TÉMĚŘ BEZCHYBNÝ ALE FESTIVALE

Letošní rok pro mne je záhadným způsobem plný nejrůznějších pivovarských poprvé, zejména, co se pivních akcí týče. Stejně jako jsem se až letos poprvé dostal na nějakou akci do Lobče, čekala na mne podobným způsobem i návštěva festivalu svrchně kvašených piv Ale Festivale, která se letos konala již po páté ve varnsdorfském Pivovaře Kocour. Těžko říci, co za dosavadní absencí stálo. Zda tak trochu odlehlá poloha pivovaru, zda jsem vždy měl ten víkend něco jiného na práci, nevím. Každopádně letos to vyšlo, a aby ne. Z našeho nového bydliště jsme to přece měli za humny, i přesto, že jsme po cestě museli překonat statní hranice tří zemí.

 Vlaková zastávka v přímém sousedství pivovaru jej výrazným způsobem přiblížila
 jeho potenciálním návštěvníkům.

Sobota 25. října nabídla krásné slunečné počasí, a tak jsme se rozhodli cestou na festival nevyužit služeb zastávky Varnsdorf - pivovar Kocour, ale vystoupili jsme již na "hlavním nádraží" a příjemně se prošli tou nahodilou a podivnou skládankou objektů, které se říká Varnsdorf. On to byl nakonec i záměr, ono popravdě, já už město samotné a i Pivovar Kocour jednou před pár lety navštívil (mimo AleFestivalový den) a byl jsem tenkrát skutečně nadšen a chtěl jsem tak i manželce, která zde nikdy nebyla, umožnit nasát atmosféru toho zvláštního města.

 Nahodila zástavba, tovární komíny, oprýskané fasády. Vítejte ve Varnsdorfu.

Jeho dějiny i současnost v sobě krásně odráží i mísí snad všechny dějinné eskapády moderní doby. Architektura města, kterým byl Varnsdorf vyhlášen až roku 1868 (do té doby byl největší vesnici monarchie), tak dnes představuje nahodilou směs původní vesnické zástavby tkalcovských podstávkových domků, komplexy postupně mizejících továren, které kdysi daly místu i přiléhavou přezdívku "manchester českého severu", nikdy neregulovanou měšťanskou zástavbu z přelomu 19. a 20. století a samozřejmě pak ještě méně regulovanou zástavbu z doby po roce 1945, kdy zcela nahodile stavěné panelové domy nahradily po roce 1989 podobě nahodile stavěné domy obchodní.

 Nejměstštější prostor - nikdy nedostavěný záměr náměstí, dnes navíc narušený demolicemi.

Absence pořádného městského jádra (skutečné náměstí nikdy, přes jakési snahy, zde nikdy opravdu nevzniklo), fakt, že dnešní název města v sobě pořád skrývá přízvisko "dorf" odkazující na jeho vesnické kořeny a už vůbec fakt, že město nikdy v historii (a v podstatě také dodnes) nemělo české jméno jen zaobaluje složitost jeho dějin. 

V odraze toho všeho pak zůstává potěšujícím faktem, že i v takovém místě se dokázal prosadit projekt, který oživil jeden z opuštěných průmyslových objektů na periferii města, konkrétně budovu někdejší keramičky bratrů Böttcherů, postavené roku 1912 na samé hranici s Německem. Do roku 2007 nedostatečně využívaný zajímavý areál byl konvertován pro potřeby minipivovaru Kocour s pivovarskou restaurací a zázemím. A právě tady se v sobotu Ale Festivale konal. Pro podobnou akci skutečně skvělé místo.

 Někdejší keramička, dnes Pivovar Kocour, místo konání Ale Festivale 5.

Podstatná část programu probíhala v nádherně zachované hale keramičky s dochovanými železobetonovými konstrukcemi. Rozepisovat se dlouze o festivalu by asi bylo zbytečné, dnes již patří ke stálým událostem pivního kalendáře. Stánky jednotlivých pivovarů, točící primárně svrchně kvašená piva, do toho jejich soutěž, doprovodný kulturní program, ale hlavně příležitost se zase vidět s řadou známých tváří, pokecat, ochutnat, porovnat vzorky a pobavit se. A tak to skutečně bylo.

 Vstup do pivovaru.

Měl jsem trochu strach, že budu utopen záplavou nových piv a nestihnu okusit, co budu chtít, ale nakonec byly mé obavy liché. S mne nečekanou lehkostí jsem si z nabídky stánků vybral asi osm piv, která jsem označil jako povinná k ochutnání a následně jsem tak i učinil (ze skleničky o objemu 0,3 l, jež byla k zapůjčení za zálohu u vchodu). Začal jsem pozdějším vítězem - podzimním Ale z Křinického pivovaru v Krásné Lípě - a byl skvělý. Velmi dobré byly shodou okolností toho dne i všechny ostatní vzorky, které jsem zkusil, zřejmě jsem měl šťastnou ruku. Zvláště Bad Flash Double IPA z pivovaru Zhůřák byla výborná, ale také náročná a třídeckový vzorek jsem cucal snad hodinu.

 Hlavní prostor konáni akce "v zajetí železobetonových stěn".

Čas u dobrých piv a v přátelském hovoru utekl skutečně rychle, na místě sešla opravdu hromada známých, nějak tak logicky zejména u stánků s nabízenými pivy. Potěšila mne i v programu neavizovaná účast stánku ze Zámeckého pivovaru Frýdlant. Nakonec to bylo poměrně příjemně strávené odpoledne, doprovázené nejen pivy typu Ale, ale bohužel i nějakými ale, která tok festivalu méně či více rušila.

 Zákaz kouření umožnil návštěvu i těm nejmenším.
 Díky za to!

Když pominu skutečnou maličkost, kdy mi moc nesedl komentář moderátora celé akce, ze kterého jsem měl pocit, že se v daném tématu nepříliš orientuje, mám k ní jednu skutečnou výhradu - a to k jejímu kulturnímu či spíš nekultunímu doprovodu. Asi to na blogu nepíšu poprvé, ale pořád nechápu, proč akce, které mají být oslavou pivní rozmanitosti a řekněme úspěšnosti pivní kultury, mají kulturní doprovod na úrovni někde zcela úplně jiné, přízemní až zcela nízké. Spíš se ptám, a nejen sám sebe, zda je skutečně nutné, aby na podobných akcích hrály kapely jako "Broky Františka Kanečka" (ta kapela se tak opravdu jmenovala!), jejichž repertoár (předávaný v tomto konkrétním případě navíc v opravdu mizerné interpretační kvalitě) tvoří výběr toho nejhoršího z české pop-music 80. let? Nějak mi ta souvislost s kvalitním pivem uniká. Jsem opravdu sám?

Smršť broků tak spolehlivě sestřelila závěr, jaký píšu u svých reportů nejraději, když mohu s klidným srdcem prohlásit, že se jednalo o bezchybnou akci. K pivním akcím opravdu nepatří jen stánky s pivní nabídkou a její ochutnávání, ale i doprovodný program a s ním i její celkové vyznění a charakter. Na tak krásném místě, jako varnsdorfský pivovar Kocour bezesporu je, s tak bohatým a kvalitním pivním programem by si Ale Festivale určitě zasloužil i kvalitnější kulisu. Snad příště, rád se přijedu podívat zase za rok, k pivní části festivalu jsem výhrady skutečně neměl.

 Odjezd domů. O akci byl opravdu veliký zájem.

PS: Akorát když jsem byl na odchodu na vlak, oslovila mne neznámá dvojice, zda nejsem Pivní Partyzán, že moc rádi blog čtou. Pouze jsem přitakal, poděkoval a se slovy "čtěte dále" se rozloučil a utíkal na vlakovou zastávku Varnsdorf - pivovar Kocour. Věřím (pokud si to tady přečtete), že jsem Vás v té časové tísni moc neodbyl, to bych skutečně nerad. Naopak, každý pozitivní čtenářský ohlas a pochvala blogu jsou mi motorem k dalšímu psaní a moc si jich vážím. Věřím proto, že se ještě někdy, více v klidu, zase na nějaké pivní akci potkáme. ;)