JAK SI UŽÍT PRVNÍ DNY ROKU 2014

Rosťa Kloubek projevil v závěru svého tradičně krásného a bohužel zatím také posledního článku pro server pivni.info přání mne zase někdy potkat. Alespoň (zase) na nějaké konferenci. Samozřejmě mne to potěšilo, zároveň jsem ale z těchto slov cítil oprávněnou a dobře mířenou výtku směrem ke mně.

V novém roce jsem si tak řekl, že musím ve svém kalendáři nacházet víc času na ty, se kterými je čas strávený u piva smysluplný a naplňující, mezi které on bezesporu patří. Dlouhá léta jsem Rosťu "znal" pouze jako autora poetických článků na zmiňovaném pivnim.infu. Nikdo jiný nedokázal tak krásně popsat krajinu mého oblíbeného Posázaví při cestach do Pyšel či do Mezihoří, vyjádřit lásku své, pivo nepijící, manželce, a nebo rozehrát slova do neobyčejně příjemné podoby, přestože psal zrovna pouze a jenom o tom, že si vyšel na přelomu roku na pivo. Rosťa má, pomalu požírán soustružím pracovních povinností, v poslední době pramálo volného času, takže jeho článků povážlivě ubylo.

"Rashi, kdybys věděl o jakékoliv práci v pivovaře, dej mi vědět. Mě už tohle nebaví. Chci dělat něco, co vím, že mne bude naplňovat. Ať tam mám plat třeba o deset tisíc menší, mě je to jedno. Mám takovou představu. Začít jako poskok v pivovaře a za několik let se propracovat na pozici sládka."

Je teprve druhého ledna a my s Rosťou sedíme v nádherném a stylovými kamny vyhřátém prostoru pivovaru Hostivar a tlacháme. Čas jsme si našli oba. Venkovní tma nikam nespěchá a my taky ne. Usrkáváme výborný doppelbock, kterého jsme stihli doslova poslední třetinku. Obsluha záhy maže jeho štítek na přetlačných tancích, ze kterých nám byl načepován.

 Osvícený Rosťa vypráví.

Mluvíme o Charlesi Bukowském, mluvíme o Ivanu Olbrachtovi. Ti dva, že nemají nic společného? Ale kdeže! Mluvíme i o práci v pivovaru, o krásných manželkách i o genderových rolích v alkoholové závislosti. S očekáváním ochutnávám zdejší H-Ale, který mne zaujal již na jaře při první návštěvě. Je opět výborný a k jednomu z prvních vlekoucích se večerů nového roku se skvěle hodí. Piju pomalu a zasněně se koukám někam do dáli tmy za prosklenou stěnou. Najednou mám pocit, jako bych byl součástí jednoho z Rosťových článků. Ne přežít, ale užít!

 Jak si užít první dny roku v Hostivaru.

A vlastně za to musím poděkovat Richardovi Vetyškovi alias Vetymu, který nás s manželkou, trávíce v Praze dny klidu o zaslouženém volnu na přelomu roku, vytáhl ven (a já hned věděl,že je to i vhodná chvíle ozvat se Rosťovi). S Vetym jsem se po dlouhých létech potkal na naší svatební cestě "náhodou" letos v červenci a od té doby jsme se viděli víckrát, než za uplynulých deset let. Vety dnes sládkuje v Rožnovském pivovaře, miluje svou manželku, o které střízlivý i po pár pivech, kterými nikdy nešetří, stále říká, jak je krásná, a posezení s ním je pokaždé příjemné. Ať na Valašsku či v Praze.

 Příjemné posezení.

"Běžte už s těma kecama o tom, jak milujete svoji manželku někam, to tady nikoho nezajímá!"

Možná to bylo trochu jinak, málo si to po těch letech pamatuji, ale nějak tak svým oduševnělým komentářem ověnčil někdo zřejmě méně šťastný jeden z Rosťových článků. Minimálně mně to tenkrát zajímalo hodně a na tom se nic nezměnilo. Pevně věřím, že Rostík, až skutečně skončí pod klenbou některého z našich pivovarů a nabyde svého duševního i faktického klidu, se opět vrátí k mnohem častějšímu psaní. My i on bychom si to bezesporu zasloužili!

 Odcházíme do tmy pražské noci s osvětlenou varnou Hostivaru za zády. První
 posezení nového roku 2014 se povedlo.