31. prosince 2017

PARTYZÁNŮV ROK 2017

Odpověď na otázku jaký byl Partyzánův rok 2017 se nabízí úplně sama. Stačí se podívat na kalendářní lištu publikovaných příspěvků tady vpravo na blogu, aby bylo jasné, že byl zkrátka divný. Žádné označení uplynulého roku není z pohledu blogu Pivní Partyzán přiléhavější.

Rok 2017 byl bohužel ale především smutný. V polovině léta nás zcela nečekaně a předčasně opustil Rosťa Kloubek. Velký kamarád a milovník piva, bez kterého už pivní svět nikdy nebude takový jako dřív. Když jsem se ještě ani nestihl z Rosťovo odchodu oklepat (a popravdě jsem se z něj neoklepal dodnes), přišla další smutná zpráva. Na dlouhou cestu do nebeského výčepu se předčasně odebral i Petr Chalupný, v pivním světě známý spíše jako Temnor. Věčně usměvavého jsem ho poznal na dálkových studiích na Podskalské, a přestože jsme se po maturitě nevídali už tak často, setkání s ním pro mne byly vždy příjemnými chvílemi. Nikdy nezapomenu na společný čas strávený při laboratorních cvičeních z analytické chemie stejně jako na řadu setkání u ochutnávání domácích piv v - jak já říkám - starých dobách našeho domácího vaření. Kluci, budete mi oba moc chybět.

Popravdě se přiznám, že Rosťův a Petrův odchod pro mne byly na čas jedním z důvodů, proč se blog Pivní Partyzán uprostřed léta z ničeho nic na dlouhý čas odmlčel. Nějakou dobu mi trvalo najít zase chuť psát o pivním světě, v němž pro mne oba hodně znamenali a bez nichž řada radostí najednou zůstala jen pouhými vzpomínkami.

Blog se v polovině roku odmlčel ale ještě z jednoho podstatného prozaického důvodu, který také ilustroval podobu Partyzánského roku 2017. Ne, že by nebyla témata, o kterých bych mohl psát, zážitků, postřehů i nápadů bylo mnoho. Zkrátka ale nebyl čas. Nebyl čas nakonec ani dokončit už takřka rok rozepsaný elaborát o historii vzniku pivního stylu ležák, jehož koncept byl prezentovaný v březnu na tradičně skvělém Kosteleckém Chmelovárku. Snad v roce 2018.

Nedostatek mého času byl ale letos opodstatněný. Po několika dlouhých letech se do finále dostal projekt Benešov technický a industriální, který jsme na podzim 2013 vymysleli společně s Michalem Sejkem, dobrou duší českého archivnictví i světa piva. Tento projekt nakonec s pivovarnictvím také úzce souvisel. Vím, že čtenáře blogu to asi neuspokojí, ale já jsem rád, že vše, co jsme kolem něj vymysleli, se podařilo zrealizovat. Na psaní příspěvků mi tak od léta takřka až do konce roku pro jeho realizaci nezbyl opravdu vůbec čas. Věřím, že jako malá omluva může posloužit fakt, že v rámci projektu vyšla autorská kniha, jejíž rozsah by pokryl cca 50 běžných příspěvků tady na blogu (a vedlejší výstupy minimálně dalších 30).

Rok 2017 tak byl i rokem splněných snů a letitých plánů, kdy jsme kromě zmíněné knihy uspořádali dvě výstavy, několik přednášek a zároveň ve spolupráci s benešovským pivovarem připravili nadupaný seminář z dějin českého pivovarnictví. Spolupráce s Pivovarem Ferdinand byla vůbec plodná a úspěšná a věřím, že se i do budoucna můžeme těšit na další projekty a výstupy. Dlužno dodat, že na projektu se velkou měrou nezištně podílel i Spolek Lízníků, který pro mne byl (samozřejmě i z řady dalších důvodů) dobrou duší mého pivního roku 2017.

Uplynulý rok tak ukázal, že Pivní Partyzán se neustále houpe na hraně komplikovaného vztahu s pivním světem, kde o sebe neustále soupeří nakloněné roviny "vař pivo"a "piš o pivovarnictví". Boj je to nelítostný, sám nevím, ve které polovině se cítím lépe, ale letos to zkrátka vyhrála ta druhá. Na druhou stranu, vaření piva, alespoň v domácích podmínkách, jsme ani letos nepověsili zcela na hřebík. Naopak, právě tento rok se podařilo několik zdařilých experimentů Domácího pivovaru Partyzán, ve kterých chceme pokračovat i do budoucna. Zvláště ten poslední souvisel i s historií pivovarnictví, a tak je hezky vidět, že oba ty světy se spolu zkrátka prolínají.

Na frak tak letos nakonec dostal na prvním místě zkrátka tento blog. Houpaje se na hraně mi už prostě nezbyl čas, energie a někdy ani chuť se rozepisovat o všech těch zážitcích, výletech a dalších událostech, které běh roku naplnily. Respektive jeho druhou polovinu, o té první jste si tu ještě pravidelně číst mohli. Věřím, že se mi to podaří alespoň dodatečně napravit. Rozepsány tu čekají příspěvky o jihočeských pivních střípcích, o nádherném srpnovém výletě do údolí Berounky, anebo zcela čerstvé zážitky z několikadenního prosincového pobytu v Plzni.

Bylo toho určitě ale mnohem více a mnohem více toho čeká i v roce 2018. Věřím, že se o tom tady na blogu budete průběžně dozvídat. Mě nezbývá doufat, že rok 2018 bude na smutné zprávy skromnější než ten uplynulý a že svět piva a pivovarnictví bude přinášet jen samou radost. Vše dobré Vám v roce 2018 přeje Pivní Partyzán.

 PF 2018 přeje Pivní Partyzán.