OBNOVENÝ PIVOVAR CVIKOV S VÝHRADAMI, ALE DÍKY ZA NĚJ!

Je už to déle než rok, kdy se ke mně ta zpráva poprvé donesla. Pamatuji, že jsme tenkrát finalizovali přípravy konference PROPAMÁTKY o obnově a využívání pivovarů, když jeden regionální deník přinesl novinku, že by v příštím roce měl být obnoven již více než padesát let uzavřený pivovar ve Cvikově. Měl jsem tenkrát dobrý pocit nejen z toho, že k tématu konference přibyl další smysluplný příklad, ale i z vědomí, že v té době zřejmě budeme již bydlet v Liberci a do Cvikova to nebude zas tak daleko. Vyplnilo se vše, na 29. listopadu 2014, na čas pro pivovarské akce poněkud netradiční, bylo naplánováno otevření nového Pivovaru Cvikov. A na tom jsme prostě (přes obavu z návalu lidí) nemohli chybět.

 Areál pivovaru Cvikov a proudící návštěvníci.

Když jsem během roku několikrát jel shodou okolností kolem pivovaru, jehož areál se situován po levé straně u výpadové silnice z města směrem na Liberec, mohl jsem sledovat, jak postupně jeho chátrající a částečně opuštěný areál roste do krásy. Jak rychle roste do krásy. Za obnovou provozu pivovaru stojí Jiří Jakoubek ml. (mimochodem, vystudovaný kvasný chemik), člen rodiny, která léta na Cvikovsku úspěšně podniká s prodejem elektrozařízení a která tak za sebou má potřebný kapitál pro zvládnutí tak náročného úkolu. Pivovar byl léta využíván pouze jako sklady potom, co byl roku 1968 uzavřen. Prý zatím stál jakýsi "vůl Vojta", jak bylo zvěčněno na jedné zdi v pivovaře. Těžko říci, kdo to byl, každopádně uzavření pivovaru byla určitě chyba. Však měšťanské pivovarnictví ve Cvikově má dlouhou tradici (jak jinak, že?).

 Je to tak (fotografie na zdi restaurace dokumentuje nápis na zdi v pivovaru).

Původní pivovar z 18. století, stojící tehdy ještě v obvodu vnitřního města, nahradil v letech 1866-1882 nový moderní provoz, roku 1909 výrazně zmodernizovaný. V této podobě, samozřejmě očesaný o řadu prvků, o snesený hvozdový komín sladovny ad. se dochoval v podstatě do dnešních dní. Byla by škoda takový krásný areál znovu nevyužít. Rekonstrukce, která se ale nebojí přinášet do areálu i moderní prvky, naštěstí ctí historický odkaz podoby historických budov, a tak (až bude definitivně dokončena) se pivovar opět stane jednou z chloub Cvikova. Zapomenutého Cvikova.

 Reklamní poutač pivovaru a dominanta kraje, vrch Klíč, po kterém se jmenuje
 jedno ze cvikovských piv.

Kdysi prosperující průmyslové město, ležící na železniční trati ze Svoru do Jablonného v Podještědí dnes představuje skomírající provinční sídlo v zemi nikoho (ale s krásným krajinným zázemím). Ač položené na hlavní silnici z Děčína do Liberce, spojení je sem mizerné (zřejmě i pro polohu na hranici okresů i krajů). Železniční trať byla zrušena již v 70. letech, většina průmyslových podniků již dříve, anebo velice záhy. I výstavnost města zmizela. Zdobné fasády historizujících slohů nahradily utilitární břízolitové omítky, největší ranou pak bylo zboření západní strany náměstí v roce 1981. Velké činy v podobě obnovy pivovaru městu mohou jen prospět a pivovar se tak může stát vhodným místem setkávání cvikovských. Včerejší den napověděl, že tomu tak asi bude.

 Cvikovské náměstí s epesní prolukou na panelové sídliště.

O otevření pivovaru byl totiž obrovský zájem a od dopoledních hodin do jeho areálu proudily davy lidí jak z města, tak okolí, ale i zdaleka. Tolik lidí, že jsme se trochu báli, abychom se vůbec na akci také dostali. Odkázáni na jediný autobus z Liberce, navíc s dětským kočárkem, byly naše obavy oprávněné. Naštěstí jsme narazili na vstřícného a velkorysého řidiče (víc takových lidí na podobných místech - opět se nám potvrdilo, že všechno je zkrátka o lidech) a tak jsme krátce po poledni, společně s davy dalších lidí, vystupovali z autobusu na dohled od postupně renovovaného areálu. Nádvoří pivovaru praskalo ve švech a během odpoledne se ještě více naplnilo. Nakonec jsme byli rádi, že jsme návštěvu tady naplánovali jen krátkou, nejsem moc příznivcem podobných masových akcí a těším se, až sem někdy zavítám víc v klidu.

 Zcela zaplněné nádvoří pivovaru.

Popravdě jsem z celé té akce byl trochu znechucen. Už jsem to tady kdysi psal jednou v příspěvku o slavnostech piva v Táboře 2012. Na podobných masových akcích (a bohužel často i jindy) mne vždy činí neobyčejně smutným chování řady lidí. Nevím, co to způsobuje a nevím, zda je to prostý vývoj degradace společenského chování, ale jsem stále přesvědčen, že cpaní se kdykoliv a kamkoliv, nepouštění lidí, když vycházejí ze dveří, předbíhání ve frontách apod. nepatří nejen k hromadným pivovarským akcím (kde svou roli hraje i míra zkonzumovaného alkoholu), ale k chování vůbec.

 Velkoprostorový vyhřívaný (a také bohužel zakouřený) stan.

Trochu zklamaný jsem byl i programem, na stránkách a FB pivovaru avizovaného víceméně pouze jako hudební vystoupení. Je to asi jen moje věc, že nejsem příznivcem slavností pivovaru, kde celý den vyhrává rozličná muzika, v mnoha případech podřadného rázu (ale ani to sem taky nepíšu poprvé). Včerejší hudební vystoupení byla navíc okořeněna mezipřestávkami, z nichž v jedné konferenciér hovořil např. o vztahu Járy Cimrmana ke Cvikovskému pivovaru. Nemám rád, když někdo zkouší parazitovat na úspěšném konceptu kvalitní zábavy někoho jiného (pokud bylo vystoupení domluveno s původci odkazu JC, tak se samozřejmě omlouvám), v tomto případě navíc poměrně neumělým způsobem. Škoda, že program nebyl více zaměřen na historii pivovaru, možnost prohlídky apod. Byl jsem rád za to, že byl alespoň zpřístupněn prostor varny, kde si bylo možné prohlédnout repasovanou a krásně opravenou pivovarskou technologii, dovezenou z některého z německých pivovarů.

 No není to nádhera? Odpovídám si sám. ;)

Na výčep piva a na nával návštěvníků byly naštěstí slavnosti připraveny velice dobře. Výčepy byly jak venkovní, tak ve velkém vyhřívaném stanu (bohužel zcela neúměrně zahuleném cigaretovým odérem) a samozřejmě v prostoru restaurace Sladovna, která vznikla na někdejším humnu. V ní se naštěstí nekouřilo a nakonec se stala naším útočištěm. Interiér je nádherně upraven, stejně jako v případě celého areálu se architekti nebáli moderních prvků, ale za přiznání toho nejhezčího, co sklenuté humno nabízí. Mám rád taková místa.

 Velmi pěkná restaurace Sladovna v prostoru někdejšího humna.

I přes dostatečné množství výčepů se u nich tvořily dlouhé fronty, obsluha ale pracovala rychle a pochopitelné čekání se tak dalo zvládnout. Velice jsem musel pochválit možnost za zálohu 50 Kč zapůjčit či si ponechat památeční sklenici, přece jen ze skla vždy chutná lépe, než z kelímků. Návštěvníci měli i možnost si pivo odnést domů, bohužel pouze v PET lahvích. Zřejmě se to již stává českým standardem, že i nově vznikající pivovary s velkým kapitálem v zádech, považuji za podstatnou část výroby pouze úsek ze šrotovny do sklepa a na stáčírny lahví se již zapomíná. Věřím, že tento trend se někdy obrátí zase tím správným směrem.

 Fronty byly dlouhé, ale dalo se to ustát.

A nějaké poznámky k pivu? Šokující byla jeho cena. Ač jsem někde před akcí četl, že pivo bude k dostání za výhodné ceny, nečekal jsem, že půllitr bude stát 15 Kč (v případě 10° a 12°) a dokonce 10 Kč (v případě 8°). Za stejnou cenu (vynásobenou třemi) bylo možné zakoupit právě i zmiňované PETky. Nevím, kolik bude stát pivo v běžném provozu, předpokládám ale, že o moc dražší asi nebude - pokud mluvil p. Jakoubek při otvírání pivovaru o tom, že by rád expandoval do hospod v okolí, myslím, že pokud bude vařit dobré pivo, má při takové cenové politice poměrně šanci (a je to tak dobře).

 Tady se vaří Sklář, Luž a Klíč aneb ještě jeden
 záběr z krásné varny.

Ano, pokud bude vařit dobré pivo. Pivo bylo bohužel nakonec včera asi největším zklamáním. Nejvíce (resp. jako jediná) mi chutnala  10° Luž: takřka bezchybné, vyvážené a navíc skvěle pitelné pivo, škoda, že podobně nemohu hodnotit i zbytek. 12° Klíč byl nepříjemně sladový, stejně jako 8° Sklář, jehož sladovost navíc doprovázela nepříjemná mladinová chuť a extrémní obilné doznívání. 

 Poetika cestování vlakem: liduprázdné nádraží Svor pod Lužickými horami...

Cestu domů jsme nakonec zvolil raději krátkou procházkou do nedalekého Svoru na vlak, kterým jsme přes Českou Lípu pohodlně dojeli domů. Ve vlaku jsem měl možnost ochutnat ještě 8° pivo z jedné zakoupené PET lahve. Díky procházce byly sklenice i lahev dokonale vychlazené a Sklář se dal poměrně bez problémů vypít. Věřím tomu, že do budoucna se bude Sklář, ale i Klíč dát vypít i bez dokonalého vychlazení, které jejich nedostatky skryje. Cvikovský pivovar si zájem pivařů určitě zaslouží. Obnovu opuštěných pivovarských areálů na nový pivovarský provoz považuji za jejich nejsmysluplnější využití.

 ... a ochutnávka 8° Skláře. ;)

Nejsmysluplnější využití, ale ideálně v podobě kombinace s nějakým přesahovým obsahem. Nevím, zda p. Jakoubek plánuje kromě pivovaru a restaurace využívat do budoucna areál např. i ke společenským akcím nebo jako prostor k setkávání. Bylo by to skvělé a Cvikov by to určitě krásně oživilo. Nejen pro místní, ale díky výhodné poloze u hlavní silnice i pro přespolní. A já bych se zasazoval i pro obnovení té zrušené železniční tratě. Ale to bych byl asi moc velkým snílkem. Dej Bůh štěstí za obnovený Cvikovský pivovar!