VÝLET NA JIŽNÍ MORAVU DÍL 2.: PARNÍ PIVOVAR HAUSKRECHT

Jak bylo zmíněno v prvním příspěvku z návštěvy na Jižní Moravě, v rámci doprovodného programu konference o historii pivovarů v Českých zemích byla na páteční odpoledne 25. září připravena komentovaná prohlídka jednoho z nejmladších brněnských minipivovarů, který navíc byl partnerem celé akce. Jméno pivovaru Hauskrecht nemusím asi zbytečně představovat. Vznikl roku 2014 a nestojí za ním nikdo jiný, než dlouholetý sládek pivovaru Starobrno - a následně i dalších pivovarů pod patronací Heinekenu u nás, který na světlo světa přivedl několik nových piv, zaznamenal řadu úspěchů v těchto průmyslových pivovarech, aby si nakonec postavil vlastní minipivovar. V něm by rád zúročil celoživotní pivovarské zkušenosti. Petr Hauskrecht je jedním ze spoluvlastníků firmy Brněnská pivovarnická společnost s.r.o. a samozřejmě vrchním sládkem celého provozu.

 Pivovar Hauskrecht v areálu někdejších městských jatek.

Na návštěvu v pivovaře jsem byl z řady důvodů zvědavý. Za prvé ochutnávka piva: měl jsem doposud šanci, když pominu čtvrteční večer na Špilberku, se s ležáky (pivovar zatím uvařil jen samá spodně kvašená piva) z pivovaru setkat pouze jednou, kdy mi byly z rukou samotného sládka natočeny na Pražském hradě. Tenkrát mi světlá 11° i světlá 12° nadprůměrně chutnaly. Doposud jsem v pivních kruzích na Hauskrechtova piva slyšel poměrně ambivaletní názory, takže jsem byl zvědavý na repete. Neodpustím si však na tomto místě úštěpačnou poznámku na okraj. Mám někdy dojem, že za některými negativními ohlasy na piva z parního pivovaru na někdejší brněnské průmyslové periferii stojí víc než cokoliv jiného nervozita z toho, že člověk z průmyslových velkopivovarů si dovolil vkročit do minipivovarského ghetta. Ale třeba se mýlím. ;)

Když jsem zmínil tu průmyslovou periferii, to byl druhý hlavní důvod, proč jsem se sem tak těšil: pivovar vznikl konverzí jedné z budov někdejších brněnských jatek (v ulicích jako Porážka, Masná ad. jsem se teda cítil poněkud nesvůj ;) ) a dle fotek se jednalo o velice pěknou adaptaci. Nemýlil jsem se. Již příjezd k pivovaru nedaleko centra města, avšak v klidné a trochu zastrčené čtvrti bývalých jatek byl uchvacující: ulice z obou stran lemovaná cihlovými industriálními stavbami v jednotném stylu mi trochu připomněla přístavní čtvrť v Rize, o které jsem tu kdysi také psal. Poslední objekt vlevo na konci ulice Porážka pak ověnčuje modrozlatý štít pivovaru Hauskrecht.

 Jsme tady správně.

Pivovar nedisponuje vlastní pivnicí, avšak na místě probíhá prodej piva jak v sudech, tak v lahvích (skleněné i PET) a za tu chvíli, kterou jsme před pivovarem čekali se zde vystřídala řada pivachtivých zájemců. V předsálí pivovaru je pak zřízena velice příjemná místnost s výčepem, určená pro úvodní část exkurze po pivovaru. Ta sestává z ochutnávky točeného piva a shlédnutí krátkého propagačního filmu o Petru Hauskrechtovi. Sice mi to trochu zavánělo kultem osobnosti, na druhou stranu, pokud někdo marketing pivovaru staví na svém jménu, asi to k tomu patří.

 "Přijímací" místnost s výčepem a historickou výzdobou.

Patřilo k tomu i pivo, ochutnané světlé ležáky Brněnská 11 a Brněnská 12 mi chutnaly podobně jako na Hradě - vyvážená čistá a poctivá piva, možná pro kritiky až příliš bez nějakého minipivovarského "ocasu". Já mám ale taková piva rád. Z rukou samotného sládka jsme pak ještě mohli ochutnat zrající 13° černý PH 13 Black Flek natočený do kovového mázu přímo z ležáckého tanku. Příjemně pražený, na můj vkus možná až trochu moc kyselejší, ale celkově dobrý - nějaký ten týden ležení mu určitě musel ještě prospět - jsem zvědavý, až někdy ochutnám výsledný produkt. 

 dr. Sławomir Dryja ochutnává Black Flek z mázu.

Pak už se exkurze přes chodbu s krátkým historickým výkladem a krátkou diskusí (výklad mi v tomto směru někdy přišel trochu, stejně jako pár historických replik na varně, přitažený za vlasy, ale to už je zkrátka asi součást českého pivovarnictví) přesunula do fascinujících prostor samotného pivovaru. Co se dalo z původního řeznického provozu zachovat se zachovalo, pivovar tak nabízí dvojnásobný industriální zážitek snoubení starého (kamenná dlažba, velká průmyslová okna, strop sklenutý do "I" nosníků ad.) s moderním (zařízení pivovaru). Jeho veškerý provoz, kromě skladu obalů (prázdných i plných), myčky sudů a stáčírny lahví, se nachází v jedné velké místnosti (s odděleným skladem surovin a šrotovníkem).

 Výklad v industriálním prostoru pivovaru.

Prohlídka pivovaru Hauskrecht pro mne byla obrovským zážitkem. Viděl jsem v životě hodně minipivovarů, ale asi nikdy takto promyšlený a racionální komplex s nejrůznějšími vychytávkami. Pivovar je navíc napojen na nedaleký parní přivaděč, a tak nemusí páru např. pro otop 20 hl varny ad. těžce vyrábět parogenerátory. 

 Varna. Vlevo vzadu je pánev, vpravo káď a pod ní
 vířivka.

Veškerá práce v pivovaře je automatizovaná, ale samozřejmě výsledek stojí na osobě sládka. Chladné hospodářství tvoří CKtanky pro hlavní kvašení a řada ležáckých tanků. Objemy zpravidla 40 hl pro klasické ležáky, 20 hl pak pro speciální piva (kromě Black Fleka zatím pivovar vypustil speciál PH 13 Marcen, který odkazoval na německý styl Märzen a H 13 Magic ochucený zázvorem k příležitosti Filipojakubské noci).

 Úsek chladného hospodářství. Dlažba v pozadí je
 původní.

Za komentáře sládka tak procházíme celý pivovar po jeho logické výrobní cestě, dostáváme odpověď na všechny otázky, kromě toho, jaký je celkový výstav pivovaru, že prý je to obchodní tajemství (proč? ;) ) a nakonec končíme překročením pomyslné čáry daňového skladu u výdeje, kde se s námi Petr Hauskrecht po dvou dnech na konferenci loučí. My kupujeme ještě nějaká piva na cestu a v prostoru před sympatickým a moderním pivovarem tak celá konference končí. 

 Sklad stočeného piva a prázdných obalů.

Možná se na mne teď čtenáři trochu hněvají a přemítají, zda se nejedná o PR článek. S čistým svědomím říkám, že nikoliv - v pivovaře se mi opravdu tolik líbilo, jako piva mi opravdu tolik chutnají, a tak jsem rád, že současný trend minipivovarů přivedl k otevření jednoho takového i člověka s tak dlouhou profesní zkušeností. Na stavbě pivovaru i na jeho produktech je to řádně patrné. I pokud Vám piva od Hauskrechta tolik nechutnají nebo pokud mu nemůžete zapomenout jeho dřívější působení v nadnárodních gigantech, i tak se zkuste přes to přenést a pivovar navštivte - stojí to za to!

 Z historie a (střípku) současnosti brněnského 
 pivovarnictví.

Po návštěvě v Parním pivovaru Hauskrecht, za kterou - i za čas, který věnoval celé konferenci - patří Petrovi Hauskrechtovi velký dík, jsme Brno opustili, nikoliv však domů, ale směrem východním do Uherského Hradiště, v plánu byla víkendová návštěva u Vetyškových. Ale o tom zase až příště.

PS: původně jsem chtěl do tohoto příspěvku zahrnout ještě pár zážitků z Brna, které se udály ve čtvrtek odpoledne, večer a v noci ve volném čase v přestávkách konference a zejména po ní. Pak jsem si ale uvědomil, že by se jednalo pouze o hloupé opilecké kecy, a tak tady uctivě končím. Rád někdy povyprávím u piva, tam se beztak odehrává skutečný život a ne tady, na internetech. ;)

Další díly miniseriálu z výletu na jižní Moravu zde:
Díl 1.: Žít, pít a vařit pivo včera i dnes

Díl 3.: Dobré pivo v Uherském Hradišti i v holíčském Wywaru