Přestože mají malé pivovary stále marginální ekonomický podíl na trhu, je potěšující zjištění, že největší hráči čím dál tím více sledují trendy, které z tohoto segmentu vycházejí a které mají úspěch u konzumentů. A co víc, musí na tyto trendy také reagovat. Není to sice poprvé, kdy nějaký velkopivovar zavádí novou značku označenou jako pšeničné pivo do svého portfolia, avšak po nejrůznějších pokusech v podobě kočkopsů Staropramen Nefiltrovaný či Fénix (Plzeňský Prazdroj) se jedná v případě piva Krušovice Pšeničné o standardní svrchně kvašený Wezien "německého" typu.
Od chvíle, kdy zpráva o novém pivu poprvé proběhla tiskem, jsem byl zvědavý, jak na mne zapůsobí - z pivovaru, který má, stejně jako Krušovice, v držení holandský Heineken, jsem totiž již dříve opakovaně pil zářijová Dožínková pšeničná piva (vařená v rakouském pivovaru Schöfferhofer), která mi vždy velmi chutnala. Ze zpráv na internetu jsem vyčetl, že Krušovice Pšeničné jsou skutečně vařeny přímo v Krušovicích, podíl pšeničného sladu tvoří 50% (což je oproti německým standardům poměrně málo) a zbylé sypání tvoří slady ječné (světlý český a trochu karamelového). Jak jsem již napsal výše, toto pšeničné pivo je kvašeno skutečně svrchními kvasnicemi (z důvodu nedokonalé české legislativy ale musí být, stejně jako v případě pšenic z jiných pivovarů, označováno nesmyslně jako "pšeničný ležák"). O původu a druhu kvasnic jsem se však nikde nedozvěděl.
Během uplynulých sedmi dní jsem měl hned dvě možnosti na zcela odlišných místech se s pivem Krušovice Pšeničné setkat a odnáším si i dva zcela odlišné zážitky. Minulý týden jsem zavítal do hostince Krušovického pivovaru Šalanda na pražské Národní třídě, kde to mám poměrně rád (líbí se mi prostředí, detaily v podobě např. keramických pivních tácků, ale i jiné věci a pivo mi zde obvykle chutnalo). Nové pivo mi bylo přineseno v ologované "weizenové" sklenici (škoda, že jsou jen v půllitrové variantě). Vizuální dojem byl skvělý, pěna krásně krémová a vysoká, pivo standardně zakalené, oproti bavorským pšenicím trochu světlejší barvy. Krásné intenzivní ovocné aroma ve vůni ustoupilo po napití spíše do pozadí. Pivo mělo vysoký odpovídající říz, a ačkoliv bylo lehce vodové, celkově mi dost chutnalo. Jedinou výtku mám k mýdlovému dozvuku, způsobenému zřejmě použitými kvasnicemi, nevím. Sečteno podtrženo, na Šalandě ochutnal jsem kvalitní pšeničné pivo, které si, zvláště v parných dnech, rád dám znova.
Tuto možnost jsem dostal hned dnes na druhé straně republiky, nedaleko od pivovaru na Starém Brně v restauraci Gingilla. Pivo mi bylo taktéž nabídnuto v nové sklenici, avšak brzy následoval šok. Kolega, který zde byl se mnou, poté, co sklenici pozvedl do výše očí, poznamenal: "Hm, citron." Vyděsil jsem se a bohužel i v mé sklenici, pod hustou pěnou, plaval tlustý plátek citronu (a nadával jsem sám sobě, že mne nenapadlo obsluhu předem upozornit). Vzhledem k tomu, že kvůli zapředenému hovoru proběhl tento okamžik asi až deset minut po naservírování, bylo jasné, že pivo je ztracené. Rozhodl jsem se ale, že ho zkusím vypít, abych měl porovnání, co takový citron, který je pořád bohužel neduhem řady restaurací nabízejících pšeničná piva (a to bohužel i v případě malých pivovarů), s pivem dokáže. Vůně po banánech se po napití rozplynula v podivně nakyslý vodový vjem, že jsem měl co dělat, abych sklenici vůbec dopil. Pivo bylo chuťově úplně rozbité, kultuře pití navíc určitě neprospěly citronové cucky, které plavaly na dně sklenice.
Když jsem odcházel, zapředl jsem na téma citronu přátelskou (bez ironie) řeč s obsluhou. Ochotný číšník se mi omluvil s tím, že to mají nařízeno shora, aby citron do piva dávali s tím, že to bylo v instrukcích, které s novým pivem dostali přímo od sládka. Těžko říct, kde se nachází opravdový původce tohoto problému (pokud by byl opravdu v osobě sládka, považuji to za krajně nešťastné), každopádně číšník slíbil, že věc nadnese nadřízeným a citron do piva rád dávat přestane. Věřím, že podobný přístup bude mít při servírování piva Krušovice Pšeničné co nejvíce hospodských, aby zbytečně nekazili jinak (nejen v prostředí velkopivovarů) povedené a zajímavé pivo, které se určitě může stát, i vzhledem k nízkému obsahu alkoholu (4,3% ) oblíbeným pitím na prosluněných letních zahrádkách.
50% je podle vás na německý standard málo? Odkud čerpáte tyto informace? Mám pocit, že už Michael Jackson psal, že právě 50% je standard a že některé pivovary dávají i více. Od té doby se mohl lecos změnit, ovšem díky problémům, které by vyšší podíl pšeničného sladu přinášel při vaření, nepředpokládám, že by tomu tak bylo.
OdpovědětVymazatMěl jsem za to, že standard je 55-65%, ale teď jsem se koukal do materiálů a je pravda, že v některých je jako standard uváděno právě těch 50%. Zřejmě jsem k tomu přistupoval na základě tvrzení, že těch 50% je zároveň také minimum. Těžko říct.
OdpovědětVymazatCož je možná otázka pro další, kteří to tady čtou: nemáte někdo nějaké konkrétní informace přímo např. z Bavorska, jak to mají tamní pivovary?