ZA PIVEM DO PODSTÁVKOVÝCH DOMŮ

Marně vzpomínám, kdy jsem naposledy vyrážel do Německa s jiným primárním důvodem, než za pivem (nebo alespoň, jako v případě např. adventních trhů, kdy nebylo pivo jedním z hlavních důvodů). Při svých cestách obvykle využívám výhodné nabídky Českých drah SONE+DB (nově pojmenovaná Víkendová skupinová jízdenka+Německo), která za velmi dobrou cenu umožňuje vycestovat do německého příhraničí a   ještě téhož dne se vrátit domů , což je na krátké pivní návštěvy zcela ideální.

Této nabídky jsem využil i předminulou sobotu, kdy ale pivo tentokrát právě nebylo tím hlavním, proč jsem kraj za severní hranicí naší země navštívil. V oblasti trojmezí Německo-Polsko-Česká republika totiž probíhala velmi zajímavá akce pojmenovaná příznačně Den otevřených podstávkových domů, v rámci níž bylo zpřístupněno několik desítek objektů této zajímavé skupiny lidové architektury, která v této oblasti tvoří celek, mnohými nazývaný Krajina podstávkových domů a který pomalu usiluje o zápis na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Kromě řady jiných míst probíhal program i ve dvou německých městečkách hned za hranicí - Grossschönau a Seifhennensdorf, obě výborně dostupná po železnici z ČR a z nichž minimálně to první je jedním z nejkrásnějších komplexů podstávkových domů vůbec.

 V ulicích Grossschönau. Vlevo hostinec "Zur Weberstube".

I přesto jsem si ale návštěvu v Německu nedokázal představit bez piva a těšil jsem se, na jaké zajímavosti tak ad hoc v obou městech narazím a co nového budu moci ochutnat. V nádherném Grossschönau jsme čas oběda strávili v krásné rázovité hospodě "Zur Weberstube", nacházející se, jak jinak, v ukázkově zrekonstruovaném podstávkovém domě. Dřevem obložený interiér s kachlovými kamny vybízel k dlouhému posezení (navíc, když venku neustále pršelo), avšak hostinec o 14. hodině v sobotu zavírá (a znova otevírá až k večeru).  A navíc ve stejnou hodinu začínala venku organizovaná prohlídka v rámci Dne otevřených domů. 

 Stylový interiér hostince v zrekonstruovaném podstávkovém domě.

"Zur Weberstube" nabízel dunkel Eibauer z pivovaru v nedalekém Eibau, který je hlavním hráčem v této oblasti a pils z taktéž nedalekého pivovaru Bergquell v Löbau, s jehož produkcí (zejména ochucenými portery) se můžeme poměrně běžně setkat i u nás. Dunkel byl poměrně pitelný, pils z Löbau však byl velmi slabý, vodový a nevýrazný. Nevím, čím to je, ale z tohoto pivovaru mi nechutnalo snad ani jedno pivo a ani  jejich pils mne nepřesvědčil, že by to mělo být jinak.

 Areál Windmühle. Vpravo je objekt kavárny.

Druhou naší zastávkou byl areál Windmühle v Seifhennensdorfu, který slouží jako vzdělávací a komunitní centrum a v jehož komplexu se nacházel taktéž jeden z krásně opravených podstávkových domů, v němž probíhal hlavní program akce v tomto městečku. V rámci centra se nachází i malá kavárna, která ač vybavená výčepem, měla tento den pouze lahvový pils Wernesgrüner z, takřka přes celé Sasko vzdáleného, Wernesgrünu. Pils byl nedobrý podobně jako v případě Löbau, vodový, slabě chmelený, bez řízu, celkové zklamání. Pivo tak paradoxně bylo, společně s počasím (celý den byla opravdu zima a pršelo) tím jediným, co pokazilo (nebo alespoň neobohatilo) jinak vydařený den.

 Nedobrý pils z pivovaru Wernesgrüner.

Ale abych nebyl úplně negativní, nakonec to tak úplně špatný den nebyl. Při zpáteční cestě jsme měli náhodou asi čtyřicet minut na vlakový přestup v Ústí nad Labem, a tak jsme si chuť spravili jedním obligátním pivem Na Rychtě. Mazel byl tradičně výborný.

 Obligátní Mazel Na Rychtě.

PS: Pivní Partyzán se na několik týdnu odmlčí, neboť jeho další kroky povedou za poznáváním krás pobaltského Lotyšska. V tomto případě pivo bylo jednou z hlavních motivací při plánování cesty (jak jsem už předznamenal zjara v jednom krátkém příspěvku), takže se určitě po návratu můžete těšit na nějaké postřehy z této, českými pivaři zatím stále ještě ne úplně probádané, země.

POVODEŇ A DOMÁCÍ VAŘENÍ PIVA

O tom, že povodně z minulého týdne se mj. dotkly i bezproblémového chodu domácího vaření piva jsme se mohli na vlastní kůži přesvědčit v našem Domácím pivovaře Partyzán poté, co jednu z okrajových částí Prahy, kde se nacházely jeho prostory, zcela nečekaně zasáhla povodňová vlna z rozvodněné Rokytky. Povodeň byla nakonec i důvodem, proč se několik dní na blogu Pivní Partyzán neobjevil žádný nový příspěvek...

 Rozvodněná Rokytka, která běžně teče v zářezu pod oranžovým domem v pozadí.

Rokytka, klidně tekoucí několik desítek metrů v údolíčku pod naší ulicí, se minulou neděli odpoledne během několika málo desítek minut proměnila, po vydatném dešti a protržení opěrných zdí u rybníka v Dolních Počernicích, v bouřlivý živel, který nezastavil ani rosáhlý suchý polder vybudovaný nad obcí po povodních v roce 2002. Voda tak během několika hodin vystoupala až téměř k našemu domu (a výše již, bohudík, v noci nevystoupala) a zaplavila celou níže položenou část ulice s několika domy.

 "Suchý" polder na Rokyce (v úterý dopoledne).

Na místě se ihned rozeběhly základní záchranné práce, do kterých se zapojili prakticky všichni obyvatelé ulice, kdy bylo potřeba níže položeným sousedům ochránit domy přivezenými pytli, které se plnily pískem, a vynášením věcí do vyšších pater domů. Voda ale zaplavila i v dolíku stojící trafostanici, a v celé ulici tak byl během večera odpojen elektrický proud - s neznámou vyhlídkou na opětovné spuštění.

 Plnění pytlů pískem k utěsňování dveří ad.

V našem domácím pivovaře jsme tak museli řešit, oproti jiným spíše malicherný, ale z pohledu homebrewářů zásadní problém - v lednici nám totiž ležel workshopový ležák, o jehož vaření jsem tu psal v jednom z dřívějších příspěvků a bylo nutné zajistit jeho náhradní umístění se stálou velmi nízkou teplotou (popravdě, kdyby se jednalo o jakékoliv jiné pivo, asi bychom ho rovnou vypili, ale tento konkrétní vzorek, jak bylo psáno ve výše odkazovaném příspěvku, je určen jako pozornost pro všechny účastníky workshopu, a tak se o jeho vypití ani neuvažovalo, tedy s výjimkou jedné lahve - viz níže).

 Zaplavená ulice (v pozadí zmiňovaná trafostanice).

V rychlosti jsem zapřemýšlel, kdo z mých kolegů domácích vařičů má doma chlaďák, a ozval se přátelům ze spřízněného Domovaru Komár a vysvětlil jim situaci. Neváhali ani vteřinu a ještě téže noci jsme ležák do jejich pivovaru odvezli. Patří jím za to velký dík a těší mne, že homebrewářská solidarita skutečně funguje - mají to u nás schované! 

Voda opadla, navíc shodou okolností v těchto dnech proběhlo i stěhování Domácího pivovaru do nových prostor, a tak byl ležák následně převezen zpět "domů" a znova uložen do chladu. Hned jsme otevřeli jednu z lahví, abychom zjistili, zda se na něm nijak náročný týden neprojevil, ale vypadal a hlavně chutnal výborně a už se těšíme, až ho společně na konci června ochutnáme s účastníky workshopu (a i dalšími).

 Ochutnávka ležáku po návratu "domů".

PS: K té jedné vypité lahvi. Na žízeň i na zlepšení nálady jsme jeden kousek při pytlování otevřeli a nabídli k ochutnání i sousedům. "Proč tady chodím sakra do hospod s tím hnusným pivem, když tu mám hned vedle takovou dobrotu?" poznamenal jeden z nich. Moc si toho vážíme. Stejně jako přístupu domovarníků od Komára. ;)

ČERNOKOSTELECKÉ VYSMOLENÍ PODRUHÉ

Loňskému Černokosteleckému vysmolení, o kterém jsem tu také psal, počasí moc nepřálo, a tak jsem byl zvědavý, jak se třetí květnový víkend podaří letos. Nakonec se podařil, i přes ranní průtrž mračen, opravdu parádně. Mohli jsme tak letos cestu do Kostelce absolvovat víceméně pěšky krásnou dramatickou krajinou Posázaví (zdravím Rosťu Kloubka), vystřídanou posléze nádhernými Voděradskými bučinami. Poslední úsek cesty jsme se již svezli autobusem, který nás hodinu po poledni vysadil na místním náměstí, ze kterého už vedla notoricky známá cesta kolem zámku k pivovaru.

 Z Lensedel, jediné památkově chráněné vesnice v Posázaví.

Množství zaparkovaných aut před areálem svědčilo o tom, že vysmolení má opět velký úspěch (v prostoru u náduvníku navíc byla soukromá společnost). Posezení uvnitř se tak omezovalo pouze na restauraci, což nijak ale nevadilo, protože většina návštěvníků preferovala pivovarský dvoůr zalitý krásně hřejivým květnovým sluncem. Tomu jsme dali přednost i my. Po přivítání s věčně usměvavým Milanem Starcem (alias Qjetákem, jedním z majitelů pivovaru) vedly naše první, po dlouhém výletě žízní znavené, kroky k výčepu.

 Černokostelecký pivovar se zájezdním hostincem.

Akce se nesla v podobném duchu, jako v loňském roce - celodenní kulturní program, točena byla (mimo jiné) piva uvařená speciálně pro dnešní den a zejména zde byli ti, kvůli kterým se celá akce vůbec pořádá - bednáři (respektive jejich sudy). Skupina zkušených bednářů a jejich pomocníků celý den konala svědomitě svou práci, a vůně rozehřáté smoly se tak nesla celým areálem pivovaru. Bylo by vážně škoda, kdyby se toto řemeslo (bohužel za řadou dalších) odebralo na onen svět, když skutečný svět dřevěných pivních sudů je tak krásný. Z již dříve vysmolených sudů mohli návštěvníci pivo i ochutnat - v nabídce byla 12° z Únětic (neochutnáno) a 14° z Nové Paky, která byla k mému překvapení (nevím proč mám k tomuto pivovaru stále nějakou rezervu) opravdu výborná.

 Bednáři při vysmolování sudů.

Letošní ročník byl oproti loňsku rozšířen o malý teoretický program na velkém humně, kde proběhla série přednášek z nejrůznějších koutů pivního světa. Naštěstí se jejich konání oproti programu posunulo asi o dvě hodiny, a tak jsme mohli něco málo také vyslechnout. Jmenovitě klasicky zajímavou, vtipnou a poutavou přednášku Vodoucha (alias Tomáše Vodochodského, druhého majitele pivovaru) "Jak jsme zachraňovali" o tom, jak postupovali při záchraně celého pivovarského areálu, a o tom, jak vypadal v době, kdy ho zakoupili. Poučné a naštěstí i pozitivní povídání, spojené s nezaměnitelným humorem přednášejícího.

 Program přednášek na velkém humně.

Druhou přednášku, na kterou jsem šel spíše ze zvědavosti, prezentoval Pavel Borowiec (vydavatel měsíčníku Pivo, Bier & Ale). Pořádně ani nevím, o čem přednáška nakonec byla, protože po pár zbytečných a navíc zcela hloupých xenofobních poznámkách v úvodu (kterým se dostalo bouřlivého iracionálního potlesku jednoho z posluchačů) jsme si řekli, že toto opravdu nemusíme poslouchat, a přesunuli jsme se zpět na sluníčko pivovarského dvora ochutnávat nabízená piva.

 Zaplněný dvůr pivovaru.

Jak jsem již zmínil, ta jsou totiž jedním z charakteristických momentů vysmolení. Stejně jako loni byla speciálně pro jeho příležitost uvařena limitovaná várka čtyř piv - letos světlá 10° Vendr, světlá 12° Cambus a dvě 13° piva nakuřovaná, vařená dle stejného receptu lišící se jen právě nakuřovaným sladem (Hvozda na rašelině a Čouda na bukovém dřevě). Všechna piva se letos navíc dala sehnat i v PET podobě s nádhernými etiketami.

 Etikety. Zdroj: www.pivovarkostelec.cz.

U etiket obou nakuřovaných piv bych se s dovolením zastavil s drobnou kritikou (ve které možná jen neodhalím smysl pro humor jejich tvůrců). Obě nakuřovaná piva totiž na své etiketě mají vyobrazení klasického zakončení hvozdového komína, tzv. klobouk pana starýho. Toto zakončení komína je charakteristické pro sladovny od 19. století, které již ale byly vybaveny stojatým (obvykle dvoulískovým) hvozdem, který znamenal právě posun v technologii znamenající konec výroby nakuřovaných sladů, protože na těchto hvozdech se o sušení sladu staral horký vzduch. Tím pádem by se na etikety mnohem lépe hodilo vyobrazení valachu, na kterém se nakuřované (a v té době vlastně žádné jiné) slady tradičně vyráběly. Pravdou je, že valachy asi nejsou žádným charakteristickým prvkem, který by milovníky piva na etiketě zaujal (na rozdíl od hvozdového komína), ale pro zachování smyslu pro humor budiž tato poznámka tipem pro příští rok, pokud bude nakuřované pivo opět v nabídce. ;)

A abych nezapomněl, Cambus byl výborný, Vendra teď bohužel sotva vylovím z chuťových pohárků a ze souboje nakuřovaných nám vyšel vítězně "rašelinový" Hvozda.

 Točené pivo z vysmoleného sudu.

Druhé Černokostelecké vysmolení bylo, díky počasí i díky rozšíření programu, ještě povedenější než to loňské. Vůbec všechny akce v Černokosteleckém pivovaře považuji už automaticky tak nějak za povedené. Obrovské zaujetí, entusiasmus a přístup majitelů, provozovatelů a všech, kdo jim pomáhají, si zaslouží obrovskou poklonu a nezbývá, než jim držet palce, aby se dařilo i do budoucna a aby konečně došlo i na uvaření první skutečné várky na rekonstruované technologii. Dle slov samotných majitelů by jalová várka mohla proběhnout ještě do prosince a od příštího roku by se mělo vařit "na ostro". Snad dá bůh štěstí!

MOMENT: O SVĚTĚ PIVA BEZ MASA

Není to tak dávno, kdy jsem zde v příspěvku o Kosteleckém chmelovárku žehral nad omezeností gastronomie na pivních akcích a vůbec na všech pivních místech. Omezeností, která obvykle (čest výjimkám!) znemožňuje konzumaci nabízených jídel vegetariánům, o veganech nemluvě. O to více jsem se těšil na otevření nového podniku v Praze pod názvem "Moment", který v sobě měl, dle jeho vlastních slov, skrývat kavárnu a bistro, na jejíž chodu se podílí tým kamarádů a známých, nabídka bude pocházet pouze z čerstvých surovin od malých tuzemských dodavatelů a navíc bude - ano, 100% veganská. Proč o tom ale píšu na blogu o pivu? Nabídku kavárny totiž doplňují piva, která splňují vysoké nároky, jež si provozovatelé Momentu vytyčili.

 Vývěsní štít kavárny & bistra Moment.

Hledání vhodného dodavatele nakonec skončilo spoluprací se známou personou (nejen) českého pivního světa, Janem Kočkou, a tak hlavní nabídku tvoří piva z putovního pivovaru Nomád, doplněná pivy vařenými na zakázku pro pivotéku Pod ořechem v rámci její edice Holy Farm. Výjimečně by tento stálý sortiment, dostupný v lahvové podobě, měla rozšiřovat i piva z varnsdorfského pivovaru Kocour.

 Z interiéru.

Kavárnu, nacházející se ve stínu stromů v parku Svatopluka Čecha, ve Slezské ulici čp. 62 (Praha-Vinohrady) jsem navštívil za první měsíc provozu již dvakrát - při slavnostním otevření a podruhé dnes (a určitě ne naposledy). Podnik má příjemný světlý interiér (ve kterém se odráží práce architekta) i pěkně zpracovaný vizuál (ve kterém se pro změnu odráží práce grafika). Kromě posezení nabízí malý antikvariát s čítárnou, odpočinkovou zónu nebo dětský koutek. Osobně mi chybí pouze nějaká menší předzahrádka (ale prý je v plánu).

 Čtenářské zákoutí s miniantikvariátem.

O tom, jak mi nabízená piva chutnala, se rozepisovat nebudu (a není to ani náplní tohoto příspěvku, i když minimálně o pivech z pivotéky Pod ořechem bych rád jednou něco napsal). Z kompletního sortimentu, smluvně vařeného v pivovaře Vyškov (jako samostatné várky, nejedná se jen o jinou etiketou označený běžný Vyškov), nabízí v Momentu světlý a tmavý ležák a také ležák ochucený višňový.

 Kavárna je ideální k posezení (přímo) u piva.

Mně osobně ale mnohem více lákal Nomád a jeho světlá American Pale Ale "Easy Rider" nebo extra-silná černá India Pale Ale "Black Hawk" (v nabídce snad někdy doplňuje česká IPA "Karel", já jí tu bohužel nezastihl). Ceny piv se nacházejí v běžném průměru za podobnou nabídku - Holy Farm je nabízeno za něco málo přes třicet korun za půllitr, Nomád je odpovídajícím způsobem dražší (50 Kč za 0,5l). Určitě bych do budoucna ocenil doplnění sortimentu sklenic vhodných pro tyto druhy piv, neboť kavárna doposud disponuje pouze pivně nezajímavými sklenicemi pro nealko nápoje.

 Moment(ka) s Easy Riderem.

Nejsem si zcela jistý, zda tento příspěvek někoho osloví, ale budu rád, když se, stejně jako právě kavárna Moment, stane osvětovým vstupem do světa piva bez všudypřítomného masa. Bistro-kavárna je stále ještě v rozjezdu plném elánu a nadšení, a tak její smysl a kvalitu prověří až čas, spojený s vytvořením okruhu stálých návštěvníků, na kterých podobné podniky vždy stojí. Běžte to taky zkusit, věřím, že nebudete zklamáni. 

Milovníky piva můžu už nyní nalákat na jedno překvapení, které se do budoucna chystá a o kterém vím nejen od samotné provozovatelky podniku. Rozhodně se máte na co těšit! Víc ale zatím neprozradím,  někdy příště se určitě v nějakém dalším příspěvku na blogu Pivní Partyzán dozvíte víc. Věřím, že to bude už za Moment.

WORKSHOP DOMÁCÍHO VAŘENÍ PIVA

Na samém začátku to byl nápad kolektivu, jehož součástí je moje přítelkyně, který každoročně pořádá benefiční koncert mj. spojený s "tombolou příjemných služeb", v níž jsou nabízeny všemožné služby, spojené pouze jedinou věcí - jejich realizátorem musí být ten, kdo je nabízí. Vše samozřejmě v duchu DIY (Do It Yourself). Vzhledem k tomu, že domácí vaření piva do této kategorie bezesporu spadá, objevilo se, vedle lekce angličtiny, lékařské konzultace či rychlokurzu sebeobrany, v tombole i pět výherních lístků na Workshop domácího vaření piva pořádaného Domácím pivovarem Partyzán.

 Vše je připraveno. Na stole jsou ukázky sladů, chmelů a kvasnic.

Vzhledem k tomu, že se nakonec ozvali jen dva výherci (kteří mohli s sebou přivést ještě jednu osobu), pozvali jsme na workshop ještě několik přátel, o kterých jsme věděli, že je vaření piva nějakým způsobem zajímá, a v sobotu 11. května v ranních hodinách jsme se sešli v počtu osmi účastníků (+ tým domácího pivovaru) na místě akce.

 Šrotování sladu.

Celý workshop sestával ze dvou bloků. V prvním teoretickém byli jeho účastníci obeznámeni vůbec o tom, co to domácí vaření piva vůbec je a následně dostali kompletní informace o tom, jak s vařením začít, kde nakoupit suroviny (a také něco o nich), kde získat veškeré potřebné informace, kde nakoupit a jak si vyrobit potřebné zařízení apod. Druhá část workshopu byla již praktická - proběhlo kompletní vaření piva od šrotování, přes rmutování, scezování a chmelovar až po zakvášení zchlazené mladiny. Workshop jsme se snažili vést v poloodborném duchu, abychom informačně vyvážili rozpor mezi přístupy "uvařit pivo dokáže každý" a "uvařit pivo je náročný vědecko-technologický proces".

 Scezování - přelévání kalů po podrážení zpět do zcezovací nádoby.

Během odpoledního praktického bloku byla na závěr promítnuta prezentace s informacemi o hlavním kvašení, stáčení piva a jeho ležení, aby měli všichni účastníci jasnou představu, co se s pivem bude dít v dalších dnech a týdnech. Zcela na závěr byla připojena fotografie plánovaného výsledného piva. Pro náš workshop jsme zvolili klasický světlý ležák, jehož chuť je známá prakticky všem, a aby tak měli účastníci workshopu možnost porovnat výsledek naší společné práce s běžnou pivní produkcí.

 Scezovačka během vyslazovaní. V hrnci se
 zahřívá na chmelovar.

Celý workshopu se nesl v uvolněném a přátelském duchu, jeho účastníci se aktivně zapojili do všech stádií během vaření piva, takže vše šlo krásně od ruky. Samotné vaření piva bylo samozřejmě zpříjemňován konzumací piv, která účastníci donesli, a tak bylo možné porovnávat a povídat si i o těchto vzorcích. Vůbec se celý den nesl v rozhovorech nejen o domácím vaření piva, ale i o pivu obecně.

 Obrovský zájem o jeden kýbl. Důvod už si nepamatuji. ;)

Pro všechny účastníky navíc bylo připraveno stylové pohoštění, které sestávalo z výhradně veganských pokrmů vařených na pivu. Menu tak tvořila silná stoutová cibulačka, sójové maso v omáčce z brusinek a pšeničného piva s rýží, sladké zastoupil hruškový koláč z polotmavého ležáku a k večeři přišly vhod bramboráky, jejichž těsto tvořilo pivovarské mláto, které zbylo z vlastního vaření. Účastníci také mohli po celý den uzobávat z misek s mnichovským sladem, který je skvělou náhražkou čipsů či oříšků.

 Chmelový koláč na dně hrnce po whirpoolu a po stočení mladiny ke schlazení.

Pytlíček mnichovského sladu navíc dostali všichni účastníci jako malý dárek. Na konci června, kdy bude světlý ležák hotový, obdrží ještě žertovný certifikát o absolvování workshopu a samozřejmě několik vzorků piva, která jsme společně uvařili. Předání se pravděpodobně uskuteční v rámci společného setkání v některé z pražských pivoték a bude spojeno samozřejmě s dalším příjemným posezením u zajímavého piva.

 Zázemí s ochutnávkou piv i sladů.

Workshop domácího vaření piva po všech stránkách splnil svůj účel - spokojení jsme byli jak my, tak dle ohlasů zejména jeho účastníci, čehož si moc vážíme. Všichni byli nejen teoreticky a prakticky informováni o základech domácího vaření piva, ale navíc si odnesli i řadu nových informací o fenoménu piva vůbec. To nejpodstatnější, co celý den ale přinesl, a také důvod, proč jsme tuto akci vůbec pořádali, bylo příjemné strávení dne s přáteli u piva, spojené s přidanou hodnotou jeho DIY vaření.

 Deka na kvasícím pivu a také pozdrav pro všechny účastníky workshopu, jak dílo
 úspěšně pokračuje. ;)

Pokud jsem výše napsal, že jsme se workshop snažili vést v poloodborném duchu, abychom informačně vyvážili rozpor mezi přístupy "uvařit pivo dokáže každý" a "uvařit pivo je náročný vědecko-technologický proces", měl workshop určitě jeden hmatatelný výsledek. Jedna z účastnic na dotaz, zda někdo z přítomných vážně uvažuje, že by zkusil pivo sám uvařit, odpověděla: "No, my se na to chystáme už asi dva roky, ale po tom, co jsme viděli dnes, se na to asi vykašleme." Lepší poctu jsme dostat nemohli a i tato slova svědčí o tom, že workshop byl skutečně úspěšný. :D