KAM NA PIVO V HOLEŠOVICÍCH II.

V druhé části povídání o holešovických pivně-zajímavých podnicích zavítáme nejdříve do Pivního klubu 300, který byl otevřen teprve v létě 2011. Podobné jako Base Camp se ukrývá ve sníženém přízemí činžovního domu, tentokrát v Jirečkově ulici, shodou okolností na dohled od pivnice Šumavan, zmiňované v prvním díle tohoto seriálu. Přestože se jedná o podnik mladý, který ještě čeká na svou stálou klientelu, pozornost si určitě zaslouží. Ať už je to proto, že je zcela nekuřácký a nebo proto, že majitel preferuje tlačení piva vzduchovým kompresorem. U někoho může toto řešení možná evokovat rychle se kazící pivo, faktem ale zůstává, že vedení podniku je osvícené a bere, výtoči odpovídající, sudy menších objemů. Za sebe mohu říci, že jsem se zde zatím nikdy se zkaženým ani unaveným pivem nesetkal. Podnik obvykle točí na dvou pípách značky, které jsou v Praze méně obvykle k sehnání (zejména Žatec, Bakalář či Ferdinand), na čep se dostanou ale i piva z dalších pivovarů. Někomu nemusí vyhovovat strohý, až vyabstrahovaný interiér podniku. Já, ač příznivcem jednoduchých řešení, jsem si na Pivní klub 300 ještě nezvykl. K návštěvě ho však určitě doporučuji, možná to budete právě vy, koho si získá.

V bezprostřední blízkosti Pivního klubu 300 se nachází ještě tradiční restaurace Svijanský rytíř s téměř kompletní nabídkou stejnojmenného pivovaru, konzument se však musí připravit na vyšší ceny a ještě stylová kavárna a restaurace SUteren, dle stránek Únětického pivovaru údajně nabízející jejich pivo. Podnik jsem nikdy nenavštívil, takže nemohu soudit. Jirečkova ulice ale je, co se piva týče, opravdu bohatým koutem Holešovic. Únětické pivo by snad, alespoň občas, měla nabízet klasická pivnice U kamenného džbánu, toho času se standardním "G" a "PP" na čepu, na rohu ulic Havanská a Jana Zajíce. Klasická gambrinusácká vizáž pivnice mne však zatím nedokázala přesvědčit, abych vstoupil.

Další podnik, kde dle Únětických můžeme na Praze 7 ochutnat jejich pivo, je klub Velbloud, jehož větší prostory se nacházejí ve sklepení činžovního domu v Haškově ulici. Toto místo poměrně rád navštěvuji, zejména pro jeho otevírací dobu, která se i ve všední dny protahuje přes půlnoc, o víkendech často až do ranních hodin. Kromě Únětické 12° je na čepu výběr ze Svijanského pivovaru. S kvalitou piva je to ale v podniku na houpačce, stejně jako s kvalitou obsluhy. Pil jsem zde (jak Únětice, tak Svijany) ve výborné kondici, stejně jako úplné propadáky. Kde je problém, netuším, stejně jako netuším, kde je problém s chováním obsluhy, která je jednou pohotová a milá a podruhé dává hostům najevo, že jsou tam jaksi navíc. Pokud Velbloud navštívíte, věřím, že budete mít na pivo i obsluhu štěstí.

Co by kamenem dohodil (pokud umíte házet za roh) se od Velblouda nachází malá příjemná hospoda s roztodivným názvem Vysmátý žabák. V nabídce stabilně Rychtář, včetně nefiltrované verze "Natur", obvykle v dobré kondici navíc za velmi příznivé ceny. Podnik je rodinného charakteru, přední místnost obvykle obsazují hlučnější společnosti, ale je možné se ukrýt do salónku v zadním traktu a v klidu, za společnosti svíček na stolech a žabáků na zdech popíjet hlinecké pivo. Nedaleko se ještě zájemci o pivní rozmanitost nabízí kavárna velmi známého Biografu Oko, která už nějaký ten měsíc nabízí různá piva z českých pivovarů. Můj jediný pokus o návštěvu nebyl úspěšný, protože zrovna skončilo promítání a kavárna byla zcela zaplněna milovníky filmů (a věřím, že i dobrého piva).

Poslední podnik, který v tomto díle zmíním se nachází trochu výše zpět po tramvajových kolejích, nedaleko Letenského náměstí v Ovenecké ulici (směrem ke Stromovce). Restaurace Euforie se na první pohled tváří jako luxusnější zařízení, ale nějak jim to nevěřím. Moderně řešený interiér navíc nijak nekoresponduje s prachmizerným CI celého podniku, kterému vévodí vyloženě ošklivé logo. Navštívil jsem místo již vícekrát a pivo obvykle nebylo v dobré kondici. Důvody, proč toto místo zmiňuji, jsou dva: nabídka piva od K-Brewery je opravdu široká, včetně točeného nealkoholického piva Lobkowicz. Druhý důvod je neskutečně příjemná předzahrádka, na které jsem v létě dokázal opakovaně odpustit nižší kvalitu podávaných piv.

V posledním díle zmíním pár zbývajících podniků, které v "horních" Holešovicích stojí za pozornost a přesunu se dolů, za Bubenské nádraží.

První díl seriálu tady: Kam na pivo v Holešovicích I.