21. října 2013

PIVOVAR KOKEŠ VRÁTIL VAŘENÍ PIVA DO KAMENICE NAD LIPOU

Kamenice nad Lipou představuje typického zástupce maloměst Jindřichohradecka, kde víkendový život plyne klidným tempem ve spleti téměř liduprázdných uliček, lemovaných přízemními domky. Kamenice nad Lipou ale je, díky areálu památkově významného a krásně opraveného zámku, bezprostřední návaznosti na nádhernou krajinu a také díky železniční dostupnosti města prostřednictvím jedné z tratí úzkorozchodných Jindřichohradeckých městských drah i zajímavým turistickým cílem. Od loňského roku navíc zajímavějším o to víc, že bylo ve městě po skoro šedesáti letech obnoveno, poněkud utajeně, vaření piva.

 Unavené nedělní maloměstské odpoledne na kamenickém náměstí.

 Pivo se v Kamenici vařilo zřejmě již v 15. a 16. století, dějinný vývoj pak způsobil, že až do 20. století ho vařila ve městě pouze vrchnost. Její pivovar na náměstí v bezprostředním sousedství zámku se z malého hospodářského areálu vyvinul v průmyslový provoz, rozšířený a modernizovaný v 60. letech 19. století. Posledním majitelem velkostatku, který zde pivo vařil až do konce druhé světové války, byl hrabě Geymüller. Pivovar byl roku 1945 vyvlastněn a již za dva roky zrušen a definitivně uzavřen.

 Zámek s pivovarem.

Jeho z větší části chátrající areál je dnes víceméně druhotně využit, ale vaření piva se do něj asi už nikdy nevrátí. Je to škoda, někdejší pivovar se sladovnou stojí na skutečně reprezentativním místě v centru města, navíc obklopený nádherným zámeckým parkem. V částečně tradičních formách v kombinaci s průmyslovým výrazem a vysokým polygonálním komínem je tak pivovarský areál vhodnou protiváhou červené nonšalantní fasády barokního zámku.

 Chátrající areál pivovaru ze zámeckého parku. Opravená část vpravo je v soukromých
 rukou využitá jako bydlení.

Do starého pivovaru se vaření asi už nikdy nevrátí, do Kamenice nad Lipou se ale naštěstí vrátilo. Díky iniciativě otce a syna Kopačkových (krásné příjmení, že?) vznikl ve sklepení jejich rodinného domku ve čtvrti Předměstí stísněné mezi prudkým srázem úpatí vrchu Melíšek a říčkou Kamenice (ulice V Oboře, 236) malý domácí pivovárek, po letech pokusů zlegalizovaný jako skutečný pivovarský provoz.

 V tomto obrostlém domku se nachází ve sklepení
 pivovar Kokeš.

Pan Kopačka mladší, vystudovaný sládek z Podskalské, je duší pivovaru z hlediska receptů a technologie, pan Kopačka starší dodal know how v elektroinstalacích, grafice ad. a dohromady tak tvoří skvěle fungující tandem pivovaru Kokeš, jak se celý podnik jmenuje. S Kopačkovými jsem se domlouval na návštěvu telefonicky a byli jsme bez problému přijati v nedělním poobědovém čase, respektive pro pana Kopačku staršího v čase oběda, ze kterého jsme ho vyrušili, ale ochotně s námi strávil hodinku v jejich pivovarském království.

 Bůh a celníci, aneb co potřebuje každý pivovar ke spuštění provozu.

Přestože objednávky sudového piva je nutné zasílat alespoň dva měsíce předem, pivo na čepu, po předchozí domluvě, je přímo v pivovaře téměř neustále. Pan Kopačka st. (syn nebyl toho dne doma) nám natočil výborný Rubín (barvou spíš do černa) plné a poctivé chuti a rozpovídal se o pivovaře. Varnu tvoří rozřízlý pivní tank a dokáže vyrazit až 380 litrů horké mladiny. Míchání je zatím ruční dlouhou kopistí, Kopačkovi mají můj obrovský obdiv. Jejich výroba je vůbec kombinací ruční práce a automatizace. Vaří se zatím jen infuzně, druhá nádoba slouží pouze jako scezovací káď, jejíž jalové dno je pak vtipně vyříznuté z jednoho segmentu staré velké scezovačky. Na prostor varny pak navazuje ležácký sklep a spilka, prostorově dochlazovaný, ležácké tanky pak ještě samostatně. Ty dodaly, stejně jako některé další prvky technologie, Pacovské strojírny.

 Ležácký sklep.

Jak bylo zmíněno, má pan Kopačka zkušenosti i v oblasti grafiky, a tak veškeré zázemí pivovaru je ozdobeno jeho logem - od sudů přes nádoby na chmel až po půllitry, které jsou zatím ve stadiu návrhů, ze kterých bude následně vybrán finální vzor. 

 Ologované sudy - pro pivovar této velikosti nevídaná záležitost!

Zatím z nelogovaných půllitrů jsme ochutnali ještě světlý ležák, v němž byl cítit úplně stejný rukopis jako v Rubínu, poctivé pivo. Pan Kopačka se ukázal být jako velmi přátelský a hovorný člověk s obrovskou škálou znalostí napříč celým spektrem otázek, a tak celé odpoledne skutečně velice rychle uteklo a my mohli před 15. hodinou se světlým ležákem natočeným ještě na cestu zamířit na nádražíčko místní úzkorozchodné železnice.

 Pan Kopačka poutavě vypráví.

V Kamenici zatím není pivo, kromě samotného pivovaru, dostupné nikde a dle slov p. Kopačky se to změní až tehdy, kdy o něj projeví zájem sama nějaká hospoda, nechtějí se nutit (a vzhledem k tomu, že nemusí, považuji to za rozumný postup). Pivovar Kokeš tak vytvořil další pivně zajímavé místo na mapě České republiky a jak musí být z řádků výše určitě patrné, je to místo nadmíru pozitivní. Kopačkovi jsou otevřeni všem návštěvám, jen se předem určitě ohlaste, návštěva i ochutnávka za to stojí!

 Nádražíčko úzkorozchodné dráhy je od pivovaru jen asi deset minut chůze.

2 komentáře:

  1. Dobrý den,
    do starého pivovaru se vaření piva naštěstí vrátí :-)
    https://www.facebook.com/PivovarKamenice/

    Milan Hrubý

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den,

      jj. už jsem tu dobrou zprávu zaregistroval a jsem rád, že jsem se mýlil. ;)

      Zdraví PP

      Smazat