BENEŠOVSKÁ PIVNÍ MELODIE DOZNĚLA

Benešovská Melodie na nás v čase svého vzniku působila trochu jako zjevení. V době, kdy se ochutnávkové pivnice v Praze daly spočítat na prstech jedné ruky a ty ve zbytku republiky na prstech ruky druhé, se v hrubě provinčním okresním městě objevila pivnice se čtvrtou, respektive třetí pípou. V ošklivé novostavbě někdejší kavárny Dream bar se rozhodl nový provozovatel Milan Žeromski vytvořit koncept, v té době (píšou se léta 2007-2008) na maloměstech téměř neznámý. Vedle stabilního Ferdinanda 11° (někdy střídaného v Benešově, sic!, takřka nedostupným točeným nefiltrovaným 12°) a Plzně začala na třetí pípě rotovat piva z nejrůznějších tuzemských pivovarů. 

 Melodie LAST DAY.

Zpočátku jsme Melodii, jak byl podnik pojmenován, navštěvovali jen občas, ale později se stala její páteční návštěva takřka povinností. V té době už hostující pivka rotovala na dvou pípách. Mám dokonce dojem, že poprvé se tak stalo na jaře 2008. Tehdy jsem Milanovi, se kterým jsme se prostě museli seznámit, dovezl dva sudy dobřanského piva, jež jsem si zamiloval o pár let dříve na jednom z pivních čundrů a Milan narazil oba najednou. Báli jsme se, že se to nevypije, ale vypilo. Benešovští začali pomalu přicházet na zub pivní rozmanitosti.

Melodie byla vždycky vlastně ošklivý podnik. Nepodařená novostavba na nepodařeném místě pod velkým parkovištěm obchodního domu LIDL s velkými okny mířícími na frekventovanou silnici. Navíc s interiérovými relikty někdejší kavárny. Přestože se Milan po celou dobu snažil nejrůznějšími předělávkami a vychytávkami prostor zútulnit, nikdy se to pořádně nepovedlo, i přesto jsme si Melodii zamilovali. A to se tady kouřilo o sto šest, ale měl jsem vždycky pocit, že podnik podobného konceptu na maloměstě zkrátka podpořit musím.

 Takto viděl Melodii každý, kdo přicházel od
 města.

Stejně jako Milana, svérázného chlapíka s poněkud horkou hlavou, ale neuvěřitelně dobrým srdcem. Ne každému mohl asi jeho styl sedět a pokud Milana něco naštvalo, dokázal to dát bez okolků najevo. Já ho měl od samého začátku ale rád a zůstane to tak navždycky. Ne proto, že přinesl do Benešova Melodii s možností ochutnávat jiná piva, ale proto, že je to zkrátka dobrý člověk. Když jsme loni v létě potřebovali někoho, kdo by nám na svatbě v Únětickém pivovaru točil celý den pivo, bylo jasné, že to nemůže být nikdo jiný než on. I díky němu naše svatba nakonec proběhla bez problémů a v přátelském duchu a dodnes na Milana za výčepem svatební hosté vzpomínají. Stejně jako my na Milana za výčepem v Melodii.

 Milan, už jen na provizorní pípě, točí pivo na rozlučkové party. Bylo plno.

Nejkrásnější měsíce ale stejně byly na jaře a v létě 2009. V Melodii proběhla řada změn, výčep se rozšířil na šest píp, z nichž ty čtyři byly rotující - neuvěřitelné. Benešovští tak měli možnost ochutnat pšeničná piva, stouty, rauchbiery a nejrůznější speciály z větších i menších pivovarů z celé země. Milan navíc pomalu navazoval spolupráci s různými postavami pivního světa, a tak se Melodii konala například jedna z vánočních pivních besídek p. Kočky. Kuldovi Lízníci pak měli v Melodii 10% slevu na konzumaci ad.

A my? Nejkrásnější měsíce byly skutečně ty na jaře a v létě 2009. V té době jsem v Melodii pracoval za výčepem. Půlroční přestávkou na pražských studiích jsem si rozšířil vzděláni v oblasti čepování a ošetřování piva. Od Milana jsem se toho hromadu naučil a práce s ním za výčepem mne bavila každý den. O to víc, že polovinu toho času se mnou později za výčepem strávil i Míra, který mi letos na svatbě šel za svědka. Krásné časy! A krásně se na ně vzpomíná! Na všechny ty voloviny. Na pivo do žínky. Na trapistické ale klášterní pivo, na vejce ve skle a na mnoho dalšího. Kdo tam nebyl, nemůže chápat. Ale to byly ty nejlepší roky v Melodii.

 Melodie pivní klub je minulostí.

Později mne už vítr zanesl jinam, ale i tak jsem se do Melodie rád vracel. Milan směřoval stále dál a později nahradil výčep dlouhou stolicí o dvanácti kohoutech, koncept zůstával samozřejmě stejný. Přestože byla Melodie zcela stranou mých cest, prakticky každou návštěvu Benešova jsem zařadil i zacházku na Červená vrška, abych něco ochutnal a hlavně poklábosil s Milanem. Pokud jsem měl v zásobě, donášel jsem mu něco z nabídky Domácího pivovaru Partyzán. I v tomto směru je Melodie něčím výjimečná. Před dvěma lety zde bylo, jedinkrát a zatím naposledy, možno ochutnat Partyzánské pivo, konkrétně American IPA, v točené podobě. I za to Milanovi děkuji.

Včera večer, rozuučová party.

A včera benešovská pivní melodie dozněla. Milan zřejmě už nevydržel neustálé zvyšování nájmu a tlak majitele objektu (pamatuji, že o tom mluvil už před lety) a rozhodl se provoz ukončit. Je to převeliká škoda, ale asi to tak mělo být a život půjde dál. Včerejší závěrečná party se zřejmě povedla, zúčastnili jsme se jí jen chviličku, do programu se nám to nehodilo téměř vůbec, ale alespoň jedno pivo na rozloučenou s Melodií jsme prostě museli dát. Asi až zpětně si Benešov a vůbec celá tahle země uvědomí, jakého průkopníka piva a velkého člověka v Milanovi Žeromském měla. Například v sousedním Polsku, odkud pocházejí Milanovi předci, si to už dávno uvědomili a jeho jméno nesou ulice v kdekterém tamním městečku. Kdykoliv tu ceduli s jeho jménem potkám, určitě si na melodického Milana a na to, co za ta léta udělal, vzpomenu. A věřím, že nejen já.

 V Polsku si Milana váží! (vyfoceno v létě ve městě Suwalki cestou z Lotyšska).