PIVNÍ NÁVŠTĚVA V BERLÍNĚ. DÍL TŘETÍ

Mám slabost pro podvečerní a noční procházky po centrech historických i moderních měst zkombinované s posezením v příjemných pivovarských lokálech, kde se u dobrého piva přelévá podvečerní čas od zapadání slunce po černočernou tmu noci. A jinak tomu nemohlo být ani v Berlíně, kde jsme si na poslední večer našeho pobytu nechali pivovárky čtvrti Mitte, která, jak již její jméno napovídá, tvoří někdejší centrum města. Jeho ulice jsme si prošli již předchozí den za světla, ale ne nadarmo má každé město svou atmosféru  ve dne a jinou v noci a my chtěli poznat obě dvě. Pivovary, jak jsem psal v minulém příspěvku, na nás čekaly hned tři a každý sliboval odlišný zážitek. Všechny se navíc, jak Marcus Bräu, tak Braühaus Mitte i Brauhaus GeorgBraeu, nacházely jen kousek cesty od sebe na pravém břehu Sprévy ve stínu televizní věže.

Slunce se začalo k obzoru blížit akorát ve chvíli, kdy jsem opouštěl budovu Staatsbibliothek na Unter den Linden. Z důvodu obrovské rekonstrukce zadním východem, směrem k zastávce S-Bahnu "Friedrichstrasse", u které jsem měl sraz s manželkou. Z podjezdu u známé historické vlakové stanice vedly naše kroky podél řeky Sprévy, v jejímž toku se červenaly poslední sluneční paprsky zvoucí do ulic večerní hosty. Od fanoušků společenských tanců na provizorním parketu na uzoučkém nábřeží řeky až po bavící se mládež v James-Simon parku. Přestože Berlín na konci 2. světové války skutečně hodně utrpěl a některé jeho čtvrti následně ještě více utrpěly necitlivou výstavbou, zůstává i v jeho centru (a to i v jeho "východní" části) řada míst nesoucích neopakovatelného genia loci. Tok řeky Sprévy, lemující trasu S-Bahnu, a nebo naopak klikatící se s ní rozhodně patří mezi ně.

 Večer padá na centrum Berlína.

  

James-Simonův park byl také místem, kde jsme řeku (zatím) společně s železniční tratí nad námi opustili a vydali se uličkami napříč někdejším starým Berlínem do ulice Münzstrasse, kde je v přízemí činžovního domu čp. 1-3 schované "Bistro & Kneipe" ukrývající v sobě i velmi nenápadný malý pivovárek Marcus Bräu. Z popisu, fotografií i webové prezentace podniku jsem nebyl moc moudrý a měl jsem k němu poněkud zdrženlivý postoj, byl jsem zvědavý, jak na nás zapůsobí v reálu.

 Bistro & Kneipe, ale také Marcus Bräu.

Prostor restaurace byl skutečně maličký, tvořený v podstatě jen výčepem vpravo od vchodu (za nímž se navíc nacházela malá dvounádobová varnička) a lokálem vlevo, vyzdobeným dřevem a nejrůznějšími pivovarskými suvenýry, ve kterém bylo při začínajícím sobotním večeru zatím téměř prázdno. Na čepu jenom klasický tandem v podobě helles a dunkel, v půllitrové podobě za necelá 4 eura. Obsluha byla rychlá a příjemná, poloprázdný lokál tichý a klidný. Pro start sobotní noci ideální kombinace. Jak se mi Marcus Bräu nezdál z fotografií, o to více příjemně na mne zapůsobil ve skutečnosti. Skutečně příjemné místo na klidné posezení, navíc s velmi obstojným pivem. Podnik dává i možnost posedět na miniaturní zahrádce přímo na chodníku před výkladovými okny, ze kterých jsme se dívali na pomalu padající večerní tmu. 

 Miniaturní varnička skrytá za výčepem.

Za "naším" oknem byl v reklamní podobě (plastové skleničky, pěna vytvořená z vaty, prostě pivní kýč) vystaven jeden ze zdejších (a nejen zdejších) tradičních způsobů podávání piva, jak jsme se s ním alespoň v nápojových lístcích berlínských pivovarů setkali, tzv. "metr piv". Většina z nich nabízela tuto možnost vedle klasických měr 0,3l, 0,5l či 1,0l a různých dárkových balení piva do džbánku. Obvykle je "meterbier" nabízen v podobě dvoudeckových skleniček stejného druhu piva, které jsou doneseny na metr dlouhém dřevěném stojanu (v počtu, co se vejde). Skutečně nic pro dvojici Partyzánů poznávajících pivní zajímavosti města, rozhodně však zajímavá nabídka (metr piv je cenově výhodný) pro větší skupiny rozšafných pijáků.

 Příjemný interiér pivovarské restaurace.

V téhle sérii článků se asi budu opakovat, ale Marcus Bräu se nám skutečně neopouštěl dobře, posezení zde bylo nakonec opravdu velice příjemné. Nejsem si přesně jistý, kdo tvoří primárně klientelu pivovaru, který se z venku prezentuje jako Bistro, vaří velmi dobré pivo, ale celkově, jak webovou prezentací, tak svým duchem, působí spíše jako zapadlé místo. Těžko říci. Nás každopádně čekalo jen pár kroků za roh, obejít blok, opět podejít dráhu S-bahnu a ocitnout se přímo ve stínu televizní věže. Jestliže jsem doposud Berlín vnímal jen jako velké město ve smyslu toho, že v něm žijí tři milióny obyvatel a jeho činžovní čtvrtě se rozprostírají do nekonečných dálek, zde jsem ho konečně vnímal i jako velkoměsto - zářící reklamy na věžových domech, davy nočních chodců, nad jejichž hlavami proudily co minutu vlakové soupravy městských linek, míhající se světla.

 Život velkoměsta z oken Brauhaus Mitte.

Je to zvláštní, že místo, které ve dne působí spíše odpudivým dojmem, dýchne v noci zcela jinou atmosférou. Atmosférou, kterou dokonale doplňuje zaplněná a večerními hosty hučící osvícená terasa pivovaru Brauhaus Mitte (Karl-Liebknecht Strasse 13), který zabírá část horního patra jednoho ze zdejších obchodních center. Venkovní zahrádka byla bohužel skutečně zcela zaplněná, pivovar na strategickém místě s výhledem na vlakovou stanici Alexanderplatz si o návštěvnost skutečně nemůže dělat nouzi - skutečný zlom dvou světů z klidného Marcus Bräu do životem tepajícího Brauhaus Mitte! Prostory restaurace jsou skutečně rozlehlé a nepřehledné, my ale využili dvou volných míst na pěkném místě přímo proti vstupu, s výhledem na obrovskou měděnou varnu a na velký výčep.

 Varna pivovaru v pohledu z nákupní galerie.

Technologii do pivovaru dodávala firma Lemkes Brew-Systems, o které jsem hovořil i v předchozích příspěvcích o Berlíně. Firma zřejmě dodává i recepty, zázemí apod., protože "Pivovar Střed" měl v nabídce navlas stejný Bierkostprobe jako Brauhaus Lemke u zámku Charlottenburg. Klasické trio pils, dunkel a weizen i zde doplňoval sezónní Zwickel a možnost objednat si tento průřez nabídkou nás samozřejmě velmi potěšil - vydatné "šnyty" všech nabízených piv nám daly za smysluplnou cenu (cca 4 eura, stejná je přibližně i cena za půllitr piva) možnost ochutnat  kompletní nabídku pivovaru, taktéž doplněnou mističkou mnichovského sladu. Piva z Brauhaus Mitte byla tím nejlepším, co jsme v Berlíně ochutnali, a u jejich Zwickelu bych byl schopný trávit celý večer, klidně možná i dva.

 Bierkostprobe.

Přestože je restaurace netradičně umístěna v otevřené galerii nákupního centra a stačilo poodejít pár desítek kroků, aby se člověk procházel jeho v tento noční čas liduprázdnými prostory s poněkud absurdním výhledem na velkou měděnou varnu, působilo posezení v ní poměrně tradičním dojmem německé pivnice. Dokážu si dost dobře představit, že během dne tento pocit, s průhledem skrz skleněné výlohy na betonová monstra venku, proudy nakupujících v galerii apod., mizí a asi bych o návštěvě zde mluvil jinak. Nic to ale nemění na tom, že sobotní noc v Brauhaus Mitte byla, nejen pro velice dobré pivo, velmi příjemná a ven nás dostala pouze naplánovaná "povinnost", kterou jsme si museli splnit v podobě nedalekého Brauhaus GeorgBraeu.

 Pivovarská restaurace s velkým centrálním výčepem.

Na druhé straně dnešního parteru televizní věže, pod budovou novorenesanční Červené radnice, která v 60. letech 19. století nahradila celý někdejší domovní blok, se krčí kolem kostela Sv. Mikuláše uličky a domky mikulášské čtvrti, respektive to, co z nich zbylo. V poválečné době byla většina ruin původních domků stržena a uliční síť doplněna novou panelovou výstavbou, v tomto případě však doplněnou o "tradiční" městské prvky. Panelové domy tak tvoří na sebe těsně nalepené uzavřené bloky, jejichž stěny jsou završeny štíty, a parter tvoří průchozí podloubí s pnoucím se zeleným břečťanem. Právě díky této živoucí podnoži nepůsobí uličky mikulášské čtvrti odměřeným dojmem, přestože jsem obvykle velkým nepřítelem těchto kašírovaných novostaveb.

 Břečťanem obrostlý poutač GeorgBraeu na nábřeží Sprévy.

Nejkrásnější partií celé čtvrti (něm. Nikolaiviertel) je malé náměstíčko se sochou sv. Jiří, přímo tvořené rozšířeným nábřežím řeky Sprévy. V podstatě celou polovinu náměstíčka, včetně galerie u řeky, tvoří velká venkovní zahrádka pivovaru GeorgBraeu (tzn. Jiřský pivovar, Spreeufer 4), jehož restaurace a provoz se nachází v přízemí jedné ze zdejších zelení porostlých novostaveb. Minulý den jsme kolem zahrádky procházeli v parném poledni a já se těšil na večerní posezení na břehu řeky u zajisté výborného piva. Bohužel jsme k pivovaru dorazili těsně po dvaadvacáté hodině, a tak jsme se museli spokojit s posezením v pivovarském lokále.

 Varna a výčep v hlavním prostoru členitého lokálu.

Brauhaus GeorgBraeu patří mezi klasické restaurační pivovary s velmi pěkným interiérem členěným na několik samostatných místností, které byly toho večera velmi slušně zaplněny, ale panovala zde zvláštní, až možná moc, poklidná atmosféra. Nakonec jsme usedli vedle jediné hlasitější společnosti tvořené skupinou asijských turistů (či zaměstnanců nějaké mezinárodní firmy), kteří nadšeně dokola popíjeli piva z přinášených dřevěných stojanů dlouhých přesně ten pověstný metr. Je pozoruhodné, že skoro ve všech berlínských pivovarech jsme se setkali s nadšenými a hlučnými fanoušky piva z asijských zemí - zajímavý případ mísení kultur v přítmí německých pivovarských lokálů.

 Dunkel a pils se všudypřítomným sv. Jiřím.

Hned za jedním ze vchodů do restaurace sousedí velmi pěkná měděná varna s výčepem, od kterého jsme si nechali přinést opět klasiku v podobě světlého pilsu a tmavého dunkelu. Obě ve velmi dobré kondici a jako tečka za celým večerem skutečně příjemné napití, vzhledem k turisticky atraktivní lokalitě za poněkud vyšších 3,5 euro za 0,4l. Otevřenými dveřmi pronikal do pivnice studený vzduch od řeky a my jsme nakonec byli rádi, že jsme mohli využít posezení v jejích teplých zdech. Posezení příjemně utíkalo, při procházkách po pivnici jsme si navíc mohli prohlédnout řadu pivovarských artefaktů i prostory spilky a ležáckého sklepa, které jsou k vidění přes prosklenou stěnu v podsklepené části pivovaru.

 Ležácký sklep pivovaru.

Večer se neodvratně přelil v hlubokou noc a my vyhřáté prostory Georgbräu opouštěli s nadcházející půlnocí. Končil tak i náš poslední velice vydařený večer v Berlíně, který jsme si prodloužili ještě velice dlouhou, ale také velice pěknou procházkou nočními ulicemi "domů".

 Noční Hauptbahnhof a naše rozloučení s Berlínem.

Končil tak pomalu i náš celý pobyt v Berlíně, který také byl, minimálně ze stránky poznávání pivních krás, ale i jinak, velmi vydařený. Jak jsem psal v úvodním článku, nestihli jsme navštívit zdaleka vše, co hlavní město Německa (v oblasti pivovarů) nabízí, a máme tak určitě dost důvodů se sem někdy vrátit. Rádi se ale budeme vracet i do některých z podniků, které jsme v uplynulých dnech navštívili. Nebudu tu jednotlivě vyjmenovávat, berlínské pivovary jsou zajímavé a rozličné po všech stránkách a každému návštěvu v Berlíně vřele doporučuji. Snad Vám budou výše psané řádky, i uplynulé příspěvky, sloužit nejen jako lákadlo, ale i jako vhodný pomocník při poznávání alespoň části jeho pivních krás.

První díl seriálu: Pivní návštěva v Berlíně. Díl první.
Druhý díl seriálu: Pivní návštěva v Berlíně. Díl druhý.