ČEKÁNÍ NA ČERNOKOSTELECKÉ PIVO UKRÁTÍ MINIPIVOVAR ŠNAJDR

Silvestrovské ráno bylo jedním z nejmrazivějším v minulém roce, i přesto jsme krátce po deváté hodině zcela dobrovolně a s chutí vyráželi na výlet do krajiny. Konkrétně do Kostelce nad Černými Lesy, kde se v pivovaře uskutečnila první oficiální várka piva. Ne, nejspíš zklamu ty, kteří již více než deset let každoročně poslouchají, že "budeme vařit už za rok" v očekávání první kostelecké várky (pokud jste si to teda nepřečetli už někde jinde a víte), nejednalo se o várku na obnovované "velké" původní technologii, ale pouze o první oficiální, a také tak lehce utajenou, várku minipivovaru Šnajdr. I přesto jsme ale chtěli být alespoň chvíli u toho, když už nic, jednalo se o velice příjemný silvestrovský výlet do vždy přívětivého Kostelce.

 Silueta Černokosteleckého pivovaru, jak se naskytne každému, kdo přichází po
 rozbité silničce od náměstí.

Příjemnější bezesporu o to více, že nám v Uhříněvsi pro zpoždění vlaku ujel autobus a při představě hodinového čekání v zapomenuté Uhříněvsi, kde restaurace Pivovarská je bohužel jen názvovou reminiscencí na někdejší nedaleký provoz, jsme raději volili cestu stopem. Nakonec jsme měli celkem štěstí a po necelé půl hodině u silnice jsme se již vezli do Kostelce, kam jsme ale i tak dorazili zcela promrzlí a víc, než na pivo, jsme měli chuť na horký čaj anebo na rum se sladinou, kterou se právě Jarin Šnajdr, sládek a původce jména nového minipivovaru, chystal přelévat do scezovačky.

 Ztichlý pivovarský dvůr s unikátním oktogonálním mlatem.

Minipivovar Šnajdr jsme ve spleti místností kosteleckého pivovaru hledali po světlech a zejména po hlasech: jindy hlučný dvůr pivovaru, jak ho známe z z mnoha akcí zde pořádaných, zel ztichlou vymrzlou prázdnotou. Jeho technologie je umístěna v jedné ze sklepních místností v sousedství spilky a ležáckého sklepa a zima tady byla skoro stejná jako venku. Sladký předek scezované sladiny s rumem, který jsme skutečně již za chvíli ochutnávali, tak přišel opravdu vhod.

 Jarin Šnajdr a jeho království, rmutování míří do finále.

Vhod přišla i improvizovaná prohlídka prostor rekonstruovaného pivovaru. Nebyl jsem se tady podívat od prohlídky v lednu 2011 v rámci konference "Jak jsem potkal fabriku", tak jsem byl překvapen, jak se práce posunuly a o kolik kostelečtí postoupili směrem ke skutečnému vaření. Qwjeták říkal, že se prý bude vařit již za rok, tak mu věřím. Na ochutnání pravého kosteleckého vařeného na původní dvounádobové varně s přímým otopem se skutečně těším, rád ale samozřejmě ochutnám i z produkce minipivovaru Šnajdr.

 "Velká" Černokostelecká varna. Rmuto-mladinová pánev je zbavena vyzdívky,
 probíhají na ní finální úpravy pro znovuzprovoznění jejího přímého otopu.

Jeho piva budou primárně na čepu přímo ve výčepu Kosteleckého pivováru, ale snad se dostanou i do Prahy na klasická místa kosteleckých: k Vodouchovi a Slovanské Lípě. Symbolická silvestrovská dvojitá várka tmavé 13° a světlé 14° bude v Kostelci naražena 15. března 2014, tak pokud nemáte jiný program a nechystáte se třeba do Kostelece (u Holešova) na Chmelovárek, určité se zajeďte podívat. Já mám bohužel ten den zcela jiný program, ale na pivo z pivovaru Šnajdr rád dojedu někdy příště. S Jarinem jsem se včera potkal v Úněticích na Masopustu a údajně zavařil 20° Porter, takže za nějaký ten čtvrt rok budeme do Kosteleckého výčepu zcela jistě zase vážit cestu.

V nádherně vyhřátém výčepu jsme nakonec skončili i na Silvestra. Sladina s rumem na zahřátí nestačila, a tak jsme zabrali výhodná místa u rozpálených kamen, ochutnali něco z pivní nabídky a odpočinuli si v jedné z našich nejnesterilnějších hospod vůbec. V minipivovaru se akorát chystal chmelovar, když jsme do jeho prostor ještě chvíli zaskočili prohodit pár slov, ochutnat něco z partyzánské domácí produkce, kterou jsme měli s sebou, a rozloučit se s přáním všeho nejlepšího do nového roku. 

 Skryti před mrazem v útrobách příjemného Černokosteleckého výčepu.

Na cestu domů jsme vyfasovali lahev Vykulence (19° Pardubický Porter, který dlouze zrál v dubovém sudu od červeného vína odrůdy Priorat), kterou jsme ještě večer otevřeli. Černé silné pivo bez řízu, které s původním Porterem již němělo nic společného, s výrazně kysele ovocnou a v doznívání hořce hrubou chutí byl skutečným zážitkem, stejně jako těch několik hodin strávených ve zdech kosteleckého pivovaru. Jsem rád, že jsme mohli být u toho a Jarinovi ve vaření i celému kosteleckému kolektivu v jeho činnosti přeji hodně zdaru. Dej bůh štěstí!