26. září 2013

PIVNÍ NÁVŠTĚVA V BERLÍNĚ. DÍL DRUHÝ

Přestože je Berlín skutečně rozlehlé a lidnaté město, není vůbec žádný problém navštívit v podstatě jakýkoliv kout (a nebo dokonce několik) během jednoho dne díky výbornému systému městské hromadné dopravy, reprezentovaného zejména pozemní železnicí S-Bahn a podzemní dráhou U-Bahn. Vzhledem k tomu, že berlínské pivovary jsou rozesety skutečně po celém městě, tento systém se při jejich objevování skutečně hodí. Některé z pivovarů jsou dokonce na úplném okraji města, např. minipivovar Brauhaus Bohnsdorf (Buntzelstrasse 89) ve stejnojmenné čtvrti či zcela miniaturní pivovar Schlossplatzbrauerei (na náměstí do roku 1920 samostatného "Starého města", dnes městské čtvrti Köpenick, v níž se na Mueggelseedamm 164-166 mimochodem nachází i areál velkopivovaru Berliner Burgerbräu, zavřeného teprve v roce 2010).  Ty jsme bohužel navštívit nestihli. Navštívit jsme ale stihli Brauhaus Spandau, zcela na druhé straně Berlína v dalším někdejším samostatném historickém městě, kde zakončíme tento příspěvek.

24. září 2013

PIVNÍ NÁVŠTĚVA V BERLÍNĚ. DÍL PRVNÍ

V rámci plnění grantu "Technický a vědecký pokrok jako pozadí hospodářských proměn českého pivovarnictví v 19. století", který mi byl v loňském roce přidělen domovskou fakultou a o kterém jsem tu již psal v článku o Drážďanech, jsem se na začátku září ocitl skoro na týden v Berlíně za účelem bádání v nekonečných fondech německé státní knihovny - Staatsbibliothek zu Berlin. Její budovy se nachází v samém centru města na slavné Unter den Linde a nedaleko Postdamer platzu. Týdenní (respektive pětidenní) pobyt v hlavním městě Spolkové republiky Německo jsem ale samozřejmě využil i k tomu, abych ochutnal to, co nabízí místní pivovarská nabídka. A možností bylo opravdu hodně, na území dnešního Berlína se nachází cca 20 nejrůznějších pivovarů od těch nejmenších až po jeden pivovarský kolos. Nakonec jsme stihli návštěvu v asi polovině z nich, takže mám tu milou povinnost se do Berlína ještě někdy vrátit, abych navštívil i ten zbytek.

18. září 2013

PŘES MEZIHOŘÍ NA FERDINANDA

Ještě dříve, než Vás prostřednictvím partyzánských kroků seznámím s postřehy z mé týdenní návštěvy v Berlíně, dovolím si napsat krátkou zprávu z uplynulého víkendu, kdy se v Benešově konaly slavnosti pivovaru. Ten víkend byl pivovarských akcí skutečně plný, ale já se zrovna nacházel v krásném Posázaví, a tak byl Benešov nejblíže. Dostal přednost i před Černoskosteleckým vykulením, které mi tak opět uteklo (už po desáté). Snad příští rok (už jsem s tím trapný, říkám to každý rok, navíc, když po opakované návštěvě obdobné akce "vysmolení" vím, že v Kostelci je vždy příjemně ;) ). Partyzán se tak za krátkou dobu do Benešova podívá podruhé.

16. září 2013

JINDŘICHŮV HRADEC DVAKRÁT A DVAKRÁT ZCELA JINAK

Byl pátek 30. srpna a následující víkendový den měl být posledním, kdy nám ještě platila síťová jízdenka Českých drah, na kterou jsme mohli cestovat libovolně jakýmikoliv vlaky druhou třídou po ČR. Seděl jsem nad pivní mapou a přemýšlel, jak toho ještě naposledy využít k nějakému pěknému výletu. Zadání znělo jasně: místo s neochutnaným pivovarem, zároveň, aby bylo hezké a bylo tam něco k vidění a nejlépe někde, kam nejezdíme často, abychom tu jízdenku využili naplno. Přiznám se, že jsem letos už nějak tak přestal sledovat, kde vznikl jaký nový pivovar, zkrátka se to moc nedá, a tak bývám často (pozitivně) překvapen. Stejně jako ten večer. Můj pohled padl na Jindřichův Hradec a překvapení bylo dvojnásobné.

13. září 2013

HISTORIE I SOUČASNOST V PIVOVARU BENEŠOV

Benešovský pivovar (s vlastní sladovnou) je v provozu v původních budovách a uspořádání již více než 110 let a nejen jeho historie, ale i současnost je velmi zajímavá.

 Areál pivovaru (a sladovny, v popředí její hvozdy) z Táborské ulice.

12. září 2013

ZAVEDENÝ LOKET I NOVÝ KYNŠPERK DOPADLY NA JEDNIČKU

Z pivovaru v Lokti, do kterého jsme přicházeli s padajícím soumrakem, jsem měl trochu obavy. V paměti jsem měl mou minulou návštěvu, kdy nás už v roce 2006 zaskočila podstatně vyšší cena piva, než jsme byli do té doby zvyklí a také prostředí, jasně orientované na turistický ruch. Navíc za ta léta jsem na loketské pivo slyšel spíš jen kritiku ohledně jeho mizerné kvality. No, byl jsem na to zvědavý, popravdě, hlavní motivace cesty do Lokte nebyl ani tolik pivovar jako město samotné.

10. září 2013

NA KARLOVARSKU SE PIVOVARŮM DAŘÍ VE MĚSTĚ I NA VSI

Po návštěvě v úžasném Perštejnu jsme měli v plánu den v okolí Karlových Varů slibující tři pivní zastávky: dvě zavedené (Loket, který jsem jednou navštívil již před sedmi lety a Velký Rybník, který mi dlouhodobě unikal) a jedna relativně nová, přímo v Karlových Varech. Do Velkého Rybníka je velice komplikované spojení, čehož jsme nakonec ale využili k poznávání dalších míst v okolí.

Ráno jsme údolím Ohře přejeli vlakem do Ostrova, jednoho z nejzajímavějších měst regionu. Vedle jeho krásně zachovaného historického jádra vyrostlo od 50. let zcela nové město, určené pro ubytování horníků, ve stylu socialistického realismu s ústředním Mírovým náměstím, kterému dominuje fascinující stavba domu kultury (dnes po právu zapsaná na seznam kulturních památek), působící v husté ranní mlze jak z jiného světa i doby. Z Ostrova jsme po zastávce v Hroznětíně s velice zajímavým starým židovským hřbitovem dorazili krátce po poledni do Velkého Rybníka.

9. září 2013

PIVNÍ PERLA PODKRUŠNOHOŘÍ: PIVOVAR PERŠTEJN

Ani severozápadním končinám naší země, minipivovarsky již léta zavedených, se nevyhnul pivovarský boom posledních let a na mnoha místech nově vznikají nejrůznější pivovarské provozy. Vzhledem k poměrné odlehlosti a dopravní nedostupnosti těchto míst jsem tyto kraje pořádně prozkoumal naposledy v roce 2006, kdy byla situace na tamní pivní mapě ještě zcela jiná, než je tomu dnes. České dráhy nabízely na letošní léto speciální velmi výhodnou nabídku čtrnáctidenní síťové "jízdenky na léto", díky které mohl její držitel cestovat 14 dní neomezeně v celé síti ČD. Vzhledem k tomu, že jsme se na konec léta chystali na víc dalekých cest a vzhledem k tomu, že s manželkou oba vlaky rádi cestujeme, tuto nabídku jsme využili a díky ní se podívali i do nám běžně nedostupného západního Podkrušnohoří.

SVATEBNÍ CESTA DEN ŠESTÝ: NA LYSOU HORU I POD NÍ

Pivní Partyzán si opět dal menší přestávku, způsobenou, jak jinak, objevováním novinek ze světa piva a pivovarnictví. Na konci srpna jsem si našel několik dní čas vypravit se do severozápadního pohraničí naší země, a tak brzy přinesu nějaké postřehy o tamních pivovarech. První zářijový týden jsem pro změnu trávil v Berlíně v rámci studia, o kterém jsem se zmiňoval již na začátku července v příspěvku o Drážďanech. V Berlíně jsem měl samozřejmě čas poznávat pivo nejen v Staatsbibliothek a vzhledem k jeho opravdu bohaté nabídce se můžete těšit i na příspěvky o hlavním městě Německa. 

Vzpomínky na červnové Lotyšsko tak zatím nechávám na dlouhé podzimní večery, ale nepřijdete o ně. ;) Stejně jako nepřijdete o poslední příspěvek z naší svatební cesty, který jsem sliboval napsat už na začátku srpna.

Co by to bylo za dovolenou v Beskydech bez výšlapu na Lysou horu, navíc, když se v údolí pod ní nachází toho času již tři malé pivovary. Jeden staronový, který na jaře obnovil výrobu a dva letošní přírůstky. Moravskoslezský kraj se skutečně stává jedním z pivního hlediska nejhustěji vybavenou částí země a měli jsme se tak na co těšit. Bohužel jsem až v autobuse zjistil, že jsem si zapomněl foťák, takže tento příspěvek bude bez mých původních fotografií - škoda, k vidění toho bylo skutečně hodně.

Ze vzpomínek na jednu Beskydskou dovolenou v časech mého hlubokého dětství jsem měl výšlap na Lysou horu zakořeněný jako šíleně náročný čin. Bylo to dané asi vnímáním mé dětské duše (sám jsem se výšlapu tenkrát nezúčastnil), která si zapamatovala unavené obličeje a líčení o náročnosti výstupu od navrátivších se. Proto jsem byl na cestu na vrchol zvědavý, zejména když předpověď počasí slibovala opět letní vedro.

 Vrchol Lysé hory. Zdroj: akfrydlant.cz

Nakonec ale byl výstup na Lysou horu velice příjemným výletem, který znepříjemňovalo v podstatě jen velké množství dalších víkendových turistů. Z Lysé hory je fascinující výhled na celé české i slovenské Beskydy, ale samozřejmě i dále. Kromě vysílače a meteorologické stanice stojí na vrcholu několik objektů někdejších restaurací a ubytování, ale ne všechny jsou v provozu.

Občerstvení pro turisty se omezuje na několik klasických stánků s nápoji a něčím malým na zub plus menší občerstvení ve skutečně odpudivých sklepních prostorách jedné z horských chat s poměrně příjemnou a hezkou zahrádkou přímo pod vysílačem. Nabídka všech zařízení by se dala shrnout jako nuda, nuda, šeď, šeď aneb Radegast (a možná někde Gambrinus na oživení). Po chuťovém zážitku z Radhoště jsem raději zvolil limonádu, dobře jsem věděl, že v údolí na mne čekají tři pivovárky s místním pivem.

Ostravice je podhorská ves, která patřila a stále patří mezi nejoblíbenější turistické a rekreační destinace nejen v Beskydech, ale v rámci celé země. Její atraktivitu zvyšuje vlakové spojení a od letošního jara i restaurační pivovar, který vznikl v průmyslovém areálu v úzkém údolí mezi Lysou horou (stylizovaně vyobrazena v logu pivovaru) a Smrkem. Trochu mne představa pivovaru na podobném místě děsila, ale byl jsem příjemně překvapen.

 Logo pivovárku se stylizovanou Lysou horou. Zdroj: beskydskypivovarek.cz

Beskydský pivovárek tvoří provoz v samostatném křídle budovy, ve které se nachází i poměrně stylově zařízená restaurace, v době naší návštěvy velice slušně zaplněná. Plno bylo i na příjemné zahrádce, kde jsme se usadili. Vzhledem k časovým a dopravním omezením jsme měli na ochutnávku pouze asi hodinu času, a tak jsme postupně v rychlosti objednali všechna piva z nabídky. Světlou desítku a ležák (obě výborné) a medový speciál (také výborný). Beskydské hořké, pod kterým se skrývala českými chmely kořeněná IPA, jsme zakoupili v PET lahvi, ve kterých je k dispozici celá nabídka pivovaru. Večer taky chutnala výborně a už předem mohu napsat, že Ostravický pivovárek byl ten den po všech stránkách nejlepší.

Po rychlém přesunu na nádraží a vlakem do Frýdlantu nad Ostravicí jsme se svižně vydali kamsi na okraj města do vilové čtvrti, kde se nachází letos na jaře po létech nečinnosti obnovený pikopivovar Letohrádek. I ve Frýdlantu nás tlačil čas, a tak návštěva proběhla velice svižně, čekal nás ještě druhý místní pivovar - na jaře otevřený Podhorský pivovar v centru města, na druhou stranu od nádraží.

 Krásná zahrada penzionu Letohrádek. Zdroj: letohradek.estranky.cz

V Letohrádku jsme měli štěstí, na čepu, kromě piv z Kozlovic a z Ostravice byl i domácí polotmavý ležák, který není, vzhledem k miniaturní kapacitě varny, vždy na čepu. Ač se pivovar s restaurací nachází v krásné zahradě, ve které čas plyne nějak tak jinak, probíhají se po ní zvířata a v sobotním odpoledni vybízela k velkému relaxu, necítil jsem se tu nějak dobře. Těžko říci, čím to bylo, každopádně pivo chutnalo celkem dobře obstojně, jen jeho extrémně vysoká oschlá pěna hovořila o ne zcela kvalitním natočení.

Čas tlačil, a tak následoval další svižný přesun přes Frýdlant, ve kterém naštěstí není nic moc dalšího k vidění. Město vzniklo víceméně nahodile až v 19. století z někdejší vesnice v souvislosti s bouřlivým rozvojem zdejšího průmyslu. Dřívější náves, dnes náměstí je ale poměrně pěkně opravené a v jeho severovýchodním rohu stojí budova Hotelu Beskyd, kam mířily naše kroky.

 Budova hotelu Beskyd, zahrádka je za ní. Zdroj: hotel-beskyd.cz

Na zahrádce hotelu Beskyd s dost nehezkým interiérem jsem se cítil ještě méně příjemně, než u Letohrádku a pivo mi zde nechutnalo vůbec. Světlá 11° ani polotmavá 13° mne nijak nezaujaly, takže snad jedinou pozitivní stránkou návštěvy byla skutečně příjemná obsluha. Můj celkově negativní dojem z Podhorského pivovaru v hotelu Beskyd uzavřelo dost lacině působící logo s okrojovanou dívkou nesoucí pivo.

Přestože jsem ve dvou případech ze tří nebyl spokojen zcela dle mých představ, určitě bych tento kus země všem vřele doporučil. Věřím, že Beskydský pivovárek si svou kvalitu podrží a ve Frýdlantu se budou jen zlepšovat. A nebo to třeba byly skutečně jen mé osobní pocity a všechno je ve skutečnosti úplně jinak. Nechám to na posouzení každého z vás. Údolí Ostravice navštivte a uvidíte sami, věřím, že místní tři zdejší pivovary se udrží a přispějí tak k rozšíření přitažlivosti zdejšího krásného kraje.

Další články o naší svatební cestě:
Svatební cesta, den první: v Rožnově je nádherně
Svatební cesta, den druhý: klidné údolí "druhé" Bečvy
Svatební cesta, den třetí: relaxace
Svatební cesta, den čtvrtý: na kole údolím Bečvy
Svatební cesta, den pátý: relax v Podhůří