DO ÚNĚTICKÉHO PIVOVARU NEJEN ZA PIVEM ALE I ZA KULTUROU

Znovuobnovení Únětického pivovaru v roce 2011 se stalo bezesporu jednou z hlavních událostí v segmentu pivního trhu posledních let. Manželé Lucie a Štěpán Tkadlecovi se totiž rozhodli jít při zřizování nového malého pivovaru jinou cestou, než tomu je u jiných nových českých minipivovarů. Jejich cílem nebylo pokrýt spotřebu "pod komínem", ale naopak - jejich byznys plán počítal s mnohem větším odbytištěm v blízkém i vzdálenějším okolí Únětic - v Praze, na Kladensku, ale i jinde. V bývalém biskupském pivovaru tak vznikl malý regulérní pivovar, navíc s možností dalšího rozšíření.

 Budovy pivovaru při slavnostním znovuotevření 11. června 2011.

Provoz ve starém pivovaru byl ukončen roku 1949, poté krátce ještě fungoval jako sklad pod hlavičkou Smíchovského pivovaru (pod který byl začleněn po znárodnění v roce 1948), avšak již roku 1951 byl definitivně uzavřen. Rozsáhlé prostory pivovaru sloužily dlouhá léta jako nejrůznější sklady. Na tradici vaření piva v Úněticích (které jsou jinak známé zejména díky nálezům z rané doby bronzové) tak manželé Tkadlecovi navázali po šedesáti letech, kdy v roce 2010 objekty pivovaru a sladovny (v nedávných letech naštěstí opravené) zakoupili a hned začali se základní obnovou a zajištěním objektů a s instalací nové technologie. Ke znovuotevření pivovaru došlo v červnu 2011.

Pivovar, který je jednou z dominant obce, vznikl původně zřejmě na počátku 18. století, o čemž svědčí letopočet 1710 vytesaný do pilíře na sladovnickém humně, ale pivo se v Úněticích  vařilo zřejmě již v 16. století. Majitelem pivovaru byla téměř po celou dobu jeho provozu Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, která ho, jak bylo v té době obvyklé, pronajímala různým provozovatelům. V roce 1842 došlo k radikálnímu rozšíření provozu, který ale až do konce 19. století probíhal v ruční podobě. Na parostrojní provoz byl pivovar přestavěn až po roce 1898, kdy jím byla vybavena varna (v té době vyrostl dodnes zachovaný vysoký komín) a přestaveb se dočkala i sladovna (nový hvozd aj.).

Přestože pivovar patřil mezi největší ve svém kraji, začal jeho výstav postupně klesat. Na vině byla zejména jeho dopravní odlehlost a neschopnost tak odbytem reagovat na měnící se situaci na trhu. Ránu pivovaru dala i první světová válka. Přesto jeho provoz živořil až do 40. let 20. století, kdy byl, jak již bylo řečeno, uzavřen.

Nový pivovarský provoz byl instalován v někdejších objektech pivovaru i sladovny, na sladovnickém humnu byla navíc vybudována stylová pivovarská restaurace. V letních měsících slouží návštěvníkům velká zahrádka na pivovarském dvoře a vzhledem k tomu, že se nachází přímo u jedné z frekventovaných cyklostezek, nemá o návštěvníky rozhodně nouzi. Nový provoz se stal oblíbeným i u obyvatel obce a jejích představitelů, kteří s novými majiteli pivovaru úzce spolupracují. Díky společnému postupu se pivovarský areál stal, kromě jeho primární role, i novým kulturně-společenským centrem Únětic.

Článek původně psán pro server PROPAMÁTKY, který se zabývá obnovou a financováním památek.