Pivovar Na Rychtě mám rád, a tak, když jsem měl dnes náhodou při cestě přes Ústí nad Labem tři čtvrtě hodiny času, odskočil jsem si z nádraží "na jedno". Není to daleko. Pivovar vůbec leží na strategicky výhodné poloze ani ne minutu z hlavního náměstí, dvě minuty od nádraží, na dohled od obludného obchodního centra Fórum, které před dvěma lety brutálním způsobem zazdilo (a to doslova) ústeckou šanci na vytvoření urbanisticky kvalitního prostoru kolem kostela Nanebevzetí Panny Marie. Pivovar je o něco málo mladší, než obchodní centrum, po rozsáhlé rekonstrukci byl otevřen na podzim roku 2010 a záhy se proměnil ve velmi oblíbené místo návštěv ústečanů i lidí zdaleka (je na místě připomenout, že dům, kde se pivovar nachází má dlouhou restaurační tradici).
Pivovar Na Rychtě je ukázkovým příkladem podniku, kde tvorbě jeho tváře byla koncepční a vznikala za účasti grafiků a pravděpodobně i architektů. Poměrně jednoduché, a velmi sympaticky netradiční, logo pivovaru je k vidění na propagačních materiálech a v interiéru téměř všude a prostor restaurace či hostince tak skvěle doplňuje. Ten je obložen tmavým dřevem, ale díky velké světlosti hlavní místnosti se zde člověk necítí stísněně. Prostoru dominuje na jedné straně velká varní souprava, na straně druhé výrazný výčep, který jen dokazuje ambice, se kterými byl pivovar otevírán. Dekorace na zdech jsou uměřené a neruší, dávám velký plus za dlouhou řadu prázdných starých pivních láhví na zdi, která sousedí s kuchyní. Ti, kteří chtějí trochu soukromí mají možnost využít jeden ze salónků (jeden nekuřácký), v létě pak dobře slouží menší moderní zahrádka ve dvoře, která je prosklenou stěnou oddělená od hlavní místnosti.
Pivovar Na Rychtě je ukázkovým příkladem podniku, kde tvorbě jeho tváře byla koncepční a vznikala za účasti grafiků a pravděpodobně i architektů. Poměrně jednoduché, a velmi sympaticky netradiční, logo pivovaru je k vidění na propagačních materiálech a v interiéru téměř všude a prostor restaurace či hostince tak skvěle doplňuje. Ten je obložen tmavým dřevem, ale díky velké světlosti hlavní místnosti se zde člověk necítí stísněně. Prostoru dominuje na jedné straně velká varní souprava, na straně druhé výrazný výčep, který jen dokazuje ambice, se kterými byl pivovar otevírán. Dekorace na zdech jsou uměřené a neruší, dávám velký plus za dlouhou řadu prázdných starých pivních láhví na zdi, která sousedí s kuchyní. Ti, kteří chtějí trochu soukromí mají možnost využít jeden ze salónků (jeden nekuřácký), v létě pak dobře slouží menší moderní zahrádka ve dvoře, která je prosklenou stěnou oddělená od hlavní místnosti.
Jak jsem psal v úvodu, Na Rychtě to mám rád a pivovar jsem navštívil již vícekrát. Stálou pivní nabídku zde tvoří klasický 12° světlý ležák Mazel a polotmavý 12° ležák Vojtěch. Když pominu (zde dle mne zcela zbytečnou) doplňující nabídku z pivovaru Chyše, jsou na čepu během roku různé speciály a jiná sezónní piva (osobně jsem dříve ochutnal výborný světlý 15° speciál Kaiser, či spodně kvašenou 12° Rychtářku s přídavkem pšeničného sladu, která mne onehdá moc nezaujala). Byl jsem zvědavý, jaké pivo bude na čepu dnes. A tím se vlastně dostávám k tomu, proč píšu tento blog.
Prvním pivem, které jsem ochutnal byl světlý 14° speciál Ústečan. Výborné vyvážené pivo, vůní poměrně výrazně sladové, v chuti však krásně chmelené. Ústečan byl nečekaně lehký, vůbec bych ho netipoval na udávaných 5,8% alkoholu a kdybych měl víc času, určitě bych nezůstal u jednoho malého. Druhé nabízené pivo jsem si dal jen z povinnosti, abych ochutnal, neboť ochucená piva nepatří mezi můj top. V tomto případě šlo o brusinkový 12° ležák. Pivo vonělo pouze a jen brusinkovým odérem neznámého původu (tipuji to na sirup), ale ten hlavní šok přišel až po napití. Nevím, zda bylo pivo úmyslně přechmelené, či spíše nachmelené zcela špatně, každopádně v chuti se mísila nepřirozená ulpívající hořkost s mýdlovým brusinkovým tělem, které zanechávalo v ústech povlak, chutnající podivně po umělé hmotě.
Na stránkách pivovaru ho charakterizují takto: "Je příjemné, jemné chuti po brusinkách, s lehkou chmelovou a brusinkovou vůní, řízem a výbornou pěnivostí. Brusinkové aroma dodává pivu, vařenému podle starých bavorských receptur, charakteristickou chuť." Když pominu, že pořád znova a dokola nechápu, proč mají naše pivovary neustále potřebu tvrdit, že to ta to pivo bylo uvařeno dle nějakých starých receptur (chtěl bych vidět bavorského sládka, jak lije do piva brusinkový sirup), nejde mi do hlavy, jak mohl jeden sládek, který uvařil (opakovaně) tak výborné světlé speciály i jiná skvělá piva, vypustit do světa tento paskvil. Už jsem to psal ve shrnutí pivního roku 2011, ale po dnešním zážitku ještě pevněji věřím, že ochucená piva jsou jen přechodným stádiem na cestě minipivovarů za zájmem o zákazníky.
U pivovaru Na Rychtě, který si na nezájem zákazníků stěžovat rozhodně nemůže, to však nechápu vůbec. A je to škoda, po dnešku se sem budu rád vracet doufaje, že ochucená piva se příště již na pivním lístku neobjeví.
Žádné komentáře:
Okomentovat