LOTYŠSKO 2013 RELOADED

Na blogování jsou nejhorší staré resty. Ty, které člověk odkládá tak dlouho, až zcela ztratí svou aktuálnost, a nebo k nim, což je můj případ, pomalu ztratí vztah. Léto přeběhlo, přišel podzim a já najednou neměl chuť psát o bezstarostném letním cestování po Lotyšsku. Párkrát jsem na to pomyslel a nic. Někde uvnitř ve mně ale stále hlodal červík nejistoty, zda bych přece jen někdy neměl naplánované psaní dokončit. Nejlepší jsou pak impulsy zvenku. Pocit, že to nepíšu pro sebe, a pocit, že to zřejmě někoho zajímá. A podobný impuls přišel v bilančním článku roku 2013 od kolegů z pivního blogu Pivníci. Začal jsem o tom přemýšlet a ve vzpomínkách z lednové Prahy mi bylo všechno z ničeho nic mnohem bližší a aktuálnější. Vždyť já to Lotyšsko skutečně dopsat chci!

Od publikování mého prvního příspěvku o Lotyšsku se změnilo mnoho. Na avizovaném blogu lotyšského pivního nadšence se objevila nová verze jeho průvodce (kterou jsem v době naší cesty ještě neznal a která je v současné době z mně neznámého důvodu na webu nedostupná), která mi zpětně rozšířila mé znalosti o lotyšském pivovarnictví. Potvrdila mi například existenci nového pivovárku v Daugvapils, o kterém jsem měl tušení, ale nebylo mi z lotyšsky psaných stránek jasné, zda je v provozu nebo ne. Zároveň mi, kromě jiných asi dvou nebo tří dalších provozů, odhalil existenci malého pivovaru specializovaného na piva typu Ale (takový zřejmě musí mít v současnosti každá východoevropská země :D) v samotné Rize. Ani jeden z nich jsme samozřejmě tenkrát nenavštívili. 

 Noční Riga. Hlavní město Lotyšska toho pivně nabízelo víc, než jsme tušili.

Běh času ale pracuje i jinak, bere některé vzpomínky, mění názory, upravuje pohled. Zkrátka a dobře: svou původně nastíněnou koncepci celého Lotyšského cestopisu jsem se rozhodl zcela překopat. Celkově ho zkrátit, zpřehlednit, přestavět. Nebudu tady psát o historii lotyšského pivovarnictví (nakolik je doopravdy zajímavá, poměrně unikátní a komplikovaná), samostatný článek nevěnuji ani tomu, kde se pivo v Lotyšsku pije, kupuje a jaká je jeho role ve společnosti a kultuře, tyto informace se přece dají dobře rozpustit (stejně jako přehled ochutnaných piv, kterým jsem chtěl původně věnovat samostatný příspěvek) v cestopisných článcích. A o těch to nakonec celé právě bude. Nedodržím původně zamýšlené "zemské" dělení článků a více ho podřídím vláknu naší cesty, o které to nakonec hlavně má být.

 Takto se jezdí pro pivo! Veterán se svéráznou posádkou jsme si stopli na cestě do
 pivovaru Térvete.

Asi je to tím vzpomínáním. Zima pro mne vždycky byla ubíjejícím obdobím roku, kdy jsem vzpomínal na uplynulé léto a s ním spojené cesty. Vím, už je to více než půl roku, snad se mi ale vše podaří napsat tak, jak to skutečně bylo. A pokud ne, promiňte mi to, cestopis z Lotyšska nemá být přehledem faktů, ale právě a jenom vzpomínáním na těch úžasných šestnáct červnových dní strávených na cestách za poznáním. Začínám psát...

 Pivo jsme nejen ochutnávali, ale i s ním vařili.
 Při podvečerní náladě v přímořském kempu ve
 Ventspils se chystáme na výbornou cibulačku
 na zdejším typickém Baltském Porteru.

PS: věděli jste, že lotyšský výraz pro "hrad" či "opevněné sídlo", který se promítá do řady místních názvů, je stejný jako jméno jednoho nám velice blízkého pivního stylu? ;)

Další články k tématu Lotyšsko 2013:
Původní úvodník z loňského léta: Lotyšsko 2013. Background
Nový úvodník k seriálu: Lotyšsko 2013 reloaded
1. díl seriálu: Riga, Aldaris a paradoxy dějin
2. díl seriálu: Další nejen pivní zajímavosti v Rize a okolí
3. dil seriálu: Kraj národního parku Gauja
4. díl seriálu: To nejlepší: Brenguli a Valmiermuiža
5. díl seriálu: Pivně (téměř) pusté putování
6. díl seriálu: Zemgale není jen Jelgava a Rundále
7. díl seriálu: Krásnou krajinou a historickými městy Kurzeme
8. díl seriálu: Jáni, cesta domů a polský bonus