10. června 2013

ZA PIVEM DO PODSTÁVKOVÝCH DOMŮ

Marně vzpomínám, kdy jsem naposledy vyrážel do Německa s jiným primárním důvodem, než za pivem (nebo alespoň, jako v případě např. adventních trhů, kdy nebylo pivo jedním z hlavních důvodů). Při svých cestách obvykle využívám výhodné nabídky Českých drah SONE+DB (nově pojmenovaná Víkendová skupinová jízdenka+Německo), která za velmi dobrou cenu umožňuje vycestovat do německého příhraničí a   ještě téhož dne se vrátit domů , což je na krátké pivní návštěvy zcela ideální.

Této nabídky jsem využil i předminulou sobotu, kdy ale pivo tentokrát právě nebylo tím hlavním, proč jsem kraj za severní hranicí naší země navštívil. V oblasti trojmezí Německo-Polsko-Česká republika totiž probíhala velmi zajímavá akce pojmenovaná příznačně Den otevřených podstávkových domů, v rámci níž bylo zpřístupněno několik desítek objektů této zajímavé skupiny lidové architektury, která v této oblasti tvoří celek, mnohými nazývaný Krajina podstávkových domů a který pomalu usiluje o zápis na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Kromě řady jiných míst probíhal program i ve dvou německých městečkách hned za hranicí - Grossschönau a Seifhennensdorf, obě výborně dostupná po železnici z ČR a z nichž minimálně to první je jedním z nejkrásnějších komplexů podstávkových domů vůbec.


 V ulicích Grossschönau. Vlevo hostinec "Zur Weberstube".

I přesto jsem si ale návštěvu v Německu nedokázal představit bez piva a těšil jsem se, na jaké zajímavosti tak ad hoc v obou městech narazím a co nového budu moci ochutnat. V nádherném Grossschönau jsme čas oběda strávili v krásné rázovité hospodě "Zur Weberstube", nacházející se, jak jinak, v ukázkově zrekonstruovaném podstávkovém domě. Dřevem obložený interiér s kachlovými kamny vybízel k dlouhému posezení (navíc, když venku neustále pršelo), avšak hostinec o 14. hodině v sobotu zavírá (a znova otevírá až k večeru).  A navíc ve stejnou hodinu začínala venku organizovaná prohlídka v rámci Dne otevřených domů. 

 Stylový interiér hostince v zrekonstruovaném podstávkovém domě.

"Zur Weberstube" nabízel dunkel Eibauer z pivovaru v nedalekém Eibau, který je hlavním hráčem v této oblasti a pils z taktéž nedalekého pivovaru Bergquell v Löbau, s jehož produkcí (zejména ochucenými portery) se můžeme poměrně běžně setkat i u nás. Dunkel byl poměrně pitelný, pils z Löbau však byl velmi slabý, vodový a nevýrazný. Nevím, čím to je, ale z tohoto pivovaru mi nechutnalo snad ani jedno pivo a ani  jejich pils mne nepřesvědčil, že by to mělo být jinak.

 Areál Windmühle. Vpravo je objekt kavárny.

Druhou naší zastávkou byl areál Windmühle v Seifhennensdorfu, který slouží jako vzdělávací a komunitní centrum a v jehož komplexu se nacházel taktéž jeden z krásně opravených podstávkových domů, v němž probíhal hlavní program akce v tomto městečku. V rámci centra se nachází i malá kavárna, která ač vybavená výčepem, měla tento den pouze lahvový pils Wernesgrüner z, takřka přes celé Sasko vzdáleného, Wernesgrünu. Pils byl nedobrý podobně jako v případě Löbau, vodový, slabě chmelený, bez řízu, celkové zklamání. Pivo tak paradoxně bylo, společně s počasím (celý den byla opravdu zima a pršelo) tím jediným, co pokazilo (nebo alespoň neobohatilo) jinak vydařený den.

 Nedobrý pils z pivovaru Wernesgrüner.

Ale abych nebyl úplně negativní, nakonec to tak úplně špatný den nebyl. Při zpáteční cestě jsme měli náhodou asi čtyřicet minut na vlakový přestup v Ústí nad Labem, a tak jsme si chuť spravili jedním obligátním pivem Na Rychtě. Mazel byl tradičně výborný.

 Obligátní Mazel Na Rychtě.

PS: Pivní Partyzán se na několik týdnu odmlčí, neboť jeho další kroky povedou za poznáváním krás pobaltského Lotyšska. V tomto případě pivo bylo jednou z hlavních motivací při plánování cesty (jak jsem už předznamenal zjara v jednom krátkém příspěvku), takže se určitě po návratu můžete těšit na nějaké postřehy z této, českými pivaři zatím stále ještě ne úplně probádané, země.

9. června 2013

POVODEŇ A DOMÁCÍ VAŘENÍ PIVA

O tom, že povodně z minulého týdne se mj. dotkly i bezproblémového chodu domácího vaření piva jsme se mohli na vlastní kůži přesvědčit v našem Domácím pivovaře Partyzán poté, co jednu z okrajových částí Prahy, kde se nacházely jeho prostory, zcela nečekaně zasáhla povodňová vlna z rozvodněné Rokytky. Povodeň byla nakonec i důvodem, proč se několik dní na blogu Pivní Partyzán neobjevil žádný nový příspěvek...

 Rozvodněná Rokytka, která běžně teče v zářezu pod oranžovým domem v pozadí.

Rokytka, klidně tekoucí několik desítek metrů v údolíčku pod naší ulicí, se minulou neděli odpoledne během několika málo desítek minut proměnila, po vydatném dešti a protržení opěrných zdí u rybníka v Dolních Počernicích, v bouřlivý živel, který nezastavil ani rosáhlý suchý polder vybudovaný nad obcí po povodních v roce 2002. Voda tak během několika hodin vystoupala až téměř k našemu domu (a výše již, bohudík, v noci nevystoupala) a zaplavila celou níže položenou část ulice s několika domy.

 "Suchý" polder na Rokyce (v úterý dopoledne).

Na místě se ihned rozeběhly základní záchranné práce, do kterých se zapojili prakticky všichni obyvatelé ulice, kdy bylo potřeba níže položeným sousedům ochránit domy přivezenými pytli, které se plnily pískem, a vynášením věcí do vyšších pater domů. Voda ale zaplavila i v dolíku stojící trafostanici, a v celé ulici tak byl během večera odpojen elektrický proud - s neznámou vyhlídkou na opětovné spuštění.

 Plnění pytlů pískem k utěsňování dveří ad.

V našem domácím pivovaře jsme tak museli řešit, oproti jiným spíše malicherný, ale z pohledu homebrewářů zásadní problém - v lednici nám totiž ležel workshopový ležák, o jehož vaření jsem tu psal v jednom z dřívějších příspěvků a bylo nutné zajistit jeho náhradní umístění se stálou velmi nízkou teplotou (popravdě, kdyby se jednalo o jakékoliv jiné pivo, asi bychom ho rovnou vypili, ale tento konkrétní vzorek, jak bylo psáno ve výše odkazovaném příspěvku, je určen jako pozornost pro všechny účastníky workshopu, a tak se o jeho vypití ani neuvažovalo, tedy s výjimkou jedné lahve - viz níže).

 Zaplavená ulice (v pozadí zmiňovaná trafostanice).

V rychlosti jsem zapřemýšlel, kdo z mých kolegů domácích vařičů má doma chlaďák, a ozval se přátelům ze spřízněného Domovaru Komár a vysvětlil jim situaci. Neváhali ani vteřinu a ještě téže noci jsme ležák do jejich pivovaru odvezli. Patří jím za to velký dík a těší mne, že homebrewářská solidarita skutečně funguje - mají to u nás schované! 

Voda opadla, navíc shodou okolností v těchto dnech proběhlo i stěhování Domácího pivovaru do nových prostor, a tak byl ležák následně převezen zpět "domů" a znova uložen do chladu. Hned jsme otevřeli jednu z lahví, abychom zjistili, zda se na něm nijak náročný týden neprojevil, ale vypadal a hlavně chutnal výborně a už se těšíme, až ho společně na konci června ochutnáme s účastníky workshopu (a i dalšími).

 Ochutnávka ležáku po návratu "domů".

PS: K té jedné vypité lahvi. Na žízeň i na zlepšení nálady jsme jeden kousek při pytlování otevřeli a nabídli k ochutnání i sousedům. "Proč tady chodím sakra do hospod s tím hnusným pivem, když tu mám hned vedle takovou dobrotu?" poznamenal jeden z nich. Moc si toho vážíme. Stejně jako přístupu domovarníků od Komára. ;)