30. dubna 2013

OPRAVENÝ PIVOVAR V KYNŠPERKU NAD OHŘÍ JE NOVÝM TURISTICKÝM LÁKADLEM MĚSTA

Do západočeského Kynšperka se po 61 letech navrátila výroba piva. Areál tamního chátrajícího pivovaru, uzavřeného v roce 1951 a využívaného jako sklady, zakoupila firma Absolut Active s.r.o. Praha, jejíž spolumajitel a jednatel Sergej Černičkin se rozhodl obnovit nejen tradiční výrobu piva, ale zrekonstruovat i celý komplex bývalého pivovaru (včetně sladovny) a vybudovat v něm turisticky atraktivní víceúčelové centrum Kynšperský pivovar.

 Vzorně opravený areál Kynšperského pivovaru. Zdroj: naphotography Novotný Aleš.

Várečné právo mělo město Kynšperk od roku 1595, roku 1620 byl pak postaven nový pivovar se sladovnou. Jeho archaický provoz byl radikálně přebudován v druhé polovině 19. století poté, co se stal majetkem rodu Haasů z Hasenfeldu. Byla zmodernizována a rozšířena technologie a pivovar byl vybaven strojním provozem, přestavěna byla i sladovna. Svůj odbyt zvyšoval i díky napojení Kynšperka na železnici. Zásadní přestavba, která pivovar proměnila takřka do dnešní podoby, proběhla na přelomu 19. a 20. století. Budovy byly sjednoceny ve stylu středoevropského průmyslového slohu. Zmodernizováno bylo i strojní a technologické zařízení.

Přestože byl provoz pivovaru modernizován i v době první republiky (instalace stáčecí linky ad.), byl krátce po druhé světové válce zastaven. V roce 1945 byl konfiskován jako nepřátelský majetek, poté předán do správy ONV Sokolov, aby bylo roku 1951 rozhodnuto o jeho zrušení. V prostoru pivovaru byly vybudovány sklady, avšak historicky cenný areál postupně chátral. Změna nastala až po šedesáti letech, kdy byl celý zakoupen zmíněnou firmou Absolut Active s.r.o. Praha, která se rozhodla v něm vybudovat nový malý pivovar o kapacitě 5000 hl ročně (s možností rozšíření), restauraci, hotel, wellnes a relax centrum. To vše společně s kompletní rekonstrukcí pivovarského areálu.

Osvícený Sergej Černičkin oslovil před stavební akcí památkáře a historiky, aby prováděná rekonstrukce vrátila pivovaru jeho původní vzhled a barevnost fasád. Rekonstrukce byla dokončena v roce 2013, a do Kynšperka nad Ohří se tak vrátila výroba piva, nově pod značkou Kynšperský zajíc. Obnovený pivovar má mít však širší dosah - kromě zaměření na ruskou lázeňskou klientelu se rekonstruovaný areál může stát vyhledávaným turistickým cílem i centrem místního života. O jeho významu hovoří i společné plány majitele a představitelů města v podobě vybudování vycházkové trasy k zrekonstruované dřevěné lávce, která je evropským unikátem, či společný postup při úpravách okolí pivovaru.

Článek původně psán pro server PROPAMÁTKY, který se zabývá obnovou a financováním památek.

28. dubna 2013

ZA ZKŘÍŽENÝMI MEČI DO MÍŠNĚ

Saská Míšeň (německy Meissen), světoznámá hlavně díky výrobě tradičního porcelánu, je zejména významným vinařským městem. Její návštěvu však mohu doporučit i milovníkům dobrého piva, neboť na předměstí Cölln se nachází malý soukromý pivovar Schwerer, jehož nabídka je v uličkách historického města, které je i samo o sobě důvodem k návštěvě, běžně dostupná. Do Míšně je navíc skvělé železniční spojení z nedalekých Drážďan (a tím pádem i z České republiky, až do Míšně se dá dojet s výhodnou nabídkou Českých drah SONE+DB), takže lze návštěvu obou měst spojit - například v době vánočních trhů, jako jsme to udělali my. Ty Míšeňské jsou oproti jiným, známějším, mnohem menší, mnohem přívětivější a mnohem vánočnější.

 Staré město v pohledu z hradního vrchu - vlevo věž kostela Frauenkirche.

Míšeň patří mezi nejstarší a nejkrásnější německá města. Vznikla z trhové osady pod hradem, jehož prvopočátky jsou zmiňovány již v 10. století. Hrad, tyčící se na skále nad Labem, patří dodnes k dominantám města. V jeho areálu se mj. nachází gotický dóm, ale i další opravené zajímavé stavby. Krásně zachované a upravené je i historické jádro města, které leží stísněné v dolíku pod hradní skálou. Jeho centrem je malé náměstí, pojmenované pouze Markt (trh), kolem kterého jsou soustředěny všechny významné historické stavby - Frauenkirche z konce 15. století nebo stará radnice ze stejného období (radnice slouží během vánočních trhů, které se také odehrávají na tomto náměstí, jako obrovský adventní kalendář). Pokud přijedete do Míšně vlakem, nádraží se nachází jen kousek od historického centra a cesta k němu vede po mostě přes Labe, ze kterého se otvírá fascinující panorama celého města.


 Noční panoráma hradního vrchu s gotickým dómem z mostu přes Labe.

Nejznámějším turistickým tahákem města ale je, jak jsem napsal již v úvodu, světoznámý porcelán s více než třistaletou tradicí. Areál porcelánky se nachází nedaleko centra města v údolí potoka Triebisch. V areálu se nacházejí jak budovy původní manufaktury, tak nové moderní provozy. Součástí areálu je samozřejmě i muzeum a jiné turistické a návštěvnické zázemí. K míšeňskému porcelánu patří i tradiční výrobní značka dvou zkřížených mečů, které jsou dnes jakýmsi symbolem města - nachází se i ve znaku pivovaru Schwerter, který je po nich, konec konců, pojmenován.

 Historická budova manufaktury porcelánu.

Pivo také bylo, když pominu památky a vánoční trhy, hlavním důvodem, proč jsme do Míšně jeli. Vaření piva má ve městě dlouho tradici, v uličkách starého města se nachází renesanční budova Starého pivovaru z roku 1570 (pivo se zde vařilo již v roce 1460), ke kterému se odkazuje i dnešní pivovarský podnik Schwerter. Jeho současný provoz byl vystavěn na přelomu 19. a 20. století na předměstí Cölln poté, kdy starý pivovar zakoupil Eduard Bahrmann z nedalekého Hirschsteinu a objekty na Starém městě přestaly odpovídat výrobě. Současný pivovar Schwerter byl roku 1997 vystavěn v průmyslové zóně na okraji města (Ziegelstraße 6) a kromě samotného provozu se v něm nachází stylová pivovarská restaurace.

Pivovar, vařící stále tradičním způsobem, se bohužel nachází na úplném okraji města, a tak jsme bohužel museli oželet jak návštěvu provozu, tak návštěvu v pivovarské restauraci (v časovém plánu jsme měli pouze historické centrum města). Pivo značky Schwerter je v Míšni ale naštěstí dobře dostupné (je stáčeno jak do sudů, tak do lahví), takže nebyl problém ochutnat kdekoliv na Starém městě, plném modrých vývěsních štítů se skříženými meči. My si vybrali kavárnu Gasthaus zur Altstadt (Görnische Gasse 42) s krásným historickým výkladem a s opravdu poctivou vánoční výzdobu. Z poměrně široké nabídky pivovaru (Urhell, Privat Pils, Rubin Lager, St. Afra Dunkel a různé speciály) měli v nabídce točený Pils a Dunkel. Nabídku, k mé velké radosti, doplňoval lahvový 16° bock Bennator, vařený sezónně právě v období adventu.

 Historický výklad kavárny Gasthaus zur Altstadt.

Míšeň určitě představuje pro českého návštěvníka zajímavou alternativu k tradičně navštěvovaným německým destinacím (ať v době Vánoc, nebo kdykoliv jindy). V menším měřítku zde nalezne vše zajímavé, navíc díky tomu, že se nejedná o velké město, pěkně pohromadě. Pokud budu mít někdy cestu, určitě se do Míšně rád vrátím i v letních měsících. Pro milovníky piva ještě doplním, že v uličce Elbstraßeel č. 27 se nachází rázovitý pivní bar Zum Loch, který bohužel nenabízí pivo Schwerter, ale i tak určitě stojí za to ho navštívit.

23. dubna 2013

DVA ZÁŽITKY S NOVÝM PIVEM KRUŠOVICE PŠENIČNÉ

Přestože mají malé pivovary stále marginální ekonomický podíl na trhu, je potěšující zjištění, že největší hráči čím dál tím více sledují trendy, které z tohoto segmentu vycházejí a které mají úspěch u konzumentů. A co víc, musí na tyto trendy také reagovat. Není to sice poprvé, kdy nějaký velkopivovar zavádí novou značku označenou jako pšeničné pivo do svého portfolia, avšak po nejrůznějších pokusech v podobě kočkopsů Staropramen Nefiltrovaný či Fénix (Plzeňský Prazdroj) se jedná v případě piva Krušovice Pšeničné o standardní svrchně kvašený Wezien "německého" typu.

Od chvíle, kdy zpráva o novém pivu poprvé proběhla tiskem, jsem byl zvědavý, jak na mne zapůsobí - z pivovaru, který má, stejně jako Krušovice, v držení holandský Heineken, jsem totiž již dříve opakovaně pil zářijová Dožínková pšeničná piva (vařená v rakouském pivovaru Schöfferhofer), která mi vždy velmi chutnala. Ze zpráv na internetu jsem vyčetl, že Krušovice Pšeničné jsou skutečně vařeny přímo v Krušovicích, podíl pšeničného sladu tvoří 50% (což je oproti německým standardům poměrně málo) a zbylé sypání tvoří slady ječné (světlý český a trochu karamelového). Jak jsem již napsal výše, toto pšeničné pivo je kvašeno skutečně svrchními kvasnicemi (z důvodu nedokonalé české legislativy ale musí být, stejně jako v případě pšenic z jiných pivovarů, označováno nesmyslně jako "pšeničný ležák"). O původu a druhu kvasnic jsem se však nikde nedozvěděl.

Během uplynulých sedmi dní jsem měl hned dvě možnosti na zcela odlišných místech se s pivem Krušovice Pšeničné setkat a odnáším si i dva zcela odlišné zážitky. Minulý týden jsem zavítal do hostince Krušovického pivovaru Šalanda na pražské Národní třídě, kde to mám poměrně rád (líbí se mi prostředí, detaily v podobě např. keramických pivních tácků, ale i jiné věci a pivo mi zde obvykle chutnalo). Nové pivo mi bylo přineseno v ologované "weizenové" sklenici (škoda, že jsou jen v půllitrové variantě). Vizuální dojem byl skvělý, pěna krásně krémová a vysoká, pivo standardně zakalené, oproti bavorským pšenicím trochu světlejší barvy. Krásné intenzivní ovocné aroma ve vůni ustoupilo po napití spíše do pozadí. Pivo mělo vysoký odpovídající říz, a ačkoliv bylo lehce vodové, celkově mi dost chutnalo. Jedinou výtku mám k mýdlovému dozvuku, způsobenému zřejmě použitými kvasnicemi, nevím. Sečteno podtrženo, na Šalandě ochutnal jsem kvalitní pšeničné pivo, které si, zvláště v parných dnech, rád dám znova.

Tuto možnost jsem dostal hned dnes na druhé straně republiky, nedaleko od pivovaru na Starém Brně v restauraci Gingilla. Pivo mi bylo taktéž nabídnuto v nové sklenici, avšak brzy následoval šok. Kolega, který zde byl se mnou, poté, co sklenici pozvedl do výše očí, poznamenal: "Hm, citron." Vyděsil jsem se a bohužel i v mé sklenici, pod hustou pěnou, plaval tlustý plátek citronu (a nadával jsem sám sobě, že mne nenapadlo obsluhu předem upozornit). Vzhledem k tomu, že kvůli zapředenému hovoru proběhl tento okamžik asi až deset minut po naservírování, bylo jasné, že pivo je ztracené. Rozhodl jsem se ale, že ho zkusím vypít, abych měl porovnání, co takový citron, který je pořád bohužel neduhem řady restaurací nabízejících pšeničná piva (a to bohužel i v případě malých pivovarů), s pivem dokáže. Vůně po banánech se po napití rozplynula v podivně nakyslý vodový vjem, že jsem měl co dělat, abych sklenici vůbec dopil. Pivo bylo chuťově úplně rozbité, kultuře pití navíc určitě neprospěly citronové cucky, které plavaly na dně sklenice.

Když jsem odcházel, zapředl jsem na téma citronu přátelskou (bez ironie) řeč s obsluhou. Ochotný číšník se mi omluvil s tím, že to mají nařízeno shora, aby citron do piva dávali s tím, že to bylo v instrukcích, které s novým pivem dostali přímo od sládka. Těžko říct, kde se nachází opravdový původce tohoto problému (pokud by byl opravdu v osobě sládka, považuji to za krajně nešťastné), každopádně číšník slíbil, že věc nadnese nadřízeným a citron do piva rád dávat přestane. Věřím, že podobný přístup bude mít při servírování piva Krušovice Pšeničné co nejvíce hospodských, aby zbytečně nekazili jinak (nejen v prostředí velkopivovarů) povedené a zajímavé pivo, které se určitě může stát, i vzhledem k nízkému obsahu alkoholu (4,3% ) oblíbeným pitím na prosluněných letních zahrádkách.

19. dubna 2013

NOVÉ PRAŽSKÉ MINIPIVOVARY: ŠKOLIČKA PROSEK

Jestliže jsem se v Hostivaru bál přeplněného otevíracího dne, že jsem jeho návštěvu nechal až na klidnější páteční odpoledne, v případě dalšího nového pražského minipivovaru Školička na Proseku jsem byl ochotný návštěvu v otvírací den riskovat - hlavně asi pro osobní pozvání od mladého sládka Přemka Chmelaře, se kterým se vídám na chodbách školy v Podskalské. Byl jsem zvědavý jak na porovnání obou pivovarů jako celku, tak zejména na výsledek práce mladých sládků.

 Nevzhledná budova restaurace a pivovaru Školička.

Měli jsme štěstí, když jsme v sobotu večer vstoupili do zcela zaplněného prostoru restaurace, seděl Přemek hned u prvního stolu a hbitě nám u něj zajistil volná místa, což bylo příjemné. Spolustolovníkem nám téměř celý večer pak byl Přemkův učitel Oldřich Koza, který přišel osobně zkontrolovat výsledky svého žáka a se kterým jsme celý večer vedli debaty nejen (a zejména nejen) o pivu. Hned při vstupu do restaurace jsme zjistili pozitivní věc - v prostoru se nekouří, neboť kuřákům je vyhrazena druhá, zcela oddělená, část restaurace. Což mi připomíná, že den předtím navštívený Hostivar byl nekuřácký celý (v příspěvku o něm jsem to zapomněl zmínit jako velké +).

 Pšenice a světlý ležák Beznoska.

Když to vezmu kolem a kolem, tak mladý sládek z Podskalské (a jeho dobré pivo, o kterém se zmíním dále) je tím jediným, co oba pivovary spojuje, a je to poměrně logické. Školička vznikla importováním pivovaru do již léta zaběhlé restaurace se vším špatným, co to obnáší - technologie "rozeseta" po celé budově "kam se co vešlo" a dvounádobová varna o objemu vyrážené mladiny 5 hl je tak například poměrně nelogicky (asi na tlak majitele, aby byla na očích zákazníků) vměstnána do kouta vedle výčepu. Interiér restaurace je poměrně fádní a standardní, v sobotu večer jsem se v něm cítil ale poměrně dobře. Jako největší zlo a ústupek považuji, že na přítoči vlastním pivům zůstane i nadále nejmenované pivo jednoho pivovarského koncernu (na které jsou prý místní zvyklí). Strašný neduh některých nových pivovarů. Budova restaurace navíc v sobě skrývá vše z toho nejhoršího, co přinesla architektura poloviny 90. let.

 Interiér restaurace s dvounádobovou varnou.

Sládek nám po krátké ochutnávce nabízí prohlídku jeho "království" spojenou s ochutnávkou mladého světlého ležáku, čekajícího v ležáckých tancích "na svůj čas". Ten byl překvapivě (ležel zatím jen tři týdny) lepší, než světlý ležák uvařený na otvíračku. A co se vůbec nabízených piv (značka Beznoska) týče? Světlý ležák byl vyrovnaný, ale "něco" mu chybělo, vzhledem k tomu, že to ale byla úplně první várka, dají se drobné nedostatky přehlédnout. Pšenice, samozřejmě svrchně kvašená, mi chutnala hodně, dokážu si jí představit jako skvělé pití na léto - spíš lehčí tělo a trochu nakyslá, taková, jakou jí mám rád. Jako nejlepší ale rozhodně hodnotím polotmavý 14° speciál, lehce nasládlý, lehce kávový, plný, sladový ale přiměřeně hořký - toto pivo se opravdu povedlo a věřím, že jeho kvalita se udrží i do budoucna.

 Sládek a ochutnávka na spilce.

Popravdě se přiznám, že z pivovaru Školička mám rozporuplné pocity, umocněné zřejmě i předchozí návštěvou v "bezchybné" Hostivaři. Jestli se na něco upínám, tak je to osoba a práce Přemka Chmelaře, protože jeho pivo bude tím hlavním, co kvality podniku prověří. Potom snad dokážu přehlédnout zmiňované nedostatky v interiéru, přístup k souběhu piv na čepu i asertivitu majitele podniku nebo dodavatele technologie v ovlivňování sládkovy práce. Uvidíme.

7. dubna 2013

NOVÉ PRAŽSKÉ MINIPIVOVARY: HOSTIVAR

Přestože jsem původně zamýšlel navštívit nový pivovar Hostivar již při úterním slavnostním otevření, nakonec jsem se rozhodl (zejména při představě přeplněné restaurace) nechat návštěvu až na páteční večer (v sobotu jsem měl navíc v plánu návštěvu na Proseku, takže zde byla i možnost čerstvého porovnání dvou nových pražských mini, kde pivo vaří mladí sládci, kteří prošli (nebo procházejí) líhní školy v Podskalské, v případě Hostivaru ještě stále čerstvý absolvent Jan Tržil). Naštěstí jsem se následně "kdesi" dozvěděl, že pivovarská restaurace bude toho dne od 18 hodin celá rezervovaná, a tak jsem se nakonec u pivovaru Hostivar, na hranici Horních Měcholup a Hostivaře, ocitnul při pátečním odpoledni. Měl jsem už načtené první reakce účastníků otevírací akce, tak jsem byl zvědavý, jak pivovar, restaurace a samozřejmě pivo budou působit na mne.

 Budova pivovaru z Hornoměcholupské ulice s dominující prosklenou varnou.

Moderní novostavba pivovaru stojí bezprostředně u velmi rušné Hornoměcholupské ulice a 100% svým půdorysem využívá na první pohled funkčně nezastavitelný klín mezi ní a ulicí Lochotínskou). Popravdě jsem nějak nepochopil přirovnávání Hostivaru s budovou pivovaru a hotelu MMX v Letech u Dobřichovic - kromě toho, že se jedná o moderní novostavby, a toho, že mají oba prosklenou varnu, jsem nenašel nic, co by obě stavby architektonicky nějak spojovalo. Zmíněná prosklená varna, obrácená do silnice, je velmi zajímavým a vtipným lákadlem a zároveň funkčním prvkem v jinak celodřevěném plášti (myšleno v pohledu od Hornoměcholupské) přízemní budovy. Vchod do pivovaru se nachází z klidné (tedy druhé) strany, za budovou je ještě ve výstavbě zahrádka, kterou bude od Hornoměcholupské ulice oddělovat zemní val. Myslím, že to bude v létě velmi příjemné místo na posezení a že pivovar vůbec si na návštěvnost nebude moci stěžovat - stojí v poměrně strategickém a zajímavým pivem dosud dost nezasaženém místě.

 Výčep s, dle mého nepříliš ladící, mozaikou.

I v poměrně neatraktivním čase naší návštěvy byla restaurace celkem slušně zaplněná. Restaurace je zajímavá sama o sobě - miluji interiéry, na kterých se dle všeho podílel architekt - na celkovém řešení, materiálech, výzdobě, barvách, detailech - prostě na všem od začátku do konce. Stejně tak chválím práci grafika, který navrhoval logo a propagační materiály vyrobené všechny ve stejném duchu, pobavilo mne dřevěné písmeno "H" sloužící jako stojan na tácky, slánky atd., (jediná věc, která se mi v tomto směru nelíbila jsou etikety PET lahví, které působí jaksi nedodělaně a lacině, snad se ještě budou měnit).

 Celkový pohled na interiér restaurace s fascinující plastikou a stylovými kamny.

Zmíněný interiér restaurace je vyvedený ve světlém dřevě, světlo do ní vnáší dlouhá prosklená stěna, která míří do budoucí zahrádky. Vzhledem k tomu, že varna není součástí restaurace, bylo nutné vyřešit jinou dominantu, kterou se stala fascinující plastika znázorňující schéma výroby piva, vyrobená z obroušených pivních zátek a zabírající celou jednu stěnu restaurace. Do vyextrahovaného interiéru restaurace tento technokraticky působící prvek ideálně zapadá. Už trochu méně jsem pochopil černobílou grafiku, která lemuje celý výčep - možná až trochu přehnaně výrazný solitér. Funkční zajímavostí restaurace jsou určitě černo-černé výčepní tanky, umístěné netradičně přímo mezi stoly a ve stejné barvě instalovaná kamna typu Bullerjan, která budou v zimních měsících příjemným zdrojem tepla.

 Výčepní tanky instalované přímo mezi stoly.

Mladý sládek má k dispozici varnu o objemu vyrážené mladiny 10 hl a v plánu je vaření spodně i svrchně kvašených piv. Na receptech a na dohlížení várek se podílel Oldřich Koza - vrchní pivovarský technolog z Podskalské a Janův někdejší učitel. Hostivar aktuálně nabízí čtyři piva - spodně kvašenou světlou 11°, polotmavou 12° a světlý speciál 13°. Svrchně kvašený je na čepu 15° H-Ale - chmelený čtyřmi odrůdami amerických chmelů. Vzhledem k tomu, že pro vůni amerických odrůd mám slabost a vzhledem k tomu, že jsem na internetu zatím na toto pivo slyšel jen samou chválu, začal jsem jím (v malém provedení). Pivo opravdu krásně vonělo, na napití bylo, na český vkus, hořké opravdu hodně (což není výtka, právě naopak),   ale celkově se jednalo (i vzhledem ke stupňovitosti) o poměrně náročné pivo, že jsem měl skoro problém vypít i tu třetinku (ale s chutí bych si jí dal i příště, i když klidně jen v dvoudeckovém provedení). Po H-Ale jsem zvolil světlý speciál, který byl výborný - vyvážené pivo krásně zlaté barvy do mne sklouzlo skoro samo - dokážu si představit, že bych u něj strávil celý večer.

 15° H-Ale v pěkné logované sklenici 0,3l.

V úvodu zmiňované večerní uzavření restaurace pro soukromou společnost se přiblížilo, a tak zbylý sortiment jsme zakoupili v PET lahvích na domácí ochutnání. Světlá jedenáctka ve mně zanechala podobně pozitivní pocity, jako třináctka - pivo, které si rád dám znova, jak jen bude příležitost. Polotmavá dvanáctka byla na můj vkus možná až příliš hořká (respektive, aby to nevyznělo nějak špatně - hořká piva mám obecně rád, ale dokážu si představit v sestavě dvou světlých, dost chmelených, piv a jednoho Ale i nějaké sladší pivo), ale potěšil mne údaj na lahvi o pouhých 4,8% alkoholu, který hovoří o nižším prokvašení piva - věřím, že v tomto trendu bude mladý sládek pokračovat.

Hostivar je z těch pivovarů, kde se budou špatně cítit příznivci pivních kýčů, ať už v podobě nejrůznějších pseudohistorických či rázovitých restaurací působících jako pěst na oko, nejrůznějším haraburdím přezdobených interiérů a nebo piv, vařených dle starých klášterních receptur, které majitel náhodou našel na půdě. Hostivar je mladý a moderní pivovarský podnik po všech stránkách, který má ty nejlepší předpoklady, aby se stal oblíbeným místem posezení jak obyvatel své čtvrti, tak pivních turistů. Nakročeno má rozhodně dobře. Osobně přeji těm, kdo se na jeho vzniku podíleli a nyní se podílí na jeho chodu jen to nejlepší a věřím, že se zde budu i při dalších návštěvách cítit tak skvěle, jako při prvním pátečním "dotyku".

2. dubna 2013

ZA PIVEM A VÁNOČNÍ ATMOSFÉROU DO ŘEZNA

Bavorské Řezno (německy Regensburg) je jedním z těch zajímavých německých měst, do kterých může český cestovatel bez problémů dojet vlakem na jednodenní výlet v rámci akční nabídky Českých drah SONE+DB. Mezi Prahou a Řeznem jezdí navíc přímá spojení, na jednodenní návštěvu přímo ideální (cca v 5 hodin ráno z Prahy s cestovní dobou cca 4 hodiny a zpět po 18. hodině). Zvláště zajímavá je návštěva města v adventním čase, kdy zde na několika místech probíhají vyhlášené vánoční trhy, které umožňují spojit nasátí neopakovatelné vánoční atmosféry bavorského města s prohlídkou nevyčerpatelné nabídky historických zajímavostí, které Řezno nabízí. 

Co víc, Řezno navíc nabízí návštěvníkům čtyři restaurační minipivovary (každý zcela jiný) a jeden pivovar průmyslový (Bischofshof, široká nabídka jeho piv je ve městě běžně k dostání v hostincích i obchodech). Vzhledem k tomu, že čas návštěvy je omezen příjezdem a odjezdem vlaku, není možné v klidu stihnout, společně s prohlídkou města a vánočních trhů, návštěvu ve všech těchto zařízeních najednou. Nedalo se nic dělat, Řezno jsem "musel" navštívit dvakrát - v prosinci 2011 a 2012.

 Historické památky Řezna: Katedrála sv. Petra a solnice z Kamenného mostu.

V podstatě všechny vánoční trhy se, stejně jako restaurační pivovary (jednotlivě je zmíním níže), nachází přímo v centru města nebo v jeho bezprostředním okolí. Vzhledem k tomu, že z vlakové stanice je to do  historického centra jen pár desítek metrů, při obou návštěvách moje kroky vedly nejdříve k jeho rámcové prohlídce a až následně do některého z místních malých pivovarů. Dominantu města tvoří gotický (resp. novogotický) chrám sv. Petra, v jehož okolí se nachází další památky (Porta Praetoria, Alte Kapelle, Römerturm a další) a samozřejmě spleť uliček a náměstí, mezi kterými se na náměstí Neupfarrplatz nachází asi největší místní vánoční trh Christkindlmarkt, kde se dá dostat tradiční svařené víno v rázovitých hrnečcích.

My jsme v Regensburgu ale hlavně kvůli pivu, a tak se přesunujeme na nábřeží Dunaje, míjíme budovu obří solnice a přecházíme po Kamenném mostě z 12. století (jedné z nejvýznamnějších historických památek města) do čtvrti Stadtamhof, ve které stojí objekty někdejšího špitálu Katharinenspital, v jehož zahradě se koná jeden z menších vánočních trhů (asi můj nejoblíbenější) a hlavně se v jeho budovách nachází tradiční pivovar, příznačně pojmenovaný Spital. Pokud město navštívíte v sobotu (moje zkušenost), doporučuji stihnout návštěvu vkusné restaurace pivovaru, s výhledem na řeku a historické panorama města, už před obědem, kdy se restaurace zaplňuje do posledního místečka.

 Někdejší špitál na předmostí Kamenného mostu s pivovarem a vánočním trhem.

Scénář obou mých návštěv v pivovaře Spital byl téměř totožný, a tak jsem, během rychle se zaplňující restaurace, za svitu prosincového poledního slunce nad katerdálou sv. Petra, ochutnával ze zdejší nabídky. V točené podobě je standardně k dispozici Helles, Dunkels, Weizen a Dunkel Weizen, který mi ze všech piv chutnal asi nejvíce (ale všechna jsou na vysoké úrovni). Pivovar má i sezónní nabídku a stáčí i do lahví (včetně nealkoholického piva, neochutnáno).

 Prosluněný Weizen z pivovaru Spital.

Zbylé místní pivovary se nacházejí na druhé straně řeky, v uličkách starého města. Pro vánoční návštěvníky je ideální za mostem zatočit doprava do ulice Goliathstrasse, po které se záhy dostanou na náměstíčka Kohlenmarkt a Haidplatz, kde se nachází trhy uměleckých řemeslníků. Poté, opravdu již nedaleko, se pak nachází další plácek - Arnulfplatz, kterému vévodí žlutý měšťanský dům, zdobený charakteristickými zelenými okenicemi, patřící rodinnému pivovaru Kneitinger.

 Budova rodinného pivovaru Kneitinger.

Pivovarská restaurace v sobě skrývá vše nejlepší, co bavorské pohostinství může nabídnout. Jako první návštěvník vstupuje do dlouhé chodby, která je lemována v přední části jen místy na stání, praktickými pro ty, kdo jen zaskočí na jedno rychlé pivo a nechtějí hledat volné místo v neustále beznadějně zaplněné pivnici. Vlastní velmi útulné místnosti restaurace jsou obloženy tmavým dřevem a krojované servírky donášejí hostům piva ve velkém v drátěných držácích. Volné místo najít je opravdu komplikované, ale když se zadaří, můžete si objednat z nabídky světlý Pils, tmavý Dunkels a v zimním čase i velmi dobrý, velmi silný ale i velmi pitelný tmavý Bock.

 Všudypřítomný kozel v pivovaru Kneitinger.

Při obou mých cestách do Řezna jsem čas po návštěvě pivovaru Kneitinger využil k obdivování historických památek v západní části historického jádra, na které pomalu začínala padat zimní tma. Vzhledem k ubíhajícímu času jsem se tak potom musel rozhodnout, který ze zbývajících pivovarů si vyberu. Při první návštěvě mé kroky zamířily do Schwarze-Bären Strasse, nedaleko hlavního trhu Neupfarrplatz, kde stojí příznačně pojmenovaný Weiss Braühaus s dvoupatrovou, dřevem obloženou, pivovarskou restaurací. Pšeničné pivo nabízejí ve světlé i tmavé variantě a zejména klasický Weizen byl jedním z nejlepších, které jsem kdy pil. Nabídku doplňuje v Bavorsku klasický Helles a Dunkels.

 Weizen a Dunkels ve Weiss Bräuhaus.

Poslední z malých pivovarů, které lze ve městě navštívit, se nachází v jihozápadním konci historického jádra, jmenuje se Fürstliches Brauhaus a ponechal jsem si ho jako třešničku na dortu při své druhé návštěvě v Řezně. Pivovar je v držení knížecí rodiny Thurn und Taxis, které patří i nedaleký zámek - pivovar je vybudován v objektu někdejších koníren a kočároven. Přestože se nachází v podobně exponované lokalitě, není žádným nablýskaným lákadlem pro snoby a pivní nabídku zde může ochutnat i zcela průměrný návštěvník. Oproti předchozím pivovarům působí sice interiér restaurace ve Fürstliches nejméně útulně - na vině je její velikost, včetně vysokých stropů, ale jinak je ale prostor zařízený vkusně a v pozdním odpoledni nabídl zasloužený klid. Restauraci dominuje velký výčep naproti vchodu a měděná dvounádobová varna, ve které se standardně vaří Helles, Dunkels a Weizen a samozřejmě sezonní speciály.

 Výčep pivovaru Fürstliches Brauhaus.

Vzhledem k omezenému času jsme v točené podobě ochutnali pouze Weizen a Dunkels (obě piva výborná) a na doma pak zakoupili Helles a tmavý silný Doppelbock "Postmeister", stočené do velmi pěkných litrových lahví s patentním uzávěrem (zejména Doppelbock byl příjemným společníkem u vánočního stromečku). Během posezení v pivovarské restauraci v někdejších zámeckých konírnách začal na město konečně padat sníh a nádvoří pivovaru nám při odchodu nabídlo nejkrásnější vánoční atmosféru, za kterou jsme do Regensburgu jeli - před rozsvícenými okny restaurace bílý sníh dopadal na instalovanou vánoční výzdobu a zaparkovaný poštovní vůz s nápisem "BIER POST".

 Vánoční atmosféra na nádvoří pivovaru Fürstliches Brauhaus.

Díky výbornému dopravnímu spojení stojí za to Regensburg určitě navštívit. Pokud navíc máte rádi poklidnou vánoční atmosféru, preferujte ho v adventním čase před jinými německými městy, která pořádají více známé vánoční trhy. I přes stále vzrůstající turistickou oblibu zůstávají ty Řezenské stále na únosné úrovni a například trh v zahradě pivovaru Spital má i dnes téměř venkovskou atmosféru. Pokud byste ale měli po celém dni lidí, motajících se kolem stánků s botičkou se svařeným vínem v ruce, opravdu dost, zkuste se uchýlit do bezpečí některého z místních pivovarů - nabídka je opravdu široká a zklamán nemůže být snad nikdo.