SVATEBNÍ CESTA, DEN PÁTÝ: RELAX V PODHŮŘÍ

Štramberk je jedním z měst, kam se už dlouhá léta chystám: nádherně zachovalé historické jádro ve stínu hradního vrchu s pozůstatkem opevnění a věže Trúby, uličky s unikátně dochovanou původní dřevěnou zástavbou (Štramberk je mj. naše jediná Městská památková rezervace, kde jsou plošně chráněny komplexy lidové architektury), a to vše sevřené v neobyčejně dramatickém krajinném rámci mezi několika vápencovými vrchy, z nichž ten nejznámější se jmenuje Kotouč, na jehož úbočí se nachází mj. slavná jeskyně Šipka.

 Fascinující štramberské panorama s věží Trúbou - pozůstatkem hradu.

Štramberk má ale ještě jednu přednost, která ho pro mne dělala zajímavým výletním cílem, a tou je samozřejmě místní pivovar, který se nachází v jednom z nádherných barokních domů přímo na štramberském náměstí. Pivovar je provozován, stejně jako řada dalších turisticky atraktivních míst a aktivit v okolí, pod jednotnou značkou Relax v podhůří Beskyd.

 Městský pivovar na náměstí.

Jednou z nich je i Jaroňkova pekárna, která se nachází v jiném z domů na Štramberském náměstí a která nabízí i posezení u kávy či jiných nápojů. My v slunečném ránu volili kávu, pivo jsme si chtěli dát až později přímo v pivovaře, nehledě na to, že pekárna z mně neznámého důvodu nabízela pouze lahvový Birell.

 Centrum města a jeho krajinný rámec z Trúby.

Přestože jsem se už nemohl dočkat, až usedneme na pěknou pivovarskou zahrádku, ze které byl neobyčejný výhled na celé štramberské náměstí i na věž Trúbu, vydali jsme se nejdříve na prohlídku "dolního" města, než teploty, podporované velmi intenzivním sluncem, vystoupí na hodnoty, ve kterých by nebyly rozpálené dlážděné ulice města příjemné.

 Náměstí v pohledu z pivovaru.

Obešli jsme takřka celé historické město, zejména uličky Horní a Dolní Bašta, kde se pod někdejší hradbou města nachází největší soubor dřevěných domů. Obešli jsme i celé náměstí, uličky kolem něj, nahlédli do kostela sv. Jana Nepomuckého a nakonec se vydali napříč náměstím do pivovaru, který se nachází přesně na proti jeho vchodu.

 Ulička Horní Bašta s komplexem zachovaných dřevěných měšťanských domů.

Posezení na zahrádce bylo skutečně příjemné a poledne ve Štramberku uteklo skutečně rychle. Pivovar nabízí, kromě vlastních piv, i nabídku z nedalekých Kozlovic, společná je pro oba pivovary i osoba sládka. K mému smutku ale došlo k podstatné změně v pivním lístku. Z komba světlý Trubač 12° a tmavý Troobacz 13° byla v nabídce jen světlá varianta. Všude možně chválený tmavý speciál, přirovnávaný k Flekovskému, byl v nedávné době bohužel nahrazen 14° speciálem Ušák, který je, dle místní kulinářské speciality "Štramberské uši", ochucený perníkovým kořením (aniž by to bylo v lístku zmíněno). V parném létě skutečně nevhodné pivo, dokážu si představit jedno na vánočním stole, ale takto?

 14° ochucený Ušák. 

Z Kozlovic byla v nabídce novinková světlá 10° a standardní světlá 12° "Valašský vojvoda" a tmavá 12° "Kozlovický fojt". Ze všech piv toho dne ochutnaných nám nejvíc chutnala právě světlá 10°, výrazně pitelné pivo s (na desítku) poctivým tělem, výborným řízem a bla, bla, bla - však zajeďte sami a ochutnejte. ;)

 Interiér pivovaru.

Vzhledem k posezení na zahrádce jsme si nemohli užít nádherných interiérů pivovaru, jejichž část se nachází i v původních historických sklepích. Varnička je součástí interiéru v přízemí, zakomponovaná do dřevěného výčepu.

 Měděná varní garnitura s cedulkou "Prosíme, nedotýkejte se varny. Děkujeme."

Jak jsem psal, poledne na zahrádce s výhledem na Trúbu uteklo skutečně rychle, a tak jsme se v tom největším parnu vydali i na prohlídku "horního města" a právě samotné věže Trúba. Z ní se naskytl krásný výhled na celé město i jeho okolí, tvořené zmiňovanými vápencovými kopci. Hradní vrch i samotné město jsme nakonec opouštěli štamberskou "Zlatou uličkou" (Jaroňkova), která je také celá lemovaná dřevěnými domy (víceméně dnes sloužící hlavně komerčním účelům, pokud hledáte klid a opravdovost, navštivte raději skutečně uličku Horní Bašta), abychom se ještě krátce prošli rozpáleným areálem botanické zahrady pod širým nebem v prostoru někdejšího lomu na vápenec.

 Jaroňkova "Zlatá" ulička pod Trúbou.

Štramberk je jedním z těch měst, která jeho návštěvníkům nabízejí kompletní nabídku zajímavostí a kde je přítomnost malého pivovaru tou pravou třešničkou na dortu. Miluji taková města!

PS: Den jsme zakončili návštěvou nedalekého Příbora. Neobyčejně kvalitně zachovaného historického sídla, které je dnes také chráněno jako Městská památková rezervace, jedna z nejvýznamnějších na Moravě. Kromě náměstí lemovaného domy s podloubím, piaristického areálu za hradbami či komplexu kostela Narození Panny Marie město dříve nabízelo i to, co Štramberk - pivo z místního minipivovaru. Jeho provoz však byl roku 2008 ukončen a technologie byla o dva roky později prodána. Přítomnost pivovaru tak dnes připomíná pouze vývěsní štít "Freudovo pivo" (tak se jmenovalo) na jeho někdejším působišti v jednom z domů nedaleko příborského náměstí. Škoda.

 Náměstí v Příboře, od kterého je to co by kamenem dohodil do někdejšího pivovaru.

Další články o naší svatební cestě:
Svatební cesta, den první: v Rožnově je nádherně
Svatební cesta, den druhý: klidné údolí "druhé" Bečvy
Svatební cesta, den třetí: relaxace
Svatební cesta, den čtvrtý: na kole údolím Bečvy
Svatební cesta, den šestý: na Lysou horu i pod ní