DVA LETMÉ POHLEDY A JEDEN POD POKLIČKU PRAŽSKÝCH MINI

Pytel, který se roztrhl s novými minipivovary v uplynulém roce, vypustil hned několik vlaštovek i na území našeho hlavního města. Kdyby to bylo před půl rokem, asi bych měl už všechny objeté, ochutnané, nafocené, pochválené a zkritizované tu na blogu. Časy se ale mění, a tak návštěvy v pražských novinkách jsou otázkou ušetřeného času či povinností naplánovaných v jejich blízkosti, které mi umožňují nějakou tu zajímavou návštěvu. Takové dvě letmé rychlé příležitosti jsem měl i v uplynulých 14 dnech, a tak přináším i dva letmé pohledy Pivního Partyzána na ně. Jen pár slov, nepřipojím ani fotografie, neb ani jedna návštěva nebyla plánována a neměl jsem u sebe foťák. Aby ale tento příspěvek nebyl tak chudý, doplním ho jeden aktuální pohled pod pokličku jedné ze stálic pražské minivpivovarské scény.

Vinohradský pivovar. O jeho vzniku pod dohledem zkušeného Františka Richtera si ptáčkové na pražských střechách a nadšenci na pivních webech cvrlikali již dlouho. Provoz nemohl vzniknout samozřejmě nikde jinde, než v prostorách původního vinohradského pivovaru, konkrétně v úseku jeho spilek. Vinohradský pivovar s historií od roku 1893 prodělal klasický smutný vývoj: po roce 1945 uzavřen, později využíván jako sladovna, ještě později jako sklady, chátrající, nedostatečně využitý a na konci cesty rozhodnutí o jeho "konverzi" na obchodní a bytové centrum v prvních letech nového tisíciletí. Pamatuji tu zprávu v televizi jako dnes. Roku 2000 velká část objektu, zejména někdejší sladovna, vyhořela do základu. Fakt blbá náhoda! Následná nová výstavba ale naštěstí zcela nesetřela výraz areálu a dochovaly se (ač v moderních úpravách) oba hvozdy a zejména celé křídlo pivovaru při Korunní ulici s úsekem varny a chladného hospodářství.

Díky Pivní rozmanitosti jsem měl již dříve možnost vnitřní prostory navštívit. Hnusné vnitřní prostory. Interiéry, na které ruka oprav nesáhla několik desítek let, působí jako kombinace školní tělocvičny, levného hotelu a předsálí okresního kongresového centra někdy z první poloviny 80. let. Nový Vinohradský pivovar naštěstí vznikl konceptuálně kompletní přestavbou, a tak jsou jeho prostory moderním a současným vyjádřením architektů. Na mne možná až příliš divokým. Vyabstrahovaná (snad spíš přeabstrahovaná) prostora pivnice, která umožňuje díky kruhovým otvorům sledovat pohyb na varně nového pivovaru, působila při prvním vstupu trochu odlidštěně a nezvykl jsem si ani po celou tu půlhodinku, co jsem tady seděl. Jinak místo čisté, po všech stránkách, obsluha příjemná. 

Jak píšu, neměl jsem moc čas, tak jsem vyzkoušel jen světlý ležák s tím, že se sem někdy vrátím. Na pivo jsem četl na webu nejrůznější zkazky, které byly asi tou pravou motivací ho ochutnat (chuť kopřiv, spálené gumy apod.). Nemám asi tak vyvinuté chuťové buňky, avšak to, co jsem ochutnal mne překvapilo. Vinohradský světlý 12° ležák je určitě unikum. Ani jsem nevěděl, zda mi to vadí, nebo ne, ale když jsem ho dopil, měl jsem pocit, že si chci dát ještě jedno. Těžko říci, co stojí za tou prazvláštní chutí (a těžko říci, zda to byl jen technologický omyl, nebo záměr, který se projeví i u dalších várek), zda použité chmely, nějaká nestandardnost v zařízení či v technologickém postupu, nevím. Každopádně, pokud jste zkoušeli na dětských táborech kouřit duté stonky nacpané suchou travou, chutnalo to podobně. Zajímavé, určitě se někdy vrátím na podrobnější průzkum.

Zcela v jiné části Prahy, ve zcela jiných prostorách (ale také dýchající moderní atmosférou) je druhý podnik, který jsem v rychlosti mohl navštívit včera. V někdejším ošklivém obchodním centru nad stanicí metra Lužiny, které prodělalo v uplynulém roce radikální rekonstrukci, jež mu dala nový a moderní háv, se našlo místo i pro nový pivovar. Ač většina konzervativních pivařů se těmto pivovárkům v obchodních centrech asi brání, mne nijak neuráží. Naopak, když jsem z pivovaru odcházel kolem hradby panelových domů v okolí, přemýšlel jsem, že kdybych v tom místě musel bydlet, kvitoval bych podobný podnik dokonce s povděkem. Kor, když interiér a atmosféra pivovarské restaurace záhadným způsobem dýchala neobchoďákovou atmosférou.

Když jsem usedal k masivnímu dřevěnému stolu, měl jsem pocit, že už jsem tu někdy byl. Společnost Pivovar Lužiny, s.r.o. na svém webu děkuje za kolegiální poradenství pivovaru Hostivar, něco mi ale říká, že to spojení je ještě užší, než jen poradenství. Každopádně na vzhledu restaurace se to hodně projevilo. Podobný koncept? Stejný grafik? Stejný architekt? Těžko říci, ale možná i právě proto se mi tady tolik líbilo. Zvláště musím pochválit geniální panelákovou siluetu umístěnou na jedné ze zdí. Už méně se mi líbilo barevné ladění veškerých materiálů a interiérových prvků do zelené a žluté barvy, ale to už jen můj problém, že nemám tuto kombinaci rád. Stejně jako je můj problém, že při vyslovení slovního spojení "hardrock" se mi vybaví jen ty nejošklivější a nejdivnější věci, což právě v Lužinském pivovaru nebylo úplně ok. Patronem celého podniku je skupina Doga, lužinské pivo je nabízeno s příchutí tohoto hudebního (a bohužel i životního) stylu a v materiálech a na zdech pivnice je to opakovaně zmíněno. Jako třešnička na dortu v tomto směru na mne určitě zapůsobilo stylizované PF jedné z fanynek pivovaru s nadšeným kaprem v jejích rukou. Lužinští to hodnotí jako "paráda", ale mně to parádní fakt nepřipadá. Nic, nebudu se tu v tom zbytečně pitvat, sliboval jsem přece letmý pohled na pivovar.

A pivovar dělá pivo. Chtěl jsem ochutnat jediný svrchňák v nabídce, Lu-Ale (podobnost s Hostivarem nemusím zmiňovat), ale bohužel nebyl aktuálně na čepu. Neměl jsem bohužel čas projíždět celé poměrně široké portfolio, a tak jsem zkusil světlý 11° ležák. Byl výborný, skvěle pitelný, vyvážený, trochu více sladový, ale nijak rušivě. Kdybych bydlel za rohem, chodil bych sem na něj rád. Druhým vyzkoušeným pivem byl 14° světlý speciál Beerstriker, uvařený pod patronací výše zmiňované kapely. Nebylo špatné, ale nepilo se mi úplně dobře. Nevím, možná za to mohl jen ten hardrockový background, těžko říci. Už jsem u toho zase a moc se omlouvám, ale vyznění místa je zkrátka komplexem pocitů a osobního vnímání a já na tohle skutečně nejsem. Je to škoda. Lužinský pivovar je příjemné místo, pivo bude asi dlouhodobě na vysoké úrovni, ale to spojení s něčím, co je mi osobně odpuzující, můj celkově pozitivní pocit sráží. Vzhledem k tomu, že Lužiny mám zcela z ruky a dostanu se sem maximálně tak jednou za rok, to ale asi přežiji a až příště pojedu kolem, na jedno-dvě se zastavím.

A slibovaný pohled pod pokličku? Původně to měla být exkurze pro studenty bloku přednášek o Pivovarství, cukrovarství a mlynářství v druhé polovině 19. století, kterou s kolegy vedeme na našem domovském ústavu, ale nakonec to bylo trochu jinak. Předvánoční shon způsobil, že jsme se nakonec u brány Břevnovského pivovaru sešli jen tři: já, moje kolegyně Šárka, která je blázen do mlýnů jako já do pivovarů, a jeden student. O to více byla komorní prohlídka příjemná. Její domluva proběhla ad hoc na Partyzánském pivním setkání v Liberci s jedním z místních sládků, Radkem. Sympaťákem, kterého jsem poznal v létě, když jel náhodou s partou kamarádů kolem Frýdlantského pivovaru, kde jsem toho dne cosi vařil - od té doby jsme se potkali již několikrát.

 Břevnovská varna.

Bylo to neformální, příjemně strávené odpoledne. Prošli jsme celou technologii, položili řadu zvídavých dotazů, na některé jsme dokonce dostali i odpověď a i jinak jsme se dozvěděli a viděli mnoho zajímavého. Břevnovský pivovar (o historii pivovarnictví v Břevnově jsem tu již jednou psal) se nachází v někdejších stájích kláštera a v podstatě celý provoz je umístěn do jedné dlouhé místnosti, což logicky usnadňuje práci. Pivovar dnes vaří téměř na hraně kapacity, plánuje drobné rozšíření, ale víc již nebude kam. Technologii dodala firma Pivo Praha, která pivovar i provozuje. A nějaké zajímavosti? Třeba to, že varna je starý výrobek ZVU Potez Hradec Králové, který ležel dlouho ladem, než byl použit. Do lahví stáčí pivovar na moderním stroji dovezeném z Německa, který je nastavený na stáčení 6 lahví najednou a je ne nepodobný prvním historickým stáčečkám lahví z konce 19. století. Anebo, a to mne překvapilo nejvíc, že Břevnovský pivovar používá ke chmelení svého ležáku unikátně dochovaný starý klon Žateckého poloraného červeňáku od soukromého pěstitele z Žatecka, který je mj. zajímavý tím, že obsah hořkých alfe-kyselin je pouhých 1,9% (standardní červeňák se pohybuje okolo 4,0%).

 Stáčečka lahví.

Ležák jsme měli možnost ochutnat přímo z tanku, stejně jako velmi dobrou 15° IPU. Ochutnávka nakonec byla jedním z hlavních důvodů, proč jsem se na návštěvu v Břevnově těšil: Radek mi slíbil košt silných tmavých piv, která zrála v dubových sudech od whisky, splašených společností Pivo Praha snad kdesi ve Skotsku. 21° Imperial Stout jsem již dříve měl točený i lahvový a byl fenomenální. Já tahle barrel aged piva, ideálně po nějakém jiném nápoji, mám zkrátka rád. Dokonce slabost by se tomu dalo říci. 18° Porter jsem měl ale poprvé teprve včera v pivovaře. Byl zcela jiný, než Imperial Stout, nepřekvapí, ale že mi také chutnal (ale stout víc ;) ). Jestli jste je ještě neměli, také si je někde sežeňte, stojí to za to a dle toho, co mi říkal Radek, nebudou v nabídce věčně.

 Průhled prostorem celého pivovaru.

Návštěva v Břevnově rychle utekla, měli jsme během ochutnávání možnost vidět i společenské zázemí pivovaru spojené s malým muzeem pivovarských artefaktů mj. i z konce 19. století, a tak byl naplněn i smysl návštěvy domluvené v rámci našich přednášek z historie. Viděli jsme současný pivovar vařící "tradičním" způsobem, v prostorách, kde je zmiňován nejstarší pivovar na našem území a také v prostorách, kde jsou k vidění právě zmiňované artefakty. Radkovi za skvělou exkurzi ještě jednou děkuji, už nyní vím, že na Břevnov, na který mám hezké vzpomínky z časů mého dětství, se určitě někdy brzy vrátím.

 Expozice starých artefaktů začíná již v prostoru pivovaru.

Návraty do Prahy mne baví a věřím, že při nich tak najdu čas nejen na návraty, ale zase i na poznání něčeho nového. Kromě zatím trestuhodně nenavštívených restů se v Praze i v roce 2015 chystá řada pivovarských novinek, takže studnice nových pražských pivovarů zřejmě jen tak nevyschne.