VÝLET NA JIŽNÍ MORAVU DÍL 1.: ŽÍT, PÍT A VAŘIT PIVO VČERA I DNES

Zřejmě se tady na blogu budu opakovat, ale čas už zase není mým přítelem. Další měsíc bez napsaného příspěvku za mnou ve mne vyvolává podivnou směs smutných myšlenek. Kdyby alespoň nebyla témata, zážitky a nic, o čem by se dalo psát, pak bych to chápal. Ale ona to není pravda. Navštěvované pivovary, zajímavé zážitky s lidmi kolem piva a u piva, hromady novinek v životě Pivních Partyzánů, které už zkrátka s pivem nějak tak musí souviset. To všechno by si zasloužilo, aby získalo otisk tady na blogu. Vždy jsem se o ty věci rád dělil. A dělil bych se rád i nadále, kdyby to jen šlo. 

Všechno souvisí se vším a mám někdy pocit, že život jde ve vlnách. Jednou je času hromada a pak najednou se navrší všechno na sebe. Ne, kecám, nějak si marně nemohu vzpomenout, kdy jsem měl naposledy hromadu času. Na druhou stranu je toho teď ale nějak víc. Práce, škola (naštěstí oboje v mnohém s pivem související), výchova malého Partyzána a v neposlední řadě i další stěhování nás i našeho Domácího pivovaru Partyzán - věřím, že již definitivně poslední. Pivní Partyzáni zakotvili a i tato nová starost se podílí na pauze na blogu. Chuť psát až příliš často sráží únava a vyčerpání a od 18. srpna, kdy jsem psal, že nejen v Teplicích je život fajn tak zde zela veliká díra. A co se dá udělat s tím jak to napravit? Najít v sobě sílu, čas a překonat se i v tom šíleném životním běhu k tomu, abych se o nějaký ten zážitek podělil? Ano, ale to nestačí. Ten zásadní potřebný krok často musí přijít zvenku - od čtenářů blogu, často pro mne do té doby zcela anonymních, kteří mne svým zájmem o jeho čtení posunou dál, že prostě psát musím. 

A tak píšu. Sice s malým, ale věřím, že pochopitelným zpožděním. Píšu a chci psát o jedné poměrně dlouhé návštěvě na jižní Moravě, motivované řadou okolností, které ale tentokrát všechny souvisely s pivem a vším, co se kolem něj točí. Související s pivem, avšak každá trochu jinak. Pojďte se tak nyní se mnou vydat v několika příspěvcích na výlet mezi zážitky posledního zářijového víkendu roku 2015. Pro Pivního Partyzána byl opravdu velmi prodloužený, ale o to víc na zážitky bohatý. A hlavně, hlavně během něj přišel ten správný podnět od čtenářů.

 Hrad Špilberk.

Hlavní důvod, proč jsem vůbec ve čtvrtek 24. září brzy ráno mířil směrem Brno byla konference "Historický vývoj pivovarů, pivovarských provozů a technologií v Českých zemích" uspořádané ve spolupráci Muzea města Brna a Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v rámci doprovodného programu výstavy Žít pivo. Ta probíhá od června až do konce roku na hradě Špilberk (kde se konala i konference). Akci jsem bral nejen jako příležitost prezentovat svoje téma, ale potkat se i s dalšími podobně zaměřenými badateli, potkat nějaké známé, nové poznat, nabýt nových informací. Předem mohu říci, že vše se mi splnilo. Byl jsem rád, program na ten víkend jsem měl jasný již dlouho dopředu, když jsem se zjara na konferenci hlásil s příspěvkem o benešovském pivovaru, respektive pivovarech (nejen v Benešově, ale i na Konopišti). Tehdy, při začátku pro mne poměrně banálně vypadajícího výzkumu, jsem ale netušil, jaký bič jsem si na sebe upletl. 

 Plakát výstavy Žít pivo.

Při zjišťování nějakých informací o tématu, které jsem jednomu mému s (věcí obeznámenému) známému označil s obavou jako již zcela vyčerpané, narazil na jisté nesrovnalosti a můj výzkum nabral zcela nový směr. A nový směr nabral i obsah mého příspěvku do Brna, který jsem tedy stále věnoval pivovarům na Konopišti a v Benešově, ale jednalo se nečekaně spíš o prezentaci nových zjištění o doposud nereflektovaných či chybně interpretovaných skutečnostech. I to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem neměl čas psát na blog. Můj volný čas jsem trávil v archivech, v terénu, anebo tříděním toho, co jsem vypátral. V Brně jsem tak mohl prezentovat první dílčí výsledky s tím, že popravdě jsem teprve úplně na začátku. No, ještě to asi bude zajímavé, asi to ještě potrvá, ale těším se, co bude na konci. A také věřím, že tím moje psaní tady neutrpí už tolik, jako během letošního srpna a září.

Brněnská konference splnila opravdu moje očekávání a celá se nesla ve velmi příjemném duchu. Stála za tím nejen velice přátelská atmosféra a velmi dobře zvládnutá organizace, za což patří celému týmu pořadatelů velký dík, ale i komorní prostory přednáškového sálu a pak samozřejmě lidé a jejich prezentace. Na akci se sešla opravdu široká řada velmi zajímavých referátů, které pivo řešily ze všech možných pohledů - od historie jednotlivých pivovarů, přes obecnější témata z dějin piva až po výsledky stavebně historických průzkumů. Tomu pak odpovídalo i složení přednášejících a díky jeho heterogenitě probíhaly i zajímavé diskuse. Jak přímo v sále, tak poté v kuloárech, kam se většina debat přelila. Ve večerních hodinách pak i k sudu naraženého 10° světlého piva Špilberk z progresivního brněnského minipivovaru Hauskrecht, který byl partnerem celé akce a jehož sládek a spolumajitel v jedné osobě, po němž nese pivovar jméno, byl celé dva dny akce přítomen v konferenčním sále. Druhý den konference byla navíc v rámci doprovodného programu v pivovaře domluvena prohlídka, o které se zmíním v samostatném příspěvku.

 Zaplněný sál poslouchá referát Ivana Peřiny z libereckého NPÚ.

Doprovodný program jinak tvořila ještě podvečerní komentovaná prohlídka výstavy Žít pivo. Výstava je velice pěkně zpracovaná jak po stránce grafické, tak po stránce nápadité instalace i vlákna jejího libreta. Tak nějak si představuji moderní uchopení prezentace tradičního tématu. Výstava samotná se nezabývá jen obecnými dějinami piva a pivovarnictví, ale jejím ústředním tématem je zejména vztah města Brna k těmto fenoménům. Myslím, že toto se povedlo.

 Moderní koncepce výstavy.

Jediné, u čeho jsem se osobně trochu pozastavil byla expozice interiérů dvojice hospod z doby první republiky a z období normalizace. Ne, že by nebyly autentické, o to nešlo, jen nějak nechápu tu stálou fascinaci (ať pozitivní či negativní) těchto dvou období a jejich vzájemné prezentování (nebyla to nakonec také první taková expozice, kterou jsem navštívil). Výstava jako celek ale funguje, narazíte na ní na nejrůznější vychytávky a určitě jí doporučuji (pokud jste tak zatím neudělali) k návštěvě.

 Prvorepubliková pivnice očima kurátorů výstavy Žít pivo.

Nelitoval jsem toho, že jsem do Brna vážil cestu. Konference se opravdu vydařila a jen říkám: víc takových akcí. Potěšil mne příjemný pokec se starými známými tvářemi (zdravím), tak seznámení s novými lidmi. Dlouhá výměna názorů proběhla například s jedinými zahraničními návštěvníky konference z polské Svídnice a Krakowa a potěšilo mne i seznámení s velice sympatickým týmem organizátorů v čele s Petrem Holubem z Muzea města Brna. Akce ukázala, že pivo se dá nejen pít, ale i Žít a pokud měla být konference doprovodným programem stejnojmenné výstavy, nedělala jejímu jménu určitě ostudu.

 Není co dodat. :D (z výstavy Žít pivo)

Další díly miniseriálu z výletu na jižní Moravu zde:
Díl 2.: Parní pivovar Hauskrecht
Díl 3.: Dobré pivo v Uherském Hradišti i v holíčském Wywaru