PIVNÍ PERLA PODKRUŠNOHOŘÍ: PIVOVAR PERŠTEJN

Ani severozápadním končinám naší země, minipivovarsky již léta zavedených, se nevyhnul pivovarský boom posledních let a na mnoha místech nově vznikají nejrůznější pivovarské provozy. Vzhledem k poměrné odlehlosti a dopravní nedostupnosti těchto míst jsem tyto kraje pořádně prozkoumal naposledy v roce 2006, kdy byla situace na tamní pivní mapě ještě zcela jiná, než je tomu dnes. České dráhy nabízely na letošní léto speciální velmi výhodnou nabídku čtrnáctidenní síťové "jízdenky na léto", díky které mohl její držitel cestovat 14 dní neomezeně v celé síti ČD. Vzhledem k tomu, že jsme se na konec léta chystali na víc dalekých cest a vzhledem k tomu, že s manželkou oba vlaky rádi cestujeme, tuto nabídku jsme využili a díky ní se podívali i do nám běžně nedostupného západního Podkrušnohoří.

Když jsem poprvé viděl (a ochutnal) v Pivní rozmanitosti pivo "Chalupník" z nového pivovaru v Perštejně, myslel jsem si z nějakého neznámého důvodu, že se jedná o jeden z dalších zlegalizovaných případů domácího vaření piva od nějakého nadšence z této podhorské vesnice. O to více mne překvapil a nadchl web pivovaru, z něhož jsem vyčetl, že se jedná o regulérní restaurační pivovar, který navíc vznikl v prostorách staré továrny na prýmky. Fotografie interiéru s řadou přiznaných původních industriálních prvků mi uchvátil a Perštejn tak byl prvním pivním cílem našeho výletu.

 Budova pivovaru Chalupník.

Rychlíkem jsme, napříč fascinující exploatovanou krajinou Podkrušnohoří, dojeli až ke Kadani, kterou jsme chtěli po cestě navštívit, stejně jako nedaleký Klášterec nad Ohří. V obou případech se jedná o krásná, historicky zachovalá města, bohužel v současnosti bez vlastního piva. Z Klášterce jsme pak pokračovali pěšky úchvatným údolím Ohře, pod zříceninou hradu Šumburk, kolem areálu novogotické fabriky v Čerýši až do Lužného, jak se jmenuje předměstí Perštejna u vlakového nádraží.

 Krásné údolí Ohře mezi Kláštercem nad Ohří a Perštejnem.

K pivovaru to bylo ještě dobré dva kilometry stále stoupající cestou do centra Perštejna, vměstnaného do nádherného podhorského údolí pod zříceninou stejnojmenného hradu. Budova někdejší továrny na prýmky firmy Breirfeld se nachází až na konci této dnes poněkud ospalé a zapomenuté vesnice u malého rybníčku, odkud je vidět celé perštejnské údolí až k řece Ohři. Fasáda budovy je z podstatné části zrekonstruovaná a září novotou do dáli.

 Pivovarská restaurace se zahrádkou, v pozadí podvečerní mlha nad údolím Ohře.

Fotografie na webu pivovaru nelhaly a interiér restaurace, před jejímž vstupem se nachází navíc velká terasa s krásným výhledem, je skutečně nádherný. Kombinace cihlových zdí a omítaných stěn, původních litinových konstrukcí a moderního klimatizační vedení dohromady skvěle fungují. Přestože byla restaurace ve všední den večer poměrně slušně zaplněná, působil ale její interiér poněkud prázdně a opuštěně. V její zadní části je výčep a vpravo od něj pak kuchyně, spojená s restaurací velkým oknem.

 Interiér restaurace s původními industriálními prvky a výčepem v pozadí.

Prostory pivovaru jsou skutečně rozsáhlé, kromě skrytého technologického zázemí se v interiéru uplatňuje velká dvounádobová měděná souprava, která se nachází v druhém traktu někdejší továrny, ve stejné místnosti jsou i další místa k sezení a vstup na malou terasu pod nejzdobnější fasádou továrny s velkým arkýřem (dříve zřejmě továrníkův byt?). V době naší návštěvy byla místnost s varnou zhasnutá, ale ochotný postarší muž, vida můj zájem, mi jí rozsvítil a krátce se mnou o pivovaře pohovořil (až zpětně mi došlo, že jsem se vůbec nedotázal na jméno, ani na to, co má s pivovarem společného).

 Varna pivovaru, vlevo spojovací chodba do hlavní místnosti restaurace.

Pivovar vaří čtyři druhy piv - 12° ležáky ve světlém i tmavém provedení a 10° výčepní piva, taktéž v obou barevných variantách. Kompletní produkce pivovaru je k zakoupení i v PET lahvích a pro sběratele nabízí i logované suvenýry. Nejvíce mi chutnal světlý ležák, ale positivně jsem hodnotil všechna piva, včetně tmavé desítky, ochutnané pouze v PETkové podobě. Potěšila nás možnost veganské stravy v podobě skvěle provedené grilované zeleniny, je sympatické, že se pivovar neorientuje jen na kvalitní pivo, ale i na kvalitní jídlo (o čemž svědčí i prosklená kuchyně).

 Tmavý a světlý ležák Chalupník.

Posezení v pivovaru Chalupník bylo skutečně velice příjemné a velmi rád ho zopakuji - pokud mne kroky do těchto končin ještě někdy zavedou. Věřím, že se pivovar v obci udrží, působil tu na mne trochu spíš jako cizorodý prvek (což není kritika, naopak!) a je těžko říci, zda si do něj najdou cestu i místní. I z výše zmiňovaného rozhovoru jsem vyrozuměl, že vše prověří až čas po konci letní turistické sezóny, která do Perštejna mj. přitahuje i velké množství cyklistů ze sousedního Německa. Nezbývá, než věřit. Pivovar Chalupník a jeho koncept si zájem a rozvoj rozhodně zaslouží.

Další články o výletu do Podkrušnohoří:
Na Karlovarsku se pivovarům daří ve městě i na vsi
Zavedený Loket i nový Kynšperk dopadly na jedničku