NOVÉ PRAŽSKÉ MINIPIVOVARY: ŠKOLIČKA PROSEK

Jestliže jsem se v Hostivaru bál přeplněného otevíracího dne, že jsem jeho návštěvu nechal až na klidnější páteční odpoledne, v případě dalšího nového pražského minipivovaru Školička na Proseku jsem byl ochotný návštěvu v otvírací den riskovat - hlavně asi pro osobní pozvání od mladého sládka Přemka Chmelaře, se kterým se vídám na chodbách školy v Podskalské. Byl jsem zvědavý jak na porovnání obou pivovarů jako celku, tak zejména na výsledek práce mladých sládků.

 Nevzhledná budova restaurace a pivovaru Školička.

Měli jsme štěstí, když jsme v sobotu večer vstoupili do zcela zaplněného prostoru restaurace, seděl Přemek hned u prvního stolu a hbitě nám u něj zajistil volná místa, což bylo příjemné. Spolustolovníkem nám téměř celý večer pak byl Přemkův učitel Oldřich Koza, který přišel osobně zkontrolovat výsledky svého žáka a se kterým jsme celý večer vedli debaty nejen (a zejména nejen) o pivu. Hned při vstupu do restaurace jsme zjistili pozitivní věc - v prostoru se nekouří, neboť kuřákům je vyhrazena druhá, zcela oddělená, část restaurace. Což mi připomíná, že den předtím navštívený Hostivar byl nekuřácký celý (v příspěvku o něm jsem to zapomněl zmínit jako velké +).

 Pšenice a světlý ležák Beznoska.

Když to vezmu kolem a kolem, tak mladý sládek z Podskalské (a jeho dobré pivo, o kterém se zmíním dále) je tím jediným, co oba pivovary spojuje, a je to poměrně logické. Školička vznikla importováním pivovaru do již léta zaběhlé restaurace se vším špatným, co to obnáší - technologie "rozeseta" po celé budově "kam se co vešlo" a dvounádobová varna o objemu vyrážené mladiny 5 hl je tak například poměrně nelogicky (asi na tlak majitele, aby byla na očích zákazníků) vměstnána do kouta vedle výčepu. Interiér restaurace je poměrně fádní a standardní, v sobotu večer jsem se v něm cítil ale poměrně dobře. Jako největší zlo a ústupek považuji, že na přítoči vlastním pivům zůstane i nadále nejmenované pivo jednoho pivovarského koncernu (na které jsou prý místní zvyklí). Strašný neduh některých nových pivovarů. Budova restaurace navíc v sobě skrývá vše z toho nejhoršího, co přinesla architektura poloviny 90. let.

 Interiér restaurace s dvounádobovou varnou.

Sládek nám po krátké ochutnávce nabízí prohlídku jeho "království" spojenou s ochutnávkou mladého světlého ležáku, čekajícího v ležáckých tancích "na svůj čas". Ten byl překvapivě (ležel zatím jen tři týdny) lepší, než světlý ležák uvařený na otvíračku. A co se vůbec nabízených piv (značka Beznoska) týče? Světlý ležák byl vyrovnaný, ale "něco" mu chybělo, vzhledem k tomu, že to ale byla úplně první várka, dají se drobné nedostatky přehlédnout. Pšenice, samozřejmě svrchně kvašená, mi chutnala hodně, dokážu si jí představit jako skvělé pití na léto - spíš lehčí tělo a trochu nakyslá, taková, jakou jí mám rád. Jako nejlepší ale rozhodně hodnotím polotmavý 14° speciál, lehce nasládlý, lehce kávový, plný, sladový ale přiměřeně hořký - toto pivo se opravdu povedlo a věřím, že jeho kvalita se udrží i do budoucna.

 Sládek a ochutnávka na spilce.

Popravdě se přiznám, že z pivovaru Školička mám rozporuplné pocity, umocněné zřejmě i předchozí návštěvou v "bezchybné" Hostivaři. Jestli se na něco upínám, tak je to osoba a práce Přemka Chmelaře, protože jeho pivo bude tím hlavním, co kvality podniku prověří. Potom snad dokážu přehlédnout zmiňované nedostatky v interiéru, přístup k souběhu piv na čepu i asertivitu majitele podniku nebo dodavatele technologie v ovlivňování sládkovy práce. Uvidíme.