MINULOST A SOUČASNOST PIVOVARŮ V CHOMUTOVĚ

Starý chomutovský pivovar se řadil mezi naše nejkrásnější pivovarské areály, ne-li mezi nejkrásnější průmyslové areály vůbec. V letech 1890-1903 ho nechala vystavět Braucomunne Komotau, neboli Chomutovská právovárečná společnost. Do dáli byly viditelné jeho žluté fasády, doplněné o pilastry a římsy z režných cihel. Režná byla i ostění oken a další architektonické prvky na fasádě. Fascinující byl sám o sobě i moderní a progresivní výraz budov celého pivovarského areálu, vystavěný v historizujícím novorenesančním dekoru, výrazně ale ovlivněným stylem středoevropské průmyslové secese.

 Starý chomutovský pivovar v roce 2009 (v popředí vyhořelý objekt hostince. No,
 není to nádhera? Zdroj: vcpd.cvut.cz.

Pivovar, který navazoval na dlouhou historii chomutovského měšťanského pivovarnictví, byl roku 1948 znárodněn a následně roku 1952 uzavřen. Přesto jsme ještě před nedávnem mohli tuto neobyčejnou stavbu obdivovat. Přestože dosahoval nesporných památkových hodnot celý areál, byl roku 1962 na seznam kulturních památek zapsán jen objekt hostince, vybudovaný přímo u pivovaru (jak muselo být určitě nádherné v něm popíjet!). Alespoň - a bohužel dočasně. Místo toho, aby byl nedostatečně využívaný areál památkově ochráněn celý a byla nalezena smysluplná náplň jeho využití, přišlo roku 1997 rozhodnutí, které odňalo i památkovou ochranu hostince.

 Podoba pivovaru z let jeho největší slávy. I z dobové pohlednice je jasně vidět, že
 tento ošklivý areál bude muset jednou nahradit něco nového, krásnějšího, 
 neobyčejného...  Zdroj: vcpd.cvut.cz.  

Na konci prvního desetiletí 21. století se začalo nad chomutovským pivovarem blýskat na lepší časy (i přestože roku 2006 právě objekt hostince vyhořel), neboť část pivovaru byla v té době rekonstruována. O to větší šok přišel krátce po Novém roce 2011, kdy jako rána z čistého nebe přišla zpráva, že je celý areál demolován. Dodnes si pamatuji tu bezmoc, když tuto zprávu přinesl Milan Starec alias Qwjeták na 2. blok konference "Jak jsem potkal fabriku" v Černokosteleckém pivovaře, ironií osudu nazvaný "Co se podařilo revitalizovat". Tohle se tedy nepovedlo. Pokud chceme hledat pochopení pro boření starého (a že já osobně ho mám až až), na prvním místě nás napadá: "Co kvalitnějšího na místě vyroste?" Bylo by vůbec těžké si představit samo o sobě, co kvalitnějšího by mohlo vyrůst na místě chomutovské historizující krásy. Není třeba, na uprázdněném rohu Mostecké a Vinohradské ulice přistála bezduchá placka nákupního centra. Nepochopení, neúcta a nenažranost spárů té podivné hydry ukryté zřejmě někde v nás všech bohužel funguje napříč všemi dobami a režimy. A on osud pivovaru tak trochu kopíruje i osud samotného města.

 ... a také něco, co prostě komentář nepotřebuje. :-/

Chomutov býval kdysi výstavným podkrušnohorským městem, do jehož vývoje tvrdě, v dobrém i ve zlém, zasáhl průmysl. Jeho bohatství a s ním i možnost zajímavého urbanistického rozvoje bohužel příliš brzy zastavil obrovský areál železáren a válcoven trub. Jeho areál se za téměř sto padesát let existence "rozlezl" až do bezprostřední blízkosti historického jádra a 360° pohled z ulice Na Příkopech dnes budí spíš pocit, že "za hradbami" starého města končí celý svět.

 Pohled na areál válcoven. Ani se nechce věřit, že za zády nám končí zástavba
 historického jádra města.

S rozvojem průmyslu se proměnila během 20. století i zástavba města, kdy byla velká část předměstské zástavby buď zcela nahrazena, nebo alespoň nenávratně narušena novodobou výstavbou (což, s pozitivními výjimkami - díky za ně, platí bohužel i dnes). Vysoké panelové bloky se zejména na jihu a západě také dostaly až k někdejšímu hradebnímu okruhu, že tak tak nenarušily nejstarší část města. Pro někoho to možná bude překvapením, ale Chomutov, který se řadí spíše mezi jakési popelky našich měst, má dodnes téměř intaktně dochované historické jádro s řadou velice zajímavých historických staveb (včetně celorepublikově významných gotických pozůstatků někdejší komendy Řádu německých rytířů). Když jsem se letos po téměř čtrnácti letech procházel jeho uličkami, těšilo mne, že i v 50 tisícovém průmyslovém městě lze najít klid, pohodu a snad i nějaký genius loci. 

 Chomutovská zákoutí.

Historické uličky ani gotická komenda ale nebyly tím hlavním důvodem, proč jsem se do Chomutova po tolika letech vrátil. Ty na svém místě byly po celou tu dobu. V Chomutově se muselo změnit něco podstatnějšího. Ano, hádáte správně. Samozřejmě již bohužel nikoliv v objektech starého pivovaru, ale po více než 60 letech bylo roku 2013 v Chomutově obnoveno vaření piva. A vzhledem k tomu, že do Chomutova jsme to měli z návštěvy u manželčiných rodičů "co by kamenem dohodil", byla to pro nás ideální příležitost na krátký rodinný podzimní výlet.

 Na náměstí: gotický kostel sv. Kateřiny - nejvýznamnější pozůstatek někdejší
 komendy.

První občanský pivovar v Chomutově, nebo chcete-li minipivovar Karásek a Stülpner, jmenovaný dle dvou výtečníků, kteří v 19. století otravovali život četníkům v okolí Krušných hor svými nejrůznějšími činy (pytláctví, loupeže, pašování apod.). Nevím, co je na obou osobách skutečné a co vymyšlené (nazýváni byli i českými Jánošíky apod.), avšak jejich tváře se dostaly na logo i materiály nového pivovaru. Jeho výrobní prostory se nachází ve sklepení domu čp. 1081 v ulici 28. října (nedaleko historického jádra), technologii dodala zavedená firma Josefa Krýsla z Plzně.

 Informační cedulky dávají tušit, že jsme tady správně.

Samotný pivovar na domě upomíná pouze "povinná" cedulka firmy, na místě se nenachází žádná restaurace (zda je možná ochutnávka v pivovaře, nevím, prohlídky jsou dle webu v pondělí v podvečer, na cedulce je také nějaká - jiná - otevírací doba, raději se informuje přímo na kontaktech). Pivo je ale naštěstí k dostání již ve více podnicích v Chomutově (mj. i v pivotéce Království piva, která se nachází takřka naproti pivovaru - 28. října 1113), včetně zavedeného penzionu a restaurace Zlatý Kaštan, který se letos v červnu stal oficiální pivovarskou restaurací.

 Restaurace Zlatý Kaštan.

Zlatý Kaštan se nachází na velmi strategickém místě nedaleko centra města směrem k železniční trati, cca přesně na půli cesty mezi oběma nádražími (Blatenská 800, pokud tam někdy zavítáte, všimněte si zvláštní dlouhé proluky mezi domy na Štefánikově náměstí hned za rohem, do 70. let 20. století tudy vedla druhá souběžná větev železniční tratě, pozůstatek časů 19. století, kdy jednotlivé tratě vedoucí přes Chomutov patřily různým soukromým společnostem). Místo je to velice příjemné, hezky opravená budova s předzahrádkou pod vzrostlými stromy zve k návštěvě a podobně vyvedený byl i interiér. Kombinace žíhaných žlutých stěn a dřeva krásně fungovala - podobná místa jsou těmi, kde musí být skvělé chodit pravidelně na pivo!

 Příjemný interiér.

Klasicky musím pochválit zpracovanou grafiku a materiály pivovaru, logo s oběma loupežníky, kteří se dostali i na štít před hospodou, mi svým stylem trochu připomínalo oblíbené dětské večerníčky. Karásek a Stülpner na nás pak shlížejí i z půllitrů, tácků a dalších propagačních materiálů. Nadšení snad nesdílím snad jen s nápadem možná vydařeného jídelního lístku (prkénko, na němž jsou listy lístku přidělány vidličkou), u kterého bych snad odpustil, že byl díky zpracování neobyčejně těžký, ale už méně pochopení mám pro rádoby historizující češtinu, kterou je celý lístek psán.

 Karásek a Stülpner.

Pivovar vaří ve stálé nabídce dva druhy piva: světlý ležák Karáskova světlá 11° a polotmavý speciál Stülpnerova polotmavá 13°, obě piva jsou doplněna sezónně vařenými kousky, my měli aktuálně štěstí na černý ležák Pašerova půlnoční 12°. Všechna piva samozřejmě nefiltrovaná a nepasterovaná, kromě točeného je možnost zakoupit v 1l PET lahvích a v 1l lahvích s patentním uzávěrem.

 Světlá 11° a všudypřítomní loupežníci.

Zkusil jsem samozřejmě všechno, posezení tady bylo velice příjemné a kromě odjezdu vlaku jsme neměli kam spěchat. Nevím proč, ale od piv jsem nějak nic nečekal a o to více jsem byl pozitivně překvapen. Světlý ležák byl průměrný, možná by mu slušel větší říz, ale rozhodně na žízeň neurazil. Jeho tmavší a silnější kolegové ale byli nadprůměrní. Tmavá 12° a polotmavá 13° byly skoro stejné barvy, v obou případech předpokládám použití karamelových a barvících sladů. Tmavá 12° výrazněji sušší a kávovější, polotmavá 13° zase výrazněji karamelovější, v obou případech ale vyváženě a pitelné. S pivem jsem tak byl nakonec spokojen a díky konceptu měnících se speciálů mám i důvod se do Chomutova zase někdy vrátit ochutnat něco nového. Ideálně za nějakého lepšího počasí a třeba na zahrádku pod kaštany (pokud to jsou kaštany, přiznám se, že mne nenapadlo se na místě kouknout, o jaké stromy se jedná a z fotky, zvláště s opadaným listím, nejsem schopný je rozklíčovat - pokud se tak jedná třeba o ořechy, berte tu poznámku o kaštanech pouze jako můj trapný pokus o literární závěr příspěvku ;) ).

 Pivovar jsme si mohli prohlédnout alespoň
 díky fotografiím na stěnách v restauraci. ;)

I díky Karáskovi a Stülpnerovi se severozápadní Čechy postupně stávají poměrně zajímavou minipivovarskou destinací a pro mne o důvod k radosti více, vzhledem k našim častým rodinným návštěvám tady. Ke (mně ne moc uchvacujícímu) Kahanu v Mostu, obligátní Rychtě v Ústí nad Labem a dnes již nikoliv smutnému Děčínu (mimochodem obě místa dnes - k mé spokojenosti - navštívená) přibylo další očko na řetízku dostupných pivně zajímavých míst. Navíc se něco špitá o minipivovaru v Teplicích v roce 2015. Život pivního bloggera a otce v jednom se tak stává stále a stále náročnějším. A nebo krásnějším?