Pražské Holešovice jsou čtvrtí, která se vyvinula z historických vesnic Holešovic a Buben během 19. a 20. století. Jejich zástavba byla postupně překryta novými domy a dnešní Holešovice (sloučené v polovině 20. století i s Bubny) zabírají prakticky celou plochu vltavského meandru. V Holešovickém katastru se dříve nacházela dvě místa, kde se vařilo pivo. Starší Bubenský pivovar byl však zrušen již roku 1928 a jeho budovy zbořeny po 2. světové válce. Novější, a produkcí i větší a významnější, pivovar Holešovický přežíval až do zastavení výroby v roce 1998 (budovy však, v přestavbě, stojí dodnes). Místní pivo si tak již člověk v Holešovicích bohužel neobjedná, přesto zde ale nalezneme řadu podniků, které nabízejí zajímavá piva.
Městská zástavba Holešovic je obrovskou plochou téměř nevyužívaného Bubenského nádraží rozdělena na dvě nestejně velké poloviny, které se navíc dosti odlišují i svým charakterem. Dolní Holešovice, v blízkosti přístavu a dnešní stanice metra "C" Nádraží Holešovice, se historicky vyvíjely jako tovární čtvrť s dělnickým bydlením. Naopak horní část Holešovic v blízkosti Letné a Stromovky tradičně patřila kvalitnější činžovní zástavbě. Odlišné jsou obě části města i co do počtu zajímavých pivních podniků. V tomto směru horní Holešovice rozhodně vedou. Postupně se na tato - z pivního hlediska zajímavá - zařízení společně podíváme. V případě horní části jsem si dovolil zahrnout i zařízení, která se nachází v zástavbě severně od Letenského náměstí, mezi stadionem pražské Sparty, obloukem železniční trati do Kladna a Kamenickou ulicí. Tato část města již sice spadá do Bubenečského katastru, ale se zástavbou Holešovic zde bezprostředně souvisí a návštěvníkem těchto končin tak logicky s Holešovicemi splývá.
Dle mne jsou na Letné dvě místa, která mají nezaměnitelného pivního genia loci, a přesto jsou každé úplně jiné. Prvním takovým místem je bezesporu pivnice Šumavan, námi, dle stabilně točeného piva důvěrně nazývaná Klášterní, mezi pražskými pivaři známá také jako Prašivka. Podnik stojí na rohu ulic Ovenecká a Jírovcova nedaleko Letenského náměstí. Nejedná se o klasický podnik, který by vyhledávali pivní znalci, primárně je to spíše nálevna, kde letí kořalky od časného rána (podnik má starosvětskou otevírací dobu 9:30 - 21:30), přesto je z pivního hlediska více než zajímavý. Na čepu je stabilně Klášter 11° (občas v nefiltrované podobě), díky obrovskému výtoči vždy v perfektní kondici. Druhou pípu okupuje obvykle tmavý ležák Granát z pivovaru Pernštejn v Pardubicích. Nejzajímavější je však pípa třetí, "čtvrtá", která nabízí piva řady českých pivovarů, často ze skupiny K-Brewery, ale i jiné (broumovský Opat, Litovel, Zubr aj.), výjimečně i z pivovarů nejmenších. Zajímavá je i nabídka lahvových piv (skupina K-Brewery, pivovar Primátor). Trochu na škodu je možná kuřácké prostředí podniku, který je víceméně celý den natažen hustým kouřem cigaretového dýmu (od léta 2011 funguje v teplých měsících alespoň minizahrádka). V tomto případě to ale dokážu odpustit. Malé doporučení na závěr: zkuste se někdy stavit při nedělním odpoledni. Jestli se jejich čas obvykle vleče, zde se, u sklenice dobrého piva, zcela zastavuje.
Druhým takovým místem je pivotéka Base Camp, otevřená již více let, přijít jí na jméno se mi ale podařilo až letos na podzim. Podnik leží trochu zastrčen v ulici U Studánky, ve sníženém přízemí jednoho z činžovních domů, která jsou pro tuto čtvrť tolik typická. Base Camp má oproti jiným podobným zařízením nespornou výhodu, že veškerý(!) nabízený sortiment je uložen v lednicích, a tak návštěvník nemá problém degustovat piva hned v prostorách Campu, který nabízí i několik málo míst k sezení. Ochotná obsluha bez problémů zapůjčí čisté sklenice a nic nebrání tomu ponořit se do ochutnávání. Obsluha podniku je vůbec kapitolou samou pro sebe. Příjemný týpek, který dělí svůj čas obvykle mezi práci za pultem a nalepováním cenovek na nové zboží, vyndavá často některý z hudebních nástrojů, které ovládá, a podnikem se tak ve večerních hodinách nesou tóny blues či reggae, mísící se s rozhovory postávajících lidí (míst k sezení je opravdu málo) a zvukem neustále běžící televize, nabízející obvykle neskutečně absurdní programy (v hlavě mi uvízla zejména smyčka, ve které běžely záběry z mistrovství světa v kulturistice někdy v 70. letech). Kdo má raději klid, může se, pokud je volná, ukrýt do tiché místnosti v zadní části podniku, vyzdobené obrázky Michaela Jacksona. Odpoledne a večery v Base Campu jsou dlouhé, ale i tak si potom obvykle odnesete ještě něco na ochutnání domů. Nabídka je široká - z českých luhů napříč pivovary i značkami od největších po nejmenší. Ze zahraničí jsou k mání piva Německá, Belgická, z Velké Británie či USA, ale i ze zcela exotických zemí.
Žádné komentáře:
Okomentovat