Ještě dříve, než se Liboc stala součástí Velké Prahy, byla nedaleko bývalé železniční zastávky, v místech, kde stará Kladenská silnice po roce 1922 opouštěla hranice "nového" města, vystavěna budova restaurace a hotelu, místními nezvaná jinak než "hotýlek". Oblíbený podnik byl velmi často fotografován a ze starých snímků můžeme vyčíst i letopočet "1913" nad starosvětsky umístěným rohovým vchodem. Restaurace určitě musela být oblíbená mezi pražskými výletníky, však v doslova na dohled od ní je fascinující masív Divoké Šárky, ve kterém končilo Šárecké údolí, v době první republiky hojně navštěvované.
V Divoké Šárce. |
Vlakovou zastávku vzal stejně jako datum nad vchodem čas. Naopak se nedaleko po druhé světové válce objevila smyčka tramvaje a později i vodní nádrží Džbán v jejím sousedství. Divoká Šárka tak zůstala i dnes velmi oblíbeným cílem nejen víkendových výletů pražanů. Hotel jejich potřebám již neslouží, ale provoz restaurace přetrval. Hostinec Nad Šárkou, jak se dnes jmenuje, pamatuji jako poměrně příjemnou klasickou hospodu s příjemným v cihle vedeným interiérem, zahrádkou a s tehdy v Praze celkem netradičním vysokochlumeckým Vévodou na čepu.
Hostinec Nad Šárkou s novým, zvenku zatím prakticky "nepřiznaným" pivovarem. |
Dnes již v Praze zcela běžný Vévoda na čepu zůstal dodnes, ale majitelé hostince se rozhodli vydat v současnosti trendovou (a samozřejmě správnou) cestou a ozvláštnit nabídku i o vlastní pivo. Několikaměsíční šuškanda tak byla definitivně stvrzena před Vánoci, kdy se na výčepu objevil první kousek z vlastní produkce, konkrétně tmavá pšenice (Šebestián 13°). Technologie pivovaru je skrytá v útrobách hostince a je možné na ní částečně nahlédnout přes velké okno ve spojovací chodbě mezi lokálem a sociálním zařízením. Přestože pivovar vznikl v zavedeném podniku, dostal i nové jméno "Libocký pivovar". Zda je to dobře, nebo ne, ukáže až čas, každopádně přihlášení se názvem ke své čtvrti považuji za sympatické.
Průhled na varnu pivovaru. |
Pivovar má zřejmě v plánu vařit (alespoň pro začátek) čtyři druhy piva, kromě Šebestiána se jedná o dva světlé ležáky (Šárka 11° a Ctirad 12°) a ležák tmavý (Černý Pátek 13°), vše samozřejmě v nefiltrované a nepasterované podobě. Potěšilo mne užití českého sladu z mé oblíbené humnové sladovny v Benešově i stáčení piv do lahví s patentním uzávěrem (zda jsou v plánu i PET lahve, netuším).
V sobotu jsem měl konečně možnost něco z produkce ochutnat. Na čepu, kromě tradičního Vévody, byly dva světlé ležáky z vlastní produkce (tmavá pšenice byla bohužel vypita, přestože jí cedule stále avizovaly), doplněné o dvě piva Baštýř ze spřízněného pivovaru v Obořišti. Nabídka piva byla vůbec poněkud zmatená, kromě nedostupné pšenice byl na každé ceduli poněkud zmatený popis piv ("nefiltrované", "kvasnicové" , 12° ležák byl jednou zván Ctirad a jednou Šárecký Divoch apod.) a navíc piva Baštýř byla jednou uvedena jako "z vlastního pivovaru". Považuji to však zatím jen za dětské nemoci nového provozu, které se s jeho zaběhnutím vyladí.
Podobných cedulí je v podniku několik, na každé je ale napsáno něco trochu jiného. |
Pivo nakonec bylo největším zklamáním Libockého pivovaru, ochutnal jsem oba domácí světlé ležáky. Šárka byla na hranici pitelnosti, bez řízu, nevyrovnané chuti s ulpívající hořkostí, působila na mne jako hodně mladé pivo. O něco lépe dopadl Ctirad, poměrně slušně pitelný ležák, doprovázený ale podobně neurovnanou hořkostí jako Šárka. Sládek má co zlepšovat, na druhou stranu je asi pochopitelné, že je na začátku a jednotlivá piva se ještě budou ladit, a tak se už nyní těším na další návštěvu zde. Zřejmě jí ale absolvuji až v létě, kdy bude možné posezení na zahrádce, lokál nemá nijak pevně oddělenou kuřáckou a nekuřáckou část a ač navštívený v době víkendového oběda, byl v zadní místnosti (bez výčepu) ve vzduchu podivný kouřový opar, ve kterém se dalo jen stěží pohodlně dýchat. Nedokážu si představit, jak musí vzduch v hostinci vypadat za plného provozu. Vím, že mé rady asi nic nezmění, ale i tak bych dal majiteli ke zvážení, zda by nechtěl svůj trendový přístup v otevření vlastního restauračního pivovaru rozšířit i o trendový přístup ke kouření ve vlastní restauraci.
Pěkný (ale bohužel nepříjemně zakouřený) interiér restaurace. |
Libocký pivovar je jen dalším logickým krokem v nabídce zavedeného hostince a o své návštěvníky, díky skvělé poloze u hlavní silnice v sousedství rekreačního zázemí, zřejmě nikdy nebude mít nouzi. Navíc předpokládám, že je oblíbeným místem posezení i pro místní. Věřím, že podnik překoná své počáteční obtíže spojené se zavedením nového provozu (ať v označování piv, tak v jejich kvalitě) a bude svým návštěvníkům z blízka i z daleka nabízet do budoucna jen to nejlepší.
Žádné komentáře:
Okomentovat