PARTYZÁNŮV ROK 2013

Když jsem se začátkem roku 2012 založil blog Pivní Partyzán, ani jsem pořádně vlastně nevěděl proč a o čem chci psát, ale měl jsem pocit, že prostě mám. Vydrželo mi to několik měsíců, až se přísun publikovaných článků s koncem května zadrhl. O čem psát tenkrát asi bylo, ale zřejmě jsem nechtěl, měl důležitější věci na práci, nedokázal pořádně pochopit funkcionality systému, ve kterém blog píšu, a jeho existenci jsem, tehdy zřejmě navždy, uložil k ledu.

Spícího blogu jsem si téměř nevšímal až do jara 2013 a považoval jsem ho nadobro za jednu ze slepých cest, kterou někdy člověk v životě nastoupí. Pak jsem ale navštívil skvělý Kostelecký Chmelovárek, domovarnické setkání v Kostelci u Holešova, jehož atmosféra mne naplno pohltila a já měl najednou pocit, že o tom, jak se mi tam líbilo, chci všem napsat. Nebylo nic jednoduššího, než téměř po roce nečinnosti, resuscitovat blog Pivní Partyzán. Asi jsem v tu chvíli netušil, že tentokrát se kolo již nezadrhne. Doba se zřejmě změnila, změnil se i můj přístup, vidění světa, chuť psát, navíc jsem si pořádně nastudoval i postupy práce s blogem a díky novému fotoaparátu mohl články doprovázet fotografiemi, bez kterých by blog prostě nikdy blogem nebyl.

Rok 2013 tak byl pro Pivního Partyzána zlomovým. Blog se dostal do širokého povědomí čtenářů pivních webů, ustálila se jeho čtenářská základna, což je pro mne to nejdůležitější. Některé články dosáhly několika stovek přečtení a informace z nich byly odkazovány na řadě internetových stránek a fór, jeden text dokonce převzal jeden chorvatský server o pivu. Blog Pivní Partyzán se tak stal etablovanou součástí světa piva a přestat psát už by prostě nešlo. Nyní v prosinci, kdy jsem neměl tolik času jako jindy psát a téměř měsíc jsem vynechal, jsem měl pocit, že v mém životě prostě něco chybí.

O to víc jsem si uvědomil, proč vlastně píšu a co pro mne svět piva znamená. Poznávání nových míst, cestování, poznávání práce lidí a jejich lásky k výsledku jejich konání. A také setkávání. Setkávání s lidmi, kteří mají stejné zájmy jako já a se kterými můžu vyměňovat názory a samozřejmě také i poznávání lidí nových s možností s nimi sdílet svůj pohled na svět. Svět piva je skutečně velký a široký a je jasné, že nemůžu nikdy zachytit všechno, co bych chtěl. Uvědomuji si, že za mnou visí rest nikdy nedopsaného cestopisu z Lotyšska (možná mu věnuji nějakou samostatnou vzpomínkovou stránku bokem tady na blogu). Navíc, věřte nebo ne, na mne vždy po spuštění blogu kouká v seznamu článků asi deset konceptů rozepsaných příspěvků. Přesto jsem snad dokázal v tomto roce pravidelně informovat o tom, jak vypadá svět piva mýma očima a v padesáti dvou publikovaných článcích nastínil ze všech stran jeho podobu.

Svět piva a pivovarnictví jsem vždycky vnímal jakou součást širšího kulturně-společenského rámce a proto jsem asi často na blogu psal více i o jiných věcech než pouze a jen o pivu. Jinak bych to ale skutečně neuměl a čtenáři mi to snad promíjí. Proto jsem psal o pivních cestách v tuzemsku i do zahraničí, zejména z mého oblíbeného Německa a doplňoval tyto články o informace o historii i současnosti navštívených míst. Psal jsem i o historii piva a pivovarnictví, několik článků o našich historických pivovarech bylo publikováno současně i na portálu PROPAMÁTKY, který se zabývá obnovou a využitím památek. K podobnému tématu jsem spolupořádal v listopadu v Žatci konferenci, o které jsem na blogu také více informoval.

Nepsal jsem ale jen o pivních cestách a historii. Psal jsem i o životě piva a piva v životě. Pustil jsem se i na tenký led glosování a nabízení vlastních názorů, ať už u příjemnějších témat jako byla otázka sterility českých hospod, tak u témat méně příjemných, jako například v případě odporné homofobní kampaně jedné obskurní politické iniciativy. 

Svět piva a žití v něm naštěstí ale přináší především ty hezké chvíle. Domácí vaření piva a následné ochutnávání jeho výsledků s dalšími domovarníky či přáteli bylo vlastně důvodem, proč jsem blog letos obnovil a píšu o něm skutečně rád, stejně jako o tématech, ve kterých pivo možná hraje okrajovou roli, ale přesto s nimi nějakým způsobem souvisí. V životě Pivního Partyzána totiž s pivem a pivovarnictvím souvisí skutečně všechno. Nejkrásnějším dokladem toho budiž fakt, že jsme si s manželkou řekli své "ano" letos v červenci na nádvoří nádherného pivovaru v Úněticích.

Věřím, že podobně vydařený bude i rok následující a těším se v něm na setkání se všemi čtenáři blogu u článků hovořících o rozmanitém a nekonečném světu piva a ještě lépe u setkání osobních. Do roku 2014 Vám jen vše dobré přeje Pivní Partyzán.

 PF 2014 přeje Pivní Partyzán.