NA KOMÍNY A NA PIVO DO KOSTELCE

Musí v tom být asi nějaká zvláštní síla, která člověka nutí, aby jedno sychravé podzimní ráno vstával ještě za hluboké tmy a vydával se na několikahodinovou cestu, přestože ví, že za nějakých dvanáct hodin se bude muset vrátit zase zpět. Přestože jsem měl ve čtvrtek program dlouho do noci a přestože jsem v pátek musel být v podvečer ve Frýdlantu, neboť jsem tam spoluorganizoval interní setkání doktorandů našeho ústavu, mělo pro mne v páteční ráno smysl na otočku do Kostelce nad Černými lesy zajet.

Už je v tom asi nějaký rituál, skrytá atmosféra, tajemná povinnost, ale to ráno cest do Kostelce je vždy stejné. A bylo i tentokrát, přestože jsem na pražské Háje přijel z úplně druhé strany: dlouhá fronta na zastávce příměstského autobusu 381 byla stejná jako vždycky předtím. O přátelsky laděné konference v Černokosteleckém pivováru je stále zájem a jsem tomu tak rád. Téma té letošní? Už podruhé komíny. Pro někoho možná záhada, jaká konference se dá o komínech organizovat, ale věřte tomu, že to jde a je to nadmíru zajímavé.

 Hvozdový komín v Kostelci nad Černými lesy
 stále stojí, aneb vracím se sem rád...

A jestli dobře počítám, byla to podobného druhu na tom místě již pátá akce. Nechce se mi tomu ani věřit, že v lednu to už budou čtyři roky, kdy proběhla první z trojice konferencí k problematice zachování (anebo naopak nezachování) našeho industriálního dědictví. Tento triptych více či méně pozitivních příspěvků souhrnně nazvaných "Jak jsem potkal fabriku" doplnil pak v listopadu první specializovaný kousek právě v podobě konference komínářů.

Komínáři jsou vůbec zajímaví lidé. Díky svému koníčku mají patřičný nadhled nad světem, co jsem poznal i velmi vyspělý smysl pro humor a hlavně, a to se mi líbí, se sdružují, potkávají a pořádají společné akce. Už v přeplněném autobuse č. 381 mi bylo jasné, kdo jede do Kostelce na konferenci a kdo je tím méně šťastným a jede zrovna zkrátka někam jinam.

 Komínářský smysl pro humor dokládají i každoročně vydávané nástěnné kalendáře.
 Věřme tomu, že rok 2015 bude znamenat konec co nejméně komínů.

A tento přátelský a humorný komínářský duch se projevil i během celé konference, na které zaznívaly příspěvky jak více vážné, tak méně važné, ale v každém případě zajímavé. Stejně jako před třemi lety sklidil největší ohlas Martin Fuchs se svým okénkem (respektive průhledem komínem) na téma komíny a astronomie.

 Zcela zaplněný prostor U náduvníku poslouchá jeden z příspěvků.

Konference to ale nebyla jen o příspěvcích, ale také o setkávání. Nakonec to byl také jeden z důvodůp, proč jsem do Kostelce jel. V listopadu pořádáme v Praze další z konferencí na téma obnovy a využívání památek a letos padlo téma na vodárenské věže. A ač to pro někoho může být překvapením, tak vodárenské věže a komíny spolu mohou úzce souviset. A tak nebylo kostelecké dopoledne pouze příjemným potlachem se známými, ale i příjemným navazováním nových zajímavých kontaktů.

 Pozvánka na konferenci o obnově a využívání vodárenských věží.

A proč tom sakra píšu na blog o pivu? To Vám nestačí, že se akce konala v prostorách pivu více než zaslíbených? No dobrá. Na blog o pivu o tom píšu i proto, že na akci byla v prostorách minipivovaru Šnajdr uvařena speciální limitovaná várka 12° ležáku Globon, na které se podílel jeden z organizátorů konference, duše projektu fabriky.cz a vůbec neuvěřitelně aktivní člověk, Martin Vonka (zdravím). A pokud nic jiného, tak jeden z příspěvků konference se jmenoval "Komíny pivovarské." Tak!

 Pivo Globon chutnalo, stejně jako celá akce.

Jestli Vám to nestačí a uniká Vám ta souvislost piva a podobných akcí, nebudu se už zbytečně namáhat. Důležitější je, že tato konference, i přestože jsem nemohl zůstat až do konce, byla zkrátka fajn a těším se, až se na nějakou podobnou pojedu do Kostelce zase podívat. A rád si kvůli tomu i přivstanu - zkuste to příště také. ;)