10. září 2013

NA KARLOVARSKU SE PIVOVARŮM DAŘÍ VE MĚSTĚ I NA VSI

Po návštěvě v úžasném Perštejnu jsme měli v plánu den v okolí Karlových Varů slibující tři pivní zastávky: dvě zavedené (Loket, který jsem jednou navštívil již před sedmi lety a Velký Rybník, který mi dlouhodobě unikal) a jedna relativně nová, přímo v Karlových Varech. Do Velkého Rybníka je velice komplikované spojení, čehož jsme nakonec ale využili k poznávání dalších míst v okolí.

Ráno jsme údolím Ohře přejeli vlakem do Ostrova, jednoho z nejzajímavějších měst regionu. Vedle jeho krásně zachovaného historického jádra vyrostlo od 50. let zcela nové město, určené pro ubytování horníků, ve stylu socialistického realismu s ústředním Mírovým náměstím, kterému dominuje fascinující stavba domu kultury (dnes po právu zapsaná na seznam kulturních památek), působící v husté ranní mlze jak z jiného světa i doby. Z Ostrova jsme po zastávce v Hroznětíně s velice zajímavým starým židovským hřbitovem dorazili krátce po poledni do Velkého Rybníka.

 Fascinující ostrovský kulturní dům v ranní mlze

Velký Rybník je známý zejména jako rekreační zázemí Karlovarska a Sokolovska od napuštění stejnojmenné vodní nádrže v 50. letech a dnes ho tvoří převážně chaty, kempy a jiná rekreační zařízení. V jednom z mála domů, které v osadě stály ještě před napuštěním nádrže, se od roku 2006 nachází pivovárek Velkorybnický Hastrman, který provozuje p. Vorel se svojí manželkou. S jeho pivy jsem se už dříve opakovaně setkával, byl jsem s nimi vždy spokojený, ale návštěva přímo v pivovaře se mi vyhýbala.

 Pivovar Velkorybnický Hastrman s velmi příjemnou zahrádkou.

Při všednodenním brzkém odpoledni bylo v pivovarské restauraci, tvořené kýčovitě zařízenou zimní verandou a pěkným dřevěně vyloženým lokálem, zcela prázdno. Volná byla i velice příjemná zahrádka ve dvoře, ze které bylo vidět část pivovarského zázemí v protější budově, na které se navíc pnul manžely Vorlovými pěstovaný chmel.

 Výčep u Hastrmana.

Pivovar Hastrman je známý svými pivními experimenty a za dobu své sedmileté existence navařil již desítky nejrůznějších piv, více či méně zapadající či se naopak vymykající zavedeným pivním stylům. Stejné to bylo i s aktuální nabídkou na čepu, která čítala osm svrchně i spodně kvašených piv. Ochutnali jsme všechno, ale zdaleka ne vždy jsem byl spokojen. Skotský Ale (nakyslý, silně kvasnicový) a Aloe pivo, kombinace Hastrmánka, lehkého letního piva o objemu alkoholu pouze 1,5% a šťávy s příchutí aloe vera (slibující letní osvěžení, ve skutečnosti ale sladce těžký po použitém sirupu) mi vyloženě nechutnaly. Naopak samotný Hastrmánek byl výborný a na léto skutečně ideální pití (nemohl jsem si nevzpomenout na časy za pípou v Benešovském pivním klubu Melodie, kde jsme s vrchním Milanem v létě popíjeli první pivo z propláchnutých trubek, řízlé ledovou vodou).

 Pšenice a Hastrmánek v časně odpoledním slunci.

Přestože většina piv byla v dobré kondici a v pořádku (a podobně pozitivní pocity jsem měl i z dřívějších ochutnávek), zůstal mi z této návštěvy trochu pocit, zda by nestálo za to omezit nabízený sortiment a dokonale vypilovat kvalitu několika stěžejních piv a nepouštět se do nejrůznějších experimentů. Nevím, jisté ale je, že celkově jsme v pivovárku prožili velice příjemné odpoledne, které na prosluněné klidné zahrádce uteklo tak rychle, že nám málem ujel autobus do Karlových Varů, které byly naší další zastávkou.

Po rychlém proběhnutí zcela přelidněného lázeňského centra města a ochutnání několika zdejších léčivých pramenů jsme se vrátili zpět do obchodní části města, kde se, nedaleko řeky Ohře, nachází na strategickém místě (strategickém v tuhle chvíli hlavně pro nás, co by kamenem dohodil a zbytek dovyšlapal, stojí Horní nádraží, odkud nám za hodinu a pár minut odjížděl vlak směrem na Loket) areál někdejší továrny Becherovka, nákladně přestavěný na zábavně-turistický areál Becherplatz a v jeho rámci i pivovar Karel IV.

 Rekonstruovaný Becherplatz, v jehož suterénu se nachází pivovar Karel IV.

Měl jsem z návštěvy v tomto podniku trochu obavy, z internetové prezentace i z fotografií působil poměrně honosným dojmem a bylo těžké odhadovat, jaké přijetí se v něm dostane obyčejným Pivním Partyzánům. Pivovarská restaurace s dominující měděnou varnou se nachází ve sklepení objektu, jehož přízemí zabírá vnitřní náměstí s obchůdky, kavárnami apod., celé vyvedené v kulisovitém historizujícím stylu. Na můj vkus možná až příliš přeplácané a přehnané, ale celkově působivé a nakonec i neurážlivé.

 Varna je dominujícím prvkem pivovarské restaurace.

V podobném, ač strožejším stylu je vedená i restaurace, která byla v době naší návštěvy poloprázdná, ale dýchající příjemnou atmosférou (trochu mi připomínala restauraci lotyšského minipivovaru Lido v Rize, o které se někdy během podzimu také na Pivním Partyzánovi dočtete). Usedli jsme nedaleko výčepu a v rychlosti jsme ochutnali veškerou nabídku, čítající pět položek točeného a jednoho lahvového piva. Obsluha byla velice vstřícná a ochotná a jednotlivá piva v nás rychle mizela, z nabídky světlá 11°, polotmavá 12°, tmavá 13°, speciál 15° a pšeničné mi nejvíc chutnala poslední dvě zmiňovaná, ale nestěžoval bych si u jediného. Nakonec jsem trochu litoval, že tu máme tak málo času.

 Světlý 11° ležák Karel IV.

Lehce vyšší cena piv byla adekvátní místu a zaměření podniku, a tak návštěva v pivovaře Karel IV., přes počáteční obavy, dopadla nakonec na jedničku a rád se sem ještě někdy ve větším klidu vrátím. Zmíněné lahvové pivo jsem si nechal na závěr, jedná se totiž z mého pohledu o velmi kontroverzní záležitost v podobě ležáku ochuceného bylinkami, ze kterých se vyrábí, ano, Becherovka. Tenhle oblíbený suvenýr zahraničních turistů a pro některé i oblíbený nápoj mám tak intenzivně spojený s jedním zážitkem z mládí, že nejsem schopný se bez problémů podívat ani na jeho žluto-modrou etiketu. Pivo se karlovarským ale, k mému velkému překvapení, povedlo a ve vlaku do Lokte bylo celkem příjemným společníkem.

O návštěvě v Lokti a také v Kynšperku nad Ohří, do kterého jsme pokračovali poslední den našeho výletu, bude příští příspěvek.

Další články o výletu do Podkrušnohoří:
Pivní perla Podkrušnohoří: Pivovar Perštejn
Zavedený Loket i nový Kynšperk dopadly na jedničku

1 komentář:

  1. Hastrmana jsem zatím měl tu čest ochutnat jednou...a rovnou Indian Pale Ale, můj první. No, a musím říct, že od té doby mi jiný nechutnal více. Byla náhoda, že se objevil stánek s tímto pivem právě na jarmarku v Mladé Boleslavi. Od té doby na tenhle pívovárek musím neustále myslet.

    OdpovědětVymazat