VYDAŘENÝ VÝLET ZA POZNÁVÁNÍM KOŠICKÝCH MINIPIVOVARŮ

Košice jsou, jak jste se nakonec mohli přesvědčit i v článku v posledním čísle časopisu Pivo, Bier & Ale, pivně velice zajímavým místem. Já se o tom mohl přesvědčit i osobně v polovině října, kdy mne do tohoto východoslovenského města zanesly pracovně-studijní povinnosti, výjimečně nepivního rázu. Je zajímavé, že jsem nenavštívil ani jeden z podniků, o kterých Pavel Borowiec psal, ale i tak jsem byl spokojen - i to svědčí o bohatství, které Košice pivně nabízí. Trochu mne sice mrzí, že jsem jaksi záhadně zapomněl na pankáčský podnik Pokhoi, anebo na Dobré časy, alespoň mám ale o důvod víc se sem někdy vrátit. Třeba s rodinou, protože tentokrát mi doprovod dělal Jenda, dlouholetý kamarád a spolužák z vysoké školy, se kterým se dnes již nevídáme tolik, jako dříve, ale každý výlet s ním je zkrátka vydařený. Podobně jako ten do Košic.

 Košická katedrála sv. Alžběty.

I když zpočátku to moc nevypadalo. Těžké mraky nad hlubokými údolími slovenských řek, kolem kterých jsme projížděli mezinárodním vlakem, nevěstily nic dobrého a to se potvrdilo i v již pod tmou podvečera skrytých Košicích. Hustý déšť se snášel do ulic jejich historického centra, které tvoří rozlohou největší městskou památkovou rezervaci na Slovensku. Naštěstí, všechny pivně zajímavé podniky se tady nacházejí víceméně v centru, nebo v jeho bezprostřední blízkosti, a tak jsme po chvílích otálení vyrazili do jeho ulic (ubytováni jsme byli takřka za rohem) a za poznáním.

 Klasický obrázek z naší návštěvy: déšť, my přilepeni
 ke zdi domu a nad námi věže katedrály.

Košice jsou krásné, ale taky trochu zvláštní město. Nebo zvláštní, jejich zástavba víceméně kopíruje tradiční vývoj slovenských měst. Ta, přestože v mnohém vyjadřují podobný vzhled jako česká města, se něčím odlišují. Nikomu určitě nemůže uniknout venkovský ráz jejich vedlejších uliček, odrážející odlišný vývoj celé země, a tak i odlišný vývoj od obdobně velkých měst u nás. Zvláště u třistatisícových Košic, jejichž "největší slávu" přineslo až 20. století a vybudování železárenského velkokombinátu, je venkovský ráz velkého historického jádra kontrastní.

 Na Hlavní ulici.

Tomu všemu vévodí na hlavní nálevkovitě se rozšiřující ulici velká katedrála sv. Alžběty, jejíž obrovská loď, ale také nedostavěné věže dokládají přerušený vývoj někdejší prosperity města. A k Alžbětě jsme zamířili i my, respektive do uliček v jejím dohledu. Na Dominikánském náměstí, naproti klášteru po němž dostala tato plocha jméno, se v jednom z typických měšťanských přízemních košických domů nachází zdejší nejstarší minipivovar, nesoucí již od roku 2002 pro Košice trochu netradiční jméno "Golem" (Dominikánske námestie 15).

 Dominikánské náměstí, za zády mám minipivovar Golem...

Golem ve jméně pivovaru, ale také v předsíni za vstupem, se do Bratislavy dostal s konceptem "tradiční pražské pivnice", ve kterou se interiéry pivovaru proměnily, a tak se dalo čekat, že se zde budeme cítit jako doma. Nebylo to tak daleko od pravdy, podnik navíc působil velice sympatickým a víceméně i sourodým dojmem, který zval k posezení, pro nás navíc obohacený o bonus v podobě silné vytopených prostor, což našim zmoklým a zmrzlým tělům přišlo k duhu.

 ... v tomto maličkém domku.

Z předsíně se sádrovým Golemem bylo možné vstoupit buď vpravo do trochu divoce zařízené menší místnosti či salonku, anebo vlevo, kam jsme zamířili i my. Levé křídlo budovy tvořil výčep s varnou v pozadí a dále ještě hlavní místnost pivnice, jednoduše, ale příjemně zařízená stoly s lavicemi. Výzdoba primárně pivovarská, sem tam nějaká mapa či fotka, dále do místnosti pak prosklené okno, kterým bylo možné shlédnout část studeného hospodářství pivovaru. Objednali jsme si pivo od nadmíru příjemné obsluhy a jali se ochutnávat.

 Varna minipivovaru s výčepem.

Pivovar Golem mi nabídkou (ale trochu i prostorem) připomínal pražský Novoměstský pivovar. Světlý a tmavý ležák a možnost nechat si natočit oba řezaně, nic víc, nic míň. Pivovar Golem jsem si tak přiřadil k té poměrně malé skupině minipivovarů, které vznikly ještě před "ejlovým" boomem a jejich nabídka je tak omezena pouze na ležáky, které výjimečně doplní nějaká sezónní záležitost (u Golemu mám pocit, že ani to ne). Pro někoho to může být nudné, na druhou stranu, proč ne, zvláště, když se jedná o dobrá a časem vyladěná piva.

 Nefiltrovaný světlý ležák.

A v případě Golemu to tak skutečně bylo. Oba ležáky byly specifické, ale chuťově nadprůměrně, více mi chutnala světlá varianta, krásně pitelné, lehce zakalené (samozřejmě nefiltrované a nepasterované) pivo, do krku klouzalo úplně samo. I charakter nabízených piv mi v něčem to novoměstské připomínal. Na závěr jsme zkusili i řezanou variantu, padlo i něco na zub, a tak jsme po půl desáté spokojeni a samozřejmě neradi (avšak s jasným cílem) znova vyráželi do tmy a zimy košické noci.

 Z příjemných a zcela zaplněných prostor minipivovaru se nám neodcházelo dobře.

Na webu jsem se pár dní před cestou do Košic dočetl, že zde konečně již ve svých prostorách vaří nový mini "Cassa Brewery" (Žriedlová 11), vzniknuvší na místě starého košického průmyslového pivovaru Cassovar, který své brány uzavřel roku 1998. Milovníky industriální architektury a zdařilých konverzí však v tomto případě zklamu. Z někdejšího pivovaru zbyl pouze nepřirozeně do nebe trčící opuštěný komín a trochu bokem přestavěný soliter sladovnického hvozdu. Jinak byl celý původní areál nahrazen komplikovanou novostavbou obchodního centra, které doplnilo čtvrť moderní výstavby, překrývající postupně od 70. let 20. století někdejší uličky tohoto konce Košického vnitřního předměstí.

 Cassovar a jeho osamělý komín v noci.

Nejlepší dny má obchodní centrum, otevřené již dva roky, zřejmě ještě před sebou a jeho chodby zely, stejně jako řada buněk připravených pro obchody, prázdnotou. Byli jsme zvědaví, jak v takovém místě bude působit posezení v minipivovaru, načež přišel šok. Pivovar sice již vaří ve svých prostorách v obchodním centru, ale restaurace se zatím buduje a k posezení s výčepem tak (zatím) slouží pouze provizorní prostor v přízemí objektu. Vzpomněl jsem si na to, jak jsem se děsil první návštěvy v Děčíně, ale kde jsem byl mile překvapen. Tady to bylo přesně naopak.

 Toto není záběr z hororu z nemocničního prostředí, ale chodby obchodního centra
 Cassovar. Dočasná pivovarská restaurace je za sítí vpravo.

Nedalo se nic dělat, stejně jako se nedalo nic dělat se zavírací dobou, která byla stanovena již na 22:30 hodin. Museli jsme rychle jednat a ochutnat ze zdejší nabídky. Prapodivné pocity z místa naštěstí velice rychle rozptýlil bodrý chlapík od výčepu, který se nám omluvil snad za vše, co nebylo aktuálně v pořádku. Za jedno z chybějících piv na čepu, za tyto provizorní prostory, za brzkou zavírací dobu a vypadal, že nejraději by se nám omluvil i za to, že starý pivovar již nestojí. Díky němu bylo nakonec posezení tady celkem příjemné. A vzhledem k povaze místa i trochu dekadentní.

 Výčepní, který zachránil smysl naší návštěvy tady...

Technologii pivovaru, stejně jako recepty, dodala firma Josefa Krýsla z Plzně. Potěšila nás pěkná grafika a zpracované materiály, zajímavě řešené sklenice (když zapomenu na pšenici z krýglu s uchem) a samozřejmě i pivo. Nabídka skutečně široká, spodně i svrchně kvašená, avšak aktuálně bohužel nikoliv kompletně na čepu. Absentoval tmavý 14° ležák Florian a také, což zamrzelo nejvíce, 16° IPA Cassa Superior.

 ... společně s výborným pivem.

Předpokládám v nich kvalitní kousky, vzhledem k povaze ochutnaných piv, která byla bez jakýchkoliv vad a stylově zapadala do svých kategorií. Mluvím o zvláště dobrém 12° světlém ležáku Sv. Alžběta, charakterově zcela odlišném od toho golemovského: byl sice také skvěle pitelný, ale mnohem modernější, zajímavější a lehčí. Neurazil ani 13° polotmavý ležák Sv. Urban a jako tečka bodla výborná svrchně kvašená pšenice Cassa 1935, pitá již v totálním časovém pressu takřka se zavíráním dveří, či spíš sítí restaurace.

 Z (dočasné) pivovarské restaurace.

Posezení v Cassa Brewery bylo silným zážitkem, jsem zvědavý, jak se pivovar na takovém místě chytí a také, jakou atmosféru bude mít regulérní pivovarská restaurace. Vzhledem k tomu, že starý pivovar zmizel z povrchu zemského se nedá předpokládat opakování děčínské zkušenosti, na druhou stranu, takový prostor je určitě výzvou pro designéry a architekty. Druhou otázkou ale zůstává, zda místo, které zatím opravdu nebudilo dojem vysoké návštěvnosti, najde zájemce o své produkty. Tak nebo tak, minimálně díky skvělému pivu se Cassa Brewery ale může určitě stát druhým oblíbeným košickým minipivovarem.

 Obchodní centrum Cassovar ve dne.

Cestou zpět na hostel jsme se zastavili ještě v jednom pivně zajímavém podniku. Přímo na hlavni ulici nabízí primárně vinotéka, ale i trochu pivotéka "Barrique" něco málo zajímavých piv ze světa, od nás a samozřejmě i z vod domácí provenience. Vzhledem k tomu, že to není daleko do Rožnavy, kde se nachází jeden z nejzajímavějších slovenských minipivovarů, vybrali jsme si od sympatických slečen z obsluhy několik kousků z jeho produkce k "hostelové" degustaci. 

 Závěr naší pivně-poznávací noci v Košicích.

Co k ní říci? Jestli jsem oba minipivovary hodnotil po pivní stránce pouze kladně, zde jsem byl hluboce zklamán. Piva od Kalteneckera mi dříve vždy chutnala, jsou opakovaně chválena pivní veřejností, avšak to, co jsem pil mi nyní vyrazilo dech. Nemastná neslaná piva, svrchně kvašená dokonce na hranici pitelnosti. Teď jsem si tu k psaní tohoto příspěvku otevřel schovaný spodně kvašený Märzen 13° a jeho pitelnost je téměř nulová, pivo je nepříjemně sladké, říz se nedostavuje a pěna zůstala zřejmě kdesi v dálavách východního Slovenska. Je to, myslím, bezesporu zajímavé a pro mne i překvapivé.

Touto negativní tečkou ale samozřejmě nechci končit skvěle vydařený výlet do Košic, díky kterému jsem mohl poznat zase něco nového ze světa slovenského pivovarnictví a navštívit dvě zcela odlišná místa s výborným pivem. Berte to jako doporučení na výlet, až tím směrem také budete mít cestu, snad jen počkejte, až Cassa Brewery otevře skutečnou restauraci, dle zpráv na jejich FB profilu se to prý blíží. Návštěva v Košicích za to určitě stojí a věřím, že i já se sem brzy vrátím - i pro ten opomenutý Pokohi a Dobré časy. I tak ale ten večer a noc v Košicích byly určitě dobře stráveným časem.