POZDĚ, ALE PŘECE: NÁVŠTĚVA V LOBČI ZA TO ROZHODNĚ STOJÍ!

Když jsem tu v minulém příspěvku zmiňoval záchranu jedné industriální památky, jsem rád, že mohu plynule navázat. A zároveň je to vlastně jeden můj velký rest, který se mi minulou sobotu podařilo konečně smazat. Nějakým záhadným způsobem mi na mých cestách unikal, respektive se nevešel do kalendáře, skrýval se ve svém údolíčku, uhýbal a nedával mi příležitost navštívit, krásný pivovar v neméně krásné středočeské Lobči, který před lety v podobě ruiny zakoupili a k životu přivést se rozhodli manželé Jana a Pavel Prouzovi. 

 Konečně jsem krásný lobečský pivovar viděl nejen z fotek, ale i ve skutečnosti.

Příběh Lobče mi nebyl neznámý, v uplynulých letech jsem postupnou opravu areálu mohl sledovat na nejrůznějších setkáních a konferencích o industriálním dědictví, na jednu takovou jsem Pavla Prouzu osobně loni zval do Žatce - a tam se vlastně začal psát příběh, který tuto sobotu konečně skončil naší návštěvou v pivovaře na každoročně konaném Happeningu spojeném s kulturním programem, prohlídkami pivovaru ad. Letos obohaceným právě ještě o jednu zajímavost.

 Pavel Prouza poutavě (a fundovaně) vypráví o pivovaru v rámci komentované
 prohlídky.

Lobečtí dlouho připravovali do pivovaru nějakou stálou expozici, která by ukázala dějiny pivovaru v širších souvislostech dějin pivovarnictví a právě ve zmíněném Žatci padla dohoda, že se na obsahu výstavy budu také podílet. Bylo mi ctí, prožil jsem letos na jaře řadu příjemných setkání s Prouzovými a Liborem Hruškou, kolegou historikem, který měl na starosti většinu textů. Nakonec jsme si to vlastně pěkně rozdělili: Libor svým neopakovatelným způsobem sepsal panely ze sociálních dějin, já přidal svou trošku do mlýna (nebo do šrotovníku?) z dějin techniky a vědy a Pavel samozřejmě měl na starosti texty o "svém" pivovaře. 

 Kontrola autenticity.

Výstava navíc dostala originální vzhled (Prouzovi jsou oba architekti, tak aby ne!), velmi pěkné grafické zpracování (včetně vypsání textů vlastním fontem "Lobeč", který pro pivovar vytvořil typograf František Štorm), a tak nic nebránilo, aby v sobotu proběhla vernisáž výstavy. Tu tvoří skupina 14 osvětlených krychlí - luceren - zavěšených v prostoru, doplněných o panely s vystavenými sběratelskými předměty, které se k pivovaru vážou a kterých, jak Pavel Prouza na vernisáži zmínil, není moc. Zajímavostí výstavy je určitě i velkoplošná fotografie zvětšená z pohlednice pivovaru, zachycující jeho zaměstnance na začátku 20. století. Byla by asi ostuda se takové akce nezúčastnit a i Vy to berte jako malou pozvánku do Lobče. Výstava je skutečně pěkná, vkusná a poučná.

 Nová stálá expozice v pivovaru Lobeč.

A pěkný, vkusný a poučný byl vlastně i celý sobotní den v Lobči. Marně vzpomínám, kdy jsem se naposledy účastnil nějaké "pivní" akce, která by měla tak příjemnou atmosféru. Stál za tím určitě pečlivě volený program, který se svou koncepcí, uměřeností a lidskostí zcela vymykal obdobným akcím. Hudební kulisa nerušila bavící se lidi posedávající na lavičkách či na trávníku před pivovarem, navíc mnohdy celé rodiny s malými dětmi (včetně nás, byl to zatím Mikulášův nejdelší výlet).

 Hromadná fotografie.

Netradiční byly i doprovodné aktivity, protože na jaké jiné pivní akci si můžete nechat udělat, nebo sami zkusit, třeba sítotisk na tričko (konkrétně s logem Lobečského pivovaru)?

 Mikuláš si taky nechal vyrobit sítotisk na tričko.

A poznámka osobní a zcela na okraj: byla to také moje první pivovarská akce v životě, na které jsme si mohli dát i teplé jídlo, konkrétně výbornou dýňovou polévku. I to v mých očích hovoří o její koncepci.

 12° nefiltrované Podkováňské a výborná dýňová
 polévka.

K pití byla nefiltrovaná 12° z nedalekého Podkováně, ale jsem rád, že jsem během dne mohl ochutnat i velice dobrý dry stout od kolegy domovařiče Tomáše Fencla, který se brzy stane v Lobečském pivovaru sládkem. Ano, je to tak, instalování nové pivovarské technologie se mílovými kroky blíží a již brzy se na mapě českých mini objeví další pivovar. Lobeč tak získá poutavé kulturně-společenské místo, které navíc svým zaměřením naváže na někdejší využití areálu - a tak to má přece být.

 Tomášův dry stout se zámkem v pozadí.

Určitě do Lobče také zajeďte, zvlášť, pokud jste tam nikdy nebyli. A auto nechte doma. Dva kilometry od pivovaru se nachází vlaková zastávka Vrátno a cestou mezi poli se můžete kochat třeba pohledem na hrad Bezděz na obzoru nebo na mnohem bližším obzoru zbytky vrátenského větrného mlýna. Cesta vlakem z Mladé Boleslavi navíc vede jedním z nejkrásnějších údolí s železnicí u nás přes malebné zastávky Skalsko a Sudoměř.

 Ze Skalska cestou do Lobče.

Nebudu zbytečně plýtvat slovy, myslím, že za vše bude hovořit když napíšu jak jsme se s manželkou cestou zpět na vlak do Vrátna shodli, že návštěva v Lobči byla naším nejpovedenějším letošním výletem a možná nejpříjemnější pivní akcí vůbec. Celý tým pivovaru tvoří neobyčejně přátelští a do věci zapálení lidé, a tak pobyt v Lobči ani nepříjemný být nemůže. Brzy se do obnovovaného pivovárku v údolí pod Lobečským zámkem určitě vrátíme a věřím, že ne jednou. Zkuste to také!