28. října 2014

TÉMĚŘ BEZCHYBNÝ ALE FESTIVALE

Letošní rok pro mne je záhadným způsobem plný nejrůznějších pivovarských poprvé, zejména, co se pivních akcí týče. Stejně jako jsem se až letos poprvé dostal na nějakou akci do Lobče, čekala na mne podobným způsobem i návštěva festivalu svrchně kvašených piv Ale Festivale, která se letos konala již po páté ve varnsdorfském Pivovaře Kocour. Těžko říci, co za dosavadní absencí stálo. Zda tak trochu odlehlá poloha pivovaru, zda jsem vždy měl ten víkend něco jiného na práci, nevím. Každopádně letos to vyšlo, a aby ne. Z našeho nového bydliště jsme to přece měli za humny, i přesto, že jsme po cestě museli překonat statní hranice tří zemí.

 Vlaková zastávka v přímém sousedství pivovaru jej výrazným způsobem přiblížila
 jeho potenciálním návštěvníkům.

Sobota 25. října nabídla krásné slunečné počasí, a tak jsme se rozhodli cestou na festival nevyužit služeb zastávky Varnsdorf - pivovar Kocour, ale vystoupili jsme již na "hlavním nádraží" a příjemně se prošli tou nahodilou a podivnou skládankou objektů, které se říká Varnsdorf. On to byl nakonec i záměr, ono popravdě, já už město samotné a i Pivovar Kocour jednou před pár lety navštívil (mimo AleFestivalový den) a byl jsem tenkrát skutečně nadšen a chtěl jsem tak i manželce, která zde nikdy nebyla, umožnit nasát atmosféru toho zvláštního města.

 Nahodila zástavba, tovární komíny, oprýskané fasády. Vítejte ve Varnsdorfu.

Jeho dějiny i současnost v sobě krásně odráží i mísí snad všechny dějinné eskapády moderní doby. Architektura města, kterým byl Varnsdorf vyhlášen až roku 1868 (do té doby byl největší vesnici monarchie), tak dnes představuje nahodilou směs původní vesnické zástavby tkalcovských podstávkových domků, komplexy postupně mizejících továren, které kdysi daly místu i přiléhavou přezdívku "manchester českého severu", nikdy neregulovanou měšťanskou zástavbu z přelomu 19. a 20. století a samozřejmě pak ještě méně regulovanou zástavbu z doby po roce 1945, kdy zcela nahodile stavěné panelové domy nahradily po roce 1989 podobě nahodile stavěné domy obchodní.

 Nejměstštější prostor - nikdy nedostavěný záměr náměstí, dnes navíc narušený demolicemi.

Absence pořádného městského jádra (skutečné náměstí nikdy, přes jakési snahy, zde nikdy opravdu nevzniklo), fakt, že dnešní název města v sobě pořád skrývá přízvisko "dorf" odkazující na jeho vesnické kořeny a už vůbec fakt, že město nikdy v historii (a v podstatě také dodnes) nemělo české jméno jen zaobaluje složitost jeho dějin. 

V odraze toho všeho pak zůstává potěšujícím faktem, že i v takovém místě se dokázal prosadit projekt, který oživil jeden z opuštěných průmyslových objektů na periferii města, konkrétně budovu někdejší keramičky bratrů Böttcherů, postavené roku 1912 na samé hranici s Německem. Do roku 2007 nedostatečně využívaný zajímavý areál byl konvertován pro potřeby minipivovaru Kocour s pivovarskou restaurací a zázemím. A právě tady se v sobotu Ale Festivale konal. Pro podobnou akci skutečně skvělé místo.

 Někdejší keramička, dnes Pivovar Kocour, místo konání Ale Festivale 5.

Podstatná část programu probíhala v nádherně zachované hale keramičky s dochovanými železobetonovými konstrukcemi. Rozepisovat se dlouze o festivalu by asi bylo zbytečné, dnes již patří ke stálým událostem pivního kalendáře. Stánky jednotlivých pivovarů, točící primárně svrchně kvašená piva, do toho jejich soutěž, doprovodný kulturní program, ale hlavně příležitost se zase vidět s řadou známých tváří, pokecat, ochutnat, porovnat vzorky a pobavit se. A tak to skutečně bylo.

 Vstup do pivovaru.

Měl jsem trochu strach, že budu utopen záplavou nových piv a nestihnu okusit, co budu chtít, ale nakonec byly mé obavy liché. S mne nečekanou lehkostí jsem si z nabídky stánků vybral asi osm piv, která jsem označil jako povinná k ochutnání a následně jsem tak i učinil (ze skleničky o objemu 0,3 l, jež byla k zapůjčení za zálohu u vchodu). Začal jsem pozdějším vítězem - podzimním Ale z Křinického pivovaru v Krásné Lípě - a byl skvělý. Velmi dobré byly shodou okolností toho dne i všechny ostatní vzorky, které jsem zkusil, zřejmě jsem měl šťastnou ruku. Zvláště Bad Flash Double IPA z pivovaru Zhůřák byla výborná, ale také náročná a třídeckový vzorek jsem cucal snad hodinu.

 Hlavní prostor konáni akce "v zajetí železobetonových stěn".

Čas u dobrých piv a v přátelském hovoru utekl skutečně rychle, na místě sešla opravdu hromada známých, nějak tak logicky zejména u stánků s nabízenými pivy. Potěšila mne i v programu neavizovaná účast stánku ze Zámeckého pivovaru Frýdlant. Nakonec to bylo poměrně příjemně strávené odpoledne, doprovázené nejen pivy typu Ale, ale bohužel i nějakými ale, která tok festivalu méně či více rušila.

 Zákaz kouření umožnil návštěvu i těm nejmenším.
 Díky za to!

Když pominu skutečnou maličkost, kdy mi moc nesedl komentář moderátora celé akce, ze kterého jsem měl pocit, že se v daném tématu nepříliš orientuje, mám k ní jednu skutečnou výhradu - a to k jejímu kulturnímu či spíš nekultunímu doprovodu. Asi to na blogu nepíšu poprvé, ale pořád nechápu, proč akce, které mají být oslavou pivní rozmanitosti a řekněme úspěšnosti pivní kultury, mají kulturní doprovod na úrovni někde zcela úplně jiné, přízemní až zcela nízké. Spíš se ptám, a nejen sám sebe, zda je skutečně nutné, aby na podobných akcích hrály kapely jako "Broky Františka Kanečka" (ta kapela se tak opravdu jmenovala!), jejichž repertoár (předávaný v tomto konkrétním případě navíc v opravdu mizerné interpretační kvalitě) tvoří výběr toho nejhoršího z české pop-music 80. let? Nějak mi ta souvislost s kvalitním pivem uniká. Jsem opravdu sám?

Smršť broků tak spolehlivě sestřelila závěr, jaký píšu u svých reportů nejraději, když mohu s klidným srdcem prohlásit, že se jednalo o bezchybnou akci. K pivním akcím opravdu nepatří jen stánky s pivní nabídkou a její ochutnávání, ale i doprovodný program a s ním i její celkové vyznění a charakter. Na tak krásném místě, jako varnsdorfský pivovar Kocour bezesporu je, s tak bohatým a kvalitním pivním programem by si Ale Festivale určitě zasloužil i kvalitnější kulisu. Snad příště, rád se přijedu podívat zase za rok, k pivní části festivalu jsem výhrady skutečně neměl.

 Odjezd domů. O akci byl opravdu veliký zájem.

PS: Akorát když jsem byl na odchodu na vlak, oslovila mne neznámá dvojice, zda nejsem Pivní Partyzán, že moc rádi blog čtou. Pouze jsem přitakal, poděkoval a se slovy "čtěte dále" se rozloučil a utíkal na vlakovou zastávku Varnsdorf - pivovar Kocour. Věřím (pokud si to tady přečtete), že jsem Vás v té časové tísni moc neodbyl, to bych skutečně nerad. Naopak, každý pozitivní čtenářský ohlas a pochvala blogu jsou mi motorem k dalšímu psaní a moc si jich vážím. Věřím proto, že se ještě někdy, více v klidu, zase na nějaké pivní akci potkáme. ;)

22. října 2014

NA KOMÍNY A NA PIVO DO KOSTELCE

Musí v tom být asi nějaká zvláštní síla, která člověka nutí, aby jedno sychravé podzimní ráno vstával ještě za hluboké tmy a vydával se na několikahodinovou cestu, přestože ví, že za nějakých dvanáct hodin se bude muset vrátit zase zpět. Přestože jsem měl ve čtvrtek program dlouho do noci a přestože jsem v pátek musel být v podvečer ve Frýdlantu, neboť jsem tam spoluorganizoval interní setkání doktorandů našeho ústavu, mělo pro mne v páteční ráno smysl na otočku do Kostelce nad Černými lesy zajet.

Už je v tom asi nějaký rituál, skrytá atmosféra, tajemná povinnost, ale to ráno cest do Kostelce je vždy stejné. A bylo i tentokrát, přestože jsem na pražské Háje přijel z úplně druhé strany: dlouhá fronta na zastávce příměstského autobusu 381 byla stejná jako vždycky předtím. O přátelsky laděné konference v Černokosteleckém pivováru je stále zájem a jsem tomu tak rád. Téma té letošní? Už podruhé komíny. Pro někoho možná záhada, jaká konference se dá o komínech organizovat, ale věřte tomu, že to jde a je to nadmíru zajímavé.

 Hvozdový komín v Kostelci nad Černými lesy
 stále stojí, aneb vracím se sem rád...

A jestli dobře počítám, byla to podobného druhu na tom místě již pátá akce. Nechce se mi tomu ani věřit, že v lednu to už budou čtyři roky, kdy proběhla první z trojice konferencí k problematice zachování (anebo naopak nezachování) našeho industriálního dědictví. Tento triptych více či méně pozitivních příspěvků souhrnně nazvaných "Jak jsem potkal fabriku" doplnil pak v listopadu první specializovaný kousek právě v podobě konference komínářů.

Komínáři jsou vůbec zajímaví lidé. Díky svému koníčku mají patřičný nadhled nad světem, co jsem poznal i velmi vyspělý smysl pro humor a hlavně, a to se mi líbí, se sdružují, potkávají a pořádají společné akce. Už v přeplněném autobuse č. 381 mi bylo jasné, kdo jede do Kostelce na konferenci a kdo je tím méně šťastným a jede zrovna zkrátka někam jinam.

 Komínářský smysl pro humor dokládají i každoročně vydávané nástěnné kalendáře.
 Věřme tomu, že rok 2015 bude znamenat konec co nejméně komínů.

A tento přátelský a humorný komínářský duch se projevil i během celé konference, na které zaznívaly příspěvky jak více vážné, tak méně važné, ale v každém případě zajímavé. Stejně jako před třemi lety sklidil největší ohlas Martin Fuchs se svým okénkem (respektive průhledem komínem) na téma komíny a astronomie.

 Zcela zaplněný prostor U náduvníku poslouchá jeden z příspěvků.

Konference to ale nebyla jen o příspěvcích, ale také o setkávání. Nakonec to byl také jeden z důvodůp, proč jsem do Kostelce jel. V listopadu pořádáme v Praze další z konferencí na téma obnovy a využívání památek a letos padlo téma na vodárenské věže. A ač to pro někoho může být překvapením, tak vodárenské věže a komíny spolu mohou úzce souviset. A tak nebylo kostelecké dopoledne pouze příjemným potlachem se známými, ale i příjemným navazováním nových zajímavých kontaktů.

 Pozvánka na konferenci o obnově a využívání vodárenských věží.

A proč tom sakra píšu na blog o pivu? To Vám nestačí, že se akce konala v prostorách pivu více než zaslíbených? No dobrá. Na blog o pivu o tom píšu i proto, že na akci byla v prostorách minipivovaru Šnajdr uvařena speciální limitovaná várka 12° ležáku Globon, na které se podílel jeden z organizátorů konference, duše projektu fabriky.cz a vůbec neuvěřitelně aktivní člověk, Martin Vonka (zdravím). A pokud nic jiného, tak jeden z příspěvků konference se jmenoval "Komíny pivovarské." Tak!

 Pivo Globon chutnalo, stejně jako celá akce.

Jestli Vám to nestačí a uniká Vám ta souvislost piva a podobných akcí, nebudu se už zbytečně namáhat. Důležitější je, že tato konference, i přestože jsem nemohl zůstat až do konce, byla zkrátka fajn a těším se, až se na nějakou podobnou pojedu do Kostelce zase podívat. A rád si kvůli tomu i přivstanu - zkuste to příště také. ;)