Říká se, že opakování je matkou moudrosti, a tak se i já se budu tady na blogu opakovat. Už když jsem tady na jaře v
příspěvku o Svatokopeckém pivovaru psal o tom, že mi tak dlouho ležel v konceptech, až se příjemným způsobem rozplynula jeho pointa, věděl jsem, že na mne ještě jeden takový příspěvek čeká. Jen musel přijít jeho čas. A jsem rád, že jsem se mohl v tomto týdnu konečně osobně přesvědčit, že původní koncepci příspěvku mohu v klidu zahodit a na stejné téma napsat příspěvek nový, zcela jinak postavený. Ten předchozí příspěvek, ležící mi tady rozepsaný od jara 2012, totiž nesl pracovní název "Smutný Děčín".
|
Krásné brzké podzimní ráno v Děčíně a vpravo také zámek: místo, kde vařil pivo starý panský děčínský pivovar. |
Zamýšlel jsem se v něm nad tím, jak plochá je pivní nabídka tohoto zvláštně zapomenutého, ale neméně zvláštně krásného města na samé severní hranici s Německem. Děčín neúprosně padal do chřtánu zájmu teprve nedávno (v té době) zglobalizovaných pivovarů ve Velkém a Krásném Březně a dát si zde něco jiného, když pominu nabídku jiných nadnárodních či tuzemských gigantů, bylo takřka nemožné. A zřejmě na to město asi ani nebylo připraveno. Pamatuji, když byla zcela výjimečně v zimě roku 2011 nabídka klubu Biograffs (na podmokelské straně labského údolí) rozšířena kromě zde běžného Březňáka o lahvové speciály z pivovaru Kocour, nejevil o ní nikdo zvlášť zájem a tento krok se již bohužel neopakoval.
|
V uplynulých desetiletích spíše zanedbávané město roste do krásy. Příkladem budiž letos obnovené palácové zahrady pod zámkem. |
A Děčín, respektive Podmokly, abych byl přesný, přitom bývaly dříve pivně zajímavým místem. Zatímco panský pivovar v Děčíně situovaný do areálu zámku na vysoké skále nad řekou Labem, založený pány z Bünau v 16. století, byl uzavřen již někdy roku 1875, historie vaření piva v Podmoklech je nejen podobně dávná, ale její konec se datuje až do "našich dní".
|
Podmokelský pivovar přestavěný na obchodní "Centrum Pivovar Děčín". |
Taktéž šlechtický provoz nechal na začátku 18. století postavit hrabě Maxmilián Thun v rámci svého podmokelského panství. Pivovar stával v areálu hospodářského dvora nedaleko loveckého zámečku (dnes muzeum) poblíž Labe. Podmokly byly v té době, podobně jako nedaleký Weyhr, který později pohltily, tvořeny řídkou vesnickou zástavbou s hospodářským zázemím. Změnu přinesla až železniční trať z Prahy do Drážďan po roce 1850, díky níž prodělaly Podmokly bouřlivý rozvoj a již roku 1901 byly povýšeny na město. Jeho nově vznikající urbanistická struktura časem také pohltila nový průmyslový pivovar, stavěný od roku 1849 západně od jádra starých Podmokel, původní pivovarský provoz totiž stál v cestě právě tělesu železniční tratě a roku 1848 byl zbořen.
Nový šlechtický pivovar, zřízený Františkem Antonínem hrabětem Thunem, se postupně rozšířil na jeden z nejvýznamnějších pivovarských podniků v oblasti. Do počátku 20. století byla modernizována a rozšiřována nejen technologie, ale areál se zároveň stavebně proměnil za získání silného architektonického výrazu průmyslového eklekticismu, kombinovaného v hmotě budov se staršími pozdně klasicistními objekty z poloviny 19. století. V této podobě se v podstatě dochoval (s drobnými přestavbami a utilitárními modernizacemi některých fasád) do - také v podstatě - dnešních dní - na rozdíl od pivovarského provozu.
|
Nejnovější část původního pivovaru z počátku 20. století (zejména objekt nové varny) se snoubí s nejnovější částí současného obchodního centra z počátku století 21. |
Někdejší Bodenbacher Bier (Bodenbach = německé jméno Podmokel) byl po roce 1945 a po martýriu zařazování pivovaru do nejrůznějších národních podniků (nakonec přičleněn k Severočeským pivovarům) nahrazen skupinou piv (doplněnou řadou dalších, proměnlivě vařených), která odkazovala na společnost labsko-oderské plavby i na dlouhou tradici děčínského přístavu. Tradiční děčínská piva Kapitán a Admirál pak přežila i rok 1989 a následující změny, kdy z područí Lounského pivovaru přešel roku 1993 do soukromých rukou. V té době se ale již začal pomalu psát konec místního pivovarnictví, po roce 1995 byla některá piva pod tradiční značkou vařena i v (dnes nefungujícím) pivovaře v Litoměřicích, avšak varna podmokelského pivovaru roku 1997 na téměř dvacet let vychladla. Areál byl zatím, naštěstí bez nevratných stavebních zásahů, využíván jako skladové a obchodní plochy.
|
Pivovar Podmokly. |
To, že se roku 2014 začalo v Děčíně pod obnovenými značkami Kapitán a Admirál opět vařit pivo, ví v pivním světě snad každý, aby ne. Připravovaná obnova děčínského pivovaru se stala jedním z ležáků, který pivní veřejnost a nadšence dráždil řadu let. Poprvé se o konverzi starého podmokelského pivovaru na obchodní centrum, jež mělo ve svých prostorách hostit i nový minipivovar, mluvilo snad v roce 2008. V následku ekonomické krize na konci desetiletí, ale i pro nejrůznější místní komplikace, hlasy o obnovení kolem roku 2010 utichly, bohužel byly v té době neuváženě zbořeny objekty starého pivovaru (z let 1848-1849) a ležáckých sklepů (jejich pozůstatky jsou dobře viditelné na letecké mapě na serveru
mapy.cz), z nichž byla sňata ochrana jinak památkově chráněného objektu.
|
Vydařený detail z interiéru. |
Návrat Kapitána nakonec ale přeci jen proběhl. Od podzimu 2013 licenčně vařeno v jiném pivovaře se pivo pod tímto jménem opět objevilo na scéně a od jara 2014 již vařené přímo v Děčíně. Je to tak, projekt přestavby podmokelského pivovaru na obchodní centrum se nakonec realizoval a v jeho útrobách se samozřejmě našlo i místo pro malý pivovar. Bylo jasné, že svůj příspěvek o smutném Děčíně můžu zcela v klidu smazat a naopak se chystat na příspěvek o děčínské novince, chybělo jediné: pivovar navštívit. Nakonec se mi to trestuhodně zadařilo až toto pondělí, což je na pováženou vzhledem k tomu, že do Děčína poměrně často zajíždím za studijně-pracovními povinnostmi, přes léto na to ale zkrátka nějak nebyl čas.
|
Vstup do pivovarské restaurace... |
Na návštěvu v Děčíně jsem byl hodně zvědavý, však za produkcí pivovaru nestojí nikdo jiný, než Honza Kočka, jedna z nejvýraznějších postav současného tuzemského pivního světa. Děčínské pivo jsem z jeho rukou již ochutnal v červnu na festivale minipivovarů na Pražském Hradě, ale ochutnávka na místě byla povinnost. V pivovaře se nevaří pouze pro stylovou pivovarskou restauraci, umístěnou na jedné z obchodních galerií v zaklenutém prostoru někdejší staré sladovny, ale s Honzou Kočkou zde usídlil i kočovný pivovar Nomád.
|
... a její fascinující interiér s dominantní varnou. |
Návštěva Pivovarské restaurace za to určitě stojí, stejně jako ochutnávka z její široké nabídky, samozřejmá je i možnost odnést si pivo stočené do PET lahví či do skla. Měl jsem při své neohlášené návštěvě štěstí - když jsem v rychle utíkajícím pondělním odpoledni ochutnával z nabídky, vytrhl mne z relaxace pozdrav od náhodou přichodšího Honzy Kočky, který mne následně vzal na prohlídku jeho království.
|
... z výčepu. |
Dvounádobová varna pivovaru se základním zázemím tvoří dominantu celé restaurace, zbytek technologie je instalován do sklepních prostor (úsek spilky je k nahlédnutí přes okénko v chodbičce u sociálního zařízení). Na spilce se nachází dvě otevřené kádě a jedno malé CKT, ležácký sklep je tvořen ležáckými tanky o objemu 10 a 20 hl. Generálním dodavatelem pivovaru byla prověřená firma Pivo Praha. Byl mi ochotně ukázán celý provoz (ještě jednou díky), zapovídali jsme se o chmelech i kvasnicích a průběžně ochutnali z Nomádské nabídky, ze které jsem potom ještě v restauraci znova zkusil Pouštní krásku, výborný a komplexní 11° American Pale Ale, jedno z nejlepších piv, které jsem v tomto stylu v poslední době ochutnal.
|
Na spilce nového minipivovaru. |
A piva "děčínská"? Zatímco Nomád se orientuje primárně na svrchně kvašená piva a speciály, je pivovarská nabídka o mnoho konzervativnější a tradičnější. Stálou nabídku tvoří dva světlé ležáky Admirál 12° a Kapitán 11°, tmavý Korzár 10° (mimochodem výborné téměř černé pivo, které mi chutnalo asi nejvíce) a speciál Černý Rytíř 13° (ochutnán pouze z ležáckého tanku). Příležitostně se vaří i světlá 10° Lodník. Nabídka byla nedávno rozšířena i o velmi dobrý svrchně kvašený polotmavý speciál Válečník 13°, který odkazuje nejen na děčínský basketbalový klub, ale i na použitý chmel Warrior a který jsme ochutnali druhý den ze zakoupené PET lahve. (Edit: jak jsem se dnes náhodou dozvěděl, Válečník, přes stejný styl etikety, jako mají "děčínská" piva ve skutečnosti patří do portfolia Nomáda).
|
Admirál 12°. |
Pozitivní dojmy z pivovaru, jeho kvalitní nabídky i vkusné pivovarské restaurace doplňují i pěkně zpracované etikety. Zklamáním pro nás naopak byla poněkud jednostranná nabídka jídla v restauraci a pro mne i tak trochu nedostatečná internetová prezentace pivovaru. Přesto místo za návštěvu určitě stojí, i pro velice pěknou terasu před pivovarem, která zřejmě ožije pořádně zase až na jaře a samozřejmě i proto, že se pivovar nachází v objektu starého provozu, který byl díky této přestavbě zachráněn před zkázou.
|
Zahrádka před pivovarskou restaurací. |
Jsem příznivcem záchrany industriálního dědictví (což jste se na blogu Pivní Partyzán mohli už několikrát přesvědčit), stejně jako jsem příznivcem kombinování historické architektury s moderními přístavbami, pokud jsou provedeny zdařile a kvalitně. V případě pivovaru v Děčíně, respektive Podmoklech, se to rámcově celkem povedlo. Objekty starého pivovaru, včetně těch nejstarších pozdně klasicistních částí, byly pěkně opraveny a areál obchodního centra se vlastně skrývá poměrně uměřeně až za nimi a do ulice vstupuje pouze několika prosklenými křídly, které ale s původní stavbou pěkně souzní. Nejvýrazněji se tento fakt uplatňuje u hlavního vstupu do areálu, který přímo sousedí s Pivovarskou restaurací.
|
Hlavní vstup do Centra Pivovar. Restaurace se nachází v budově cca uprostřed. Při rekonstrukci byl citlivě obnoven její pozdně klasicistní vzhled. |
Centrum Pivovar je letos nominováno v soutěži Stavba roku, ve které se loni mimochodem umístil obdobný projekt ze zcela druhého koutu republiky v podobě konvertovaného opavského pivovaru. V Opavě jsem ještě nebyl (musím napravit), tak nemohu hodnotit, zda se kvality obou staveb dají srovnávat. Pokud jsem ale o odstavec výše děčínský projekt chválil, musím se závěrem přiznat, že když pominu fakt záchrany starého pivovaru, celkově mne Centrum Pivovar moc neuchvátilo a měl jsem z něj spíš takový zvláštně neúplný pocit čehosi nedodělaného. Možná to bylo způsobeno i vnímáním některých ne zcela povedených detailů, které ale jsou dle mne právě tím posledním prvkem, který teprve dává architektuře punc kvality.
|
Z nepovedených detailů: původní trámoví půd sladovny bylo znásilněno sádrokartonem na záchodcích Centra Pivovar Děčín. |
Těžko říci, každopádně ani to mne určitě neodradí, abych při příští návštěvě v Děčíně opět Pivovarskou restauraci v obchodním Centru Pivovar navštívil. Děčín už není smutný a mé návštěvy v něm, (už ani co se piva týče), také nebudou. Díky za to!
Žádné komentáře:
Okomentovat