ČERNOKOSTELECKÉ VYSMOLENÍ PODRUHÉ

Loňskému Černokosteleckému vysmolení, o kterém jsem tu také psal, počasí moc nepřálo, a tak jsem byl zvědavý, jak se třetí květnový víkend podaří letos. Nakonec se podařil, i přes ranní průtrž mračen, opravdu parádně. Mohli jsme tak letos cestu do Kostelce absolvovat víceméně pěšky krásnou dramatickou krajinou Posázaví (zdravím Rosťu Kloubka), vystřídanou posléze nádhernými Voděradskými bučinami. Poslední úsek cesty jsme se již svezli autobusem, který nás hodinu po poledni vysadil na místním náměstí, ze kterého už vedla notoricky známá cesta kolem zámku k pivovaru.

 Z Lensedel, jediné památkově chráněné vesnice v Posázaví.

Množství zaparkovaných aut před areálem svědčilo o tom, že vysmolení má opět velký úspěch (v prostoru u náduvníku navíc byla soukromá společnost). Posezení uvnitř se tak omezovalo pouze na restauraci, což nijak ale nevadilo, protože většina návštěvníků preferovala pivovarský dvoůr zalitý krásně hřejivým květnovým sluncem. Tomu jsme dali přednost i my. Po přivítání s věčně usměvavým Milanem Starcem (alias Qjetákem, jedním z majitelů pivovaru) vedly naše první, po dlouhém výletě žízní znavené, kroky k výčepu.

 Černokostelecký pivovar se zájezdním hostincem.

Akce se nesla v podobném duchu, jako v loňském roce - celodenní kulturní program, točena byla (mimo jiné) piva uvařená speciálně pro dnešní den a zejména zde byli ti, kvůli kterým se celá akce vůbec pořádá - bednáři (respektive jejich sudy). Skupina zkušených bednářů a jejich pomocníků celý den konala svědomitě svou práci, a vůně rozehřáté smoly se tak nesla celým areálem pivovaru. Bylo by vážně škoda, kdyby se toto řemeslo (bohužel za řadou dalších) odebralo na onen svět, když skutečný svět dřevěných pivních sudů je tak krásný. Z již dříve vysmolených sudů mohli návštěvníci pivo i ochutnat - v nabídce byla 12° z Únětic (neochutnáno) a 14° z Nové Paky, která byla k mému překvapení (nevím proč mám k tomuto pivovaru stále nějakou rezervu) opravdu výborná.

 Bednáři při vysmolování sudů.

Letošní ročník byl oproti loňsku rozšířen o malý teoretický program na velkém humně, kde proběhla série přednášek z nejrůznějších koutů pivního světa. Naštěstí se jejich konání oproti programu posunulo asi o dvě hodiny, a tak jsme mohli něco málo také vyslechnout. Jmenovitě klasicky zajímavou, vtipnou a poutavou přednášku Vodoucha (alias Tomáše Vodochodského, druhého majitele pivovaru) "Jak jsme zachraňovali" o tom, jak postupovali při záchraně celého pivovarského areálu, a o tom, jak vypadal v době, kdy ho zakoupili. Poučné a naštěstí i pozitivní povídání, spojené s nezaměnitelným humorem přednášejícího.

 Program přednášek na velkém humně.

Druhou přednášku, na kterou jsem šel spíše ze zvědavosti, prezentoval Pavel Borowiec (vydavatel měsíčníku Pivo, Bier & Ale). Pořádně ani nevím, o čem přednáška nakonec byla, protože po pár zbytečných a navíc zcela hloupých xenofobních poznámkách v úvodu (kterým se dostalo bouřlivého iracionálního potlesku jednoho z posluchačů) jsme si řekli, že toto opravdu nemusíme poslouchat, a přesunuli jsme se zpět na sluníčko pivovarského dvora ochutnávat nabízená piva.

 Zaplněný dvůr pivovaru.

Jak jsem již zmínil, ta jsou totiž jedním z charakteristických momentů vysmolení. Stejně jako loni byla speciálně pro jeho příležitost uvařena limitovaná várka čtyř piv - letos světlá 10° Vendr, světlá 12° Cambus a dvě 13° piva nakuřovaná, vařená dle stejného receptu lišící se jen právě nakuřovaným sladem (Hvozda na rašelině a Čouda na bukovém dřevě). Všechna piva se letos navíc dala sehnat i v PET podobě s nádhernými etiketami.

 Etikety. Zdroj: www.pivovarkostelec.cz.

U etiket obou nakuřovaných piv bych se s dovolením zastavil s drobnou kritikou (ve které možná jen neodhalím smysl pro humor jejich tvůrců). Obě nakuřovaná piva totiž na své etiketě mají vyobrazení klasického zakončení hvozdového komína, tzv. klobouk pana starýho. Toto zakončení komína je charakteristické pro sladovny od 19. století, které již ale byly vybaveny stojatým (obvykle dvoulískovým) hvozdem, který znamenal právě posun v technologii znamenající konec výroby nakuřovaných sladů, protože na těchto hvozdech se o sušení sladu staral horký vzduch. Tím pádem by se na etikety mnohem lépe hodilo vyobrazení valachu, na kterém se nakuřované (a v té době vlastně žádné jiné) slady tradičně vyráběly. Pravdou je, že valachy asi nejsou žádným charakteristickým prvkem, který by milovníky piva na etiketě zaujal (na rozdíl od hvozdového komína), ale pro zachování smyslu pro humor budiž tato poznámka tipem pro příští rok, pokud bude nakuřované pivo opět v nabídce. ;)

A abych nezapomněl, Cambus byl výborný, Vendra teď bohužel sotva vylovím z chuťových pohárků a ze souboje nakuřovaných nám vyšel vítězně "rašelinový" Hvozda.

 Točené pivo z vysmoleného sudu.

Druhé Černokostelecké vysmolení bylo, díky počasí i díky rozšíření programu, ještě povedenější než to loňské. Vůbec všechny akce v Černokosteleckém pivovaře považuji už automaticky tak nějak za povedené. Obrovské zaujetí, entusiasmus a přístup majitelů, provozovatelů a všech, kdo jim pomáhají, si zaslouží obrovskou poklonu a nezbývá, než jim držet palce, aby se dařilo i do budoucna a aby konečně došlo i na uvaření první skutečné várky na rekonstruované technologii. Dle slov samotných majitelů by jalová várka mohla proběhnout ještě do prosince a od příštího roku by se mělo vařit "na ostro". Snad dá bůh štěstí!