MHMEETING, STAROBRNO A TISÍC ODSTÍNŮ PIVNÍHO SVĚTA

Mám rád setkání domovarníků. Ty chvíle, kdy se sejdou lidé nejrůznějších osudů, názorů, věků i obou pohlaví s jediným cílem - ochutnávat, diskutovat a sbírat zážitky a zkušenosti ze světa domácího vaření piva. Nedávno jsem tady vzpomínal na domovarnická setkání ve "staré" Pivní rozmanitosti, článek, který letos odstartoval reinkarnaci tohoto blogu následoval po nepoměrně větší domovarnické akci - Kosteleckém Chmelovárku. Další příležitost se naskytla tento víkend a my letos již podruhé vyráželi směrem východním.

Konec listopadu a začátek prosince patřil tradičně akci s poněkud nabubřelým názvem PIHA - Prague International Homebrew Award, která se ale letos z důvodu časového zaneprázdnění hlavního pořadatele Honzy Kočky (buduje minipivovar v Děčíně) nekonala. Tato poměrně na poslední chvíli oznámená (ale pochopitelná) novina některé domovařiče zaskočila, jiní se však rozhodli vzít otěže do vlastních rukou a asi tři týdny před konáním vlastní akce vyhlásit konání obdobného setkání v Brně pod podobně podivným názvem Moravian Homebrewers Meeting (nechápu popravdě hlavně tu angličtinu v názvu, třeba právě v porovnání s poetickým "Chmelovárkem").

 Pivovar Starobrno, místo konání MHMeetingu.

Akce, na kterou jsme vypravili vlakovou skupinu ve složení Domácí pivovar Partyzán, Domovar Komár, Domácí pivovar Temnor a Dušan Hamouz (bez jména pivovaru), se konala v objektu pivovaru Starobrno nad komplexem jeho pivovarských restaurací, takže jsme to neměli daleko z nádraží. Byl jsem zvědavý, koho všechno na akci potkám, jak bude zorganizovaná a hlavně, jakou nabídne atmosféru.

 Ranní registrace soutěžních vzorků.

Salonek, kde se odehrávalo hlavní dějství, působil poměrně studeným dojmem, naopak jako pozitivní jsem nakonec vyhodnotil rozložení barových stolků, díky kterému vznikaly logické diskusní a ochutnávající skupinky. Ve stejném prostoru probíhala následně i degustační soutěž, o které zevrubně napsal report jeden z ochutnávajících, Marley z Pivníků. Výsledky, včetně degustačních listů, jsou ke stažení na stránkách akce.

 Salonek před akcí.

Kromě domovarnických pokusů bylo možné ochutnat něco z točených piv z londýnského pivovaru Fullers, bayreuthského pivovaru Maisel a také "domácího" pivovaru Starobrno (o jeho pivech se zmíním ještě dále) a nějaká piva lahvová (Fullers, Sierra Nevada). Přestože v začátku akce byla u výčepu poměrně dlouhá fronta, nakonec se všichni víceméně uchýlili k ochutnávání donesených vzorků. Přijde mi na podobné akci poněkud zbytečné točit "externí" pivo. Nebudu tu dlouze vypisovat, co jsem všechno ochutnal a neochutnal. Bylo toho skutečně moc, a to jak vzorky velice dobré až výborné, ale i nedobré i sotva pitelné. Škála domovarnických výstupů je skutečně široká.

 Nabídka lahvových piv.

Rád bych se tady ale dotkl jedné specifičnosti, která akci logicky doprovodila, a to jejího provázání s pivovarem v držení nadnárodního giganta, které bylo zřejmě mnohým trnem v oku a měl jsem chvílemi i z pořadatelů tak trochu pocit, že se za to stydí. Byl bych asi posledním, kdo by byl nadšený z aktivit nadnárodních gigantů v pivovarnictví a svůj vztah k nim jsem tu již vícekrát popisoval. Snažím se ale i v tomto směru rozlišovat a nebýt paušálně kritický a odmítavý ke každému kroku jimi vlastněných pivovarů.

 Věří mu to? Organizátoři akce poslouchají po zahájení zástupce pivovaru Starobrno.

Pokud kritizuji jejich omezování místního pivního trhu či odlidštění jejich výrobků - a snažím se, abych podobné aktivity dlouhodobě nepodporoval, běžně jejich piva nepit, dokážu na druhou stranu ocenit jejich přínosné kroky či dobrá a sezónně uvařená piva, která v ojedinělém množství nemám problém ochutnat. Tuto sobotu jsem tento fenomén mohl na MHMeetingu konfrontovat na každém kroku.

Fakt, že pivovar Starobrno podobnou akci nechal uspořádat ve svých prostorách za výměnu loga na plakátu a možnosti prezentovat dvě svá nová piva považuji za pozitivní (a nevadí mi, že ze strany pivovaru se v podstatě jedná o promo - v tomto případě to bylo promo skutečně funkční). Stejně tak mi nevadí, naopak, že se pivovar pokouší experimentovat a inovuje. Na akci bylo možné ochutnat dvě jeho nová piva - ochucený ležák "Medák", který mne moc nezaujal a pak 18° speciál "Reserva", prodávaný v 0,7l lahvích s korkovou zátkou a v papírové krabici. Mám rád silná, sladká a alkoholová piva, kam se právě i Reserva řadí, takže jsem byl velice spokojen. Kolem sebe jsem na ní (a vlastně na obě piva) slyšel ale pouze negativní ohlasy a odmítání. Těžko říci, zda pivo konzumentům skutečně prostě nechutnalo nebo svou roli hrála vědomost o tom, co pijí. Dokážu si dost dobře představit, že řada z kritiků, kdyby jim bylo obdobné pivo nabídnuto např. jako novinka od Matušky by se olizovali až za ušima, jaké nové výborné pivo to uvařil. Těžko říci, každopádně jsem to tu už psal několikrát, respekt a pokora k pivu a těm, kdo ho vaří a nabízejí by měla být vždy na prvním místě.

Během odpoledne jsme si s kolegy z Domovaru Komár odskočili do přízemí vedlejšího křídla, kde je z někdejších sladovnických humen vybudovaná velice stylová restaurace-kavárna. Prostoru dominoval vkusně ozdobený vánoční stromek, který ve mne vyvolával příjemné pocity obdobné jako při pivních vánočních návštěvách v Německu. A nejen on. Velmi dobrý nefiltrovaný ležák Starobrno, bezchybné jídlo a také sympatická, ochotná a příjemná obsluha zapříčinily, že se mi tam opravdu líbilo a nemám tady problém za tento prostor pivovar skutečně pochválit.

 Vánoční atmosféra na někdejších sladovnických humnech.

A pochválit bych chtěl i pořadatele MHMeetingu. Přestože k akci můžu (a asi i mám) řadu nejrůznějších výhrad, nechávám si je úmyslně pro sebe. Když pominu fakt, že akce byla uspořádána v šibeničně krátkém čase, tak jsem měl možnost své námitky s pořadateli konfrontovat přímo na místě, což jsem neudělal a přijde mi neupřímné a zbytečné je teď dodatečně pouštět do světa na tomto blogu (a navíc se skutečně jedná jen o drobnosti). Vlastně jedinou připomínku jsme s pořádajícím Honzou Grmelou konzultovali - zda by příští rok, pokud akci uspořádají, nechtěli jít cestou soutěže Biela Vrana (jak název napovídá zo Slovenska), kde se soutěží v pořadatelem předem pevně stanovených stylových kategoriích a výsledky tak jsou průkaznější, více hovořící a pro všechny účastníky předpokládám i zajímavější. Prý o tom budou přemýšlet.

 Typický domovarník? Míra Dobeš z
 Domácího pivovaru Lešij s jedním ze
 svých výtvorů.

Těžko říci, co bude příští rok. Těžko říci, zda Honza Kočka opět udělá PIHU a bude tak nutné ladit termíny. Jedno ale je jisté. Je jen dobře, že českou pivní scénu obohatila další domovarnická soutěž, pro nás ze západnějších koutů republiky navíc spojená s příležitostí příjemného výletu. Pokud navíc pořadatelé upraví pravidla degustační soutěže (mám dojem, že předem vyhlášené soutěžní styly u nás žádný sraz domovarníků nemá), určitě se s nějakým výtvorem Domácího pivovaru Partyzán opět rádi zapojíme i do ní.