PIVNÍ ROK 2011

Pivní rok 2011 dokonale ukázal, jak bohatý, složitý a provázaný je český trh s pivem, že nic není černobílé a nakonec také naštěstí i to, že jedna špatná zpráva přináší pět dobrých. Alespoň pro mne.

Jestliže segment velkých pivovarů stagnoval nebo se projevoval v černých číslech, počet a výstav malých pivovarů stoupal. I český konzument se konečně začíná více a více zajímat o taje pivního světa, které mu produkce velkopivovarů, nabízejících obvykle jen jeden druh piva v několika podobách, nemůže poskytnout. Těch malých pivovarů, které nabízí široké portfolio pivních stylů, sice tolik zase není, na druhou stranu právě malé pivovary stojí např. za zvyšováním obliby piva typu weizen, díky které u nás po desítkách let zažívá pšeničné pivo pravou renesanci. Není to ale jen o rozmanitosti. Malé regionální pivovary se obvykle srůstají s identitou místa, kde vznikly, často navazují tradicí na zrušení vaření piva v oblasti a stávají se významným prvkem na poli cestovního ruchu.

Zvýšení rozmanitosti pivního trhu přineslo v roce 2011 něco, co by asi nikdo ještě před dvěma lety nečekal. Vyškovský pivovar, s osvíceným vedením, marketingovým oddělením a samozřejmě i výrobní částí uvařil ke konci roku, jako první průmyslový pivovar u nás, pivo typu India Pale Ale, které dosud u nás stabilně vařilo opravdu jen pár malých pivovarů. Obrovský zájem o tuto novinku potvrdil, že pivní trh u nás je právě nyní na podobné inovace připraven. Však Vyškov nezůstává v tomto směru osamocen. V pivovaru Litovel otevřeli v tomto roce malý pokusný pivovárek, na kterém ke konci roku vystavili pšeničné pivo belgického typu - witbier - nevídané! Pivní trh určitě oživují i sezónní speciály od dalších pivovarnických skupin - nadnárodního Heinekenu (reprezentované zejména produkty pivovaru Velké Březno) i tuzemského K-Brewery (kdy navíc pivovar Velký Chlumec obohatil pivní scénu u nás prvním svrchně kvašeným pivem ze své produkce - pšeničným Vítem).

Na druhou stranu, další největší hráči na trhu zatím jen mlčí, i přesto, že se proslýchá i v tomto směru nějaká změna (v případě skupiny Plzeňského Prazdroje) a nebo přichází na trh s novinkou, nad kterou zůstává přinejmenším rozum stát (v případě pivovaru Staropramen). Spodně kvašený pšeničný ležák s přídavkem ovocných šťáv a koření asi není tím pravým, co by mělo být tou správnou cestou, jak vzdělávat pivní konzumenty. V úvodu jsem psal, že nic není černobílé a je na místě přiznat, že podobně negativní zprávy lze ale slyšet i z malých pivovarů (a menších pivovarů průmyslových), které nabízejí běžné ležáky, ochucené v lepším případě ovocnými šťávami, v případě horším chemickými výtažky, a ty pak nabízí jako speciály.

Kapitolou samou o sobě, ze skupiny těch špatných, je používání PET lahví. Velké pivovary dokázaly v roce 2011 zase větší množství konzumentů přesvědčit o tom, že plastový obal je k pivu tím nejlepším, a tak trh obohatily, kromě levných piv pochybné kvality dovážených odkudsi ze zahraničí, PET lahve se stočenými klasickými značkami (Kozel, Staropramen). Opět je ale nutné připomenout, že PET lahev je také nejčastějším obalem, do kterého stáčí pivo i malé pivovary a prodej piva v tomto obale pro ně často tvoří životní složku rozpočtu. Chci věřit tomu, že je to jen přechodné stádium, ale kdo ví? Dobrou zprávou na vyvážení tohoto trendu je zprovoznění nové stáčecí linky na skleněné lahve v pivovaru Kácov.

Co se ale člověku v roce 2011 poslouchalo nejlépe, byly zprávy o otevírání nových pivovarů, kterých v letošním roce vzniklo snad 20, možná i víc. Pravdou zůstává, že v prosinci uzavřel Heineken provoz pivovaru Zlatopramen v Ústí nad Labem, což byl však očekávaný krok. Pravdou také zůstává to, že řada nově vznikajících malých pivovarů je stavěna "na klíč" včetně zaučení osoby, která bez potřebného vzdělání pak vaří pivo, často kolísavé kvality (podobně jako pivovary, kde se sládky stávají nadšení homebrewaři, kteří využili pivovarské vlny k zlegalizování svého koníčku). Na druhou stranu doufám, že tyto některé případy (a rozhodně nechci tvrdit, že jsou to v tomto směru všechny) jsou jen dětskými nemocemi nových pivovarů, které postupem doby vyrostou ve kvatlině fungující podniky.

Nově otevřených pivovarů, které od samého začátku nasadily vysokou laťku, dokázaly se kvalitou vyrovnat zavedeným podnikům a vhodně tak zacelit díru na regionáním trhu však byla celá řada. Ať už se jedná o minipivovar Labuť v Litoměřicích, obdobný podnik Na Rychtě v Ústí nad Labem (otevřený již na konci roku 2010, ale teprve rok uplynulý prověřil jeho úspěch) nebo třeba pivovar Antoš ve Slaném. Pro mne osobně se ale pivní událostí roku stalo otevření pivovaru v Úněticích (od začátku plánovaného jako velmi malý průmyslový pivovar) a jeho vstup na pivní trh, kdy je možné ke konci roku 2011 jejich výborné pivo ochutnat stabilně na řadě míst nejen v bezprostředním okolí Únětic, ale i v řadě hospod a restaurací v Praze.

Podobné trendy vývoje prodělal v roce 2011 i zbytek pivní scény. Pivotéky a jiné specializované obchody s pivem rostou jako houby po dešti. Některé z těchto podniků pořádají navíc pro zájemce různé přednášky, ochutnávky a jiné akce, které slouží k rozšíření povědomí o pivu. Stále stoupá množství nadšenců, kteří vaří pivo doma, jednou se možná stanou novými sládky zakládaných pivovarů, někteří domácí vařiči již spolupracují s některými zavedenými pivovary, ve kterých vaří svá piva, která jsou pak uváděna na trh. 

V neposlední řadě nelze nezmínit, že rok 2011 byl i rokem, kdy poprvé u nás vyšel časopis zaměřený výhradně na pivo (Pivo, Bier & Ale), který od začátku deklaroval vysokou úroveň, čímž se vymezil oproti některým dřívějším periodikům spíše charakteru čtvrté cenové skupiny. Co způsobilo finanční problémy, které ale ke konci roku způsobily snížení kvality jeho obsahu a nedodržení řady předsevzetí, které jeho vydavatel s prvním číslem měl, není jasné. Možná šlo jen o špatnou ekonomickou strategii. Na druhou stranu je ale možné, že český čtenář není ještě na podobné periodikum připraven. 

Odpověď na tuto otázku, ale i na řadu jiných ukáže rok 2012. Myslím, že se máme na co těšit.