JAK SI UŽÍT PRVNÍ DNY ROKU 2015

Nejlepší setkání jsou ta, která se dohodnou vlastně náhodou a nejlepší setkání jsou pak také taková, kterými se jen tak mimochodem založí nová tradice. Letos to to začalo vlastně trochu nenápadně někdy začátkem prosince na facebookové stránce tohoto blogu, pokračovalo to v jednom z jeho příspěvků a skončilo to minulý pátek 2. ledna Napalmě v Praze.

Asi jsem nečekal, že se nás sejde tolik, že jsme museli nadvakrát nastavovat stůl, ale o to víc mne to potěšilo. Vidět se opět, s někým po delším čase, s někým po pár dnech, u dobrého piva. A jaká to tradice? Snad náhodou to byl přesně rok, kdy jsme se podobně sešli s Rosťou Kloubkem a Vetyškovými v pivovaru Hostivar. Zkrátka jenom tak pokecat, nebylo v tom nic skrýtého. Nyní už ale vím, že se rodí nová příjemná povinnost: pravidelné novoroční posezení. A nyní je jisté, že za rok se uskuteční znova. A opět Napalmě.

 Začíná se to scházet.

Však to místo je jedním z mých nejoblíbenějších v Praze a už jsem to tady několikrát psal. A co víc, místní obsluha, jedna z nejsympatičtějších nejen Praze, tu nebyla jen proto, aby nám nosila pivo, ale Marta s Vláďou se setkání také vlastně aktivně zúčastnili. Takže prostě skvělé místo na uspořádání akce, které tentokrát byla záminkou ochutnávka vánočních a novoročních piv z Domácího pivovaru Partyzán.

 Kluci spolužáci.

Vážím si toho, že Roman Holoubek dojel až z Vysočiny, když mu to v prosinci do Liberce nevyšlo, vážím si toho, že přišli staří pivní harcovníci Rosťa a Pechi a taky si vážím toho, že čas si našel i Milan, starý to kamarád a kolega z časů Melodie v Benešově, kterého vidím vždycky rád a který toho večera zjistil, že chodili s Pechim do stejné školy (stejně jako s Rostíkem, což ale oba už věděli). Já s nikým z nich do školy nechodil, ale vidím je vždycky rád. Stejně jako Moniku s Vítkem, přátelé, se kterými jsem se poznal jen málo více než před rokem, ale které nejen pro jejich lásku k pivu (hlavně Vítkovu :D) vždy znova rád a rád potkám. Stejně jako Katku s Martinem, kteří nám poskytli při našem pobytu v Praze skvělý azyl kolem Silvestrovské noci a způsobili, že i s malým dítětem se dá poslední noc roku skvěle užít. ;) A pak samozřejmě moje úžasná manželka, kterou vídám každý den a i přesto jsem měl radost, že tam s námi u stolu s Mikulášem alespoň část večera mohla být.

 Vsuvka z příjemně stráveného Silvestra, mj. v Pivovaře Kolčavka.

Prezenci bychom tedy měli za sebou. A co program? Ona ta ochutnávka byla skutečně jen záminkou, prostě jsme se chtěli zase všichni vidět a pokecat. Už jsem to tady psal loni, ale ony takové malé cíle občas v sobě nesou mnohem silnější poselství, které jsem si zrovna dnes uvědomil. Prohlížel jsem si jednu knížku z edice "Zmizelé Čechy", kde se psalo o jednom dnes již zaniklém hostinci a mně to zase dávalo dohromady jedna a jedna. Dnes už lidé chodí mnohem méně ven. Nejen na pivo, ale i na výlety a kamkoliv. A s tím se zkrátka musí něco dělat. Zvlášť, když jsou tak příjemná místa jako bar Napalmě a tak příjemní lidé, se kterými se dá trávit čas.

 Martin debatuje s Monikou a Vítkem, kteří mi mj. dovezli pivní dárek z Bavorska.
 Ještě jsem neochutnal, ale moc se na to těším. ;)

Čas, který toho večera neúprosně utekl v dlouhých debatách o historii a současnosti piva, o životě, o cestování a objevování a také o vaření piva. Aby záminka nebyla jen záminkou, ochutnali jsme postupně jak Dunkel Rauchweizen, tak Imperial Pumpkin Ale. Měl jsem je toho dne možnost pořádně ochutnat poprvé, neboť mne celé svátky trápila rýma, která pečlivému zhodnocení bránila, a tak jsem měl obavu, jaká budou. Věřím, že ochutnávku od tak zkušených pivních harcovníků ustála se ctí.

 Roman fotí Pivního Partyzána, který fotí Domácího
 Partyzána. ;)

A jak si můžu být tak jistý, že se za rok všichni sejdeme? Píšu to sem, aby náhodou někoho nenapadlo na to zapomenout, neboť v čase, kdy jsme si na to připili jsme byli již. No, připití. Úkol zní ale jasně. Za rok, zase 2. ledna, zase Napalmě se všichni sejdeme na další ochutnávku. A tentokrát srovnávací. Každý uvaříme doma svůj Pumpkin Ale libovolné barvy a síly jen s jednou podmínkou. Dýně se nesmí opakovat! Já si zabral svou oblíbenou hokaido, Roman nás nalákal na valašskou odrůdu. A co další? Uvidíme, s čím se vytasí. Co Vláďo? Co Rostíku, Pechi a Milane? A klidně i někdo další? Však dejte vědět, pokud byste se taky chtěli připojit. Vím, je to za rok, ale já si letos zase ověřil, že to hrozně rychle uteče.

Fakt. Stejně jako zůstává faktem, že jsem se toho pátečního večera a noci skvěle pobavil, jako už dlouho ne a v tom nečekaně ukrutně pracovním konci roku to pro mne byl i opravdu příjemný odpočinek. Díky Vám za to!