PARTYZÁNŮV ROK 2014

V závěru příspěvku, který bilancoval Partyzánův rok 2013, jsem si tenkrát přál, aby i nadcházející rok byl tak vydařený, jako ten, který tehdy končil. Není pro mne nic více potěšujícího, než moci zde napsat, že se mi mé přání vyplnilo. Stejně jako se mi vyplnilo přání, aby tento blog již nezemřel. Rok 2014 přežil se vztyčenou hlavou, jeho čtenářská základna během něj vyrostla hyperbolickou řadou a měsíc co měsíc jsem na něm přinášel svůj pohled na svět pivní rozmanitosti v průhledu mého osobního života. A jaký tedy byl Partyzánův rok 2014?

Fakt, že právě dopisuji letošní šedesátý příspěvek svědčí o tom, že skutečně bohatý. Blog se stal pevnou součástí mého života, stejně jako se jeho pevnou součástí stalo pivo a pivovarnictví. Těžko říci, kudy vedou ty dělící linie, který odlišují koníček a trávení volného času od pracovní náplně a také soukromý život od toho veřejného. Rok 2014 naplno ukázal, že nalézt jejich trajektorii je velice těžké. Ale to si nestěžuji, právě naopak. Jsem za to rád, že mohu žít takový život, jaký jsem si vybral ,a jeho zrcadlo stavět na stránkách tohoto blogu.

Rok 2014 byl plný výletů za poznáním a ochutnáváním nových piv, byl ale o mnoho jiný, než roky předešlé. Život Pivního Partyzána se uprostřed léta změnil s přírůstkem do rodiny, ale i přesto jsme dokázali náš čas aktivně využít. Jestli bude náš malý Partyzán taky někdy psát svůj pivní blog, bude v něm moci poznamenat, že v prvních měsících života navštívil tolik pivovarů, jako někteří jiní za celý život ne. I to je vnímání pivního světa mýma očima, pivo a pivovarnictví není v rozporu s cestováním s malým dítětem, pokud ho vnímáme jako pevnou součást kultury a místní tradice . A tak jsem se i o pivu a pivovarnictví snažil na blogu psát.

Nejen z pohledu výletníka, ale i z pohledu člověka, který se mu rozhodl zasvětit celý svůj život. Ta neznatelná linie tak vede kdesi mezi řadou příjemných povinností, které jsem za ten rok nastřádal. Namočil jsem se během něj do řady s pivem a pivovarnictvím souvisejících projektů, podílel se na tvorbě dvou expozic zaměřených na dějiny pivovarnictví, vystoupil na několika konferencích či přednáškových akcích zaměřených na stejné téma a v podobném duchu psal i publikoval odborné články. Však i drobnosti z jejich přípravy jsem promítl do tvorby článků na tomto blogu. 

V květnu jsem pak úspěšně zakončil maturitou dálkové studium technologie piva na SPŠPT Podskalská, na které jsem se před čtyřmi lety přihlásil, že to prostě zkusím. Díky škole jsem tak získal možnost legálně vařit pivo, ale také hromadu nových přátel, čehož si vážím skoro nejvíce. Stejně jako přátelství s lidmi, které jsem poznal díky svému, nakonec pouze dočasnému, působení v Zámeckém pivovaru Frýdlant. I takový je život v pivovarnictví. A někdy, když jsem se jím cítil až příliš unaven, uchyloval jsem se do přítmí domova - abych zde uvařil zase nějakou novinku v našem Domácím pivovaře Partyzán. Anebo právě k psaní tohoto blogu. Ale i domácí vaření piva i právě tento blog také přinášejí nová přátelství a jsem tomu tak rád.

Ta tenká neznatelná linie se stále vine mezi domácím a veřejným a těžko říci, jaká míra rozkročení je ještě snesitelná. Zajímají čtenáře reportáže z mých výletů, poznámky o viděném a ochutnaném, čtou rádi i články, kdy se někdy pouštím na nejistou rovinu teoretizování? A co když otevřu dveře ještě více a umožním jim pohled takřka pod pokličku - ať rodinného života, nebo hrnce s vonícím domovarnickým rmutem? Loni jsem si přál setkávat se s Vámi na stránkách blogu a ještě raději přímo u piva. Nakonec se povedlo obojí a nakonec se vlastně povedlo i tu neznatelnou linii vymazat zcela. 

Na prosinec roku 2014 jsem v libereckém Pivním baru Azyl (který se po našem přestěhování na sever také stal, logicky a vím, že to nemohlo být jinak, jedním z polí mé působnosti) uspořádal "Partyzánské pivní setkání". Setkání s lidmi, se kterými jsem se poznal u piva či v souvislosti s pivem. Nečekal jsem, že se nás nakonec sejde tolik a nečekal jsem, že ta pouze na první pohled jednoduchá idea akce bude vyplněna do posledního detailu. I to byla součást roku 2014, který pro mne navždy zůstane i rokem, kdy jsem se díky své manželce a díky jejímu enthusiasmu stal v předvečer narození našeho syna žíznivým třicátníkem, když jsem mohl ochutnat stejnojmenné domácí pivo, které tajně uvařila u příležitosti mých kulatin.

Život plyne dál a já se těším na další setkávání s Vámi ať už tady na blogu, ale zejména opět osobně u dobrého piva v příjemných rozhovorech nejen o nekonečném světě pivní rozmanitosti. Nezbývá mi tady, a vím, že se opakuji, si přát, aby následující rok byl stejně úspěšný, jako ten právě končící. Jen vše dobré v roce 2015 Vám přeje Pivní Partyzán.

 PF 2015 přeje Pivní Partyzán.