OLIVŮV PIVOVAR: NOVÁ PIVOVARSKÁ TRADICE V DOLNÍCH BŘEŽANECH MÁ ŠANCI NA ÚSPĚCH

O připravovaném pivovárku v Dolních Břežanech probleskovaly zprávy na pivních webech minimálně už rok. Bylo to takové to klasické cvrlikání na střeše, okořeněné o zvláštní pláštík tajemna, který nad projektem rozprostřel jeho investor a majitel. O to větší bylo překvapení, jakou rychlostí se nový pivovar na scéně vyloupl. Navíc, což nebývá v dnešní době až zas tolik obvyklé, s širokým portfoliem vlastních piv, uvařených vlastním sládkem na vlastní technologii a hlavně pod komínem. Oficiální otevření proběhlo v pátek 12. června, první reference hovořily pozitivně, a tak nezbývalo nic jiného, než to přijet na místo zkontrolovat osobně. Nakonec, neměli jsme to přece daleko.

K času, který jsme trávili začátkem července v Posázaví, samozřejmě patřil i nějaký ten výlet a do Dolních Břežan, dnes ze severu obtěžovaných nenasytným chřtánem Velké Prahy, to nebylo zas až tak daleko. Zvláště, když jsme cestu spojili s velmi příjemným výletem do krásného Dolního Posázaví v okolí Jílového u Prahy, kde ranní řeka a potoky v hlubokých údolích způsobily, že se i to hrozné vedro prvních červencových dní dalo krásně přežít. 

 Jílové jako na dlani z louky Nad pivovarem.

Kromě technické památky první kategorie, železničního viaduktu přes rokli Kocour u Žampachu, řady někdejších rudných štol a filmově položeného Jílového s nenarušeným panoramatem jsme si po cestě mohli prohlédnout i budovy jílovského pivovaru (stojícího zde minimálně od počátku 17. století), bohužel před pár lety znetvořené přestavbou na rezidenční čtvrť. Alespoň, že jméno ulic zůstalo, stejně jako pomístní pojmenování louky Nad pivovarem. Je smutné, že pomístní názvy jsou často tím posledním, co připomíná historii a význam daných míst, ale buďme za ně rádi, stejně jako buďme rádi za to, že alespoň ony zůstávají uchovány. Po staletí. 

 Nepříliš citlivě přestavěný pivovar a sladovna. A hlavně: všechno obezdít, oplotit,
 uzakmnout!

To by ale vydalo na samostatný příspěvek, snad jindy, protože my měli a programu hlavní cíl dne, když jsme se v již nesnesitelném odpoledním parnu přemisťovali příměstským autobusem z Jílového přes tu podivnou a postupně exploatovanou krajinu bezprostředního zázemí Prahy do Dolních Břežan. Tato kdysi krásná vesnička bohužel po všech stránkách trpí svým soudobým postavením, coby takové malé velkoměstské předměstí. Řada ne vždy kvalitních novostaveb, řada modernizací, beton, dlažba. Na druhou stranu vše hezky opravené a na třetí stranu, obytný okrsek se soustavou rybníků se mi celkem líbil, Mikuláš poprvé v životě mohl nakrmit kačeny a my mohli zchladit nohy od té rozpálené země.

 Dolnobřežanský "Lake District".

Dolní Břežany, kde mimochodem až do roku 1890 působil starý arcibiskupský pivovar, zmiňovaný již v 16. století a bohužel v 60. letech století 20. zbořený, jsou dnes známe zejména díky místnímu velkému laserovému centru, ve kterém probíhá progresivní vývoj moderních technologií a které se, nedaleko místního zámku rozrůstá o nové a nové hypermoderní provozy. A právě naproti němu, v pseudostylově tvaroslovném objektu někdejšího panského hospodářského zázemí, vznikl v letech 2014-2015 provoz nového Olivova pivovaru.

 Vstup do krásně opravené budovy Olivova pivovaru.

Nádherně opravený až industriální interiér za přiznání všech detailů je to první, co návštěvníka upoutá, když vstoupí dovnitř. Navíc v mé oblíbené kombinaci s moderními materiály a doplňky, vše krásně čistě, ale nikoliv sterilně provedené. Ač má pivovar předzahrádku. chtěli jsme se schovat před ostrým sluncem. Druhá věc, která nás překvapila byl počet členů obsluhy i po našem příchodu stále převažující nad návštěvníky, neboť tu v to sobotní odpoledne nikdo nebyl. Později se ale celkem zaplnilo a myslím, že na tomto místě nemůže mít pivovar nouzi o zákazníky. Zaplnilo se nakonec i u našeho stolu, neboť za námi na pár piv a na pokec zajeli i přátelé z Domácího pivovaru Rabiát - bylo to moc příjemné!

 Vycizelovaný interiér pivovaru.

Příjemné posezení bylo ale i zejména díky nabízeným pivům. Nejen v úrovni minipivovarské je řadím k tomu nejlepšímu, co jsem u nás v poslední době ochutnal. Za pivem zde stojí více než zkušený sládek Pavel Kortus a na kvalitě to bylo skutečně znát. Z šesti piv stálé nabídky byla na čepu čtyři. Dolnobřežanská světlá 10° byla opravdu lahodná, vyvážená a osvěžující - takto kdyby vařil "výčepní pivo" každý minipivovar, byla by radost navštěvovat. Nepřekvapil ani obdobně dobrý, po nedalekém vědeckém centru pojmenovaný, světlý ležák Laser beer (hrozné jméno, co?). Co ale překvapilo byla svrchně kvašená pšenice Gari a ale York.

 Stálá nabídka. Pivovar stáčí zatím jen do PETek, věřím, že vyobrazené skleněné
 lahve jsou blízkou budoucností.

Pšenice by sice možná ocenila trochu vyšší říz, ale jinak to bylo naprosto krásně čisté, voňavé, esterové pšeničné pivo. Ejl zas splňoval všechny atributy, které bych od moderního ale očekával, krásně aromatické, příjemně hořké, ale i náležitě sladové. Když pominu, že všechna piva byla skutečně chuťově úplně čistá, zároveň zapadala do nějakých zaběhnutých kategorií, které současný pivař očekává. To už se mi, zejména v minipivovaře se sládkem s dlouhou tuzemskou zkušeností, drahnou dobu nestalo a dávám pět hvězdiček z pěti. Už se těším až ochutnám i stout Theodor a India Pale Ale, které na čepu nebyly.

 "Pšenice" a "desítka" - radost pro oko, nos i ústa.

Pivovar má být na prvním místě o pivu, a to se tady opravdu povedlo. V kombinaci s nádherným interiérem, povedenou webovou prezentací a s dalšími drobnostmi je toto pivovar, kam se zase někdy rád vrátím a myslím, že mezi místními si najde své zastání. A nakonec i pro pražské to není zas až tolik z ruky (do Břežan jezdí PIDko z Kačerova). Navíc pivo za velice korektní ceny. Jako kritika prapodivných historicko-legendárních konstrukcí mne navíc potěšila slova o tom, že s Olivovým pivovarem vzniká nová historie vaření piva v Dolních Břežanech. Tak to má být. :)

 Moderní výčep.

Abych jenom nechválil. Podat hostovi na požádání zdarma vodu z kohoutku by mělo být, zvláště v podobném moderně se tvářícím podniku, samozřejmostí. Přinesený (a v lístku skutečně avizovaný) půllitr vody s limetkou a mátou skoro za 30 Kč (zvlášť když za stejnou cenu je v nabídce i třetinka výborné domácí ovocné limonády) je opravdu výsměch. Při placení se nám pak stala taková divná nepříjemnost, která mi znova v hlavě otevřela debatu o vytváření vztahu mezi hostem a číšníkem v restauraci a jeho případné vyústění v rozpor, když "vše nesedí". Stát chce zavádět pokladny, kterými by svými nenechavými prodlouženými prsty kontroloval případné utíkající korunky. Já jako zákazník bych více ocenil zejména, kdyby mi obsluha podškrtávala lísek na stole. Člověk by se pak vyhl nepříjemnostem, kdy mu za zády kdosi sází údaje do anonymního počítače a vznikají pak podobné nepříjemnosti. Asi jsem staromódní.

 Takto to tady dělají.

Tak nebo tak, nějaké nepříjemné drobnosti se asi objevují vždy a všude. Podstatné zůstává, že mne ta návštěva v Břežanech bavila. Naše cesta na vlak do Zbraslavi údolím Břežanského potoka se nakonec pro to zdržení při placení stala zoufalým úprkem. Klid těch krásných lesů táhnoucích se až k Vltavě, kam ještě nenasytná Praha nedokázala zaseknout své drápky, jsem si tak nedokázal vůbec užít. A přitom jsem se na něj tolik těšil. Ještěže mi výborné dolnobřežanské pivo umožňuje se sem bez výčitek brzy vrátit. Nakročit novou tradici pivovarnictví v Dolních Břežanech se Olivovu pivovaru, myslím, povedlo.