28. února 2016

JAK SE CHODÍ NA PIVO NA PŘELOMU ROKU I.

Není nic jistějšího, než že po posledním rekapitulačním příspěvku loňského roku přijde jeho novoroční bratříček. Už potřetí a v trochu rozrostlé podobě (a s omluvou toho časového odstupu, ale dřív to zkrátka nešlo :-/ ). Tentokrát se totiž trošku trošičku vrátím i do roku uplynulého. Na samém sklonku přinesl pivní zážitky, které bych nerad přešel jen tak mlčením. Trochu pivně zanedbané povánoční "lenošení" završilo několik dní velice příjemného popíjení, objevování a setkávání, takže. Jak se chodí na pivo na přelomu roku?

Na prvním místě jezdí, miluji cestování vlakem a rok 2015 v tomto směru nic nezměnil i přesto, že vinou řady okolností využívání této služby u Pivních Partyzánů ubylo. Cestování vlakem je nádherné nejen pro daleké cesty do neznáma, ale i na místa tolikrát navštívená i takřka za humna. 30. prosince tak vyrážíme z krásného a ten den konečně i trochu zimního Posázaví do Strančic. Trochu mne mrzí, že někdejší vlečka do Velkých Popovic dnes neslouží osobnímu provozu. Taková trať by měla svou romantiku a my tak musíme čistě neromanticky využít služeb příměstského autobusu PID.

 Nesourodé industriální kombo nové varny a původního hvozdu.

První cíl je jasný, Velké Popovice a místní velkopivovar. Možná si říkáte, že jsem se zbláznil, ale není to tak. Ano, skutečně jsme jeli do Velkých Popovic a skutečně na pivo Kozel, konkrétně do místní pivovarské Kozlovny. Piva z velkopivovarů piji skutečně jen zcela výjimečně, ale kde jinde podobná ochutnat než přímo pod komínem? Tam dokážou i Partyzáni zavřít obě oči nad počínáním pivovarských gigantů a s chutí ochutnat. Navíc, když Velkopopovický pivovar k tomuto kraji zkrátka patří, jeho historie i člověk za ním stojící patří do čítanek dějin pivovarnictví a co víc.

 Objekt, ve kterém sídlí Velkopopovická Kozlovna.

Velkopopovická Kozlovna má na čepu nefiltrovanou, nepasterovanou světlou 11°, pojmenovanou mimochodem právě po pánovi, který pivovar roku 1873 založil. A k ní navrch ještě tankovou světlou 11°. Kde jinde by mělo být pivo kvalitnější, než tady? Maximálně v pivovarském sklepě, ale tam já se bojím. Oficiální prohlídky pivovarů nejsou pro mne, a tak se kochám jen přes bránu historizujícími křivkami starého pivovaru (od brány totiž není vidět odpudivá krabice nové varny, která je humpolácky nalepená na někdejší sladovnický hvozd s cimbuřím - viz úvodní foto).

 Nevím, jestli zrovna nejlíp, ale to dopoledne nám tady bylo příjemně.

Do karet nám hraje i brzká otevíračka v 10:30. Krásný čas, miluji občas zajít na klidné pivo takto brzo dopoledne. Lokál je ještě prázdný, zimní den se pomalu probouzí a nefiltrovaný baron Ringhoffer chutná. Jsem rád, že velké pivovary pivo pořád umí, pokud chtějí, a o to více mrzí, že tanková jedenáctka je zralá na kanál. Nebe a dudy tak blízko u sebe. Bez řízu, prázdná a nudná. Kde udělali velkopopovičtí chybu netuším, my chybu návštěvou tady ale neudělali. Půllitr nefiltru zmizel jak pěna nad tankovou 11° a my mohli vyrazit dál. Jestli budu mít někdy příště zase cestu, vím jaké pivo zvolit.

 Nefiltrovaný Ringhoffer (Bier).

Kraj kolem Velkých Popovic, Štiřína či Kamenice je zvláštní. Silně urbanizovaný prostor, vlastně jakési již téměř nevenkovské předměstí Prahy. Zároveň ale místo, kde se dodnes dá kilometry a kilometry cest chodit klidnými lukami, zachovalými lesy i malými vesničkami. Některé z těch cest jsou značené, některé nikoliv - pro své zalidnění tu noha člověka vytvořila víceméně náhodně spojnice tak, jak to někomu nejvíce vyhovovalo. To je ale výhoda i pro nás - do Štiřína, který byl naší druhou zastávkou, můžeme jít asi sto způsoby různé délky výletu, kterou jsme rozhodnuti volit až na základě aktuální situace.

 Z krajiny Velkopopovicka.

Výlet krajinou přírodního parku Velkopopovicko, při kterém křížíme jak naučnou stezku "Krajinou barona Ringhoffera", tak cyklostezku "Krajem J. Lady" (paměť místa a krajiny zde tak funguje naplno) je nakonec i příležitostí odegustovat první svrchně kvašené piv z Břeclavského pivovaru. Ten samozřejmě ke zdejšímu kraji nepatří, avšak naproti pivovaru ve Velkých Popovicích se nachází prodejna potravin Enapo, která patří do vlastnictví stejného majitele, a nabízí tak i jeho pivo. I přesto mne zde lahev 15° Red Ale s patentním uzávěrem překvapuje, a tak z potravin vycházím nikoliv se svačinou pro Mikuláše, ale se svačinou pro sebe. Mikuláš mou chybu záhy odmění spánkem, já svou chybu napravit nedokážu. Cestu na Štiřín nám zkracuje nepříjemná ulpívající hořkost nepříliš povedeného ejlu z Břeclavi.

 Nedobrý Red Ale z Břeclavi.

Štiřín je, kromě zdejšího zámku, někdejšího venkovského sídla české vlády, od roku 2010 známý i minipivovarem, který byl vybudován v areálu hned naproti zámku nazvaném Štiřínská stodola. Areál vznikl nákladnou přestavbou někdejšího hospodářského dvora a komplex kromě nového minipivovaru Magnát nabídl i hotel nebo restauraci s konferenčním zázemím a velkou zahrádkou. Magnát byl jedním z pivovarů, které na klíč dodala firma Josefa Krýsla z Plzně. Ten tak stál nejen za výrobou a instalací technologie, ale i za recepty ad. Daly se tak očekávat primárně ležáky, tu a tam nějaká pšenice a k tomu ochucená piva.

 Interiér restaurace ve Štiřínské stodole s varnou minipivovaru.

Když jsem místo poprvé navštívil někdy v roce 2011 při jednom z výletů do okolí Prahy (do Štiřína jsem tehdy přišel z druhé strany než tentokrát), portfolio na čepu tato očekávání vyplnilo. Přiznám se bez mučení, že už si vůbec nepamatuji, jak mi pivo tenkrát chutnalo, víc si vzpomínám, jak nás na veliké zahrádce na nádvoří otravovaly vosy, a tak jsme si šli, přestože bylo krásně slunečno, sednout do restaurace, ve které je přímo umístěna varna pivovaru.

Do restaurace jsme samozřejmě zamířili i tentokrát. Ač se letošní zima moc nevytáhla, 30. prosince akorát začalo konečně trochu mrznout. Vosy by nás asi tentokrát neobtěžovaly, ale my si chtěli pivo vychutnat bez rampouchů u nosů. Nabídka na čepu v podstatě kopírovala minulou zkušenost s tím, že jedním z nabízených piv byl i aktuálně navařený 15° Vánoční speciál. Bude to možná trochu zvláštní, ale přestože píšu tento text pouze s odstupem dvou měsíců, ani tentokrát si nepamatuji, jak piva Magnát ze Štiřína chutnala. Jediné, co jsem si zapamatoval, že nic moc a že zejména polotmavá vánoční patnáctka mi dala hodně zabrat, abych jí vůbec dopil. Myslím, že před těmi čtyřmi, pěti lety to bylo lepší.


 Slunce zapadá nad Štiřínskou stodolou...

K chuti štiřínských piv se tak omlouvám za minimální výpovědní hodnotu tohoto textu s tím, že nejlepší bude, když se na místo zajedete podívat sami. Jak už jsem napsal, okolí k vycházkám jen vybízí, zajímavostí je zde opravdu přehršel. Vzhledem k tomu, že taky mám v okolí Štiřína ještě několik neprozkoumaných lokalit, asi sem na pivo ještě někdy zajdu, a třeba si ho už zapamatuji. Anebo třeba taky ne, některé pivovary mají pivo zkrátka tak obyčejné, že z paměti rychle vymizí. Uvidíme.

 ... i nad Štiřínským rybníkem.

Tak, nebo tak, výlet se podařil. Krásná příroda, jinak příjemné posezení ve Štiřínské stodole s nádherným výhledem na Štiřínský rybník a unaveně strávené dopoledne ve Velkých Popovicích dokázaly vynahradit i to ne moc dobré pivo. Rádi se sem vrátíme se vzpomínkou, že na konci roku 2015 se na pivo chodilo vydařeně. A o tom, jak se na pivo chodilo v novém roce si počkejte na druhý díl příspěvku, věřím, že to nebude trvat další dva měsíce.

PS: Nutno dodat, že výlet na Velkopopovicko a Štiřínsko nebyl posledním pivním zážitkem roku 2015. Klidná silvestrovská oslava u našich známých, Katky a Martina, se nad ránem zvtrla během naší kratičké návštěvy s Martinem na nedaleké Napalmě. Domů jsme přišli během dopoledne a spát se šlo až před obědem. Napalmu se na pivo zkrátka chodí vždycky dobře, ať je ráno nebo večer, ať je zima nebo léto. Berte to i jako malý oslí můstek k tomu druhému dílu, jehož podstatná část se právě Napalmě bude také odehrávat. ;)