18. října 2015

VÝLET NA JIŽNÍ MORAVU DÍL 2.: PARNÍ PIVOVAR HAUSKRECHT

Jak bylo zmíněno v prvním příspěvku z návštěvy na Jižní Moravě, v rámci doprovodného programu konference o historii pivovarů v Českých zemích byla na páteční odpoledne 25. září připravena komentovaná prohlídka jednoho z nejmladších brněnských minipivovarů, který navíc byl partnerem celé akce. Jméno pivovaru Hauskrecht nemusím asi zbytečně představovat. Vznikl roku 2014 a nestojí za ním nikdo jiný, než dlouholetý sládek pivovaru Starobrno - a následně i dalších pivovarů pod patronací Heinekenu u nás, který na světlo světa přivedl několik nových piv, zaznamenal řadu úspěchů v těchto průmyslových pivovarech, aby si nakonec postavil vlastní minipivovar. V něm by rád zúročil celoživotní pivovarské zkušenosti. Petr Hauskrecht je jedním ze spoluvlastníků firmy Brněnská pivovarnická společnost s.r.o. a samozřejmě vrchním sládkem celého provozu.

 Pivovar Hauskrecht v areálu někdejších městských jatek.

Na návštěvu v pivovaře jsem byl z řady důvodů zvědavý. Za prvé ochutnávka piva: měl jsem doposud šanci, když pominu čtvrteční večer na Špilberku, se s ležáky (pivovar zatím uvařil jen samá spodně kvašená piva) z pivovaru setkat pouze jednou, kdy mi byly z rukou samotného sládka natočeny na Pražském hradě. Tenkrát mi světlá 11° i světlá 12° nadprůměrně chutnaly. Doposud jsem v pivních kruzích na Hauskrechtova piva slyšel poměrně ambivaletní názory, takže jsem byl zvědavý na repete. Neodpustím si však na tomto místě úštěpačnou poznámku na okraj. Mám někdy dojem, že za některými negativními ohlasy na piva z parního pivovaru na někdejší brněnské průmyslové periferii stojí víc než cokoliv jiného nervozita z toho, že člověk z průmyslových velkopivovarů si dovolil vkročit do minipivovarského ghetta. Ale třeba se mýlím. ;)

Když jsem zmínil tu průmyslovou periferii, to byl druhý hlavní důvod, proč jsem se sem tak těšil: pivovar vznikl konverzí jedné z budov někdejších brněnských jatek (v ulicích jako Porážka, Masná ad. jsem se teda cítil poněkud nesvůj ;) ) a dle fotek se jednalo o velice pěknou adaptaci. Nemýlil jsem se. Již příjezd k pivovaru nedaleko centra města, avšak v klidné a trochu zastrčené čtvrti bývalých jatek byl uchvacující: ulice z obou stran lemovaná cihlovými industriálními stavbami v jednotném stylu mi trochu připomněla přístavní čtvrť v Rize, o které jsem tu kdysi také psal. Poslední objekt vlevo na konci ulice Porážka pak ověnčuje modrozlatý štít pivovaru Hauskrecht.

 Jsme tady správně.

Pivovar nedisponuje vlastní pivnicí, avšak na místě probíhá prodej piva jak v sudech, tak v lahvích (skleněné i PET) a za tu chvíli, kterou jsme před pivovarem čekali se zde vystřídala řada pivachtivých zájemců. V předsálí pivovaru je pak zřízena velice příjemná místnost s výčepem, určená pro úvodní část exkurze po pivovaru. Ta sestává z ochutnávky točeného piva a shlédnutí krátkého propagačního filmu o Petru Hauskrechtovi. Sice mi to trochu zavánělo kultem osobnosti, na druhou stranu, pokud někdo marketing pivovaru staví na svém jménu, asi to k tomu patří.

 "Přijímací" místnost s výčepem a historickou výzdobou.

Patřilo k tomu i pivo, ochutnané světlé ležáky Brněnská 11 a Brněnská 12 mi chutnaly podobně jako na Hradě - vyvážená čistá a poctivá piva, možná pro kritiky až příliš bez nějakého minipivovarského "ocasu". Já mám ale taková piva rád. Z rukou samotného sládka jsme pak ještě mohli ochutnat zrající 13° černý PH 13 Black Flek natočený do kovového mázu přímo z ležáckého tanku. Příjemně pražený, na můj vkus možná až trochu moc kyselejší, ale celkově dobrý - nějaký ten týden ležení mu určitě musel ještě prospět - jsem zvědavý, až někdy ochutnám výsledný produkt. 

 dr. Sławomir Dryja ochutnává Black Flek z mázu.

Pak už se exkurze přes chodbu s krátkým historickým výkladem a krátkou diskusí (výklad mi v tomto směru někdy přišel trochu, stejně jako pár historických replik na varně, přitažený za vlasy, ale to už je zkrátka asi součást českého pivovarnictví) přesunula do fascinujících prostor samotného pivovaru. Co se dalo z původního řeznického provozu zachovat se zachovalo, pivovar tak nabízí dvojnásobný industriální zážitek snoubení starého (kamenná dlažba, velká průmyslová okna, strop sklenutý do "I" nosníků ad.) s moderním (zařízení pivovaru). Jeho veškerý provoz, kromě skladu obalů (prázdných i plných), myčky sudů a stáčírny lahví, se nachází v jedné velké místnosti (s odděleným skladem surovin a šrotovníkem).

 Výklad v industriálním prostoru pivovaru.

Prohlídka pivovaru Hauskrecht pro mne byla obrovským zážitkem. Viděl jsem v životě hodně minipivovarů, ale asi nikdy takto promyšlený a racionální komplex s nejrůznějšími vychytávkami. Pivovar je navíc napojen na nedaleký parní přivaděč, a tak nemusí páru např. pro otop 20 hl varny ad. těžce vyrábět parogenerátory. 

 Varna. Vlevo vzadu je pánev, vpravo káď a pod ní
 vířivka.

Veškerá práce v pivovaře je automatizovaná, ale samozřejmě výsledek stojí na osobě sládka. Chladné hospodářství tvoří CKtanky pro hlavní kvašení a řada ležáckých tanků. Objemy zpravidla 40 hl pro klasické ležáky, 20 hl pak pro speciální piva (kromě Black Fleka zatím pivovar vypustil speciál PH 13 Marcen, který odkazoval na německý styl Märzen a H 13 Magic ochucený zázvorem k příležitosti Filipojakubské noci).

 Úsek chladného hospodářství. Dlažba v pozadí je
 původní.

Za komentáře sládka tak procházíme celý pivovar po jeho logické výrobní cestě, dostáváme odpověď na všechny otázky, kromě toho, jaký je celkový výstav pivovaru, že prý je to obchodní tajemství (proč? ;) ) a nakonec končíme překročením pomyslné čáry daňového skladu u výdeje, kde se s námi Petr Hauskrecht po dvou dnech na konferenci loučí. My kupujeme ještě nějaká piva na cestu a v prostoru před sympatickým a moderním pivovarem tak celá konference končí. 

 Sklad stočeného piva a prázdných obalů.

Možná se na mne teď čtenáři trochu hněvají a přemítají, zda se nejedná o PR článek. S čistým svědomím říkám, že nikoliv - v pivovaře se mi opravdu tolik líbilo, jako piva mi opravdu tolik chutnají, a tak jsem rád, že současný trend minipivovarů přivedl k otevření jednoho takového i člověka s tak dlouhou profesní zkušeností. Na stavbě pivovaru i na jeho produktech je to řádně patrné. I pokud Vám piva od Hauskrechta tolik nechutnají nebo pokud mu nemůžete zapomenout jeho dřívější působení v nadnárodních gigantech, i tak se zkuste přes to přenést a pivovar navštivte - stojí to za to!

 Z historie a (střípku) současnosti brněnského 
 pivovarnictví.

Po návštěvě v Parním pivovaru Hauskrecht, za kterou - i za čas, který věnoval celé konferenci - patří Petrovi Hauskrechtovi velký dík, jsme Brno opustili, nikoliv však domů, ale směrem východním do Uherského Hradiště, v plánu byla víkendová návštěva u Vetyškových. Ale o tom zase až příště.

PS: původně jsem chtěl do tohoto příspěvku zahrnout ještě pár zážitků z Brna, které se udály ve čtvrtek odpoledne, večer a v noci ve volném čase v přestávkách konference a zejména po ní. Pak jsem si ale uvědomil, že by se jednalo pouze o hloupé opilecké kecy, a tak tady uctivě končím. Rád někdy povyprávím u piva, tam se beztak odehrává skutečný život a ne tady, na internetech. ;)

Další díly miniseriálu z výletu na jižní Moravu zde:
Díl 1.: Žít, pít a vařit pivo včera i dnes

12. října 2015

VÝLET NA JIŽNÍ MORAVU DÍL 1.: ŽÍT, PÍT A VAŘIT PIVO VČERA I DNES

Zřejmě se tady na blogu budu opakovat, ale čas už zase není mým přítelem. Další měsíc bez napsaného příspěvku za mnou ve mne vyvolává podivnou směs smutných myšlenek. Kdyby alespoň nebyla témata, zážitky a nic, o čem by se dalo psát, pak bych to chápal. Ale ona to není pravda. Navštěvované pivovary, zajímavé zážitky s lidmi kolem piva a u piva, hromady novinek v životě Pivních Partyzánů, které už zkrátka s pivem nějak tak musí souviset. To všechno by si zasloužilo, aby získalo otisk tady na blogu. Vždy jsem se o ty věci rád dělil. A dělil bych se rád i nadále, kdyby to jen šlo. 

Všechno souvisí se vším a mám někdy pocit, že život jde ve vlnách. Jednou je času hromada a pak najednou se navrší všechno na sebe. Ne, kecám, nějak si marně nemohu vzpomenout, kdy jsem měl naposledy hromadu času. Na druhou stranu je toho teď ale nějak víc. Práce, škola (naštěstí oboje v mnohém s pivem související), výchova malého Partyzána a v neposlední řadě i další stěhování nás i našeho Domácího pivovaru Partyzán - věřím, že již definitivně poslední. Pivní Partyzáni zakotvili a i tato nová starost se podílí na pauze na blogu. Chuť psát až příliš často sráží únava a vyčerpání a od 18. srpna, kdy jsem psal, že nejen v Teplicích je život fajn tak zde zela veliká díra. A co se dá udělat s tím jak to napravit? Najít v sobě sílu, čas a překonat se i v tom šíleném životním běhu k tomu, abych se o nějaký ten zážitek podělil? Ano, ale to nestačí. Ten zásadní potřebný krok často musí přijít zvenku - od čtenářů blogu, často pro mne do té doby zcela anonymních, kteří mne svým zájmem o jeho čtení posunou dál, že prostě psát musím

A tak píšu. Sice s malým, ale věřím, že pochopitelným zpožděním. Píšu a chci psát o jedné poměrně dlouhé návštěvě na jižní Moravě, motivované řadou okolností, které ale tentokrát všechny souvisely s pivem a vším, co se kolem něj točí. Související s pivem, avšak každá trochu jinak. Pojďte se tak nyní se mnou vydat v několika příspěvcích na výlet mezi zážitky posledního zářijového víkendu roku 2015. Pro Pivního Partyzána byl opravdu velmi prodloužený, ale o to víc na zážitky bohatý. A hlavně, hlavně během něj přišel ten správný podnět od čtenářů.

 Hrad Špilberk.

Hlavní důvod, proč jsem vůbec ve čtvrtek 24. září brzy ráno mířil směrem Brno byla konference "Historický vývoj pivovarů, pivovarských provozů a technologií v Českých zemích" uspořádané ve spolupráci Muzea města Brna a Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v rámci doprovodného programu výstavy Žít pivo. Ta probíhá od června až do konce roku na hradě Špilberk (kde se konala i konference). Akci jsem bral nejen jako příležitost prezentovat svoje téma, ale potkat se i s dalšími podobně zaměřenými badateli, potkat nějaké známé, nové poznat, nabýt nových informací. Předem mohu říci, že vše se mi splnilo. Byl jsem rád, program na ten víkend jsem měl jasný již dlouho dopředu, když jsem se zjara na konferenci hlásil s příspěvkem o benešovském pivovaru, respektive pivovarech (nejen v Benešově, ale i na Konopišti). Tehdy, při začátku pro mne poměrně banálně vypadajícího výzkumu, jsem ale netušil, jaký bič jsem si na sebe upletl. 

 Plakát výstavy Žít pivo.

Při zjišťování nějakých informací o tématu, které jsem jednomu mému s (věcí obeznámenému) známému označil s obavou jako již zcela vyčerpané, narazil na jisté nesrovnalosti a můj výzkum nabral zcela nový směr. A nový směr nabral i obsah mého příspěvku do Brna, který jsem tedy stále věnoval pivovarům na Konopišti a v Benešově, ale jednalo se nečekaně spíš o prezentaci nových zjištění o doposud nereflektovaných či chybně interpretovaných skutečnostech. I to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem neměl čas psát na blog. Můj volný čas jsem trávil v archivech, v terénu, anebo tříděním toho, co jsem vypátral. V Brně jsem tak mohl prezentovat první dílčí výsledky s tím, že popravdě jsem teprve úplně na začátku. No, ještě to asi bude zajímavé, asi to ještě potrvá, ale těším se, co bude na konci. A také věřím, že tím moje psaní tady neutrpí už tolik, jako během letošního srpna a září.

Brněnská konference splnila opravdu moje očekávání a celá se nesla ve velmi příjemném duchu. Stála za tím nejen velice přátelská atmosféra a velmi dobře zvládnutá organizace, za což patří celému týmu pořadatelů velký dík, ale i komorní prostory přednáškového sálu a pak samozřejmě lidé a jejich prezentace. Na akci se sešla opravdu široká řada velmi zajímavých referátů, které pivo řešily ze všech možných pohledů - od historie jednotlivých pivovarů, přes obecnější témata z dějin piva až po výsledky stavebně historických průzkumů. Tomu pak odpovídalo i složení přednášejících a díky jeho heterogenitě probíhaly i zajímavé diskuse. Jak přímo v sále, tak poté v kuloárech, kam se většina debat přelila. Ve večerních hodinách pak i k sudu naraženého 10° světlého piva Špilberk z progresivního brněnského minipivovaru Hauskrecht, který byl partnerem celé akce a jehož sládek a spolumajitel v jedné osobě, po němž nese pivovar jméno, byl celé dva dny akce přítomen v konferenčním sále. Druhý den konference byla navíc v rámci doprovodného programu v pivovaře domluvena prohlídka, o které se zmíním v samostatném příspěvku.

 Zaplněný sál poslouchá referát Ivana Peřiny z libereckého NPÚ.

Doprovodný program jinak tvořila ještě podvečerní komentovaná prohlídka výstavy Žít pivo. Výstava je velice pěkně zpracovaná jak po stránce grafické, tak po stránce nápadité instalace i vlákna jejího libreta. Tak nějak si představuji moderní uchopení prezentace tradičního tématu. Výstava samotná se nezabývá jen obecnými dějinami piva a pivovarnictví, ale jejím ústředním tématem je zejména vztah města Brna k těmto fenoménům. Myslím, že toto se povedlo.

 Moderní koncepce výstavy.

Jediné, u čeho jsem se osobně trochu pozastavil byla expozice interiérů dvojice hospod z doby první republiky a z období normalizace. Ne, že by nebyly autentické, o to nešlo, jen nějak nechápu tu stálou fascinaci (ať pozitivní či negativní) těchto dvou období a jejich vzájemné prezentování (nebyla to nakonec také první taková expozice, kterou jsem navštívil). Výstava jako celek ale funguje, narazíte na ní na nejrůznější vychytávky a určitě jí doporučuji (pokud jste tak zatím neudělali) k návštěvě.

 Prvorepubliková pivnice očima kurátorů výstavy Žít pivo.

Nelitoval jsem toho, že jsem do Brna vážil cestu. Konference se opravdu vydařila a jen říkám: víc takových akcí. Potěšil mne příjemný pokec se starými známými tvářemi (zdravím), tak seznámení s novými lidmi. Dlouhá výměna názorů proběhla například s jedinými zahraničními návštěvníky konference z polské Svídnice a Krakowa a potěšilo mne i seznámení s velice sympatickým týmem organizátorů v čele s Petrem Holubem z Muzea města Brna. Akce ukázala, že pivo se dá nejen pít, ale i Žít a pokud měla být konference doprovodným programem stejnojmenné výstavy, nedělala jejímu jménu určitě ostudu.

 Není co dodat. :D (z výstavy Žít pivo)

Další díly miniseriálu z výletu na jižní Moravu zde:
Díl 2.: Parní pivovar Hauskrecht
Díl 3.: Dobré pivo v Uherském Hradišti i v holíčském Wywaru