PŘEDVÁNOČNÍ PIVNÍ VÝLETY DO NĚMECKA: BAYREUTH

Pivní Partyzán si dal na několik týdnů netradičně dlouhý odpočinek od psání. Důvodů bylo mnoho, přestože materiálu by byla hromada. Nejvíc na vině však byly Vánoce a jejich přípravy, nikoliv však ve znamení Vánočního nákupního shonu, jako spíš příjemně stráveného času u výroby dárků nejbližším, pečení cukroví a pití svařáku. I tak může vypadat svět Pivního Partyzána. A samozřejmě taky návštěvy německých vánočních trhů, pro které mám velkou slabost, spojené samozřejmě s pivním poznáváním navštívených měst. Druhý prosincový víkend jsme tak zamířili do bavorského Bayreuthu a poslední neděli před Vánoci do saského, či hornolužického Bautzenu (Budyšína). Vzhledem k faktu, že jsem si Vánoce a dny před nimi rozhodl užít v naprostém klidu, odstřihl jsem se na týden od internetu, a tak reportáž z těchto dvou i pivně zajímavých měst přináším až nyní v klidném povánočním rozpoložení.

Letošní plánování předvánočních výletů bylo netradičně komplikované. Původně vybraný Pasov z více důvodů padl a bylo nutné rychle vymyslet alternativní cíl cesty. Zadání znělo jasně: město s tradičními adventními trhy, město kde se nachází více pivovarů a hlavně, aby mělo atmosféru a genius loci. Zároveň mělo být pohodlně dostupné vlakem z Prahy, neboť na cestování do Německa využíváme pouze tento prostředek, navíc jsme byli limitováni perimetrem dosahu velmi výhodných jízdenek Českých drah. Díky historickým souvislostem se v českém pohraničí nachází snad nejvíc německých měst, která nebyla podstatněji zasažena druhou světovou válkou, a tak je stále z čeho vybírat. Letos to ale nějak nešlo. Dokonce jsme chvíli uvažovali, že pojedeme do Wroclavi, ale nakonec mi do oka padl Baureuth. Splňoval všechny výše psané podmínky, a tak jsme se v sobotu 7. prosince po páté hodině ráno vydali rychlíkem k našim západním hranicím.

 Vánoční atmosféra na hlavním náměstí v Bayreuthu.

Bavorský Bayreuth, který je hlavním městem vládního obvodu Horní Franky, leží asi 50 km od českých hranic. Město je mezinárodně známé zejména jako působiště operního festivalu Richard-Wagner-Festspiele, pojmenovaném po hudebním skladateli, který v Bayreuthu působil, festival sám založil a nechal pro něj postavit i světoznámou budovu opery. Město je ale zajímavé i v jiných ohledech. Krásné je jeho zachované historické jádro se spletí uliček, novodobá zástavba z doby rozvoje města v druhé polovině 19. století, symbolizovaná dlouhým bulvárem Friedrichstrasse aj.

 Masivní vánoční dekorace v uličkách města.

Na druhé straně historického jádra města, za obludnou stavbou obchodního centra Rotmain Center a říčkou Mistel, přijde na své i pivní návštěvník. Nad pitoreskně namačkanými domky kolem Kulmbacher Strasse se tyčí sladovnický komín starého pivovaru Maisel´s Weisse a o pár desítek metrů dál sladovnický komín pivovaru Bayreuther Bierbrauerei. Na velice malé ploše zde stojí současnost dlouhé bayreutské pivní historie. Samozřejmě je vše ale mnohem složitější.

 Můstek přes říčku Mistel přivádí kroky poutníků do "pivovarského okrsku".

Pivovarská nabídka v Bayreuthu byla v minulých letech mnohem rozmanitější a neomezovala se pouze na produkci velkých pivovarů. Poslední roky však byly ve znamení řady uzavírek a tak z mapy města zmizely (většinou i se svým pivem) pivovary jako Glenk, Becker či Schinner. Minipivovarskou tradici tak ve městě udržuje poslední malý pivovar, Becher Bräu (Sankt Nikolaus Strasse 25), který jsme toho dne navštívili jako první. Je ztracený ve vilové čtvrti na západním předměstí za areálem městského hřbitova a jeho existenci dokazuje prosklená nerezová varna, namířená do malého náměstíčka či spíše křižovatky před ním.

 Becher Bräu s prosklenou nerezovou varnou.

Becher Bräu je spíše rodinným podnikem, do kterého dochází lidé ze čtvrti. Působil tak jeho interiér, obsluha, i reakce popíjejících štamgastů, kteří na nás pobaveně, když jsme před polednem podnik navštívili, koukali. Mimochodem, v pivnici se drží starý bavorský zvyk, kdy příchozí zaklepe před usednutím na všechny obsazené stoly (a stejný rituál provádí i při odchodu). Bavoři stále umí udržovat nenápadné relikty budované pospolitosti.

 Technicistní vzhled varny v pohledu z pivovarského lokálu.

Pivovar vaří širokou škálu piv, toho dne byl na čepu Pils a vánoční Bock, dalších šest druhů bylo k dispozici v lahvích. Obě točená piva nebyla špatná, ale ani vyloženě nenadchla. Mé oko navíc nepříjemně zaujala pěna z velkých bublin na Pilsu, jejíž původ jsem následně nalezl v šíleném stylu točení, takzvaného průběžného kapáku. Pozoruhodné bylo, že tak mladá paní výčepní točila všechna piva i pro štamgasty, před jejich očima, kterým to nikterak nevadilo. Zajímavé.

 Bock a nepříliš dobrý Pils.

Zbývajících šest druhů zde vařených piv (další Pils, Original, Dunkel, Festbier, pivo Jean Paul, pojmenované po zdejším spisovateli a ještě Dunkel Mann´s Bräu, vařený primárně pro stejnojmennou hospodu na Friedrichstrasse) zmizelo v našem batohu na domácí ochutnávání. Neochutnal jsem ještě zdaleka vše, ale nejlepší zatím hodnotím jejich Dunkel. Becher Bräu byl poměrně milým podnikem, který se skutečně orientuje zejména na lidi z okolí, oproti bavorskému standardu ale pokulhávající v kvalitě nabízených piv. Je ale dobře, že i ve velkopivovarském Bayreuthu má i dnes návštěvník možnost navštívit tradiční malý pivovar.

Bayreuth toho ale milovníkům pivovarské tradice nabízí ale mnohem víc a pro nás "to víc" bylo hlavním důvodem, proč jsme se do města vůbec vydali. Velkopivovar Maisel sám o sobě nijak zajímavý není, jeho produkty jsou dnes běžně k dostání i u nás, mnohem zajímavější jsou ale objekty jeho "starého" pivovaru. Klasický provoz se sladovnou byl v sedmdesátých letech minulého století nahrazen v sousedství vybudovanou krabicí moderního provozu. Opuštěné objekty pak dostaly na konci let devadesátých plnohodnotné nové využití v podobě muzea pivovarnictví (Kulmbacher Strasse 40), které je údajně největší na světě a je zapsáno i v Guinessově knize rekordů. Pokud není největší, tak je ale určitě nejzajímavější.

 Nádherné budovy starého pivovaru Maisel, dnes Muzeum pivovarnictví a bednářství.

Už fakt, že se muzeum nachází ve starých cihlových budovách je potěšující, navíc je velká část expozice vedena někdejším provozem se zachovalou technologií, a tak návštěvník pochopí fungování pivovaru přímo "na místě". Expozice je zajímavě zařízená, nejedná se o žádný přeplácaný konstrukt, který by nudil předváděním stokrát toho samého.

 Atmosféra na staré varně.

Problematická je trochu otevírací doba muzea, do kterého je možné se předem objednat pouze ve skupině o minimálně 12 osobách, avšak každý den ve 14. hodin tato nutnost odpadá. Zajímavý způsob, avšak alespoň nějaká možnost pro individuální návštěvníky. Nakonec se nás před druhou hodinou odpolední sešlo v pěkně zařízené recepci skoro dvacet a za 5 euro jsme dostali skutečně plnohodnotnou prohlídku. Výklad je pouze v němčině, avšak k dispozici je i tištěný český překlad. Průvodkyně navíc mluvila srozumitelně a poutavě, a tak i pro nás jako neněmčináře, kromě pár veselých historek z natáčení, byl celý výklad pochopitelný.

 "Maschinenhaus" alias strojovna.

Muzeum dějin pivovarnictví doplňuje navíc sbírka muzea bednářství, na kterou jsou zdejší skutečně pyšní, ostatně muzeum se oficiálně jmenuje "Brauerei und Büttnerei" (tedy "Pivovarské a bednářské") a pak obrovská sbírka předmětů jako etikety, korbele apod. Nejsem sběratel a pro vršení podobných materiálů jsem nikdy neměl nějak smysl ani pochopení. Na druhou stranu musím říct, že zdejší sbírka je skutečně úctyhodná, pro sběratele musí být návštěva těchto míst skutečnou pastvou nejen pro oči a mně, jako milovníka propojení historie a současnosti fascinovaly jak materiály již nefungujících pivovarů, tak podoba materiálů těch fungujících a jejich možnost porovnání s tou současnou.

 Jeden z mnoha exponátů - stáčečka lahví.

Pro úplnost doplním, že dechberoucí pro mne byla zejména půdní expozice etiket, protože její prohlídka se uskutečňuje přímo z van někdejších chladících stoků.

 Chladící stoky a expozice starých pivovarských cedulí.

Závěr celé více než hodinu dlouhé prohlídky představuje degustace produktů Maisel´s Weisse v ochutnávkové pivnici, střižené v americkém stylu. Škoda, že jsme neměli moc času, pro posezení skutečně příjemné místo. Na čepu byl klasický Maisel´s Weisse, v lahvové podobě pak kompletní pšeničné portfolio. Od Maisla jsem pil už víceméně všechno s výjimkou kristallweizenu, který jsem tak zvolil k ochutnání. Vedle pivnice se nachází ještě podniková prodejna s kompletním portfoliem pivovaru a hromadou suvenýrů a sběratelských předmětů.

 Ochutnávková hospoda v americkém stylu. Příjemné místo!

Návštěva v muzeu tak po všech stránkách splnila naše očekávání. V Bayreuthu má pak návštěvník možnost shlédnout ještě jednu pivovarskou expozici - pod nedalekým akciovým pivovarem se nacházejí staré sklepy vytesané ve skále (Kulmbacher Strasse 60), jejichž návštěvní hodiny jsou však podobně omezené, jako v případě muzea a individuálně jsou otevřeny pouze v 16. hodin, což bychom už nestíhali následný program. Přesto jsme se k pivovaru vydali - na obhlídku a případně na ochutnání jeho produktů (vařených však dnes již ve velkopivovaru Maisel).

 Nádherné budovy akciového pivovaru Bayreuther Bierbrauerei jsou na dohled.

Bayreuther Bierbrauerei má přímo na pivovarském dvoře pivnici Aktienkeller (stejná adresa jako sklepy), ze které jsme ale byli vykázáni, zřejmě slouží pouze soukromým akcím. Na druhé straně nádherných cihlových budov pivovaru, které obchází strmá ulička pod skálou, se pak nachází na vysokém tarasu druhý pivovarský podnik: Herzogkeller (Hindenburgstrasse 9). Ten je v provozu bohužel jen v teplých měsících.

 Pivovar v pohedu "zespoda" od cesty k restauraci Herzogkeller.

Nezbylo nám tak, než zakoupit nabídku pivovaru někde ve městě. Tuto možnost nám dala pivně velmi slušně vybavená samoobsluha kousek od obou pivovarů, na druhé straně říčky Mistel (Carl-Burger Strasse 8). Nakoupili jsme zde jak kompletní produkci pivovaru (řadu Bayreuther, Aktien a Bayreuther Brauhaus), tak některé netradiční produkty Maisel´s Weisse (Bio-Weisse a nízkokalorický Edelhopfen EXTRA). Maisel´s Weisse však v nabídce skrývá ještě jednu specialitu. Řadu "Maisel and Friends".

Letos na jaře jsem pár jejích lahví zahlédl v pivotéce Base Camp a zkusil jednu, bez nějakého širšího vědomí ochutnat, konkrétně "Chocolate Bock". Byl dobrý, ale později jsem tato piva u nás již neviděl. Návštěva Bayreuthu mi dala možnost zakoupit i zbytek - India Pale Ale a Bavarian Ale. Speciální edice je výsledkem práce a experimentů majitelů pivovaru a jejich přátel. Pod dohledem německého Reinheitsgebot poněkud neněmecké výsledky. Piva jsou ke koupi i v prodejně pivovaru, avšak k sehnání jsou i v řetězci lahůdek Lunas Delikatessen (jeden obchod mají v Rotmain Center, druhý na Maximilianstrasse 17). 

 Maisel & Friends v nabídce Lunas Delikatessen.

India Pale Ale jsme zvolili k vánoční večeři s manželkou a moc nám nechutnalo. Ne, že by bylo chuťově špatné, ale nejednalo se o nijak stylově vyjádřené pivo. Na styl IPA moc sladké a málo chmelené, buketem celkově prostě nějak tak nezařaditelné. Jsem více zvědavý na Bavarian Ale, na internetu jsem na něj četl jen chválu.

 Vánoční stůl Pivních Partyzánů s pivy z řady Maisel & Friends.

Bayreuth asi nebude patřit k místům, která by návštěvník z tuzemska v Německu, zejména v Bavorsku, upřednostňoval. Na druhou stranu i díky své výborné dostupnosti určitě za návštěvu stojí. Zdejší pivovarské muzeum, myslím, patří skutečně k místům, která by měl milovník piva a jeho historie alespoň jednou v životě navštívit. Jen velký pozor na plán zpáteční cesty, ať nedopadnete jako my. Kvůli zpoždění německého vlaku nám ujely přípoje a my měli tu možnost zjistit, že po půl sedmé večer nejede z Chebu již žádný vlak směrem na Prahu, ani na Plzeň a ani do Teplic. Děkujeme ještě jednou neznáme paní a jejímu manželovi, který pro ní přijel, že nás vzali alespoň do Plzně, odkud nám jel s přestupem vlak alespoň do Berouna, kde jsme přespali u přátel, kterým samozřejmě také děkujeme. Vánoční výlet do Bayreuthu se tak, naštěstí, nakonec opravdu vydařil.