PLNOHODNOTNÁ ADVENTNÍ NÁVŠTĚVA ČESKÝCH BUDĚJOVIC

České Budějovice patří díky své pivní historii i současnosti mezi Mekky českého pivovarnictví. Město je tradičně významné přítomností zdejšího giganta v rukou státu, který navíc stále vyvolává kontroverze na pivovarském i širším společenském poli. Vedle Budvaru pak ve městě působí trochu podivný Měšťanský pivovar s pro mne ne zcela přehledným marketingem, strategií vyráběných značek a nakonec i kvalitou vystavovaných piv pod značkou Samson. Tento tandem udával v Budějovicích takt až do loňského roku, ale bylo jen načase, kdy i tolik pivem proslavené město ožije i na poli minipivovarském. Už jsem to tady psal na blogu vícekrát, že to zkrátka nestíhám všechno sledovat, a tak mne minulý týden při plánovaní tohoto výletu překvapilo, že v Českých Budějovicích dnes nevaří jeden, ani dva, ale hned tři minipivovary.

 Náměstí v Českých Budějovicích a adventní trhy na něm.

Otevřením restauračního pivovaru Kněžínek v rámci kongresového centra Nové Dvory na blatech za Českobudějovickými humny na konci roku 2012 jsem byl ještě dobře obeznámen. Překvapením pro mne však byly dva pivovárky v samém historickém jádru města, otevřené až v letošním roce: minipivovar Beeranek a restaurační pivovar Krajinská 27. Metropole jižních Čech se tak stává velmi zajímavou pivní lokalitou a v kombinaci s jeho historicky zajímavou zástavbou, bezprostředním krajinným zázemím a řadou krásných lokalit v okolí, tím pádem i vítaným cílem výletů.

Ale proč České Budějovice právě nyní? Před Vánoci jsme byli zvyklí jezdit na adventní trhy k našim západním sousedům a tyto návštěvy jsme spojovali i s ochutnáním místních pivních krás. Letos, ač se nám Německá hranice nenadále přiblížila, to zkrátka nevyšlo. Tu nebyl volný termín, tu měl náš malý rýmu, tu už jsme nebyli v Liberci, ale na Vánoční návštěvě u babičky. No a vlastně nakonec díky té návštěvě padlo rozhodnutí, zůstat letos při návštěvě vánočních trhů v domácích podmínkách. A vzhledem k tomu, že babička bydlí v Posázaví, nebylo to do Českých Budějovic zas až tak daleko.

 Vánoční atmosféra...

České Budějovice mne několikanásobně překvapily. Velkými a vydařenými adventními trhy, orientovaných na hlavní náměstí i do některých z bočních uliček, které mne učarovaly svou koncepcí i návštěvností, jež je v mých očích stavěla o několik úrovní výše, než ty, které jsem doposud vídal v jiných našich městech a svou kvalitou si určitě nezadaly právě s trhy Německu. Život města mne vůbec překvapil. Ač neděle, celý den pulsovaly ulice jeho historického jádra bohatým životem. 

 V uličkách starého města.

A co mne překvapilo v neposlední řadě, a to je co říci, byl genius loci budějovických ulic a uliček. Přestože jsem město dříve již opakovaně navštívil, nikdy na mne nezapůsobily tolik, jako tuto neděli. Nevím, čím to bylo dáno, každopádně dokonale zachovanou historickou zástavbu doplňuje systém ramen řek kolem soutoku Vltavy a Malše a tvoří tak moc pěkný stavebně-krajinný komplex. Ne nadarmo jsem vždy říkal, že město dělá jeho dochovaná historická zástavba, voda a pivovary. České Budějovice tak mají všeho skutečně požehnaně. A já teď budu už psát o těch pivovarech. Tak jak jsme je v neděli postupně navštívili. Respektive, pivovar jsme nakonec navštívili pouze jeden, ale ochutnat jsme mohli z minipivovarské nabídky vše a jako bonus jsme absolvovali jednu "povinnou" ochutnávku velkopivovarskou.

 Voda hrála a hraje v životě města významnou roli.

Pivovar s vtipnou slovní hříčkou "Beeranek" byl vybudován ve starém měšťanském domě v České ulici (7/55), v zadním traktu bloku s budějovickou radnicí na přelomu let 2013 a 2014. Minipivovar rozšířil provoz zavedeného Singer Pubu a stejnojmenného hostelu. Pivovar se specializuje na vaření spodně kvašených piv všech možných barev a typů, včetně nejrůznějších experimentů. Plakát ve výloze pivovaru, skrz kterou bylo možné z ulice přehlédnout část technologie, avizoval poněkud divoce charakterizovaný 13° speciál "Diablo Negro" pod popisem "Like Stout Pilsner". No, nevím. Proč pivovar nevaří i svrchně, zda na to nemá prostory, sládek zkušenost či je důvod nějaký jiný, také nevím.

 Pivovar Beeranek a Singer Pub a hostel.

Pivovar jsme bohužel mohli vidět právě a jen přes výlohu, o víkendu byla recepce hostelu zavřená a samotný Singer Pub, na stránkách pivovaru působící jako velice příjemné místo, které bych určitě rád navštívil, má bohužel až podvečerní otevírací hodiny, o víkendech dokonce až od 19. hodin, což pro náš plán dne bylo moc pozdě. Pivo Beeranek naštěstí nabízí i některé další podniky ve městě. Trochu divoce působící Džin bar, toho času stejně jako Singer otevřený až pro večerní zábavu a poté luxusně, ale příjemně vypadající španělská taverna La Cabaňa (Panská 168/14), do které jsme se museli probít přes neuvěřitelné davy návštěvníků trhu tradičních řemesel v Panské ulici.

 Davy v Panské ulici. La Cabaňa je zcela vpravo.

Na čepu byl pouze polotmavý ležák 11° podávaný v originálním skle. Pivovar má hezky zpracovanou grafiku, jak bylo jasné z webu i ze zmíněného skla, více jsme bohužel neviděli, v La Cabaňa nebylo k pivu žádné povídání, pivo bylo natočené z budvarské pípy. Jak se mi líbila grafika, tak se mi bohužel nelíbilo pivo. A asi bych to nepřikládal tomu, že toho dne tady měl větší úspěch svařák prodávaný před restaurací než pivo, a tedy nízké výtoči. Polotmavý ležák chutnal divně, nevyrovnaně, cítil jsem v něm nějakou cizí chuť, kterou jsem nebyl schopný identifikovat a stěží jsem ho dopil. Pivovar Beeranek tak zatím řadím mezi ty pivovary, které mám poznačené jako "ještě jednou navštívit". Za prvé přímo pod komínem a za druhé ochutnat zbytek nabídky. Uvidíme, jak dopadne příště, bohužel první seznámení s Beerankem zatím "nic moc".

 Polotmavá 11° Beeranek.

Během našeho bezstarostného bloudění uličkami a podloubími v centru města jsme si neodpustili navštívit asi nejlegendárnější pivovarskou pivnici v jednom velice zajímavém historickém objektu. Masné krámy (Krajinská 13), ve středověku a nejen raném novověku povinná součást organismu všech našich historických měst, dostaly v Budějovicích v polovině 20. století nové smysluplné využití v podobě prezentační pivnice Budějovického Budvaru. A tou je po rozsáhlé rekonstrukci v roce 2007 i dnes. Nikdy dříve jsem místo, kde se mj. točí i legendární "kroužek", nenavštívil, takže tentokrát to byla povinnost.

 Masné krámy.

Moderně zpracovaný interiér se skvěle doplňoval s historickým výrazem někdejších řeznických krámců. Podobné prostory mám rád, a asi nejen já. Pivnice byla do posledního místa zaplněná a pokud byl volný stůl, byl rezervován na brzkou návštěvu. Nakonec jsme tak jen v rychlosti, téměř na stojáka, využili stolků v sousedství místnosti s přetlačnými tanky, kde nám čas rezervace dával půl hodiny času. Z toho důvodu jsem si nakonec rozmyslel okamžitý nápad ochutnat i zde nabízený B:CRYO. Tak snad někdy příště.

 Výčep v Masných krámech.

A kroužkovaný Budvar? Kroužkované pivo je vyráběné metodou, kdy se ke stáčenému odleženému pivu přidává podíl rozkvašené mladiny ve stadiu vysokých kroužků, čímž dochází k sekundárnímu dokvašení a změně senzorických vlastností piva. Na stránkách Masných krámů je navíc zmiňovaný vyšší až vysoký říz, logicky dotvořený dokvášením v sudu. Mnou ochutnaný kus říz téměř postrádal, na vině byl nechutný způsob točení, kdy bylo pivo z výšky rozbité o půllitr postavený na desce výčepu. Tuto praxi jsem vzhledem k nabízeným senzorickým vlastnostem piva moc nepochopil, ale jinak byl mnou ochutnaný Budvar výborný a chuťově vyvážený. Musím se již nyní přiznat, že z piv ochutnaných toho dne byl skoro tím nejlepším a minipivovarští v Budějovicích tak mají co dohánět (a ano, tohle skutečně píše Pivní Partyzán a nikoliv takový ten zaplacený diskutér, který na pivních webech pod naprosto nesouvisejícími články píše o tom, jak mu chutná Budvar ;) ).

 Všudypřítomné logo Masných krámů.

I když možná trochu přeháním. Podobně spokojený jsem v neděli byl i s nabídkou z pivovaru Kněžínek (Nové Dvory 2235). Jeho piva jsme původně chtěli zajet ochutnat do zmiňovaných Nových Dvorů, ale nakonec jsme se rozhodli návštěvu kraje rybníků za městem nechat na nějaký letní výlet s procházkou po hrázi Starohaklovského rybníka  a využili možnosti ochutnat pivo Kněžínek v restauraci Life is Dream (Kněžská 330/31), kterou provozuje stejný majitel a která zabírá prostor dalšího z pěkných měšťanských domů v centru, poblíž hradebního okruhu. 

 Život je sen, aneb v Českých Budějovicích by chtěl žít každý?

1. českobudějovický minipivovar, jak se sám honosí, vznikl roku 2012 v Nových Dvorech přestavbou sýpky zdejšího hospodářského areálu, sloužícího dnes jako rekreačního a kongresového centra. Specializuje se taktéž na spodně kvašená piva a jeho stálou nabídku 11° ležáků světlého a polotmavého a 13° speciálů polotmavého a tmavého doplňují sezónně vařená piva. Pivovar jsem nenavštívil, tak k němu víc nepovím a schovám si to na nějakou budoucí návštěvu, na kterou se, vzhledem k fotografiím z místa a jeho položení v krajině, moc těším.

 Výčep s pivem pivovaru Kněžínek.

Restaurace Life is Dream s výčepem v barvách pivovaru působila sympaticky. Prostor rozdělený na několik podlaží s terasou ve dvoře zval k návštěvě. Zaujali jsme místa v nekuřáckém mezipatře vyvedeném ve dřevě s krásným dřevěným stropem a objednali si. Na čepu byl světlý 11° ležák, polotmavý 11° ležák a medový tmavý 14° speciál. Všechna piva byla skvěle pitelná, což mne, vzhledem k tomu, co jsem k úrovni piv z Nových Dvorů četl na internetu, celkem překvapilo. Zřejmě se místní sládek zapracoval a receptury vyladil. Odpolední posezení u Kněžínkovo piva v Life is a Dream bylo moc příjemné, potěšila nás, třeba někdy na příště, velice široká nabídka veganských pokrmů, v podobných podnicích nevídaná. Rádi se sem tak vrátíme, třeba cestou za získávání druhého pohledu na samotný pivovar. Pivo bylo určité dobrou devízou.

 Vlevo nealkopivo nejmenovaného velkovýrobce, vpravo světlá 11° Kněžínek.

Na jediný minipivovar, který jsme toho dne nakonec skutečně navštívili, jsem se těšil asi nejvíc. Opět historický měšťanský dům (navíc s dlouhou pivovarskou tradici), respektive jeho přízemí a moderně zastřešený dvůr. Krajinská 27 je nejen adresa, ale i jméno pivovaru, který se do objektu se zachovaným historickým členěním skvěle hodí. Vstup do domu s jedním obloukem podloubí a dlouhým vjezdem do dvora a výrazným nápisem na fasádě mi hodně připomínal pivovary ve starých německých městech. Varna hned za oknem, zářící v podvečerním stmívání do ulice, lákala k návštěvě.

 Vstup do pivovaru Krajinská 27.

Jako bavorské podniky na mne působil i interiér, členěný na skromné posezení v průjezdu, posezení u stolů ve zmiňovaném atriu nádvoří a prostor samotného výčepu s barovými stolky. Celý pivovar působil dojmem, že tady se skutečně nešetřilo. Moderně zpracovaný interiér, pěkný nábytek, řada architektonických detailů, vše krásně čisté a upravené. Tak to mám v pivovarech rád. Naopak nebavorsky na mne bohužel působila poloprázdná restaurace, které by hučící zaplněný prostor opravdu slušel. Těžko říci, co bylo na vině, jedním z důvodů možná byla i pro mne trochu překvapující výše ceny piva, která se pohybovala mezi 39 Kč (světlá 11°) až po 55 Kč (14° IPA) za půllitr, jakou bych očekával spíše někde v centru Prahy. Třeba to ale byla náhoda, pivovar si ve skutečnosti svou klientelu našel, jeho provoz funguje a jen tentokrát bylo zkrátka poloprázdno.

 Zaastřešené nádvoří měšťanského domu.

Podobně jako hezké prostory mám rád i pěkně zpracované materiály, což platilo i v tomto případě. Etikety, jídelní lístky, zpracování výčepu ad. Naopak mi trochu scházelo více informací o samotném pivovaru, nabízených pivech apod. Stejně jako o koncepci pivovaru, který zřejmě spolupracuje i s nějakou malou farmou, neboť jídelní lístek byl plný originálních jídel z hovězího masa, v jídelním lístku byla dopodrobna rozebrána kravička, která její část je které maso a v neposlední řadě v osvětlené výloze visela kravička dopodrobna rozebraná doslova. Tím jsme tedy rozhodně nadšeni nebyli a k posezení jsme volili místo, ze kterého bychom na tento oltář masožroutství nemohli vidět.

 Prostor výčepu.

Naopak jsem se několikrát došel podívat k průhledu do varny z ulice i z průjezdu a také na spilku, viditelnou taktéž z průjezdu, v jejíž otevřených kádích zrála dvě spodně kvašená piva. Nevím, jak má pivovar přesně vyřešené oddělení různých typů kvašení, neboť v široké nabídce se nachází piva kvašená spodně i svrchně. Kromě točené podoby nabízí pivovar i pivo stáčené do skleněných a PET lahví všech možných objemů k zakoupení domů. Lahve byly stáčeny přímo na provoze pěkně jednotně oblečenou obsluhou na malé ruční protitlaké stáčečce, instalované přímo v sousedství výčepu.

 Nejlepší reklamní poutač: osvětlený průhled na varnu z ulice.

Pivo bylo nakonec nejslabším článkem pivovaru. Pomíjím zmiňovanou vyšší cenu, kterou bych vzhledem k tomu, na co jsem jindy zvyklý, ani tolik neproblematizoval, ale pominout bohužel nemohu jeho kvalitu. Pivovar naštěstí nabízel možnost ochutnat průřez nabídkou prostřednictvím ochutnávkových 1 dcl skleniček, kterou jsem nadšeně využil. Ze spodně kvašených piv byla na čepu světlá 11°, jantarová 11°, polotmavá 13° a ze svrchně kvašených pak 14° IPA a sezónní speciál Krajinská 27°, na kterou jsem byl zvláště zvědavý.

 Ochutnávkový set 0,1 l skleniček.

Z ležáků byla pitelná pouze polotmavá 13°, která víceméně splňovala moje představy o podobném pivu. Obě 11° byly mdlé, unavené a špatně pitelné a byl jsem rád, že jsem byl nucen vypít jich pouze jedno deci. Vyloženým průšvihem však byla IPA. Nějak tak si představuji nepovedené pivo. Zcela bez řízu, nepříjemně hořké při napití a výrazně ulpívající při doznívání. K tomu nepříjemně lepkavá chuť použitých sladů. (teprve v zrcadle takové kvality by bylo asi možné problematizovat i cenu nabízených piv). Překvapivě mi ale chutnala zmiňovaná 27°, kterou jsem si nechal na konec a po degustaci předchozích vzorků jsem se jí trochu bál. Jednalo se opravdu o pití k jednomu doušku a chutnalo mi hlavně asi pro mou lásku k těžkým sladkým alkoholově likérovým pivům. Přesně taková Krajinská 27° totiž byla. Ve výsledku jsem nerozluštil význam využití svrchních kvasnic, ale na webu pivovaru se hovoří o "speciálních kvasnicích", tak se možná jednalo o nějaký vysokému objemu alkoholu tolerantní kmen, nevím.

Chtěl jsem si na doma z široké nabídky lahvových piv vzít s sebou to, které mi z ochutnávky bude opravdu chutnat. Nakonec jsem odjížděl s prázdnou. Nic asi lépe necharakterizuje moje pocity z nabídky pivovaru Krajinská 27. Byl jsem trochu zklamán, prostory pivovaru slibovaly velká očekávání, která bohužel nebyla naplněná. Nezbývá tak než věřit, že se produkce pivovaru výrazně zlepší. Jak mám ve zvyku, do pivovaru v Krajinské ulici se, až budu mít příště cestu kolem, určitě zase zastavím a dávám mu tak druhou šanci.

 Nabídky k odnesení piva domů jsem nevyužil.

Adventní návštěva v Českých Budějovicích ukázala, kolik podob a úrovní kvality dnes může naše minipivovarská scéna mít. Nezbývá, než doufat, že nové pivovary, které v současnosti vznikají jako houby po dešti nebudou zapomínat na to nejdůležitější, a to je kvalita piva. Vždy kvituji s povděkem, a už jsem to tady na blogu psal několikrát, když nové a nové pivovary vznikají a všechny je rád poctím svou návštěvou, klidně i dvakrát. Zároveň ale pevně věřím, že kvalita (nejen) nových pivovarů bude vždy taková, abych měl chuť si jejich pivo dát i potřetí a počtvrté.

První dotek v Českých Budějovicích dopadl tentokrát 2:1 ve prospěch těch nepovedených, ale i tak jsem rád, že se česká pivovarnická scéna proměňuje, je stále více rozmanitá a že má návštěvník možnost i na malém prostoru jednoho města navštívit tolik pivovarů a pivně zajímavých míst, jako jsem na to zvyklý třeba právě ze zmiňovaného Německa. Uvidím příště, zda to má i ten patřičný smysl.