LOTYŠSKO 2013. ZEMGALE NENÍ JEN JELGAVA A RUNDÁLE

Jiholotyšská Bauska patří k „nejevropštějším“ městům v zemi. Původní trhová osada se do počátku 17. století proměnila ve vyspělé středověké město s pravidelným půdorysem. Dominantou jeho velkého, takřka čtvercového, náměstí dodnes zůstává výrazná raně barokní radnice s hrázděnou věžičkou, která jen podtrhuje někdejší německý charakter města. Bauska patří i k nejhezčím městům v Lotyšsku a nic na tom nezměnily ani boje druhé světové války, které se přes město přehnaly. Několik stovek domů muselo být strženo. Další demolice přinesla stavba mezinárodní silnice E67, která byla nesmyslně a zcela zbytečně protažena přímo centrem města po jihozápadní straně náměstí. 

 Historická radnice na pěkném náměstí v Bausce.

Přesto si centrum města dodnes dochovalo historický charakter s místním typickým geniem loci. V kontrastu s výstavným náměstím, pamatujícím konání bohatých trhů, jsou vedlejší uličky v jeho okolí, ve kterých dodnes převládá drobná dřevěná zástavba typických pobaltských domků střídaná domky z neomítnutých cihel.

 Čilý ruch na zdejším náměstí na historické fotografii umístěné na venkovní expozici
 v ulicích města. Vpravo jsou dobře patrné komíny pivovaru a sladovny.

Nejhezčí je příchod do města od Rigy ze severu. Silnice překračuje řeku Mémel a její inundační břehy dlouhým mostem, ze kterého se otevírá panorama historického města s kostelem sv. Gara a zejména dominantní budovy pivovaru na vysokém tarasu přímo nad řekou (viz foto v původním úvodníku). Mohutný cihlový komplex průmyslového pivovaru v Bausce s typickou dvojicí komína nad kotelnou a hvozdového párníku patří k nejkrásnějším v celém Lotyšsku.

 Současná podoba pivovaru. No, není to nádhera?

Objekty byly postavené v klasickém zakladatelském období průmyslových pivovarů v roce 1873 Theodorem Lohdingem a jeho provoz byl jedním z největších podniků ve městě. Po druhé světové válce byl bohužel zastaven. Rozsáhlý areál později sloužil jako sklady, ale i jako sladovna, jejíž produkce sloužila primárně pro výrobu lihových nápojů. I její provoz byl ale roku 1990 ukončen.

 Vstup do pivovaru z ulice. Není co dodat!

Opuštěný areál po roce 1997 znovu ožil výrobou piva pod tradičním názvem Lodina Alus, ale v mnohem menších formách, avšak dlouho nevydržel. Zřejmě kvůli špatné obchodní strategii byl i minipivovar Lodina roku 2004 zrušen. Krásné objekty starého pivovaru jsou tak i dnes nevyužívané a chátrají. Nezbývá, než věřit, že najdou nového provozovatele, město by jejich ztrátou bylo neuvěřitelným způsobem ochuzeno.

 Poetika průmyslové architektury.

Ochuzena ale Bauska není s tradicí od roku 1981 ani o vaření piva. Nový pivovar byl vybudován za hranicemi města na předměstí Berzkalni ve skrytu anonymních betonových hal, pivo pojmenováno Bauskas, výstavem patřící k větším lotyšským pivovarům. Tím zůstal dodnes. Vaří na místní poměry nadprůměrná piva, charakterizována vysokou kvalitou napříč nabídkou.

 Nefiltrovaný Bauskas Alus.

Světlý Bauskas Alus byl vlastně vůbec prvním pivem, které jsme v Lotyšsku ochutnali po našem příjezdu do Rigy. Na zahrádce dřevěné hospůdky v rámci zdejšího Etnografického muzea bylo točené výborné. Nejen proto, že bylo první, ale prostě proto, že bylo i výborné. Chuťově skutečně nadprůměrný, lehce sladší ležák, který by snesl i naše měřítka. Ostatní piva jsme ochutnali pouze v lahvové podobě, v portfoliu je i nefiltrovaný světlý ležák.

 Výborný Tumšais Speciálais v podhradí zdejšího obrovského hradu.

Pivovar se jinak ale specializuje především na tmavá piva. Jako perličku lze uvést celoročně vystavovaný nealkoholický Porter, který jsme ale trestuhodně zapomněli ochutnat. Naopak jsme ochutnali dva tmavé ležáky „Tumšais Speciálais“ a „Tumšais Premium“ o naprosto stejné síle 5,5%. K našemu překvapení se pod nimi skrývala skutečně dvě zcela odlišná piva, obě dost dobrá na to, abych si je rád dal znova. Zvláště výrazně kávový Speciálais s plným sladkým karamelovým tělem byl výborný.

 Starší část hradu na soutoku řek je v ruinách, naštěstí stabilizovaných.

Popíjeli jsme ho z lahve v parkově upraveném okolí nevýznamnější památky celé Bausky. Trochu stranou centra města, na ostrohu dlouhého poloostrova na soutoku řek Mémel a Múša se do dáli tyčí hmota mohutného středověkého hradu, v části později přestavěného na renesanční zámek. V posledních letech je celý areál citlivě rekonstruován, a tak si návštěvník může prohlédnout jak zakonzervované zdivo ruin gotického hradu, tak postupně opravovaná sgrafita renesančního zámku, jehož jsou postupně zpřístupňovány i interiéry.

 Pohled na celý hrad s novým renesančním zámkem přes řeku Múšu.

Bauska je po všech stránkách skutečně zajímavým městem, náš čas ale byl neúprosný a my museli dál. Slunce, které pomalu už zase padalo k obzoru, se schovávalo za těžkými černými mraky, zlověstně pokrývajícími oblohu. Nevěstily nic dobrého, když jsme opět zaujali místa na výpadovce nad městem, abychom opět na plno pocítili realitu lotyšských okresek. Stop šel špatně, skvělá lahvová piva Bauskas Alus pomalu došla a tma pomalu padala na lotyšskou nížinu. Nakonec jsme dojeli, zahlédnuvše v dálce v polích zámek Rundále, který patří k nejnavštěvovanějším místním památkám a který jsme se rozhodli dobrovolně vynechat (obdobně navštěvovaný zámek je i v hlavním městě kraje Jelgava, také jsme ho vynechali), do jen asi dvacet kilometrů vzdálené vsi, u níž jsme se rozhodli strávit noc. Nebylo to nakonec až tak špatné rozhodnutí, u silnice jsme našli azyl pod poctivou autobusovou zastávkou, která nám poskytla ochranu jak před povětrnostními vlivy tak i zbytečnými pohledy kolemjdoucích.

 I takto může vypadat čundrové stanování. :D

Míru ranního štěstí, respektive neštěstí, na stopu jsme dobře odhadli, a tak jsme se do prvního cíle toho dne nechali dovézt dvěma autobusy. Udělali jsme dobře, co to znamená stopovat na vedlejších silnicích nám měl tento den ještě jednou naplno ukázat, ale abych nepředbíhal. Při slunečném předpoledni jsme přijížděli do Térvéte, které je zajímavé zejména obrovským a turisticky oblíbeným dendrologickým parkem s hromadou atrakcí a pak samozřejmě i nedalekým stejnojmenným pivovarem.

Térvete na nás působilo od samého vystoupení z autobusu sympatickým dojmem. Malá útulná vesnička utopená v zeleni s malými domky a upravenými loukami, jejíž celou severovýchodní část tvoří upravený les protkaný sítí cestiček, které spojují nejrůznější atrakce nejen pro děti, ale i pro dospělé. Díky poměrně kopcovitému terénu navíc místo nabízelo skutečně pěkné scenerie různých strání a údolí, propojených můstky, lávkami a žebříky. Térvete bylo asi jediným místem v Lotyšsku (snad kromě Túraidy), kde jsme měli pocit, že jsou si vědomi toho, že turistický ruch by měl být jedním z podstatných příjmů státní pokladny a že je o turisty dobře postaráno.

 Příjemná atmosféra v upraveném Térvete.

Trochu nám to konceptem a službami připomínalo Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Vstup do areálu byl informačním centrem s kompletním servisem včetně úschovny zavazadel, bufetu, prodejny map apod. Chvílemi jsme měli až pocit, jestli to není trochu přehnané, ale davy rodinek s dětmi i dospělých turistů vypadali spokojeni. A my nakonec taky. Laty investované za vstup se velkorysostí nabízené venkovní expozice určitě vrátily.

 Trpasličí vesnička v dendrologickém parku. Pila s železniční vlečkou.

Horní část lesoparku obsahovala dvě expozice v podobě čarodějnické vesnice a vesničky trpaslíků. Zejména trpasličí okrsek byl dechberoucí i pro dospělého návštěvníka - na malé ploše zde byl vybudován model vesnice s hromadou malých domečků, ve kterých se odehrávala nejrůznější řemesla a práce. Vše vyřezáno ze dřeva v neobyčejně realistických formách: skvělý způsob, jak přiblížit historii vlastní země dětem poutavě a zároveň smysluplně. Pod čarodějnickou vesnicí pak v hlubokém zářezu meandrující říčky Térvete je vybudována síť dlouhých opičích drah s mosty a nejrůznějšími průlezy, zkombinovaná o obrovské zmenšeniny dřevěných pevností starých Zemgalů z doby raného středověku. Opravdu fascinující. Kombinace výborného nápadu, krásné krajiny a kvalitní realizace činí z Térvetského přírodního parku skutečně jednu z nejzajímavějších lotyšských atrakcí vůbec.

 Dolní část dendrologického parku s modely pevností starých Zemgalů.

Její atraktivitu navíc zvyšují objekty stejnojmenného pivovaru, ležícího ale trochu dále severním směrem v areálu dostihového závodiště u vesničky Kronauce (bez přímé adresy loc.: 56°30'59.503"N, 23°20'6.056"E). K pivovaru založenému roku 1971, jak to bylo v Lotyšsku poměrně běžné, místním zemědělským kombinátem, jsme v unavujícím odpoledním vedru dojeli stopem s řidičem nádherného veterána, který jste mohli vidět na fotografii v článku "Lotyšsko 2013 reloaded". Pivovarský provoz je zde velice jednoduše identifikovatelný, neboť se nachází bezprostředně u hlavní silnice, letos navíc proběhla dostavba do dáli viditelných velkých CKtanků.

 I moderní pivovarské provozy dokážou zaujmout působivou kulisou. Zvláště v
 kombinaci s pěkným krajinným zázemím.

Produkce pivovaru se specializuje na řadu světlých ležáků velmi dobré kvality, které jsme již dříve ochutnávali na našich cestách, neboť jak jsem se dočetl, v místě není možné piva ochutnat. Respektive, pivovar nabízí prohlídky, má i ochutnávkovou místnost od silnice viditelnou, avšak nepodařilo se nám toho dne odpoledne najít v provozu nikoho, kdo by nás pivovarem provedl. Byli jsme ale naštěstí jedním ze zaměstnanců odkázáni do nedalekého krámku u dostihové dráhy.

 Nejnovější investice úspěšného pivovaru Térvete - baterie CKtanků.

Přímo do Térvete jsme si totiž nechali jednu pochoutku a věřili, že jí na místě budeme mít prostě možnost ochutnat. Térvetes Nefiltrétais. V krámku ho naštěstí měli, naštěstí chlazený, a tak jsme mohli alespoň z lahve ochutnat údajně jedno z nejlepších lotyšských nefiltrovaných piv. Usadili jsme se do trávy na břehu velkého rybníka naproti od pivovaru, usrkávali jsme výborného nefiltrovaného moku a užívali si klidu a pohody časně letního odpoledne. Místo to bylo skutečně krásné, stejně si ale myslím, že je škoda, že pivovar nemá žádnou skutečnou pivovarskou hospodu, kde by bylo možné nefiltrovaný Térvetes ochutnat točený.

 Letní pohodička s nefiltrovaným Térvetes u rybníka na řece Auce.

Podobně jako minulý den, i toto krásné slunečné odpoledne z ničeho nic narušily bouřkové mraky. Počasí se v Lotyšsku mění skutečně z minuty na minutu. V tu dobu jsme ale již opět stopovali u silnice, naším cílem bylo městečko Kandava asi sedmdesát kilometrů na severozápad. Tehdy jsme naplno okusili, jak jsem již předznamenal, co jsou to místní okresky, ale také, co je to neuvěřitelné stopařské štěstí. Když jsme se komplikovaně dostali, po přečkání bouřky v nedalekém Dobele, na zapomenutou křižovatku silnic kdesi u vesničky Biksti, už začínal pomalu padat večer (mimochodem, v nedalekém městečku Saldus se nachází námi nenavštívený mladý pivovárek Saldalus, o kterém jsme v době naší cesty nemeli ponětí, Striku iela 65). Kandava byla stále ještě asi šedesát kilometrů daleko, a co víc, nevedla do ní žádná hlavní ani přímá silnice. Nebudu Vás zbytečně napínat tím, že první a zřejmě i jediný řidič, který toho večera jel po té prašné silničce kolem nás, zastavil a nemířil nikam jinam, než do Kandavy.

 Tomu se říká stopařovo štěstí.

Takové chvíle se zkrátka na stopu někdy stávají a takové chvíle jsou pro mne i jedním z důvodů, proč tento způsob dopravy často rád volím. Když slunce pomalu začal pohlcovat obzor, stavěli jsme stan v kempu za městečkem, popíjeli lahvová piva zakoupená ve stánku s diskotékou, která bouřila dlouho do noci a stále jsme nechápali, jaké štěstí se na nás toho podvečera usmálo. Měli jsme za sebou velmi úspěšný den a před námi poslední dny lotyšského dobrodružství, strávené v historické zemi Kurzeme.

Další články k tématu Lotyšsko 2013:

Původní úvodník z loňského léta: Lotyšsko 2013. Background

Nový úvodník k seriálu: Lotyšsko 2013 reloaded

1. díl seriálu: Riga, Aldaris a paradoxy dějin

2. díl seriálu: Další nejen pivní zajímavosti v Rize a okolí

3. dil seriálu: Kraj národního parku Gauja

4. díl seriálu: To nejlepší: Brenguli a Valmiermuiža
5. díl seriálu: Pivně (téměř) pusté putování
6. díl seriálu: Zemgale není jen Jelgava a Rundále
7. díl seriálu: Krásnou krajinou a historickými městy Kurzeme
8. díl seriálu: Jáni, cesta domů a polský bonus