl výstup na Lysou horu velice příjemným
výletem, který znepříjemňovalo v podstatě jen velké množství dalších
víkendových turistů. Z Lysé hory je fascinující výhled na celé české i
slovenské Beskydy, ale samozřejmě i dále. Kromě vysílače a meteorologické
stanice stojí na vrcholu několik objektů někdejších restaurací a ubytování, ale
ne všechny jsou v provozu.
Občerstvení pro turisty se omezuje na několik klasických
stánků s nápoji a něčím malým na zub plus menší občerstvení ve skutečně
odpudivých sklepních prostorách jedné z horských chat s poměrně
příjemnou a hezkou zahrádkou přímo pod vysílačem. Nabídka všech zařízení by se
dala shrnout jako nuda, nuda, šeď, šeď aneb Radegast (a možná někde Gambrinus
na oživení). Po chuťovém zážitku z Radhoště jsem raději zvolil limonádu,
dobře jsem věděl, že v údolí na mne čekají tři pivovárky s místním
pivem.
Ostravice je podhorská ves, která patřila a stále patří mezi
nejoblíbenější turistické a rekreační destinace nejen v Beskydech, ale v rámci
celé země. Její atraktivitu zvyšuje vlakové spojení a od letošního jara i
restaurační pivovar, který vznikl v průmyslovém areálu v úzkém údolí
mezi Lysou horou (stylizovaně vyobrazena v logu pivovaru) a Smrkem. Trochu mne představa pivovaru na podobném místě děsila, ale byl jsem příjemně překvapen.
Logo pivovárku se stylizovanou Lysou horou. Zdroj: beskydskypivovarek.cz |
Beskydský pivovárek tvoří provoz v samostatném křídle budovy, ve které se nachází i poměrně stylově zařízená restaurace, v době naší návštěvy velice slušně zaplněná. Plno bylo i na příjemné zahrádce, kde jsme se usadili. Vzhledem k časovým a dopravním omezením jsme měli na ochutnávku pouze asi hodinu času, a tak jsme postupně v rychlosti objednali všechna piva z nabídky. Světlou desítku a ležák (obě výborné) a medový speciál (také výborný). Beskydské hořké, pod kterým se skrývala českými chmely kořeněná IPA, jsme zakoupili v PET lahvi, ve kterých je k dispozici celá nabídka pivovaru. Večer taky chutnala výborně a už předem mohu napsat, že Ostravický pivovárek byl ten den po všech stránkách nejlepší.
Po rychlém přesunu na nádraží a vlakem do Frýdlantu nad Ostravicí jsme se svižně vydali kamsi na okraj města do vilové čtvrti, kde se nachází letos na jaře po létech nečinnosti obnovený pikopivovar Letohrádek. I ve Frýdlantu nás tlačil čas, a tak návštěva proběhla velice svižně, čekal nás ještě druhý místní pivovar - na jaře otevřený Podhorský pivovar v centru města, na druhou stranu od nádraží.
Krásná zahrada penzionu Letohrádek. Zdroj: letohradek.estranky.cz |
V Letohrádku jsme měli štěstí, na čepu, kromě piv z Kozlovic a z Ostravice byl i domácí polotmavý ležák, který není, vzhledem k miniaturní kapacitě varny, vždy na čepu. Ač se pivovar s restaurací nachází v krásné zahradě, ve které čas plyne nějak tak jinak, probíhají se po ní zvířata a v sobotním odpoledni vybízela k velkému relaxu, necítil jsem se tu nějak dobře. Těžko říci, čím to bylo, každopádně pivo chutnalo celkem dobře obstojně, jen jeho extrémně vysoká oschlá pěna hovořila o ne zcela kvalitním natočení.
Čas tlačil, a tak následoval další svižný přesun přes Frýdlant, ve kterém naštěstí není nic moc dalšího k vidění. Město vzniklo víceméně nahodile až v 19. století z někdejší vesnice v souvislosti s bouřlivým rozvojem zdejšího průmyslu. Dřívější náves, dnes náměstí je ale poměrně pěkně opravené a v jeho severovýchodním rohu stojí budova Hotelu Beskyd, kam mířily naše kroky.
Budova hotelu Beskyd, zahrádka je za ní. Zdroj: hotel-beskyd.cz |
Na zahrádce hotelu Beskyd s dost nehezkým interiérem jsem se cítil ještě méně příjemně, než u Letohrádku a pivo mi zde nechutnalo vůbec. Světlá 11° ani polotmavá 13° mne nijak nezaujaly, takže snad jedinou pozitivní stránkou návštěvy byla skutečně příjemná obsluha. Můj celkově negativní dojem z Podhorského pivovaru v hotelu Beskyd uzavřelo dost lacině působící logo s okrojovanou dívkou nesoucí pivo.
Přestože jsem ve dvou případech ze tří nebyl spokojen zcela dle mých představ, určitě bych tento kus země všem vřele doporučil. Věřím, že Beskydský pivovárek si svou kvalitu podrží a ve Frýdlantu se budou jen zlepšovat. A nebo to třeba byly skutečně jen mé osobní pocity a všechno je ve skutečnosti úplně jinak. Nechám to na posouzení každého z vás. Údolí Ostravice navštivte a uvidíte sami, věřím, že místní tři zdejší pivovary se udrží a přispějí tak k rozšíření přitažlivosti zdejšího krásného kraje.
Další články o naší svatební cestě:
Svatební cesta, den první: v Rožnově je nádherně
Svatební cesta, den druhý: klidné údolí "druhé" Bečvy
Svatební cesta, den třetí: relaxace
Svatební cesta, den čtvrtý: na kole údolím Bečvy
Svatební cesta, den pátý: relax v Podhůří
Další články o naší svatební cestě:
Svatební cesta, den první: v Rožnově je nádherně
Svatební cesta, den druhý: klidné údolí "druhé" Bečvy
Svatební cesta, den třetí: relaxace
Svatební cesta, den čtvrtý: na kole údolím Bečvy
Svatební cesta, den pátý: relax v Podhůří
Žádné komentáře:
Okomentovat