SVATEBNÍ CESTA, DEN DRUHÝ: KLIDNÉ ÚDOLÍ "DRUHÉ" BEČVY

Přestože jsme původně měli trochu jiné plány, prodloužený pondělní večer způsobil, že na druhý den naší cesty jsme volili klidnější program. Do Vsetína, ležícího v údolí druhého ramene řeky Bečvy, které je po něm pojmenované, jsme se stejně chtěli také podívat. A z Rožnova sem vede pohodlné vlakové spojení. A co víc, v úterý se sem chystali i Péťa s Hawranem, a tak jsme mohli prodloužit naše nečekané setkání.

Vsetín, podobně jako Rožnov, leží v hlubokém říčním údolí v působivém stínu vrcholů Beskyd. Jeho malé historické jádro bylo bohužel v minulých desetiletích výrazně poznamenáno přestavbami, ale i tak je v něm k vidění řada zajímavých míst, která jsme všechna, v parném poledni, prošli. Největší silou města ale zůstává jeho dramaticky zvlněný terén, který se nejvíce projevuje na pravém břehu Bečvy, nad kterou se na ostrohu tyčí zámek společně s pozoruhodným areálem katolického kostela Nanebevzetí Panny Marie.

 V ulicích Vsetína.

Jen kousek pod zámeckým ostrohem, v údolí říčky Jasenka, je schovaná novostavba, ve které od roku 2002 vaří minipivovar Valášek, který tak navázal na tradici vaření piva ve Vsetíně po uzavření zdejšího pivovaru. A pro nás to byl samozřejmě jeden z důvodů, proč jsme se do města vypravili.

 Pivovar Valášek, zahrádka je vpravo za stromy.

S pivem z pivovaru Valášek jsem se v minulosti setkal již několikrát - v nejrůznějších "ochutnávkových" hospodách v Praze či z PET lahve, do kterých stáčí prakticky svůj veškerý sortiment. Z výsledků práce místního sládka jsem vždy ale měl velmi ambivalentní pocity. Ve Valášku se, jak je dnes módou, nebojí experimentovat i se svrchně kvašenými pivy, což osobně považuji za nešťastný krok. Ležáková piva (v obvykle dobré kondici) tak jsou v nabídce doplněna pivy typu Ale, jejichž charakter snad nejvíce odpovídá nelichotivé charakteristice "český ejl".

 Varna pivovaru zakomponovaná do interiéru restaurace.

Stejně tak tomu bylo i při naší návštěvě: na čepu byl mj. i pro mne nový Red Ale, který ale s pivem této kategorie neměl skoro nic společného (snad jen barvu), aromatické chmelení přebíjelo silné sladové tělo. Dojem podstatně lepší pšenice kazilo točení do tlustostěnných buclatých ležákových půllitrů (do kterých byl konec konců natočen i zmíněný Ale). V mých vzpomínkách tak teď je Valášek zatím asi nejvýraznějším pivovarem ze skupiny, kdy nechápu, proč se nedrží tradice ležáků (čímž nemám namysli višňový či borůvkový, které má také v nabídce - další mor našeho pivovarnictví).

 Pšenice a Red Ale na zahrádce.

Ale abych nebyl jen negativní. Pivovar je položený na krásném místě přímo na břehu Jasenky ve stínu stromů a zadní část venkovní zahrádky dokonce tvoří terasu nad ní. Posezení zde tak je, ač nedaleko poměrně frekventované silnice, velmi příjemné a klidné, a přesně takové jsme tam prožili i my. Můj pozitivní dojem z místa umocnil i jídelní lístek, ve kterém jsme našli i veganům přátelskou nabídku.

Jestli se do Vsetína někdy vrátím, už nebudu experimentovat a zůstanu u ležáků. To samé bych (v dobrém) doporučil i místnímu sládkovi.

Další články o naší svatební cestě:
Svatební cesta, den první: v Rožnově je nádherně
Svatební cesta, den třetí: relaxace
Svatební cesta, den čtvrtý: na kole údolím Bečvy
Svatební cesta, den pátý: relax v Podhůří
Svatební cesta, den šestý: na Lysou horu i pod ní