PŘEDVÁNOČNÍ PIVNÍ VÝLETY DO NĚMECKA: BAUTZEN

Bautzen či našincům spíše známý jako Budyšín (jak ho budu dále také psát) byl, na rozdíl od Bayreuthu, již dlouho dopředu vybraným cílem našich předvánočních cest. Vzhledem k tomu, že jsme dny kolem Vánoc trávili v blízkosti severních hranic, byl pro nás skvěle dostupný. V přelidněných Drážďanech a malebné Míšni jsme byli loni, a tak se automaticky nabízel jako další zajímavá lokalita s pivní nabídkou a příjemnými vánočními trhy.

Saský, ale také hornolužický Budyšín má řadu souvislostí s dějinami naší země, však také oblast Horní Lužice byla až do 17. století součástí Zemí Koruny české a samotné město Budyšín, které je jeho hlavním sídlem, zřejmě na místě dřívější osady založil ve 13. století Přemysl Otakar I. Souvislost s českými zeměmi mají i samotné vánoční trhy, které jsou nejstarší ze všech německých trhů, od 14. století se konají pod názvem Wenzelsmarkt na počest svého zakladatele Václava IV.

 Dóm a radnice v samém centru Budyšína. 

Přestože budyšínské vánoční trhy, přes výbornou dostupnost, ještě ve velké míře neobjevili turisté z Českých zemí, našinec se ve městě poměrně bez problému domluví i orientuje. Budyšín je, kromě jiného, totiž i v současné době jedním z posledních významných center hornolužické kultury a národa a v samotném městě pak žije významná cca 10% menšina. Jména úřadů, ulice měst i výlohy řady obchodů jsou tak vedeny v dvojjazyčné podobě a jazyku rozumí i řada lidí ve městě. Dvojjazyčost Budyšína je tak určitě jedním ze zajímavých fenoménů tohoto krásného města.

 Vánoční trhy pod Rechenturm.

Nevím, zda je to škoda, nebo spíše dobře, ale Budyšín patří k poněkud opomíjeným perlám mezi německými historickými městy. Na poměrně malé ploše se zde nachází neuvěřitelné množství historických památek, na jejichž projití potřebuje návštěvník celý den. Město, podobně jako nedaleký Görlitz, bylo na konci 80. let zralé na odpis a na pokraji zkázy, avšak po změně poměrů došlo k nákladné rekonstrukci jeho kompletního historického jádra a jen v několika málo uličkách je vidět relikty zanedbávání v podobě opuštěných či zřícených domů.

 Panorama města z mostu přes Sprévu, pod kterým se nachází pivovar Frenzel-Bräu.

Jinak ale město, obehnané hradbami s řadou bran a věži nabízí procházku spletí historických uliček kolem dvou centrálních náměstí s radnicí a dómem sv. Petra (před radnicí a v ulici k legendární nahnuté Reichenturm probíhají i vánoční trhy). Severozápadní konec historického města na ostrohu nad klikatící se řekou Sprévou ovládají budovy někdejšího hradu a zámku, v jejichž blízkosti je možné najít skutečný skvost - dvojici zřícenin gotických kostelů, z nichž zejména ten nad vysokým skalním srázem s lužickosrbským hřbitovem stojí za to. Nejkrásnější výhled na město je zřejmě z vysokého obloukového mostu přes řeku Sprévu, pod který se za chvíli ještě podíváme, ze kterého je k vidění úchvatné panoráma celého města.

 Zřícenina chrámu sv. Mikuláše s lužickosrbským Slavínem.

Kdo má pak náladu opustit zalidněné uličky v centru, může se vydat podle toku Sprévy pod hradní pahorek, kde křivolakou uličku vroubí staré malé domky, podobné třeba Novému Světu v Praze na Hradčanech. Na své si přijdou i milovníci industriální historie, přestože to není na první pohled zřejmé, Budyšín byl i významným průmyslovým městem (např. velká vagonka apod.), mé oko ale více potěšily staré mlýny na řece Sprévě. Bohužel se mi nepodařilo už dohledat, kde ve městě původně stál průmyslový pivovar, který již dnes není v provozu. Čímž se vlastně dostávám k pivu, o kterém bych tady asi měl psát, abych zase nedostal vynadáno, proč si musí čtenář na blogu o pivu číst o historii města a jeho uličkách.

 Městský hrad na vysoké skále nad uličkou lemující klikatící tok řeky Sprévy.

Na přerušenou pivní tradici navázal v roce 1997 otevřený Bautzener Brauhaus (v restauraci odkazuje na někdejší pivovar jak materiály, tak starými fotografiemi provozu), obývající přízemí velké vily se zahradou ve velké čtvrti plné zeleně v docházkové vzdálenosti východně od historického centra města. Budyšín jsem před časem již jednou navštívil, tak jsem byl zvědavý, zda se v pivovaře něco změnilo v nabídce, ale i jinak. Nezměnilo se vůbec nic.

 Vstup do zahrady Bautzener Brauhaus. Za velkým sklem v pozadí je varna s lokálem.

Interiér restaurace, která byla původně stylizovaná do honosnějšího stylu německých pivovarských restaurací působí dnes poměrně zašlým dojmem a působí spíše jako místo, kde se zastavil čas. Nepěkně působí zaprášené a vyšisované dekorace, stejně jako upatlaná velká dvounádobová měděná varna (na té mne mimochodem zaujal skvěle vymyšlený venkovní výhoz mláta přímo do popelnice). V době našeho příchodu byla restaurace zcela prázdná, což její atmosféře nepřidávalo. Na druhou stranu jsme zde byli před nedělním obědem a k polednímu se začalo poměrně slušně plnit, navíc před vilou je zřízený velký Keller a dokážu si představit, že v létě zde musí být příjemné posezení. Tím vším na mne Bautzener brauhaus působil trochu podobně jako Brauhaus Im Rixdorf v berlínském Neukölnu.

 Poněkud zašlý, avšak nikoliv ošklivý interiér pivnice.

Nabídka pivovaru byla nemlich stejná, jako před třemi lety: tři druhy piv v lahvové i čepované podobě (klasický Pils "Original", černý "Schwarzes" a místní červené pivo "Kupfer" + točený nefiltrovaný "Kräusen". Lahvová piva mi nakonec chutnala mnohem víc, než čepovaná, zřejmě má pivovar v zimě problémy s výtočí a piva na pípě byla poněkud unavená. Výborný byl zejména zcela černý Schwarzes, ale ani skutečně červený Kupfer nebyl vůbec špatný. Příjemné jsou ceny, které se drží ve vodách nižšího německého minipivovarksého průměru (točené 0,5l/2,4 euro a lahvové za cca 0,8 euro).

 Nefiltrovaný Kräusen a černý Schwarzes.

Návštěvou v Bautzener Brauhaus jsme tak splnili zejména pivní povinnost, jinak mne místo nijak zvlášť nezaujalo a asi bych se sem již znova nevrátil. To samé nemohu říci o druhém místním pivovárku, který se skrývá v krásném době na krásném místě přímo na břehu řeky Sprévy přímo pod již zmiňovaným obloukem silničního mostu, pod skálou u městských vodárenských věží. Pivovárek je součástí penzionu (pojmenovaného dle řeky) a restaurace, jmenuje se Frenzel-Bräu a zřízen zde byl až v roce 2006.

 Frenzel-Bräu z mostu přes Sprévu.

Výčep pivovárku, jehož technologie je skryta "kdesi vzadu", je nádherným spíše rustikálně laděným místem s převažujícím dřevem v interiéru. V předvánočním čase, v nedělním odpoledni zcela prázdný, působil při zapálených svíčkách neobyčejně klidně a příjemně. Ideální místo na dlouhé, ničím nerušené posezení s výhledem z oken na plynoucí řeku Sprévu pod skalami hradního vrchu. Neméně příjemné musí být letní posezení na venkovní zahrádce mezi budovou penzionu a břehem řeky Sprévy.

 Příjemný interiér pivovarské pivnice.

Zvědavý jsem byl ale hlavně na nabídku piv, protože klasickou sestavu Pils, Dunkel a Weizen zde doplňuje vždy jeden sezónní speciál. Při minulé návštěvě jsem okusil německy netradiční třešňové pivo a těšil jsem se, že před Vánoci bude na čepu např. nějaký hřejivý Bock. Bohužel jsem se mýlil a v nabídce byla opět ta prokletá třešeň, kterou mám od minula stále v paměti jako zcela nepitelné pivo. Je to škoda, sládek prý Bock vaří na léto, poněkud netradiční načasování, na druhou stranu je v té době zřejmě mnohem větší výtoč, než v zimních měsících.

 Vánoční atmosféra ve Frenzel-Bräu.

Klasický základ v točené podobě byl však výborný a k dlouhému posezení určitě kvalitní. Nejkladněji hodnotím zřejmě místní Weizen, který snese srovnání s bavorskými pšenicemi. Výrazně aromatický, v doznívání lehce nakyslý. Takové pšenice mám rád. Ceny piva o něco dražší, než v případě Bautzener Brauhaus, což je, vzhledem k lokaci podniku přímo do historického jádra města, pochopitelné. Nebýt tu toho problému s třešňovým pivem, hodnotil bych návštěvu ve Frenzel-Bräu jako bezchybnou. Alespoň ale máme důvod se do krásného Budyšína ještě někdy vrátit. 

Návštěvu města, už jen pro jeho krásy a půvaby, ale i pro zajímavou pivní nabídku vřele doporučuji i všem čtenářům. Město je skvěle dostupné i vlakem třeba z Liberce nebo Děčína a nejen pro příjemné vánoční trhy je zajímavou alternativou nedalekým provařeným Drážďanům.