TŘÍKRÁLOVÝ WEIZENBOCK ZE STRAHOVA

V posledním čísle časopisu Pivo, Bier & Ale jsem se v rozhovoru s p. Markem Kocverou, manažerem Klášterního pivovaru Strahov, dočetl, že v pátek 6. ledna budou v pivovaře narážet tradiční tříkrálový weizenbock, tentokrát v tmavém provedení. Včera jsme měli shodou okolností kolem Strahovského kláštera cestu, a tak jsme se stavili ochutnat. Weizenbock byl navíc zatím posledním pivním stylem, který jsme uvařili v našem Domácím pivovaru Partyzán, tak byla i příležitost porovnávat.

Klášterní pivovar Strahov byl založen roku 2001 a za více než desetiletou historii se proměnil ve stálici na českém pivním trhu, zárukou kvality piva a také jeho velkým propagátorem. Pivovar stavěl a léta v něm vařil p. Martin Matuška, který roku 2009 odešel do Broum, kde pokračuje svým vlastním rodinným podnikem. Strahovský pivovar nabízí stabilně v nabídce Jantarový ležák, Tmavý speciál a nějaký čas i svrchně kvašené pivo typu IPA. Všechna piva pod značkou "Svatý Norbert", osobně chválím velmi pěkné grafické zpracování etiket i jiných propagačních materiálů. Stálou nabídku doplňují různá sezónně vařená piva, včetně zmiňovaného weizenbocku, který byl včera naražen.

Vzhledem k pátečnímu podvečeru jsem měl oprávněnou obavu o volná místa, která se na konec potvrdila. Prostor u výčepu byl zcela zaplněn, mnoho lidí sedělo i na venkovní zahrádce, kde pro jsou pro ně, na zimní měsíce, připraveny červené deky na zahřátí (vtipné a praktické!). Jak byly zaplněny ostatní prostory pivovaru netuším, my chtěli ochutnat jen jeden vzorek weizenbocku, a tak jsme nepohrdli místy "na stojáka" přímo u výčepu, odkud jsme měli skvělý výhled na varní soupravu, kde současný mladý sládek Jan Martinka právě dokončoval jednu z várek.

Weizenbock byl nabízen v pohárech o nestandardním objemu 0,25l za cenu 37 Kč, což považuji, vzhledem k lokalitě, kde se podnik nachází, za velmi přijatelné. Pivo mělo krásně temnou, lehce načervenalou barvu, s intenzivní vůní po banánech, ale i s poměrně znatelným chmelovým aroma. V chuti bylo cítit kromě banánů i hřebíček a snad i jiné kořeněné chutě, celkově bylo pivo ale velmi chuťově vyvážené a pitelné. Kdesi jsem se dočetl o použití novozélandského chmele Motueka, což myslím byla skvělá volba. Strahovský pivovar jsem navštívil již podruhé a kvalitou piva opět potvrdil jak vysoce nastavenou laťku, tak i fakt, že změna sládka neznamenala v tomto směru žádné odchýlení z cesty.

Z návštěvy Klášterního pivovaru Strahov jsme si ale bohužel neodnesli jen pozitivní pocity. Kvalitu piva a radost z něj naprosto dokonale sráží neuvěřitelně zakouřený charakter výčepu. V pozdním páteční odpoledni se zde nedalo skoro ani dýchat a prostředí pro ochutnávání opravdu kvalitních piv si představuji přece jen jinak. Zároveň jsem trochu litoval sládka, který v tomto ovzduší musí vařit pivo. Kdyby měli majitelé pivovaru něco změnit, tak by to mělo být určitě vyloučení kouření z celých prostor pivovaru. Druhou poznámku mám ke stylu, kterým někteří výčepní točili pivo. Točení z výšky, slévání do sklenic či bryndání pěny dle mne nepatří k etice čepování piva v podniku, kde by mělo být pivo podáváno v té nejpoctivější podobě.

Až na tyto malé výtky pro mne byla návštěva Klášterního pivovaru Strahov příjemně strávenou chvilkou a rád se sem, třeba při naražení nějakého dalšího speciálu, zase vrátím.