PŘES MEZIHOŘÍ NA FERDINANDA

Ještě dříve, než Vás prostřednictvím partyzánských kroků seznámím s postřehy z mé týdenní návštěvy v Berlíně, dovolím si napsat krátkou zprávu z uplynulého víkendu, kdy se v Benešově konaly slavnosti pivovaru. Ten víkend byl pivovarských akcí skutečně plný, ale já se zrovna nacházel v krásném Posázaví, a tak byl Benešov nejblíže. Dostal přednost i před Černoskosteleckým vykulením, které mi tak opět uteklo (už po desáté). Snad příští rok (už jsem s tím trapný, říkám to každý rok, navíc, když po opakované návštěvě obdobné akce "vysmolení" vím, že v Kostelci je vždy příjemně ;) ). Partyzán se tak za krátkou dobu do Benešova podívá podruhé.

Nebylo by dobrého piva a dobré pivní akce bez pořádného výletu, a tak v sobotním dopoledni vyrážíme z údolí řeky Sázavy pod Čerčanským Chlumem, do jehož lesního porostu se opakovaně zakously stroje dřevorubců, a ztratil tak svou po léta neměnnou siluetu, směr Benešov. Cestu volíme právě přes zmiňovaný Chlum, protože na jeho druhé straně se nachází jedna z nejkrásnějších zachovaných technických památek Benešovska - Ješova vápenka v Mezihoří. V lese je krásně, končící léto, nebo spíš už začínající podzim voní z každého metru lesa, do cesty nám navíc náhodně vstupuje pole klouzků, pro které jsme se druhý den brzy ráno vrátili (a následně, spolu s hromadou dalších hub zpracovali ve všech různých podobách, vlhké září houbařům přeje).

 Ranní mlha v údolí Sázavy. No, není to nádhera?

Vápenku v Mezihoří nechal na přelomu 60. a 70. let 19. století zřídit Leopold Straschnov, který započal i s těžbou vápence v nedalekém lomu, kde se na úbočí Chlumu nachází místně zcela výjimečná vápencová žíla. Za první republiky zde pracovala firma F. J. Ješe, později byl provoz rozšiřován, ale ve 40. letech byl zastaven a skončena byla i těžba. Budovy vápenky byly zbořeny, ale pec s dvěma charakteristickými komíny se zachovala, byl kolem ní vystavěn nový rekreační objekt, a dnes je tak poněkud bizarní dominantou údolíčka mezi Chlumem a vrchem Trkotín.

 Mezihořská Vápenka v protisvětle.

Přímo pod vápenkou bydlí Kulda, který je nadšeným domovařičem a propagátorem dobrého piva a z vyhlášky na nástěnce se dozvídám, že 5. října pořádá v mezihořském kulturáku anonymní políznutí filtrovaných světlých ležáků. Bohužel ten den budu pryč. Moderovat akci bude navíc Rosťa Kloubek, který mne provází poslední dobou velmi často.

 Moderuje Rosťa Kloubek. ;)

Z Mezihoří už míříme téměř přímo do Benešova. Přes zapomenuté Žíňánky (s památkově zajímavou návsí), údolím benešovského potoka a Bedrč docházíme k odpoledni do města od lesa Tužinky. V rychlosti se stavujeme na jedno ochutnávkové pivo do Melodie (Milan ten den nemá službu, tak se ani nezdržujeme) a na čtvrtou hodinu dorážíme na zaplněné nádvoří Benešovského pivovaru. Slavnosti pivovaru se konají již po XXII. a za ta léta, co jsem je navštívil naposledy, se nic nezměnilo. 

 Pivní slavnosti a zapadající slunce na varně.

Jedna novinka ale přece jen byla přichystána - pivovar v rámci slavností představil novinkové pivo v portfoliu - extra chmelený světlý 11° ležák MAX. (pojmenovaný zřejmě po Maxmiliánovi, vévodovi z Hohenbergu, synovi Ferdinanda d´Este), při jehož vaření byla poprvé použita speciální odrůda chmele "VITAL", původně šlechtěná pro farmaceutické účely a dle letáku pivovaru má pivo mít "neulpívající hořkou chuť". Na pivo z Benešova nedám dopustit, ale tahle novinka mne moc nezaujala a hořkost mi naopak na patře ulpívala až k zalknutí. Je pravda, že všichni kolem si MAXe pochvalovali (těžko říci, zda jen z povinnosti, nebo že jim skutečně chutnal), každopádně ode mne bude muset dostat novou šanci. Ale jen dobře, že pivovar nabídku rozšiřuje.

 Pod těmito komíny se vaří i nové pivo MAX.

Slavnosti pivovaru utekly neskutečně rychle, bylo to asi dáno tím, že jsme se na nich potkali s řadou známých, které jsme větší či kratší dobu neviděli, a tak popíjení kompletní nabídky pivovaru (světlé 10° a 12° navíc v nefiltrované podobě) doprovázelo příjemné povídání. Jen snad jednu výtku bych ke slavnostem měl, je to asi běžné, ale podobné akce téměř vždy doprovází hudební kulisa, která je ne vždy kvalitní a ne vždy příjemná. Nemyslím si, že tohle by bylo o vkusu nebo osobních preferencích, jako o vztahu programu a charakteru akce. Více se nás toho dne shodlo, že tišší, příjemně celkově kvalitnější produkce by tak pěkné akci, jako jsou slavnosti pivovaru Ferdinand, slušela víc.

PS: doma jsem se začetl do Ferdinandových vyhlášek, občasníku pivovaru. Zaujal a velmi mne potěšil rozhovor se slavistou Pavlem Trojanem, plný zajímavých a inteligentních odpovědí - doporučuji k přečtení.