Nedávno jsem měl možnost narazit kdesi v nekonečných vodách internetu na článek, který rozebíral osm důvodů, proč se stát pivním snobem. Ano, byl to jeden z řady takových těch článků, které ironicky, s různou mírou vtipnosti glosují nějakou skupinu lidí - a obvykle jsou tyto glosy jak jinak než zcela přesné. Nejinak tomu bylo v případě tohoto článku a zřejmě také budu pivním snobem, neboť to na mne víceméně skutečně sedělo jak prdel na hrnec. Na blog o tom ale nepíšu proto, abych se pochlubil, že jsem pivním snobem, ale proto, že bych se rád zastavil u bodu č. 3 "Dárky". Ve vysvětlujícím textu se píše: "Pivo je koníček snadno pochopitelný a uchopitelný i pro laika, takže najednou dostáváte víc dárků než v dětství. Při troše trpělivosti navíc snadno naučíte všechny vaše blízké a kamarády, aby vám vozili místní piva ze svých cest." A já musím říci, že to skutečně sedí naprosto přesně.
Již nějaký čas jsou lidé kolem mne, přátele, ale i rodina, naučení, že pokud někam jedou, dováží mi z těchto destinací na ochutnání zajímavá piva. Díky tomu jsem měl možnost v posledních letech ochutnat piva nejen z poměrně dostupných zemí jako např. Norsko, Itálie a nebo Řecko, ale i ze zcela exotických destinací jako Kambodža, Čína či Gruzie.
Ještě více si pak ale pivní snob mého formátu váží dárků, které mu přivážejí přátelé tak blízcí, že při shánění piva na svých výletech přikládají tomuto faktu náležitou důležitost a snaží se přivézt i nějaké zajímavé záležitosti. A to je také případ mého zážitku z konce minulého týdne, kdy mne podobným dárkem potěšil - hluboce potěšil - i můj přítel z nejbližších - Míra, který mi šel loni na svatbě za svědka a který mne opět přesvědčil o tom, proč jsme tak dobří přátelé. Domů jsem tak z našeho setkání odcházel nejen pivy z poměrně exotických destinací (Rumunsko, Moldávie), ale také pivy nikoliv fádními a nikoliv velkopivovarskými, ale naopak - pečlivě vybíranými zajímavými kousky.
Vzhledem k tomu, že jsme páteční večer trávili u mámy Partyzánové v Posázaví a druhý den se chystali do Kostelce s plnou polní, vzhledem k tomu, že moje máma večer nepije a paní Partyzánová kojí a také vzhledem k tomu, že datum expirace dovezených piv se nezadržitelně blížilo, nezbývalo mi, než páteční noc strávit single degustací tří mně doposud neznámých piv.
Pivovar Zaganu byl založen teprve v loňském roce v podhůří Karpat v Rumunsku. Rumunsko sice není pivně zcela neznámé, avšak většinu zdejšího trhu (a nám dostupné produkce) ovládají nadnárodní giganti a pivovary v jejich držení chrlí miliony hektolitrů fádních piv. Pivovar Zaganu jde proti tomuto trendu a sám cíl své cesty hledá ve vaření dobrého piva na kvalitu a nikoliv kvantitu, navíc nezávisle na zahraničním kapitálu. Byl jsem tak na pivo ze snad prvního rumunského minipivovaru opravdu zvědavý. Pivo Zaganu Blonda, světlý ležák, mi opravdu chutnalo, i když jeho chuť se s teplajícím vzorkem ve skleničce hodně od ležáku vzdalovala. Vyrovnané pivo, kterému naštěstí, jak to bývá v zemích na východ od České republiky časté, nechyběl chmel se postupem času rozvinulo do pro spodně kvašená piva netradičně bohatého ovocného buketu. Každopádně zajímavé a dobré pivo.
 |
| Zaganu Blonda. |
Moldavsko se řadí pro našince mezi země pivně exotické zcela. Již před časem jsem měl možnost, také díky Mírovi, ochutnat pivo ze zdejšího pivovaru Chisinau (z něj jsem jeden kousek dostal i tentokrát, ale ten ochutnám až příště). Tentorkát jsem odegustoval dvě zcela rozdílná piva Bocikovoe z produkce pivovárku Beermaster, který svou produkci staví na kvalitě středoevropské technologie a výrobních postupů. Ze širokého portfolia jsem pak ochutnal dvě piva, z nichž zejména to první bylo skutečnou zajímavostí. Bocikovoe Dubovoe bylo, jak již jméno napovídá, tmavé pivo, zrající v dubových sudech. Bohužel ve vůni ani chuti se nejednalo o nijak skvělý kus. Diacetlylová máslovitost přebíjela skoro všechny složky, jinak bylo pivo výrazně karamelové se suchým oříškovým dozníváním (překonávám se ve vyhledávání degustačních kategorií, hehe).
 |
| Bocikovoe Dubovoe. |
Druhým kouskem z moldavské produkce bylo Bocikovoe Vie - nepasterizovaný světlý ležák. Byl jsem rád, že jsem toto pivo zvolil nakonec, byl to nenáročný kousek na zakončení této krátké degustace, která ve skutečnosti trvala skoro do tří do rána, protože vypít najednou tři velká piva je pro mne dnes skutečně již velký oříšek. Asi důsledek toho pivního snobství, nebo co?
 |
| Bocikovoe Vie. |
Ochutnávání piva z podobných zemí mám vždy rád a vždy je na prvním místě piji s ohledem na zemi původu a jsem schopný odpouštět jejich případné technologické a senzorické chyby. Jejich ochutnávání beru jako zkušenost a poznání něčeho cizího a moc si vážím takových příležitostí a již nyní se těším, až někdo z mých přátel zase někam pojede. A Mírovi samozřejmě ještě moc děkuji, zejména za jeho ochotu kvůli mně pronikat hlouběji do tajů pivovarnictví, tentokrát v Rumunsku a Moldávii. A odkud to bude příště? ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat